Pamatuješ si, v kolika letech jsi se dostala poprvé do kontaktu s fotbalovým míčem?
Odmalička jsem chodila se svým starším bratrem na plácek vedle domova, kde jsme hráli různé míčové hry. Za začátku jsem se tam však jen motala, protože mi bylo šest, ale bavilo mě to. Ani jsem pořádně nevěděla, co to fotbal je. Až ve dvanácti jsem se přihlásila s bratrem do týmu Slovan Bohnice. A dodnes si pamatuji, že jsem při svém prvním startu ani nevěděla, kde se mám pohybovat jako pravý záložník (smích). Musím dodat, že v tomto prvním utkání jsem nastoupila s dresem číslo 16, se kterým nastupuji i nyní ve Slavii. Zřejmě je to osud.

Takže jsi od začátku hrála v záloze?
Za kluky jsem prakticky vyzkoušela všechny posty, jednou jsem málem šla i do brány. Nejvíce času jsem ale strávila na postu podhrotového útočníka. Většinou jsem zaplnila místo, kde to bylo třeba, když např. někdo vypadl z obrany, tak jsem tam zaskočila.

Jak to, že jsi šla málem do brány?
V týmu jsme měli pouze jednoho brankáře, který si bohužel zlomil ruku. Trenér pak uvažoval i nade mnou, zda mě tam postaví, nakonec se rozhodl pro mého spoluhráče. Sice jsem měla dobrý reflex, ale nebyla jsem příliš velká, takže jsem ani nedoskočila na břevno. Volba tedy byla jasná.

Ale jinak by sis troufla vzít si brankářské rukavice a postavit se mezi tyče?
Kdyby teď nastala situace, že by musel někdo z pole do brány, tak bych byla mezi prvními, kdo by se hlásil. Hlavně po nemoci, než jsem mohla pořádně trénovat, jsem si častokrát při trénincích vyzkoušela post gólmana.

S fotbalem jsi začala v Bohnicích mezi kluky, jak sis s nimi rozuměla?
Rozuměla jsem si s nimi velmi dobře po fotbalové stránce a stali se z nás velmi dobří kamarádi jak na hřišti, tak i mimo něj. Toto kamarádství nám vydrželo dodnes. Pokud mi to vyjde, tak se ráda zajdu podívat na jejich zápasy, popovídat si s trenéry, panem Mařanem a panem Krákorou, a zavzpomínat na staré časy.

Dával ti někdo najevo, že jsi holka a fotbal je jen pro kluky?
Zezačátku jsem to slýchávala poměrně často ze strany protihráčů,ale postupem času jsem se propracovala do role kapitána a získala si tím určitý respekt a dokázala,že i holka může hrát fotbal.

Z Bohnic jsi přešla mezi holky, byl rozdíl hrát s holkami? Dokázala bys to nějak charakterizovat?
Rozdíl to byl veliký. Nejenže to byl přechod na jiný styl fotbalu, ale musela jsem si také zvykat, že hraji s o mnoho staršími spoluhráčkami. Najednou jsem byla mezi nimi nejmladší. Ukázalo se však, že to nebyla žádná překážka.

Ve Slavii působíš rok a půl, odehrála jsi za ni v lize již skoro čtyřicet zápasů. Jak bys stručně popsala dobu od toho loňského jara, kdy jsi do Slavie přestoupila z Kladna?
Bylo to pro mě období plné zvratů. Přišla jsem do kvalitnějšího týmu a ihned jsem se prosadila do základní sestavy. Po fotbalové stránce jsem se dostala výš, měla jsem tu mnohem lepší zázemí, celé jaro se mi poměrně dařilo a navíc jsem brzy dala branku proti Spartě. Na základě výkonů jsem byla povolaná do reprezentačního áčka. Další sezona byla pro mě dosud nejhorší období mé kariéry díky zdravotním problémům. V této sezoně jsem dostala nový impuls a po delší odmlce mám více chuti do fotbalu.

Jaké zdravotní problémy jsi měla konkrétně?
Problémů v sezoně bylo více, které se za sebou postupně střídaly. Hned v prvním utkání proti Brnu jsem si při hlavičkovém souboji komplikovaně zlomila nos. Měla jsem ale "štěstí", že se to stalo před obdobím reprezentační pauzy, takže jsem v lize nakonec chyběla pouze dvě utkání, jenže na druhou stranu jsem tím přišla o kvalifikační utkání reprezentačního áčka ve Švédsku, což mě hodně mrzelo.

Jaké další problémy následovaly?
Po zranění nosu jsem se dostala zpět do formy, ale po posledním zápase podzimní sezony byla u mě zjištěna infekční mononukleóza. K trénování jsem se mohla vrátit až koncem února, přičemž ostatní holky začaly již v lednu. Mononukleóza mi hlavně odebrala plno fyzických i psychických sil, takže návrat byl hodně složitý. Ovlivnilo to velkou část jarní sezony a celé utkání jsem odehrála až proti Spartě v polovině května. To však nebyla konečná ...

Co bylo dál?
Po čtrnácti dnech od Sparty nás čekal Hlučín, ve kterém jsem dostala balonem do obličeje, ale utkání jsem dohrála. Následující den se však ukázalo, že je nos znova zlomený. Nechtěla jsem si však nechat ujít poslední dva zápasy v sezoně a dalo se s tím relativně hrát, takže jsem proti Plzni nastoupila s tapem přes nos. Aby toho nebylo málo, v týdnu před posledním klíčovým utkáním se Slováckem o druhé místo jsem si na tréninku komplikovaně zlomila palec levé ruky po nešťastném pádu. Sádra mě neminula a ukončila předčasně mou sezonu.

Za jak dlouho jsi se dala po všech těch lapáliích zdravotně do pořádku?
Během kvalitní letní přípravy jsem se po všech stránkách znova dala dohromady a byla plně připravena na tuto sezonu.

U chlapů se stává, že kolikrát svůj návrat na trávník uspěchají a pak na to doplatí dalším zraněním, z poslední doby se dá jako učebnicový příklad použít Vladimír Šmicer nebo Martin Latka. Nebojíš se toho, že to nemuselo být ještě úplně v pořádku a v budoucnu bys na to mohla doplatit podobným zraněním?
Testy prokázaly, že jsem úplně zdravá a můžu plně nastoupit do přípravy, kterou jsem celou bez výjimky absolvovala.

Jak moc držíte s holkami partu?
Chodíme občas na společné večeře či si po zápase jdeme sednout. Domnívám se, že kolektiv ve Slavii je utužen. Když se třeba něco přihodí, tak to v kabině dokážeme vyřešit.

Můžeš uvést nějaký příklad toho, že se něco stalo a díky kolektivu se to podařilo vyřešit?
Toto jsou věci, které by měly zůstat uvnitř kabiny a nevynášet je na veřejnost. Ale případné problémy jsou opravdu ojedinělé, takže není nutné něco neustále řešit. Jak jsem již řekla, máme dobrý kolektiv.

Byly to i spoluhráčky, které tě držely nad vodou v době tvého zranění?
V období nemoci mi nejvíce pomohla rodina a přítel a návrat na hřiště mi usnadnily spoluhráčky a realizační tým.

Za čtyři roky jsi odehrála za devatenáctku ženské reprezentace 29 zápasů, odehrála jsi druhý nejvyšší počet minut. Jak bys tuto svoji reprezentační stopu shrnula a ohodnotila?
První šanci jsem v reprezentační devatenáctce dostala v patnácti letech, ale jako mladá holka jsem dostávala příležitost na pár minut, ale postupně jsem získávala první zkušenosti se zahraničním fotbalem. V klubu jsem začala hrát defenzivní záložnici, dříve jsem hrála pravou zálohu, protože tento post v reprezentaci chyběl. A právě na tomto postu jsem se dokázala prosadit, získala si pevné místo v základní sestavě a vydržela jsem tam až do konce mé kariéry v reprezentační devatenáctce.

Jak to vypadá s případným startem v seniorské reprezentaci?
Po období zranění jsem prozatím další pozvánku do reprezentace nedostala, ale pokud bych ji v budoucnu dostala, tak by mě to velice potěšilo. Po fyzické i zdravotní stránce jsem plně připravena.