Můj příběh

Poté, co nám los 3. předkola LM přiřadil soupeře z Bruselu, mnoho lidí jistě popadla myšlenka jet Slavii podpořit i na půdu soupeře. Brusel totiž patřil k přijatelným soupeřům ze sportovního hlediska, ale také to byl jeden z nejbližších soupeřů, kterého jsme mohli dostat. Za několik dní po losu přišla nabídka na zájezd autobusem za slušnou cenu 1500 Kč. Obyčejně jezdí totiž společnost Eurolines do Bruselu za 3420 Kč. Zájem ze strany fanoušků o výjezd je velký, a tak se nakonec vypravuje i třetí bus.

Navazuji na článek o zatčení nevinného. Zažil jsem Lens, zažil jsem Mouscron, zažil jsem nyní Brusel. Asi každý národ má mezi policisty primitivy, sadisty a kretény, kteří kazí poctivou práci stovek jiných. Francouzsky mluvící policisté však jsou v debilitě mistry světa.

Přečtěte si, jak probíhala má cesta do Bruselu. Celá reportáž je dělaná online, kdo to sledoval, ví o čem je řeč. Přidal jsem i další poznatky včetně fotografií.

Fanoušci Slavie měli možnost se podělit s hráči o radost z vybojovaného druhého místa zaručující kvalifikaci Ligy mistrů. Na známém místě na brněnské dálnici oslavy propukly ...

Při vzpomínkách na svá kotelnická léta nemohu nevzpomenout na „výjezdy“ na Bohemku. Tam byl kotel vždy dobře našlapaný a docházelo k nezapomenutelným vlnám. Proto když jsem se dočetl o možnosti pomoci Bohemce návštěvou jižního sektoru, rozhodl jsem se navštívit slávistický kotel, srdce a hlasivky každého klubu.

Jako vždy se každý z nás z naší skvělé party těšil na zájezd autobusem na derby. Už dlouho dopředu každý vyhlížel datum, kdy už to konečně bude. O ničem jiném se snad nemluvilo. Konečně jsme se dočkali. Byla sobota 16. dubna, den D, hodina H připadla na 11:00, což byla doba, kdy jsme vyráželi na tak vytoužený zápas. Po celou cestu jsme tipovali výsledek, ale nikdo z nás si nepřipustil, že prohrajeme. Všude bylo slyšet: "Ty rudý kůže už musíme konečně porazit!"

Odpovím si hned sám na otázku v názvu. Podle "Libereckých"zákonů džungle asi nejsou. To co v sobotu v Liberci předvedli hoši najatí pro pořadatelskou službu hraničilo se žalobou pro ochranu lidských práv a svobod každého člověka tohoto státu.

Nevím z jakého důvodu, ale před tím, než jsem nasedl do vlaku na Mladou Boleslav, jsem měl trošku obavy ze slávistických hools. Možná to bylo tím, že v jednom sektoru s nimi jsem již relativně dlouho nebyl nebo mě také mohla zblbnout mediální masáž o nepříčetných chuligánech. Každopádně mé obavy byly plané a musím všem aktérům poděkovat.

Je pondělí 30. srpna, hodinu před začátkem ligového utkání s Brnem. Před východní tribunou se srocuje několik nadšenců, kteří si pro tentokrát dobrovolně zkrátí čekání na zápas děláním komparsu pro pořad čT o slušném chování s názvem Etiketa.

Měl jsem to štěstí a zúčastnil jsem se nedávného srazu hokejových fanklubů. Nešlo by něco takového pořádat i mezi fotbalovými fanoušky (pokud to ještě neexistuje)?

Slávistky obhájily mistrovský titul, ale poprvé na hřišti. I proto si mohly pořádně užít první pořádné mistrovské oslavy, které trvaly až do ranních hodin. V článku si můžete prohlédnout i pár fotek.

V sobotu jsem poprvé v životě okusil atmosféru ženského fotbalu a šel se podívat na finále červenobílých se Spartou. A nelitoval jsem!

Delší dobu se formuje skupinka lidí, kteří budou na východní tribuně fandit, strhávat ostatní. Abychom utvořili skvělou partu, začali jsme podnikat různé akce. Proběhly už tři, něco vám o nich řeknu, třeba budete mít zájem se k nám připojit.

Tak jsem se celých 14 dnů těšil na to, že si zafandím v novém (jiném nebo jak ho chcete nazývat) kotli.