Že holčičí a klučičí fotbal nesnese přímé srovnání se asi nemusíme bavit. Chlapecká fyziologie je prostě zcela odlišná a postupem času se projeví větší síla či rychlost. I přesto se zejména mladé holky snaží klučičím konkurentům vyrovnat a ukázat jim, že i ony umí dobře hrát krásnou hru jménem fotbal. Tím spíše u týmu jako je Slavia Praha.

Zejména v mladších kategoriích dívčích mužstev nemají Slávistky na domácí půdě takřka žádnou konkurenci. Ryze holčičí turnaje pravidelně vyhrávají, soupeřem je jim jen občas Sparta. Ani ona ovšem většinou na talentované hráčky z Edenu a Měcholup nestačí. A tak se musí zapisovat do klučičích soutěží, aby zažily i trochu vyrovnanější zápasy.

Holky přitom mohou hrát s o něco mladšími kluky. V takovém případě je ovšem jejich převaha rovněž někdy jednoznačná. Druhá možnost je utkat se se stejně starými hochy, ale ti ji fyzicky zase často převyšují. Slávistky tak rozhodně nemají zrovna jednoduché možnosti, jak pro sebe najít tu správnou konkurenci.

V letošním roce se ovšem rozhodl klub přihlásit své hráčky do zřejmě nejprestižnějšího domácího klučičího turnaje Planeo Cup (dříve Pohár mládeže FAČR nebo Ondrášovka). A hned ze dvou kvalifikací se holky dokázaly probojovat na finálové turnaje, kde se utkalo 24 nejlepších týmů z celé České republiky. Jednoznačně to byl obrovský úspěch a ukázka toho, kam až může píle a touha bojovat dívčí týmy dotáhnout.

V kategorii desetiletých za sebou přitom během závěrečné kvalifikace nechaly třeba i kluky z FC Tempo Praha. Klubu, který jednoznačně patří k nejlepším pražským mládežnickým akademiím. Právem tak na sebe mohly být hráčky v červenobílých dresech hrdé. Pravdou ovšem je, že v tomto případě nastupovaly v o rok mladší kategorii.

Nebudeme si nic nalhávat, závěr pro ně možná nedopadl tak, jak si představovaly. Zatímco v kategorii do deseti let skončily na 22. místě z 24 týmů, v kategorii do 12 let bohužel až poslední. Trochu se jim tak ukázala realita toho, že s vrcholovým klučičím fotbalem prostě nemohou soupeřit. I přesto na sebe mohou být hrdé. Dokázaly něco, co se ještě žádnému čistě holčičímu týmu nepovedlo. Odnesly si z turnajů obrovské zkušenosti i krásné zážitky.

Setkaly se i s řadou bývalých profesionálních hráčů včetně Theodora Gebre Selassieho či Jana Kollera, který se stal letošním patronem tohoto krásného turnaje. Ale především určitě mohly inspirovat stovky dalších holek, které budou v následujících letech pokračovat v jejich šlépějích a hrdě bojovat v sešívaných trikotech.