Můj příběh

Výjezd do Brna

Je pondělní dopoledne a jelikož k době výkopu našeho utkání 11. kola Gambrinus ligy na hřišti 1. FC Brno by se fanklubácký autobus asi jen těžko vypravil (když se nenaplnil ani do Mostu v sobotu), scházíme se s Richim, turfem a mým kamarádem Jakubem na Andělu u KFC, odkud máme v plánu jet směr Brno „na vlastní pěst“.

Richi si ještě za velmi výhodných podmínek nakoupí na cestu oběd u Kolonela z Kentucky a můžeme vyrazit směr garáže Centra Nový Smíchov, kde na nás již čeká Richiho BMW.

Vyjeli jsme zhruba ve 12:30 a zhruba po 20 min cesty na Moravu se stavujeme v Průhonicích, kde se nachází obchod, ve kerém jsme měli objednáno 500 bílých a 500 červených balonků, které by měly být použity ve čtvrtečním zápase Poháru UEFA, ve kterém doma hostíme bulharský tým CSKA Sofia. Prodavač se nám snažil vnutit i další sortiment, ale my odoláváme a naštěstí odcházíme jen s tím pro co jsme si přijeli. Celou cestu do obchodního ráje za Prahou Richi konzumoval svá kuřátka, což se později projevilo, jako nedobrý nápad. Po nákupu už však vyrážíme směr moravská metropole.

Vyjížděli jsme sice za ne moc slunečného počasí, po chvíli jízdy však vysvítá sluníčko a to ještě podporuje dobrou náladu v autě, kterou narušuje jen turf neustálým obtěžováním fotoaparátem (a to i řidiče), který za celou cestu snad ani jednou neodložil a fotil vše od kamionů až po Richiho ucho :o).

Cesta po dálnici D1 ubíhá rychle, stavujeme se jen jednou na benzince, kde jsme doplnili nejen palivo, ale já s Jakubem i energii plechovým pivkem a bagetkou. Nabízíme kousnout i turfovi a Richimu, ti však odmítají a Richi prohlašuje, že je mu „nedobře“. To však naštěstí nemá vliv na řízení, a tak se kvapem blížíme Brnu. Bavíme se každý po svém, turf focením a natáčením (překvapivě), Jakub čtením Hattricku a já s Richim probíráme zápas a další věci týkající se Slavie.

Do největšího města Moravy jsme dojeli asi tak ve 14:30 a po zaparkování vyrážíme ke stadionu, kde máme sraz s místní slávistkou Evčou. Zde se naše cesty na čas rozcházejí, protože Richi si jde zařídit akreditaci na zápas a poté s Evčou mizí neznámo kam.

Naše opuštěná trojice tedy vyráží pro vstupenky, ovšem pokladny jsou zhruba dvě hodiny před výkopem ještě uzavřeny. Vstup do sektoru hostů se nachází mezi garážemi, které jsou ještě zajištěny mřížemi, před kterými postává konvoj místní policie, která nás už chtěla zahnat dovnitř. Poté, co jsme jim vysvětlili, že nehodláme dvě hodiny před zápasem tvrdnout v našem sektoru (ačkoliv tam je prý taky škopek), ukazují nám cestu kudy se máme vydat a kterým místům se máme naopak vyhnout, abychom nebyli napadeni místními hool´s. Ještě jsme si vyslechli pár historek, čeho jsou místní schopni a po požádání, abychom schovali vše, co by nasvědčovalo tomu, že jsme přijeli fandit Slavii ukládáme do batohu dresy i šály a vyrážíme hledat hospůdku. Nutno je pozvednout ochotu místní policie, což nám po derby přišlo až neuvěřitelné.

Do restauračního zařízení zacházíme tak dvě ulice od stadionu, naštěstí se tu nikdo „podezřelý“ nezdržuje, a tak zabíráme místečka v koutku. Dáváme si jak jinak pivko a diskutujeme o všem možném, ale hlavním tématem je samozřejmě dnešní zápas. Nikdo by samozřejmě nečekal smutný konec zápasu a podporuje nás v tom i místní barmanka, která když zjistila, že jsme v Brně kvůli fotbalu konstatuje, že zase domácí dostanou nakládačku. V to jsme doufali i my.

Asi půl hodiny před zápasem platíme a odebíráme se zpět směr stadion. Po prohlídce občanek jsi jdeme pro lístky a po vchodu do sektoru naše první kroky vedou k občerstvení, kde si kupujeme párečky a samozřejmě opět nechybí pivínko. V tu chvíli je v sektoru asi 7 lidí a my přemýšlíme, kolik slávistů asi dorazí. Při rozcvičení našich fotbalistů k nám doletěly i dva balony, což nám posloužilo ke krátkému fotbálku a hlavně k zahřátí organismu, protože teplota za dobu, co jsme byli „schováni“ v hospůdce, klesla teplota na velmi nízkou hodnotu

To už se ale blížila chvíle výkopu a v sektoru nás již bylo kolem padesáti, včetně dvou bubeníků. Nastupujeme v modrých dresech a na první půlku začínáme blíž našeho kotle. Povzbuzujeme naše hochy tradičními pokřiky „Slavie Praha!“ a „Slavie do toho!“, ovšem již ve 4. minutě nás umlčuje Mezlík, který osamocen prostřelil Matúše Kozáčika. Fandit jsme však nepřestali až do posledního hvizdu a kromě povzbuzování Slavie, jsme si i z důvodu, abychom neumrzli, zaskákali u „Kdo neskáče, fandí Spartě…“, protože tou dobou již jistě byla teplota na bodu mrazu. Tím spíše nás s turfem a Jakubem zaráží pohled na jednoho fanouška, který má na bosých nohou sandály. Blázen, pomysleli jsme si.

čas ubíhal a pro naše barvy to nevypadalo vůbec růžově. Brňané v klidu likvidovali všechny naše útoky a i když jsme měli patrnou územní převahu, nadějnou šanci na vstřelení branky jsme si prakticky nevytvořili. Tomu nasvědčovala snad jen chvíle, kdy jeden z brněnských obránců vykopával balon z brankové čáry, ovšem to bylo proti beznadějně poslednímu týmu tabulky velmi málo. Zápas jsme nakonec opravdu prohráli tím nejtěsnějším rozdílem, a tak se cestou domů dala čekat ponurá nálada.

Koupili jsme si tedy ještě jeden párek a po několikaminutovém zdržení policií jsme vyrazili do nám již dobře známé hospůdky, nebo? Richi musel ještě na pozápasovou tiskovou konferenci a to znamenalo ještě tak hodinku času. K našemu nemilému překvapení však bylo plno, a tak jsme byli nuceni jít hledat jinam. Nakonec jsme našli pěknou restauraci na Slovanském náměstí, když jsme ještě vynechali bistro u místního Sokola, kam si to směřoval i bývalý slávistický brankář Václavík

Dali jsme si všichni něco teplého do žaludku a rozebírali při tom nepovedený zápas. Shodli jsme se, že citelně chyběl vykartovaný Matej Krajčík.

Když nám asi po čtyřiceti minutách našeho posezení napsal Richi, že už jde, vyrazili jsme taktéž k autu. Richi už na nás čekal, a tak jsme mohli vyrazit. Richi vyprávěl o „tiskovce“ a mimo jiné i potvrdil naše domněnky o Krajčíkovi. Cestou domů jsme se ještě stavili u „Meka“, kde se na konci loňské sezony odehrávaly oslavy druhého místa cestou z Ostravy.

Jinak jsme jeli co nejrychleji do Prahy, protože už na nás dopadala únava. Zápas už jsme raději nekomantovali, spíše jsme si několikrát ulevili směrem k řidičům (no spíš řidičkám), kteří nám blokovali cestu do Prahy. Tam jsme dorazili okolo desáté hodiny. Jelikož mi vede dálnice pod okny, byl jsem vysazen prakticky před barákem. Rozloučil jsem se se zbytkem a vyrazil k domovu, přemýšlejíc, zda zase příště někam pojedu. Ale stejně jsem věděl, že ano, vždy? přeci neskanduji „Vždycky jsme s vámi…“ jen tak!

Poznámka Richi: Připravujeme fotografie z cesty! Uvidíte je ve středu večer.

Komentáře (2)

Přidávat komentáře mohou pouze přihlášení a registrovaní uživatelé. Přihlašte se zde

  1. Re: Výjezd do Brna

    Katrin     před 19 lety 03.11.2005 13:11 |  
    0 0

    Hmmm... Takže, shrnu-li to, Richi se přecpal šuntovym fasfoodem, z čehož mu pak bylo blbě, celou dobu byl neznámo kde s Evčou, a pak porušoval dopravní předpisy na D1... :-)))

  2. pro poseda

    Mysakus     před 19 lety 06.11.2005 20:22 |  
    0 0

    Hezky napsanej článek a dobře to doplňuje turfovo video z cesty. Na takovy vyjezdy by se melo jezdit častšji, jen snad s lepčím koncem a? je cestou zpátky co slavit né? Richi po českých dálnicích se jezdí ale jen 130km/h a né dvakrát tolik, ale to je fuck.