Můj příběh

Věčné téma, které vzbuzuje diskuze, kritiky a hanu. Někdy neoprávněně, ovšem někdy je to oprávněné. V lize se to bere tak, že "poškodil jsi náš tým - jsi uplacen". Toto tvrzení platí v okresech dvojnásob.

Včera se uskutečnil velice zdařilý první pochod slávistů na derby se Spartou na Letnou. Veliký dav fanoušků vyrazil ze Staroměstského náměstí za doprovodu značného množství policajtů, kteří zabránili útoku sparťanských bezmozků.

U příležitosti odvetného utkání osmifinále Poháru UEFA Palermo – Slavia konaného dne 23. 2. 2006 v Palermu uspořádal FO SK Slavia Praha – odbor přátel autobusový zájezd pod názvem „Velký okruh Sicílií a jižní Itálií“. Zájezd byl kromě návštěvy fotbalového utkání zaměřen na poznání římských, řeckých, normanských a sicilských památek, kterých jižní Itálie a Sicílie nabízí měrou vrchovatou, stejně jako přírodních krás ve svých četných hornatých oblastech.

O víkendu jsme si udělali malý výlet do Amsterdamu a naším hlavním cílem bylo navštívit zápas Ajax – PSV Eindhoven. Nakonec jsme se na utkání dostali, ale sehnat lístky byl téměř nadlidský výkon.

Jak jistě víte, probíhal během celé cesty do Hamburku online přenos. Pokud jste neměli možnost si ho prozatím přečíst, tak určitě neváhejte. Vynahrazujeme tím reportáž, která by nebyla tak věrohodná jako online přenos. Navíc jsou tam i fotky pořízené z mobilu.

Před čtrnácti dny jsem navštívil utkání Stavanger – Slavia a byl jsem dost překvapen bezpečností, která prakticky neexistovala. To, co se událo na stadionu, to jsem snad ještě nikdy nezažil.

Je pondělní dopoledne a jelikož k době výkopu našeho utkání 11. kola Gambrinus ligy na hřišti 1. FC Brno by se fanklubácký autobus asi jen těžko vypravil (když se nenaplnil ani do Mostu v sobotu), scházíme se s Richim, turfem a mým kamarádem Jakubem na Andělu u KFC, odkud máme v plánu jet směr Brno „na vlastní pěst“.

Je neděle 23. 10. 2005, den slavného derby, ale já ho poprvé po 10 letech, co chodím pravidelně na Slavii, neuvidím. Dne 17. září téhož roku jsem totiž odjel do Paříže "na zkušenou", kde mám strávit následujících cca 11 měsíců. Ztráta možnosti být s červenobílými hochy ještě několikanásobně zamrzí obzvláště v den konání tohoto svátku fotbalu.

Poklidná byla nedělní odpolední nálada před hlavní tribunou strahovského stadionu. Nebylo zrovna slunečné počasí, ale zimou tam nikdo netrpěl. Mísily se tu skupinky spar?anů se slávisty. Rozruch nastal až při příjezdu autobusu Eurolines, který přivážel naše fotbalisty. Fanoušci si bedlivě prohlíželi své miláčky a ti postupně s těžkými bágly odcházeli do kabiny.

Každý, kdo mě jen trochu zná, ví, co pro mne Slavia znamená a mohu se tak pochlubit, že letos tomu bylo 50 let, co s tímto námi všemi milovaným klubem prožívám dobré i zlé. Ti, kteří mě znají o chloupek lépe, vědí, že se tu a tam projeví moje severočeské srdíčko, aniž bych tím chtěl poškodit či nabourat svůj vztah ke Slavii. A druhou mu slabůstkou je i snaha, pokud to je jen trochu možné, spojit cesty za fotbalem s poznáváním nového či návratu do míst, kde mi bylo někdy dobře.

Brzké středeční ráno ohlašuje den D, kdy spolu s ostatními slávisty vyrazíme za moře pokořit zelené Irsko, ale hlavně fotbalisty z Cork City v odvetném zápase Poháru UEFA.

Na hodinách směřuje ručička k dvanácté hodině a pomalu se začíná scházet partička, která se chystá podpořit svoji Slavii v souboji s Příbramí. čas neúprosně běží a už se blíží pomalu odjezd ...