Liga

Vzhledem k tomu, že se zítra hraje poslední kolo ligy, tak se nemůžu nezeptat, jak myslíš, že vše dopadne?

Tipuji, že pro nás to dopadne dobře, čili že vyhrajeme, a možná poprvé budeme držet palce Spartě, aby vyhrála a tím my získali evropský pohár ještě z ligy.

Co Liberec, vyhraje titul?

Mě Liberec nezajímá, jde mi jen o Slavii.

Komu bys přál prvenství?

Liberci, vzhledem k tomu, jak celou sezónu hrál a co předvedl v poháru, si ho, myslím, zaslouží víc než Viktorka.

Asi nikdo na začátku sezóny nečekal, že Sparta dopadne tak, jak dopadla, co ty?

Já myslel, že titul získáme my … O Spartě jsem vůbec neuvažoval. Na podzim potvrdila, že měla, nebo ještě stále má, nejkvalitnější kádr, ale během jara se dostala do pozice, kterou nezná, a hlavně tím, že jim odešli „harcovníci“, hlavně tedy Martin Hašek, situaci nezvládli a horko těžko se dotahují na druhé místo, které jim zaručuje start v předkole Ligy mistrů. Ale říkám, nepřemýšlel jsem o jiných týmech, bohužel to dopadlo tak, jak to dopadlo, a naše jediná šance, jak to alespoň částečně napravit, je porazit Viktorku a následně Spartu.

Slavia se po podzimní části nacházela letos, stejně jako vloni, u osmého místa. Minulý rok se však dokázala dotáhnout na druhou příčku, teď bojuje o čtvrtou, v což asi nikdo po podzimu nedoufal. čím to je, že mužstva před námi získala tak málo bodů

Já myslím, že jsme získávali body vždycky, někdy stačilo dát na výhru jen jednu branku. Brno, které bylo před námi, ukázalo, že nemá zas až tak kvalitní kádr. Co se týče Bohemky, tak její postavení na čtvrtém místě je pro mě překvapením.

Jak se připravujete na druhé derby se Spartou?
Adela Kontova

Teď se věnujeme přípravě na Viktorku, aby liga skončila podle našich představ. Mezi těmito dvěma zápasy není tolik času, abychom se věnovali nějaké speciální přípravě, nebude moc odpočinku, což platí pro nás i pro spar?any. Věřím, že ve formě, v jaké momentálně jsme, máme šanci proti Spartě uspět.

Další působení ve Slavii

Jak reálně posuzuješ své další působení v lize, s ohledem na zdravotní stav a věk. Kolik sezón je podle tebe ještě reálných?
Michal

Zatím jsem bohužel marod. Zranění se vleče, jak by nemělo, a bohužel jsem to asi uspíšil, chtěl jsem být co nejrychleji nazpátek. Ta otázka zní jako prosba, a? co nejdřív vypadnu (smích). V létě se uvidí, jak na tom budu fyzicky, jestli budu schopen mužstvu pomoct. Otázkou je, zda mě ještě trenér bude chtít. Minimálně rok to se mnou ale musíte ještě vydržet.

Máš ještě vůbec chu? do letní přípravy a fotbalu?
Radovan Moudrý

Mám, mám moc velkou chu?. To je další věc, kdybych už nechtěl kopat, tak se na to vykašlu a půjdu nazpátek do Kladna a budu se věnovat svým zájmům. Uvidíme, jak na tom budu herně, psychicky.

Chceš zakončit kariéru ve Slavii nebo v nějaké nižší soutěži?

Chci hrát ještě za Kladno, pokud mě bude chtít a pak klidně za naší vesnici, na to bych snad měl i za deset let. Vše je ale otázka zdraví.


Reprezentace

Věřil by sis na návrat do reprezentace až se uzdravíš?
Jan Bohata

Myslím, že reprezentace je pro mě uzavřená kapitola. Rád bych si ale udělal na závěr nějakou benefici. U nás v čechách jsou mnohem kvalitnější hráči, kteří jsou stvořeni pro moderní fotbal, já jsem nebyl nikdy moc rychlý.

V repre jsi odehrál 61 zápasů, což je docela úctyhodné číslo, kdy jsi debutoval a kdy jsi odehrál poslední utkání?

Poprvé jsem hrál přátelák v Norsku v roce 1991, kde jsme vyhráli 3:2, hrál tehdy třeba i Ján Kocián. Poslední byl kvalifikační duel s Lucemburskem před mistrovstvím Evropy, který jsme vyhráli 2:0. Pak přišlo zranění kolene a od té doby jsem se do nároďáku nevrátil.

Jak vzpomínáš na působení v reprezentačním výběru?

To byly ty nejkrásnější roky, měl jsem možnost seznámit se s vynikajícími hráči a kluky, kteří byli úplně normální a mohli jsme se bavit úplně o všem, co nás zajímalo. Nedostal jsem se sice ani na olympiádu, ani na mistrovství světa, ale ty roky byly perfektní.

Proč myslíš, že se současné reprezentaci nedaří zopakovat úspěch, kterého dosáhla na EURU 96?

Fotbal je samozřejmě o výkonnosti, ale je též o štěstí. Kvalifikaci jsme neodehráli špatně, bohužel možná vše zkazil vysoko vyhraný zápas s Bulharskem. Vše bylo zkresleno, vyvedl se až moc a pasovali jsme se do role favorita, prakticky pro nás Belgie jako soupeř neexistovala, což byla chyba. Je mi líto starších kluků, byla to jejich poslední šance, jak se dostat na mistrovství. Vím, jak jsem byl zklamaný, když jsem se nedostal na olympiádu.

Bylo popsáno mnoho papíru o sporu Patrik Bergera s trenérem Uhrinem během EURA. Jak jsi to vnímal ty?

Pokud tam něco bylo, tak se to navenek neprojevilo. Hodně se o tom píše, přitom pravda je hodně jinde. Patrik byl mladý hráč, a obdivuji pana Uhrina, že měl odvahu takové hráče na mistrovství vzít. Kvalifikaci odehráli úplně jiní hráči a málokterý trenér se odváží měnit vítěznou sestavu.

Jaký trenér, který tě koučoval, byl podle tebe nejlepší?

Ti, kteří mě trénovali, jsou někteří ještě aktivní, třeba Míra Beránek. Zažil jsem Ježka, Uhrina, měli jsme úspěchy i neúspěchy. Trénoval mě i Jarabinský. Takže asi na ně vzpomínám nejradši, dokázali vyburcovat tým, i když se mu nedařilo.

Vypadá to, že za nás bude kopat Radek Bejbl?
Matěj

Zatím to vypadá, že se vrátí.

Jsi rád, že se setkáváš se spoluhráči, s kterými jsi hrál ve Slavii před rokem 96?

Je to dobrý pocit, že se schází stará parta. Důležité je, abychom všichni hráli a abychom vyhrávali. Radek Bejbl byl navíc zraněný ještě déle než já. Ten samý problém má i Pavel Kuka, myslím, že kdyby Pavel byl zdravý a odehrál všechny zápasy, tak bychom nemuseli spekulovat, jestli dosáhneme na čtvrté místo, třeba bychom útočili i na to třetí. Góly nám hodně chyběly a kvůli střelecké impotenci jsme doma ztratili dost bodů.

Sezóna 95/96 je, asi tvá nejlepší v kariéře, je možné ještě něco takového prožít?
Matěj

Co se týče úspěchů, tak každopádně, ale myslím si, že jsem měl i další dvě nebo tři dobré sezóny, jen nebyly spjaty s takovými úspěchy. Na tuto sezónu nejraději vzpomínám, ale už je to pryč.

Jaké ročníky máš na mysli?

Myslím, že rok předtím jsem hrál taky dobře, ale byla tam určitá nedisciplinovanost, třeba tady v Edenu se Spartou, kdy jsem byl vyloučen a prohráli jsme, kvůli tomu jsme možná nevyhráli titul. Dál třeba penalta na Maltě, kterou jsem nedal. Byly tam asi tři nebo čtyři okamžiky, které mohly rozhodnout, že by byla ta sezóna lepší než o rok později.

Prý máš nějaký podíl ve Slavii?
Matěj

Jsem majitelem akcií, ale abych řekl pravdu, tak ani nevím, kde je pořádně mám. Na akciích Slavie se asi vydělávat nedá, ale pro mě je to určitá čest, že mohu být majitelem jedné akcie Slavie.

Podzim 20001

Na podzim tě trenér Pešice přeřadil do béčka, dal ti šanci jen ve třech zápasech áčka. Myslíš, že jsi tehdy opravdu neměl tak dobrou formu?

To, jakou mám formu, musí posoudit trenér. Jestliže si myslí, že nemám a neřekne mi to přímo, což mě nejvíc mrzí, tak prostě mi to měl říct do očí. Myslím, že schovávat se za rozhodnutí vedení je smutné. Takto to ale dopadlo, byl jsem v béčku a nakonec jsem byl za to rád, pro nás oba to asi bylo nejsprávnější rozhodnutí. Neříkám, že se jednalo o spory, ale pokud jeden druhému nevěříte, tak je lepší se rozejít tímto způsobem.

Pak přišel pan Beránek a dal ti hned důvěru …

Málokdy jsem měl sezónu, že bych z devíti zápasů sedmkrát vyhrál a dvakrát remizoval, i když to byla jen třetí liga. Takže to bylo úspěšné působení, dostal jsem větší chu? do fotbalu, naučil jsem se v béčku nové věci.

Co třeba?

Například čtyřobráncový systém, který jsme za trenéra Pešiceho nehráli a béčko ho uplatňovalo. Dál třeba i cvičení, která si na trénincích vymýšlel Pavel Trávník. To byly věci, které jsem neznal, bylo to pro mě poučné, myslím, že cviky, které praktikuje Pavel Trávník jako asistent áčka jsou prospěšné a obranná činnost je stále lepší.

Co si myslíš o našich mladících v obraně? Mají před sebou velkou budoucnost?
Marrak

Budoucnost má každý mladík. Chytli šanci za pačesy. Občas mám však pocit, že v některých momentech chybí v obraně i v útoku zkušenost. A neříkám to proto, že bych se chtěl nominovat k zápasu.

Jaký je rozdíl mezi tréninkovými metodami v čechách, Francii a Německu?

Každý trenér má svou filozofii a své myšlenky, co se týče tréninku nebo hry. Francouzi dávají velký důraz na obratnost a rychlost, v čechách spíš na kombinaci a standardní situace.

Mládež

Jak to vypadá s tvou prací s mládeží?

U nás na vesnici jsem začal dělat minipřípravku, mám takovou myšlenku, pracovat třeba i pro nějakou organizaci. V té mé přípravce mám i kluka, kterému je tři a půl roku, nejstarším asi šest let. Dělá mi to hroznou radost. Pracuji ještě s dalšími třemi lidmi a myslím, že nás to baví a ty děti doufám taky.

Vypadá to, že se chceš mládeži věnovat i nadále, jak je to s tvou trenérskou licencí?

Mám druhou trenérskou licenci, nad ní už je jen profi licence, o které přemýšlím. V současné době neuvažuji o tom, že bych trénoval dospělé, zatím mě naplňuje mládež, myslím, že těm dětem můžu něco předat.

V kolika letech se dá poznat, že dítě má talent?

Tak ve třech čtyřech letech, spíš jde o to, aby se rozvíjel. Talent k fotbalu nestačí, musíte být disciplinovaný, záleží na spoustě věcí, navíc je tam přechod do dorostu, který je v pubertě dost obtížný, a i když máte talent, tak vás může chytnout něco jiného.

Tebe nic v mládí nesvedlo?

Já byl tak vytížený, že jsem moc času neměl. I když je pravda, že jsem samozřejmě na pivo chodil, ale nikdy jsem nekouřil. Pro mě víkend představoval minimálně dva zápasy, hrál jsem třeba i čtyřikrát, ve více kategoriích. Vždycky jsem chtěl vyhrát a nezajímalo mě, jestli hraju s klukama o tři roky staršíma, naopak jsem se před nimi chtěl vytáhnout. Hlavně mě to bavilo, měl jsem to štěstí, že fotbal mě živí dodneška.

Co si myslíš o alkoholové kauze v Olomouci?

Na pivo chodí každý, a? je to první liga nebo čtvrtá třída. Asi bych to neměl veřejně říkat, ale když se to nepřehání, a každý zná svou míru, tak to zas až tak nevadí. Navíc když si dáte dvě piva, tak se vám rozváže jazyk a řeknete víc, než normálně. Mým názorem je, že takové záležitosti by se měly řešit uvnitř klubu, když je někdo činovníkem klubu a toto šíří, tak je to jejich chyba. Pokud nedokážou ukáznit hráče, tak jsou za to zodpovědní.

Jak bys tyto situace řešil ty?

Pokud by se jednalo o opakovaný prohřešek, tak přeřazením do béčka, stejně jako v Olomouci, pokuta ne vždy něco řeší. Platy hráčů jsou hodně vysoké a když někomu dáte pokutu dvě stě korun, tak to udělá znovu, protože to pro něj nic není. Prostě by se to nemělo vláčet přes noviny, i když ty občas píšou něco jiného, než je realita.

Jaké máš zkušenosti s novináři ty?

Několikrát o mě napsali něco nepravdivého, ale myslím, že by se hráč měl umět k tomu postavit čelem. Můžete mít novináře, které nenávidíte a nemusíte se s nimi bavit, ale je korektní říci, nezlobte se, já se s vámi bavit nebudu. Lidi, kteří o vás píší špatně nebo vás pomlouvají, o vás budou psát špatně vždycky. Novináři jsou od toho, aby psali o fotbale, já si myslím, že píší dost negativně. Jsou tu věci, které jsou pozitivní a měly by se naopak vyzdvihnout. Navíc prezentace fotbalu v televizi je hrůzná. Pro fotbal by se měli snažit dělat víc, my bychom měli lépe hrát. Jinak s novináři vycházím dobře.

Určitě sleduješ známkování hráčů, jak může redaktor objektivně oznámkovat 22 hráčů?

Trávím dost času na tribuně a mám pocit, že novináři tráví většinu času ve vipce než pohledem na fotbal. Navíc myslím, že novinář, který fotbal nikdy nehrál, tak nemůže pořádně posoudit kvalitu hry.

Líbí se ti ženský fotbal?

Tak třeba naše šestiletá dcera zrovna hraje s klukama v té naší minipřípravce. Vybavuje se mi olympiáda, tam se hrál fotbal na špičkové úrovni, byly to pěkné zápasy, na které rád koukám. Když se podívám na špičkové týmy Norska nebo Německa, tak proti ženskému fotbalu nic nemám. Aspoň se tam najdou hezké ženské.

Jaké byla situace ohledně tvého příchodu do Slavie v roce 1991?

Hodně složitá, tenkrát se začínalo s profesionálními smlouvami, hráči byli vlastně amatéři. Tím, že se dělaly nové smlouvy, jsem byl najednou volný. V roce 91, kdy jsem hrál za Duklu, bylo to tam mimochodem fajn a nedám na ni dopustit, jsem měl určité podmínky, které mi funkcionáři nechtěli splnit a vlastně mě vydírali, v té době jsem už byl v kontaktu s asistentem trenéra Slavie panem Dejmalem a dále i Vlastimilem Petrželou. Dukla se tedy mému přestupu nebránila, mohla být spokojená, dostala za mě docela dost peněz. Ve Slavii jsme dodnes a vděčím jí za celou svou kariéru.

Působení v zahraničí

Proč jsi v roce 1996 odešel právě do Štrasburku, z jakých dalších klubů jsi měl nabídky?

Štrasburk si vybral mě, ne já jeho. V roce 96 jsem cítil, že je načase změnit klub, byl jsem ve Slavii pět let. Svým způsobem jsem byl na vrcholu tady v čechách a chtěl jsem jít do zahraničí. O obránce nějak tehdy nebyl zájem, chtěl mě třeba i Hamburg nebo Stuttgart, ale konkrétní nabídky se ke mně nedostaly. Francie ještě tenkrát nebyla moc v kurzu a nakonec jsem do ní odešel jen já s Vláďou Šmicerem. Naučil jsem se slušně francouzsky.

Používáš francouzštinu?

Zrovna dneska, Francouzů jezdí do čech čím dál tím víc. Navíc ji používám, když se učím s dcerou, která chodí šestým rokem na francouzské gymnázium. Byla to první řeč, kterou jsem se po ruštině naučil. Podle mě stačí dva měsíce pobytu v zemi na zvládnutí základů jazyka.

Štrasburk se nachází nejen v Eurozóně, ale je i sídlem několika mezinárodních organizací. Vládla v něm nějaká speciální bezpečností opatření?

Štrasburk je krásné město, je složeno z různých národností. Když jsem odcházel, začínaly tam určité nepokoje, teď se to trochu vylepšilo. Organizace tam sídlí, takže bezpečnost je přísnější. Viděl jsem hodně měst, ale Štrasburk je jedním z nejhezčích v Evropě, moc rád na něj vzpomínám. Když mě tam někdo pozve, tak vždy rád se ženou přijedeme.

Z Francie jsi odešel do Berlína, kde jsi měl problémy.

Ve Štrasburku jsem měl tříletou smlouvu s roční opcí, politika klubu se zaměřila na jiné hráče, takže jsem byl volný. Bylo to na poslední chvíli, takže moc zájem nebyl, jediným klubem, který zbyl, byl TeBe Berlín. Nabídl mi velice zajímavé finanční podmínky, podepisoval jsme smlouvu a ani jsem nevěděl, kde mužstvo hraje, v Berlíně jsme nikdy nebyl. Přišel jsem na první trénink a zjistil jsem, že podmínky, co se týče hřiště a kabin, jsou ještě horší než tady v Edenu. Divil jsme se, že klub, který nabízí hráčům takové materiální zabezpečení, nehraje v lepším prostředí. Nakonec to skončilo tak, že v době, kdy jsme ještě pomýšleli na postup do první ligy, jsem si poranil koleno, byly tam problémy, které se stupňovaly a nakonec jsme se zachránili v posledním kole. Nebylo nám to nic platné, protože klub nesplňoval finanční garance dané německým svazem a následně byl určen k sestupu. Tím vlastně klub zkrachoval, já byl po operaci křížových vazů a byl jsem rád, že jsem se vrátil domů.

Mohl bys srovnat životní úroveň v Německu a Francii?

Nejde ani tak o životní úroveň, jako spíše o charakter, kterým nám jsou Francouzi jednoznačně nejblíže. Francouzi mají velmi pozitivní přístup k životu, který jsme s ženou pochopili a stále v nás přetrvává.

Lákalo by tě angažmá v exotické cizině, třeba Japonsku?

V Japonsku jsem byl 14 dní a líbilo se mi tam, ale něco jiného je být někde chvíli a hrát tam půl roku, kdy jste bez rodiny. My se ženou nejsme žádné cestovatelské typy a je nám nejlépe doma.

Kultura

Jaký je tvůj nejoblíbenější film?
Vladimír Hrouda

Nemám rád filmy, kde se střílí, spíše takové přemýšlivé, romantické, třeba Mlčení jehňátek nebo Vzpomínky na Afriku.

Chodíš do divadla?

Nechodím, protože manželka nechce. Po deseti letech jsem byl v kině, zašli jsme na Prci, prci, prcičky 2, nejlepší bylo to, že to bylo s titulkama, i když jsem manželku přesvědčoval, že je to bez titulků, další věc, která mě zarazila, že jsme minutu před začátkem byli v kině sami, šatna nebyla otevřená. Možná to bylo tím, že jsem byl v Kladně, do Prahy nejezdím, jen když musím.

Jaké je tvoje oblíbené jídlo, barva a kdo je tvým největším kamarádem ve Slavii?
Renáta Tlášková

Sním všechno, ale mám docela rád drš?kovou polévku. Barvu mám rád modrou a bílou, to jsou barvy Kladna, protože jsem Kladeňák, ale i slávista. Bílou moc nenosím, protože jsem trošku špindíra, takže to není praktická barva. Kamarádím se s kluky, kteří jsou stejně staří jako já, máme stejné zájmy, styl života.

Udržuješ kontakty s bývalými spoluhráči?

Já jsme v tomhle směru trochu lajdák, když mi někdo zavolá, tak mu říkám, že jsem mu chtěl zavolat, protože si to plánuji a pak buď usnu, nebo to odkládám, až mi dotyčný zavolá. S Karlem Poborským si telefonujeme často, když přijede na repre, tak se sejdeme, dál si volám i s Vláďou Šmicerem.

Co si myslíš o ing. Leškovi?
Martin

Pan inženýr mi několikrát pomohl, nemůžu si na něj stěžovat a ani nechci. Myslím, že působit v takové funkci ve Spartě a ve Slavii není jednoduché, to není Brno nebo Blšany. člověk dělá chyby, udělal je i ing. Leška, ale zas na druhou stranu odvedl ohromný kus práce. Když se vezme, kolik úspěchů Slavia zažila pod jeho šéfováním, tak by mu lidi měli být vděční.

Máš naplánovanou dovolenou?

Léto strávím doma jako každý rok. Bohužel mi vychází jen pět dní, které strávím na mistrovství jednadvacítek ve Švýcarsku. To je problém fotbalistů, kteří mají děti, že se netrefíte do prázdnin.

Byl jsi někdy na finále nějakého evropského poháru?

Nebyl, nekoukám na fotbal ani moc v televizi. Fotbalu se nabažím na hřišti, radši se podívám na A třídu v okolních vesnicích než abych seděl doma. Navíc k fotbalu patří párek a ten doma není.