Bergamo

Bergamo je hlavní město stejnojmenné provincie v oblasti Lombardie. Leží zhruba 40 kilometrů severovýchodně od Milána na soutoku řek Brembo a Serio a je obklopeno sedmi pahorky, které utvářejí jeho unikátní siluetu. Je známé svou výjimečnou historií, kulturním dědictvím a strategickou polohou mezi Milánem a jezery Lago di Como a Lago d’Iseo.

Jedná se o jedno z nejmalebnějších měst severní Itálie, které okouzlí svou výjimečnou dvouúrovňovou strukturou. Nad moderním ruchem dolního města se tyčí historická čtvrť Bergamo Alta, obehnaná majestátními benátskými hradbami, jež jsou zapsány na seznam světového dědictví UNESCO. Právě kontrast mezi živým centrem plným kultury a umění a klidným středověkým městem na kopci dává Bergamu jeho nezaměnitelný charakter. Horní i dolní část města jsou propojeny historickými lanovkami.

Bergamo má dlouhou a bohatou historii, která sahá až do hluboké minulosti. Podle legendy město založili předkové Liguřanů zhruba půlstoletí po potopě světa. Historicky doložené osídlení pochází z 6. století př. n. l., kdy se zde usadili Etruskové a vybudovali první opevnění. Později oblast ovládli Keltové, kteří ji nazývali Bergheim, což lze přeložit jako „město na kopci“.

Ve středověku bylo Bergamo nezávislým městským státem, ale postupně se dostalo pod nadvládu milánského rodu Viscontiů a následně bylo připojeno k Benátské republice. Benátčané zde vládli od 15. až do konce 18. století, přičemž zanechali v Bergamu výraznou stopu v podobě architektury, kultury i obranných staveb. Právě z této doby pochází slavné hradby, které obepínají horní město a dnes patří mezi hlavní turistická lákadla.

Atalanta

Atalanta je postava z řeckých bájí a pověstí. Šlo o dceru boiótského krále Schoniea a jeho ženy Klyméné. Samotný král očekával syna, nebyl z narození dcery příliš nadšen a kázal jí pohodit v lesích. Jak už to v bájích bývá, novorozeně nezahynulo, odkojila jej medvědice a posléze našli místní lovci. Z dívky vyrostla odvážná bojovnice, která se zúčastnila lovu na kalydónského kance. Zde jí její otec poznal, přijal zpět do rodiny a také začal pomýšlet na vhodného ženicha. To byl kámen úrazu, neboť Atalanta dle věštby věděla, že sňatek pro ni bude znamenat zkázu. Vymohla si tedy, že si vezme pouze toho, kdo jí porazí v běhu a to i s obvyklým dodatkem, že poražený nápadník musí zemřít.

Mnoho mladých mužů zemřelo, než se o její ruku začal ucházet Hippomenes, který požádal o pomoc bohyni lásky Afrodité. Ta mu dala tři zlatá jablka a on pokaždé, když jej Atalanta doháněla, jedno z nich zahodil. Dívka zlatu neodolala, každé jablko musela sebrat a tahle zdržení jí stála celý závod. Svatba se nakonec nekonala, protože oba mladí lidé podlehli svému chtíči ještě po cestě do Hippomenova domu, znesvětili jeden z Diových chrámů a ten je za trest proměnil ve lva a lvici, čímž bylo naplněno i dávné proroctví.

Obraz závodu Atalanty s Hippomenem můžete vidět v Národním muzeu v Neapoli, sochu samotné Atalanty třeba na kolonádě Květné zahrady v Kroměříži.

Fotbalový klub Atalanta se sídlem v Bergamu dostal své jméno právě po této hrdince a její tvář najdeme na klubovém znaku.

Fotbalové začátky v Bergamu

Samotná Atalanta byla založena 17. října 1907 studenty Liceo Classico Paolo Sarpi, klubovými barvami byly zvoleny černá a bílá. Ovšem nešlo o první fotbalový klub ve městě. FC Bergamo byl založen švýcarskými emigranty v roce 1904 a v roce 1911 byl přejmenován na Bergamasca. Italská fotbalová federace v roce 1919 oznámila, že v nejvyšší národní lize (tehdy nazývané Prima Categoria) povolí startovat pouze jednomu klubu z Bergama. Jelikož mezi Atalantou a Bergamascem vládla značná rivalita, nebyla šance, že by se kluby dohodly a o startu v nejvyšší soutěži musel rozhodnout zápas play-off. Atalanta zvítězila 2:0, ale nakonec v roce 1920 přeci jen došlo ke sloučení obou klubů, čímž vznikl nový klub Atalanta Bergamasca di Ginnastica e Scherma 1907 (zkráceně Atalanta Bergamasca Calcio) a poprvé se objevily jeho černomodré barvy.

Dresy

V prvních letech po této fúzi měly dresy klubu černomodré čtvrtiny, klasické svislé pruhy přišly o několik let později. V průběhu sezón existovaly drobné odchylky v tloušťce pruhů, ale od klasického designu svých domácích dresů se klub nikdy neodchýlil. Od roku 2010 pojímá Atalanta svůj poslední domácí zápas kalendářního roku jako „vánoční zápas“ a hraje ve speciálně navržených dresech. Dresy se poté draží a peníze jdou na charitu.

Klubový znak

První klubové znaky měly tvar štítu s nápisem Atalanta nahoře, barevnými pruhy na jedné straně a symbolikou na druhé. Své první zápasy hrála Atalanta v černobíle pruhovaných dresech, proto i původní znak z roku 1907 měl vodorovné černobílé pruhy vpravo a vlevo modré pole, tento se v různých podobách zachoval i po sloučení. V roce 1963 byl znak přepracován, vlevo se objevily modročerné svislé pruhy, vpravo silueta běžící dívky představující Atalantu. Dalších dvacet let se znak měnil pouze formálně: písmo dostávalo jiný font, barvy bledly a opět tmavly, měnila se silueta, ale podstata zůstávala zachována.

V roce 1984 došlo k zásadní změně. Tvar loga se změnil na kruh, zmizel z něj název a siluetu celé běžkyně nahradila bílá silueta Atalantiny hlavy s vlajícími vlasy na černomodrém pozadí ohraničená třemi soustřednými kruhy: bílým, černým a zlatým. Černá, modrá a bílá se na znaku klubu objevovaly odnepaměti, zlatá byla přidána na památku zlatých jablek, která Hippomenes hodil Atalantě při výše vzpomínaném běžeckém závodě.

Moderní znak klubu byl navržen v roce 1993. Do svého designu víceméně zahrnul znak z roku 1984, ačkoli je hlava Atalanty více nakloněna a chybí mu zlatý kruh. Nápis Atalanta a rok založení 1907 byly přidány nad a pod kruh, který je uzavřen v elipse.

Stadion

Atalanta hraje na svém současném stadionu od roku 1928. Tehdejší stadion Atalanta byl postaven na Viale Margherita (nyní Viale Giulio Cesare) a nahradil hipodrom , který se na tomto místě kdysi nacházel. Oficiálně byl otevřen 23.12.1928, kdy Atalanta porazila La Dominante Genova 2:0 před více než 14.000 diváky. Po druhé světové válce byl stadion přejmenován na Stadio Comunale (mětstský stadion) a rozšířen. Výstavba jižní tribuny započala v roce 1949, severní následovala v šedesátých letech dvacátého století a byla otevřena v roce 1971. V roce 1984 byla odstraněna běžecká dráha a první zápas sezóny 1984/85 navštívilo přes 43 tisíc diváků.

V roce 1994 byl stadion přejmenován na Stadio Atleti Azzurri d'Italia („Modří sportovci Itálie“) o tři roky později, po smrti 22letého útočníka Federica Pisaniho při autonehodě, byla severní tribuna přejmenována na jeho počest.  Podobně jižní tribuna nese od roku 2012 jméno Piermaria Morosiniho – odchovance klubu, který zemřel na zástavu srdce během zápasu Série B mezi Pescarou a Livornem.

10.května 2017 Atalanta oznámila nákup stadionu od města, čímž se stala jedním ze čtyř klubů Série A, které hrají na vlastním stadionu. Na základě sponzorské smlouvy s elektronickou společností Gewiss, byl stadion 1. července 2019 přejmenován na Gewiss Stadium. V současné době má kapacitu 24 950 míst.

Fanoušci

Šéfredaktor místních novin L'Eco di Bergamo Andrea Valesini v roce 2020 prohlásil, že „Být fanouškem Atalanty je součástí identity Bergama.“

Podle průzkumu z roku 2022 je Atalanta devátým nejpodporovanějším klubem v Itálii s odhadovaným počtem 314 000 fanoušků. Na rozšíření své fanouškovské základny klub pracuje prostřednictvím iniciativy Neonati Atalantini, která všem novorozencům narozeným v městských hranicích Bergama daruje zdarma repliku dresu Atalanty. Podobné programy v poslední době přijaly i další italské kluby.

Fanoušci Atalanty jsou považováni za jedny z nejvášnivějších a nejvěrnějších fanoušků v Itálii. Fanouškům SKS určitě bude sympatické, že Ultras se shromažďují na severní tribuně a s oblibou hlásají: „Nenávidíme všechny“.

Historické partnerství mají bergamští s fanoušky Eintrachtu Frankfurt, přátelské vztahy pěstují i s fanoušky Spezie, Cosenzy, Cavese a rakouského klubu Wacker Innsbruck.

Naopak největší rivalita panuje při zápasech se sousední Brescií. Zápasy těchto klubů jsou známé jako Lombardské derby. Tato rivalita má kořeny v historickém sporu mezi Bergamem a Brescií sahajícím až do středověku. V roce 1126 Bergamo rozšířilo své území získáním pozemků, které Brescia dala do prodeje. To vedlo k řadě územních sporů a ozbrojených konfliktů. Přestože obě města byla v roce 1861 sjednocena pod Italským královstvím, historická rivalita definovala atmosféru zápasů mezi Atalantou a Brescií po celou historii obou klubů. V roce 1993 byl zápas třikrát přerušen kvůli násilí na tribunách, napětí mezi fanoušky se dále vystupňovalo po zápase, což mělo za následek hospitalizaci více než 20 diváků.

Úspěchy

Pojďme raději zpět k fotbalu jako takovému. Atalanta má odehráno 64 sezón v nejvyšší Italské soutěži. Jde o nejvyšší počet mezi týmy, které nikdy nedokázaly získat Italský titul (Scudetto). Také drží rekord v počtů postupů do nejvyšší ligy. Za svou stodesetiletou historii postoupila pětkrát do finále Italského poháru, ale jen jednou jej dokázala vyhrát a to v sezóně 1962/63.

V lize Atalanta obsadila třikrát po sobě třetí místo (2018/19 až 2020/21). Také se třikrát zúčastnila LM a při svém působení ve druhé lize v sezóně 1987/88 se probojovala do semifinále Poháru, kde vypadla po dvou porážkách s budoucím držitelem trofeje Mechelenem.

Na největší úspěch si tak Atalanta musela počkat až do sezóny 2023/24. V základní skupině Evropské ligy Atalanta suverénně vyhrála skupinu před Sportingem Lisabon, Sturmem Graz a Rakówem. V osmifinále si zopakovala zápasy se Sportingem, ve čtvrtfinále položila na lopatky Liverpool hlavně díky venkovní výhře 3:0 z prvního zápasu, v semifinále podobně vyprovodila Marseille a nezastavila se ani ve finále, když Leverkusen zdolala opět výsledkem 3:0 po hattricku nigerijského křídelníka Ademoly Lookmana.

Někteří slávističtí fanoušci si jistě vzpomenou, že výhra Atalanty potěšila i červenobílé příznivce, neboť právě Atalanta si zajistila účast v dalším ročníku ligy mistrů i z domácí nejvyšší soutěže a tím pádem posunula právě Slavii z druhého předkola do třetího, čímž červenobílým zařídila jistotu minimálně Evropské ligy v další sezóně.

Legendy klubu

Battista Rota debutoval v dresu Atlanty v roce 1950, když mu bylo devatenáct let. Svou první sezónu odehrál jako útočník a nastřílel pět branek, což byly jediné branky jeho kariéry, protože se záhy přesunul do obrany. V letech 1950-1954 odehrál za Atalantu 86 zápasů, posléze se do klubu vrátil v roce 1961 a patřil k základním pilířům týmu, který v roce 1963 vyhrál domácí pohár.  Posléze několik let trénoval mládežnické týmy Atalanty.

Glenn Strömberg charismatický švédský záložník nastupoval za Atalantu v letech 1984-1992. Hrál zásadní roli při postupu Atalanty do semifinále Poháru vítězů pohárů (1988). Jeho přístup a výkony z něj udělaly symbol 80. let.

Výraznou stopu v Bergamu zanechal argentinský střelec a vicemistr světa z roku 1990 Claudio Cannigia. Do klubu přišel v létě1989 z Hellasu Verona a za tři roky zde nastřílel 22 ligových branek.

Cristiano Doni přišel do klubu v roce 1998 a působil zde pět let, během nichž nastřílel 55 branek. Startoval i na MS v roce 2002. O rok později odešel do Sampdorie Janov, ale tam se mu zdaleka tak nedařilo, jednu sezónu strávil v Mallorce a v roce 2006 se do Atalanty vrátil. Celkem je s 112 brankami nejlepším sztřelcem v historii Atalanty. Jeho konec ovšem byl pořádně hořký: V srpnu 2011 vypukla v Itálii sázkařská aféra a právě Doni byl do ní zapleten. Dostal trest 3,5 let bez fotbalu, což pro něj znamenalo konec kariéry. V roce 2016 byl zproštěn viny pro nedostatek důkazů.

Gianpaolo Bellini, klubová ikona a "one-club man". Během let 1998-2016 odehrál nejvíce zápasů v historii Atalanty (435). Stal se symbolem loajality a stability, po skončení kariéry zůstal v klubu jako trenér mládeže.

Česká stopa:

V Bergamu se mnoho českých hráčů neohřálo, přesto nějakou stopu najdeme:

David Heidenreich je odchovancem Mostu, na stáž do italské Atalanty byl pozván v listopadu 2015, První smlouvu s Atalantou podepsal téhož roku v červenci. Nejlepší dorostenec ČR pro rok 2018 se 11. ledna 2020 se podíval na lavičku v utkání proti Interu Milán, příležitost ale nedostal.

Při přerušení fotbalu v Itálii kvůli pandemii covidu-19 začal trénovat s Teplicemi, v české první lize debutoval 22. srpna proti Příbrami, v zápase si připsal i premiérový gól. Od sezóny 2023/24 je hráčem Hradce Králové.

A na závěr jméno, které všichni známe: Lukáš Vorlický, odchovanec Zbrojovky Brno odešel do Atalanty na začátku roku 2018. Za klub nastupoval v nejvyšší juniorské soutěži – Primavera (26 startů a 7 branek). V lednu 2021 vyhrál s atalantskou juniorkou Italský superpohár a ve finále k tomu přispěl jedním gólem. V neděli 19. února 2023 debutoval v dresu Atalanty v Serii A. Do hry přišel v 75. minutě namísto Édersona, Atalanta však podlehla Lecce 1:2. Celkem Lukáš zasáhl do tří zápasů A týmu. Jeho kariéru v Itálii lemovaly problémy s kolenem, které jej nakonec dovedly až do Edenu. V současné době se zdá, že by mohly být vyřešeny – Lukáš je v kádru SKS a na svém kontě má v této sezóně i dvě vstřelené branky.

Současný kádr

Brankářskou jedničkou je odchovanec Atalanty Marco Carnesecchi (#29; 25 let), ostruhy získával na hostování v Cremonese, v brance Atalanty stojí od léta 2023.

V obranných řadách slávistické fanoušky určitě zaujme jméno švédského reprezentanta. Isak Hien (#4; 26 let) byl před lety jednou nohou v Edenu, ale nakonec tu slávistickou nabídku přebil Hellas Verona. Po roce a půl se řízný obránce stěhoval do Bergama a za pár měsíců zvedal nad hlavu pohár pro vítěze Evropské ligy.  

Mezi nejcennější hráče klubu patří Éderson (#13; 26 let). Brazilský defenzivní záložník se do Evropy vypravil v zimě 2022, kdy podepsal smlouvu se Salernitanou. Už o půl roku později se přesunul do Atalanty.

Zapomenout nesmíme ani na již jednou zmiňovaného autora hattricku z finále Evropské ligy. Ademola Lookman (#11; 27 let), rodák z Londýna reprezentující Nigérii je stále v kádru a stále mu to střílí.   

Trenér

Povídání o trenérovi začneme netradičně jeho předchůdcem. Gian Piero Gasperini nastoupil do trenérského křesla Atalanty v roce 2016 a proslul tím, že relativně provinční klub dostal do naprosté špičky Serie A. V sezoně 2023/2024 vyhrál s týmem Evropskou ligu. Letos v létě své působení v Bergamu ukončil a přijal nabídku AS Roma.

Jeho místo zaujal Ivan Jurić, zkušený chorvatský trenér, který během hráčské kariéry oblékal dres Hajduku Split, Sevilly a v Itálii hrál za Crotone a FC Janov. V současné době má za sebou odtrénovaných 371 zápasů na profesionální úrovni, z toho 249 v Serii A. Je známý pro svůj specifický styl, který částečně připomíná Gasperiniho pojetí: tlak, agresivita, dobrá organizace obrany a využívání protiútoků.

Jak moc bude jeho taktika platit na Slavii uvidíme ve středu 22.10.2025. Zápas začíná ve 21:00 a vysílá ho TV stanice NOVA Sport 1.