Vstup nových bohatých majitelů do Slavie znamenal obrat nejen v insolvenčním řízení, ale také na hřišti. Slavia se rozjela a patřila najednou mezi nejlepší ligové týmy. Především proměna výsledků v zápasech venku přímo bije do očí.

Přitom na hřišti hráli stále titíž hráči. Během letní přestávky Slavia nepřivedla do kádru žádné velké hvězdy, přesto však téměř všichni příchozí hráli v různých fázích podzimu důležitou roli. Od prvního zápasu se v základní sestavě usadil odchovanec Tomáš Souček, který jaro strávil na Žižkově. Tam jej trenér Trpišovský postavil místo na stopera, kde hrál ve Slavii před odchodem na hostování, do středu zálohy, čímž udělal Slavii velkou službu. Souček hrál pravidelně a dobře, po návratu do Slavie tak logicky dostal příležitost rovněž v záloze a prosadil se tak, jak nečekal asi nikdo. Odehrál plný počet možných minut, jen jeden ligový zápas stál pro čtyři žluté karty. Vstřelil navíc dvě branky, což jej řadí po nedostižném Milanu Škodovi (10 branek) a Jaromíru Zmrhalovi (3 branky) na třetí místo v pořadí nejlepších střelců týmu.

Další posilou Slavie byl v létě Radek Voltr, který se do základní sestavy dostal po třech několikaminutových startech ve čtvrtém kole proti Jihlavě a hned tedy byl u prvního vítězství Slavie v sezóně. Výborný zápas pak odehrál v Ostravě, kde již v osmé minutě otevřel skóre a přispěl i ke druhé brance v utkání. O pár dní později pak nastřílel hattrick Novému Bydžovu v poháru a poslal Slavii do 3. kola. Radek Voltr nastupoval v základní sestavě i v dalších utkáních, další výrazný moment si ale připsal až při startu z lavičky náhradníků, když v Teplicích nahrávkou vybídl ke vstřelení rozhodující branky zápasu Jiřího Bílka.

Do obrany přišel před startem podzimu odchovanec Tomáš Jablonský, kterému skončila smlouva ve Slovanu Bratislava. Práva na něj v české lize má Jablonec, který o něj nestál, Slavia však ani nezaplatila tabulkové odstupné a domluvila se s Jabloncem na hostování Jablonského ve Slavii. I to dokumentuje, jaká situace v létě ve Slavii panovala. Poměrně velké množství fanoušků nebylo z Jablonského příchodu zrovna nadšeno, ten však odehrál drtivou většinu podzimu v základní sestavě a jeho výkony měly rozhodně vzestupnou tendenci. Chyběl jen při výhře v Ostravě, protože se týden předtím zranil v zápase s Jihlavou, a rovněž ze zdravotních důvodů také při výhře v Teplicích. Nejlepší zápas odehrál ve Zlíně, kde si připsal dvě asistence u branek Kenii a Součka.

Před sezónou přišel do Slavie na hostování také poměrně překvapivě Miljan Vukadinovič. A dlouho to vypadalo, že to byl krok vedle, v první půlce podzimu se na hřiště nedostal vůbec a hrál jen za farmu, ve druhé polovině podzimu začal sbírat minutové starty. V základní sestavě nastoupil až v zápase na Slovácku a hned se stal klíčovým mužem v sešívaném dresu, když vstřelil po přihrávce Mikuly vítěznou branku. V následujícím zápase proti Příbrami navíc přidal asistenci na opět vítězný gól Pitáka.

Po třetím kole přišel Slavii pomoci z kádru Mladé Boleslavi vyřazený Jan Štohanzl. Dobrým výkonem přispěl k vysoké výhře nad Jihlavou 4:0, připsal si asistenci na jeden gól Milana Škody v Ostravě, ale pak ho trápila zranění a do sestavy se dostal až ve vítězném derby nad Spartou. Proti Dukle opět chyběl, v Jablonci odehrál 88 minut, ale v dalším zápase proti Olomouci již po 13 minutách musel nuceně vystřídat a od té doby se v dresu Slavie na hřišti už neobjevil. Rozhodně stojí za povšimnutí, že ve čtyřech zápasech, ve kterých odehrál více než jen oněch 13 minut, Slavia uhrála 10 bodů a inkasovala jediný gól.

Poslední posilou těsně před uzavřením přestupového okna se stal Michal Frydrych. Ten rozhodně neměl nejšťastnější start, protože hned byl u vypadnutí z poháru v Ústí nad Labem. Do základní sestavy se dostal až v Teplicích, když nuceně absentoval vykartovaný Mikula, a hned byl u velice cenné výhry 1:0. V sestavě tak už zůstal a nejlepší část zápasu si připsal v prvním poločase proti Příbrami, kdy byl hodně aktivní a po faulu na něj proměnil Milan Škoda penaltu.

A tak vlastně jediným hráčem podzimního kádru, který na jaře ve Slavii nehrál a na podzim se příliš neprosadil, zůstává Josef Bazal. V přípravě sice zaujal dobrými výkony, ale v lize se na hřiště dostal až ve třetím kole v Brně na posledních pět minut. I tak se v tom zápase mohl stát hrdinou, když se po faulu na něj asi měla pískat penalta. Kromě minutových startů (Brno, Jihlava, Zlín) odehrál Bazal už jen dva celé poločasy, v zápase s Mladou Boleslaví střídal Hrubého, v zápase s Duklou pro změnu Hrubý střídal jeho. Oba zápasy shodou okolností skončily remízou 1:1. Druhou část podzimu Bazal po zranění v zápase Juniorské ligy promarodil.

Slavia získala celkově na podzim 26 bodů s bilancí 7-5-4 a skóre 23:15. Lepší podzim zažila naposledy při mistrovském titulu v sezóně 2008/09, kdy podzimních 37 bodů znamenalo náskok 6 bodů na druhou Mladou Boleslav a velice komfortní pozici v čele tabulky. Od té doby ale měla hodně často po podzimu blíže sestupovým příčkám než těm pohárovým a přes 20 bodů po 16 kolech se dostala jen v sezóně 2009/10, tehdy 24 bodů znamenalo sedmé místo. Ještě markantnější rozdíl dokumentuje ukazatel, ve kterém kole získala Slavia do ligové tabulky 26. bod. Letos se tak stalo již v 15. kole, ovšem předchozích pět sezón se tak stalo nejdříve v 21. kole (12/13), dvakrát pak dokonce až v 26. kole (13/14 a 14/15).

Rozdíl oproti všem nepovedeným sezónám od zisku posledního titulu tvoří naprosto jednoznačně zápasy venku. V nich Slavia na podzim získala 13 bodů, tedy stejně jako v domácích zápasech v Edenu. Čtyřmi výhrami venku už po podzimu překonala posledních pět celých sezón v počtu vítězství na hřištích soupeřů (od sezóny 10/11 to byly postupně 2, 1, 2, 3 a 3 výhry). Více než 13 bodů venku uhrála Slavia od léta 2009 jen dvakrát, v sezóně 09/10 16 bodů s bilancí 4-4-7 a v následující sezóně 10/11 15 bodů s bilancí 2-9-4. Sešívaní tak mají velmi dobře nakročeno k překonání obou těchto sezón, stačí na jaře v sedmi zápasech venku uhrát aspoň čtyři body.

Doma bohužel Slavia fanouškům zas takovou radost nedělala, 13 bodů v osmi zápasech ji řadí do ligového průměru, konkrétně na deváté místo. Při hodnocení podzimu se tak člověk jen velmi těžko brání úvahám, co by kdyby... Zvlášť když citelné bodové ztráty přišly ve třech případech se soupeři z chvostu ligové tabulky. Bilance 3-4-1 skýtá jistě mnoho prostoru ke zlepšení, také skóre 13:9 není nic, čím by se mohla Slavia chlubit, ať už z hlediska branek vstřelených, tak inkasovaných. V tomto ohledu mají sešívaní co dohánět třeba i ve srovnání se sezónou 2012/13, kdy Slavii vedl 25 kol Petr Rada a posledních 5 kol Michal Petrouš. Tehdy - byť to bylo z velké části zásluhou právě posledních pěti kol - Slavia vyhrála doma devět z 15 zápasů, šest z nich pak minimálně dvoubrankovým rozdílem. Takové vítězství, tedy bez nervů do posledního hvizdu sudího, si mohli fanoušci v Edenu na podzim vychutnat jediné, ve 4. kole nad Jihlavou v poměru 4:0.

Výraznou změnou oproti předchozím sezónám je defenziva. Martin Berkovec si připsal během podzimu šest čistých kont, z toho dvě doma a hned čtyři venku. Pětkrát slávisté inkasovali jednu branku a pětkrát dvě branky, potěšující je, že se vyvarovali většího gólového přídělu z kopaček soupeřů. Udrželi tak průměr inkasovaných branek pod hranicí jedné branky na zápas a pokud by se jim to povedlo udržet až do konce ligy, bylo by to vůbec poprvé od mistrovského titulu v roce 2009. Pro srovnání, zatímco letos inkasovala Slavia patnáctý gól v 16. ligovém kole, loni to bylo v 10. kole a předloni dokonce v 7. kole. Jak je již patrno z předchozích odstavců, mohlo by i v tomto ohledu být ještě lépe, hned třikrát totiž Slavia inkasovala dvě branky v Edenu (a v těchto zápasech získala dva body).

Naopak ve střílení branek se oproti minulé sezóně Slavia zatím nijak výrazně neposunula. Loni zakončila podzim s 21 vstřelenými brankami, letos jich má 23. Ony dvě branky navíc zařídil Milan Škoda, který právě o dvě branky vylepšil svůj loňský podzimní střelecký účet 8 branek a letos na podzim tak nastřílel soupeřům v lize branek deset. Druhým nejlepším střelcem týmu je Jaromír Zmrhal se třemi brankami, což opravdu není mnoho. Tři branky měl Zmrhal na kontě i před rokem na konci podzimu, tehdy se mu ještě vyrovnal Balaj.

Velkým tématem uplynulé sezóny byly ztráty bodů v zápasech, ve kterých Slavia vedla. Je třeba s potěšením konstatovat, že tento nešvar se podařilo snížit do běžnějších hodnot. Připomeňme, že loni Slavia takto ztratila celkem 21 bodů za celou sezónu. Během letošního podzimu takto Slavia ztratila sedm bodů, z toho hned pět v zápasech s Libercem, ve kterých slávisté v obou případech vedli a nakonec získali jen jeden bod. Třetím zápasem, který Slavia nevyhrála, ačkoli během něj vedla, je domácí utkání s Mladou Boleslaví (1:1). Naopak v otáčení zápasů má Slavia rezervy, nevyhrála totiž na podzim ani jeden zápas, ve kterém prohrávala. Jen třikrát dokázala utkání alespoň zremizovat, šlo o domácí zápasy s Libercem, Duklou a Bohemians.

Dlouho to vypadalo, že Slavia bude mít po podzimu tři hráče s plným počtem odehraných minut (1440 v 16 zápasech). Nakonec ale zbyli jen dva, brankář Martin Berkovec, u kterého taková bilance nepřekvapí, a také Milan Škoda, což jen dokumentuje fakt, že za něj v kádru na podzim prostě neexistovala náhrada. Třetím do party mohl být Simon Deli, ten se však v Liberci zranil a střídal v 71. minutě, má tak na kontě 1421 odehraných minut. Přes tisícovku odehraných minut se dostali ještě Tomáš Souček (1350), který chyběl jeden zápas vinou čtyř žlutých karet, Tomáš Jablonský (1230), který chyběl jen kvůli zraněním, Jan Mikula (1223), který vystřídal v průběhu sezóny posty pravého obránce a pravého záložníka, a Jaromír Zmrhal (1134). Celkem na podzim do ligových zápasů v dresu Slavie vyběhlo 24 hráčů, pět z nich si připsalo jen jeden start: Martin Dostál (69 minut v Brně), Jan Kuchta (12 minut proti Bohemians), Dame Diop (4 minuty proti Dukle), Marek Červenka (1 minuta proti Liberci doma) a Libor Holík (1 minuta na Slovácku).

Právě Libor Holík (ročník 1998) je nejmladším hráčem, který si na podzim připsal ligový start v červenobílých barvách. Jediným mladším hráčem s ligovým startem na kontě v celé soutěži je jeho bývalý spoluhráč ze Slovácka Filip Kubala (ročník 1999), který si zahrál sedm minut na Letné při porážce svého týmu 4:0. Jediným dalším hráčem ročníku 1998 s ligovými starty je Matěj Chaluš z Příbrami, který hrál minutu v Edenu a celý zápas 16. kola proti Olomouci.

Slavia má rozjetou sezónu velmi dobře. V zimní přestávce hodlá výrazně posilovat, bylo by tak zbytečně alibistické přát si něco menšího než letní návrat do evropských pohárů. Jak vidno ze statistik, je potřeba obecně zapracovat na hře dopředu, v domácích zápasech pak být více dominantní a méně inkasovat. Jistě by také neuškodilo mít větší úspěšnost při otáčení nepříznivě se vyvíjejících zápasů. Pokud se to týmu pod vedením Dušana Uhrina na jaře povede, nepochybuji o tom, že v létě půjdeme do Edenu po dlouhých šesti letech na zápas některého z evropských pohárů.

Článek vyšel v aktuálním čísle Červenobílých listů.