Přesně 14. března 1900 poslal mladý student Floris Stempel dopis svým přátelům. V něm bylo napsané: „Tímto vás zvu na schůzku do Café-Baru „Oost-Indie“, která se uskuteční v neděli v 9:45 na Kalverstraat 2. Cílem schůzky bude dohodnutí se na založení nového fotbalového klubu.“

Všechno co Stempel napsal, však nebyla pravda. Klub, který plánoval založit, totiž nebyl úplně nový. Floris totiž už od roku 1893 či 1894 (údaje se rozcházejí) pracoval ve vedení maličkého místního klubu. Touto schůzkou ho chtěl dostat na vyšší úroveň a napomoci k jeho dalšímu růstu. Jak se ukázalo, jeho snaha byla úspěšná. Název Ajax byl odvození od slávného starořeckého bojovníka.

 

Vedení klubu šlo od začátku na všechno velmi přísně a členové byli trestaní za různé věci, například i za nedostavení se na zápas. Jak došlo k něčemu takovému, každý musel z vlastní kapsy zaplatit 10 centů. Mezi jiné pokuty patřilo: 5 centů za nepřinesení si výstroje, 10 centů za nadávání anebo bitku při zápase a 5 centů za nevěnování dostatečné pozornosti při zápasu.

 

Krátce po založení klubu dostal Ajax povolení účinkovat v amsterdamské lize. Musel však začít pěkně od podlahy – zařazený byl do druhé třídy. Svůj první zápas odehrál na půdě DOSB a vyhrál 2:1. Ajax se rychle dostal do povědomí jako velmi dobře organizovaný klub a na své zápasy lákal poměrně velké počty diváků. Klub měl i dobré vybavení, kterým zpříjemňoval hráčům chvíle trávené na stadiónu, vedení dalo postavit dřevěné šatny a hráčům dalo k dispozici nádoby s čerstvou vodou.

 

V červnu 1908 se Ajax spojil s místním klubem Holland, kterému se podobně jako červeno-bílým vůbec nedařilo a nedokázal postoupit do první ligy. Holland byl Ajaxem v podstatě pohlcený a dnešnímu velkoklubu se změnil název z „Football-Club Ajax“ na „Amsterdamsche Football Club Ajax“ – ve zkratce AFC Ajax. Tento název vytrval až do dnešních dní.

 

V roce 1911 se první hráč Ajaxu propracoval do holandské reprezentace – byl jím Gé Fortgens, který nastoupil přesně 19. března 1911 v zápase proti Belgii. 21. květen 1911 byl pro Ajax mimořádně š?astným. Amsterdamský tým získal ve skupině týmů bojujících o postup rozhodující bod a postoupil do první ligy. Po radosti z postupu v roce 1911 přišel smutek až nečekaně brzo – 17. května 1914. Byl to však poslední sestup AFC z první ligy.

 

Roku 1918 po skončení první světové války se Ajaxu začalo dařit. V roce 1918 vyhrál svůj první titul! Druhý titul získal hned následující sezonu, když klub dokázal projít celou ligu bez jediné prohry. Během druhé světové války hrál v barvách Ajaxu i americký hráč Eddy Hamel. Klub si v tomto období vytvořil reputaci židovského týmu. Až do součastnosti se o tomto týmu hovoří jako o židovském. Vedení současného Ajaxu tvrdě bojuje proti takovému přívlastku, ale mnoho toho asi neudělá. Jak řekl prezident klubu John C. Jaakke (10. 1. 2005): „Ajax často prezentují jako židovský klub a i někteří naši příznivci se často nazývají "Židi". Ajax se však rozhodl zbavit tohoto image a udělá všechno, co bude nevyhnutelné, aby tohoto cíle dosáhnul.“

 

Mluvčí Ajaxu nevidí počátek tohoto problému v období druhé světové války: „Může to být tím, že v 60. letech v klubu působilo několik hráčů židovského původu."

 

První polovina 60tých let 20. století přinesla pro Ajax i první mezinárodní úspěch – holandský tým vyhrál Intertoto Cup. Kromě toho se však v tomto období nedalo najít víc pozitiv, protože amsterdamský klub se v domácí lize postupně propadal, až v sezóně 64/65 z nejvyšší soutěže téměř vypadnul. Skončil až na 13. místě ze 16 zúčastněných týmů! Ironií je, že nejhorší sezóna Ajaxu je spojená s příchodem dvou legend. Svůj debut absolvoval mladý hráč Johan Cruyff a trénér Rinus Michels. Budování „Zlatého Ajaxu“ mohlo začít.

 

V druhé polovině 60tých let debutovali v červeno-bílém dresu hráči jako Piet Keizer, Barry Hulshoff, Ruud Krol, Wim Suurbier či Gerrie Muhren. První kompletní sezóna pod vedením Rinusa Michelsa skončila titulem, po kterém následovaly dva v okamžitém sledu. Dalším krokem na cestě za slávou by bylo vítězství v evropském poháru, který by Ajax získal jako vůbec první holandský klub. Do finále Poháru mistrů 68/69 se propracoval po výhrách nad FC Nurnberg, Fenerbahce Istanbul. Ve finále čekal na holandské šampióny soupeř jiného kalibru – AC Milán. Tisíce fanoušků cestovalo na madridský stadion Santiaga Bernabeu, kde se konalo finále. Ajax však odešel poražen vysoko 1:4.

 

Další finále v Poháru mistrů Ajax hrál 2. června 1971 v londýnském Wembley proti Panathinaikosu.  Ve velkém souboji se v úloze trénérů střetli dvě osobnosti – Rinus Michels a Ferenc Puskás. Úspěšnější byl nakonec prvně jmenovaný, kterého tým po přesných trefách Dijka van Dicka a Arieho Haana zvítězil 2:0. Radost byla po opadnutí tlaku obrovská, pohár se tyčil nad hlavami hráčů amsterdamského klubu. Už den po úspěchu byl vystavený před davem fanoušků na Leidseplein v Amsterdamu.Rinus Michels krátce po tomto okamžiku odešel do Barcelony a v Amsterdamu zanechal skvělou pohodu a nejlepší fotbalový tým na světě. Jeho následovník Stefan Kovács z toho vytěžil další dva tituly a dva triumfy v domácím poháru.

Po úspěchu se však v holandském fotbale začal naplno projevovat nedostatek talentů. Ajax byl po dosáhnutých úspěchů kdesi v oblacích a vůbec nečekal, že jeho hráči přestoupí do jiných klubů za většími penězmi a do kvalitnějších lig. Nebylo žádným překvapením, že prvním byl Johan Cruyff, který zamířil do Barcelony za svým bývalým trenérem Rinusom Michelsom. Roky 1971-1973 byly prvými úspěšnými pro Ajax. Po nich se holandský velkoklub tvrdě ponaučil a zjistil, že „čím výše se vyšplháš, tím víc spadneš na zem!“

 

Ztráta nejlepších hráčů nikdy není příjemný. Ještě horší je to, když ti hráči odcházejí pryč za směsné peníze a klub na nich nic nevydělá. Takové byly i případy Marca van Bastena - který šel do AC Milán za 500 000 dolarů, ale i Franka Rijkaarda – ten odešel z týmu v podstatě zadarmo. Ajax se dostal na dno – neměl hráče, neměl ani peníze. Vyrůstající hvězdy jako bratři De Boerové, Dennis Bergkamp či Bryan Roy byli stále příliš mladí na to, aby utáhli tým. Noví hráči do týmu nepřišli – výjimkou byl jen švédský útočník Stefan Pettersson, který se stal jedním z největších oblíbenců amsterdamských fanoušků. Německý trenér Kurt Linder se rozhodl pro obranný systém hry 4-4-2. Křídelníci John van ´t Schip, Bryan Roy a Rob Witschge zůstávali na lavičce. Start sezóny 1988/89 byl velkou pohromou a Ajax se dostal do největší finanční krize své historie. Ve čtyřech z prvních sedmi střetnutích prohrál a trenér Linder byl vyhozený. Krátce na to po velké kritice odstoupilo i vedení klubu a loď s názvem Ajax se pomalu začala potápět.

Tým z hlavního města Holandska se ocitl na pokraji bankrotu. Vyšetřovatelská skupina odhalila více podvodů při přestupech, které spískalo už vyhozené vedení. Hráči se však probrali z letargie a dokázali vyhrát dvanáct utkání po sobě! Nový trenér Spitz Kohn však nedokázal vystoupit výš než na druhé místo. V této sezóně Ajax nevyhrál nic.

 

Do nového ročníku vstoupil Ajax s novým vedením i trenérem Leom Beenhakkerom. Tomu nevyšel vstup do ligy a Ajax prohrál tři z prvních šesti kol. Největší šok však přišel v prvním kole Poháru UEFA. AFC nejprve prohrál na hřišti Austrie 0:1. Do odvety nastoupil plný sebevědomí a díky gólu Jana Woutersa bylo už do poločasu po rakouském náskoku. Rozhodující gól však jaksi neměl kdo přidat. Následovalo prodloužení a stalo se překvapení. Rakušané utekli do protiútoku a vyrovnali. Ajax potřeboval v této chvíli vstřelit dva góly a to bylo hodně nereálné. Fandové Ajaxu označovaní „F-Side“ začali demolovat ochranné pletivo okolo hřiště a jeho kusy házeli na hrací plochu. Železná tyč zasáhla i brankáře Austrie Wohlfartha. Ajax byl v totální krizi a navíc mu hrozily i sankce UEFA, které mohly úplně zruinovat problémy trápený tým. Verdikt UEFA byl – výsledek zápasu byl kontumován na 0:3 pro Austriu, Ajax dostal roční zákaz startu v Poháru UEFA a tři nejbližší domácí zápasy po tomto období musel odehrát ve vzdálenosti minimálně 200 kilometrů od Amsterdamu. Ajaxu už o evropskou slávu vůbec nešlo – šlo mu jen a jen o holé přežití.

 

Ironií bylo, že mladý tým okolo De Boerovcov, Richarda Witschgeho, Bryana Roya, Marciana Vinka a Dennisa Bergkampa nakonec získal domácí titul (1989/90), který byl už 23. v pořadí. Amsterdamský tým teda dostal poprvé od roku 1985 šanci představit se v Poháru mistrů, kde neplatil trest UEFA. Smůlu měl oblíbenec fanoušků Stefan Pettersson, kterého vyřadilo zranění na celých šest měsíců. Trenér Leo Beenhakker, který vštěpil mladým hráčům základní filozofii fotbalu, podepsal smlouvu s Realem Madrid. „Leovým rozhodnutím se cítím zrazený,“ povídal prezident Ajaxu Michael van Praag ve svém emotivním vystoupení.

Johan Cruyff

Nový trenér Louis van Gaal – Během své hráčské kariéry toho nikdy moc nedokázal. Dotáhnul to nanejvýš do belgických klubů Sparta Rotterdam a FC Antverpy. Jeho hlas byl silný, jeho jazykové schopnosti zvláštní. Od této doby se všechno v Ajaxe zařídilo tak, že každý bude poslouchat jen a jen Van Gaala – nikoho jiného. Někteří starší fandové v Louisovi okamžitě identifikovali základní znaky, kterými se před několika roky prezentoval Rinus Michels. Start do sezóny Ajaxu nevyšel, hned v úvodu podlehl týmu FC Utrecht. Fandové žádali návrat Johana Cruyffa. Van Gaalovi se nakonec podařilo vytáhnut Ajax zpět na evropské výsluní. V roce 1991 začal holandský tím svoje působení v Poháru UEFA výhrami nad švédským týmem Orebro BK a německým Rot Weiss Essen. Po nich následovalo vyřazení španělské Osasuny, belgického Gentu a Janova. Ajax překvapil mnoho odborníků a dostal se do finále Poháru UEFA 1991/92! Tam na něho čekal nadmíru zdatný soupeř – AC Turín.

 

Ve finálovém dvojzápase upoutal hlavně fantastický gól Wima Jonka v Turíně. Jonk se do míče opřel z obrovské dálky, a ten skončil v horním rohu brány. Konečný výsledek prvního finálového zápasu byl 2:2. Odvety se kvůli nemoci nemohl zúčastnit kanonýr Ajaxu Dennis Bergkamp, a tak si červenobílí museli 13. května 1992 poradit bez něho. Smůla přišla během zápasu, hrdina Stefan Petersson si zlomil klíční kost. AC Turín tlačil, ale nezmohl se na víc než dvě tyčky a jedno břevno. Konečný výsledek 0:0 Ajaxu stačil a oslavy mohly začít. Holandský tým pod vedením kapitána Dannyho Blinda zvítězil v Poháru UEFA! Nikdo ani netušil, že to nejlepší ještě přijde.

Rok 1994 přinesl první holandský titul pro Louisa van Gaala a první kvalifikování do prestižní Ligy mistrů, která nahradila Pohár mistrů. Tým Ajaxu před náročnými zápasy vyztužili nigerijské naděje George Finidi a Nwankwo Kanu. Pro návrat do svého domovského klubu se rozhodla velká hvězda Frank Rijkaard. Amsterdamskému klubu se ve vzpomínané sezóně mimořádně dařilo téměř na všech frontách, nevyšlo mu to jediné v Amstel Cupu (bývalý KNVB Cup), kde podlehl ve čtvrtfinále Feyenoordu.

 

Liga mistrů 1994/95 přinesla obrovský zázrak, který nemá v moderním fotbale obdobu. Ajax v ní dominoval bez ztráty zápasu. Nezastavily ho ani týmy jako AC Milan, Casino Salzburg, AEK Atény, Hajduk Split či Bayern Mnichov. Nejvíc si to odnesl německý klub, který prohrál na domácí půdě 2:5! Ve finále čekal na Ajax na vídeňském stadionu Ernsta Happela slavní AC Milán, s kterým se Holanďané střetli už potřetí v sezoně. Italy poslal na kolena v 87. minutě 18letý Patrick Kluivert! Frank Rijkaard byl v lepší formě než kdykoliv předtím a po tomhle úspěchu svoji kariéru ukončil. Pro úplnost – Ajax vyhrál v tomhle roce i domácí ligu – a to taky bez jediné prohry!

 

Opět došlo k podobné situaci jako už několikrát v minulosti. O hráče Ajaxu se začaly zajímat bohaté evropské kluby, ale tentokrát bylo všechno jinak. Pod vedením nového hrdiny Jariho Litmanena se skoro všichni hráči rozhodli pro setrvání v týmu. Jednoznačně měli schopnosti na to, aby navázali na zlaté roky Ajaxu ze začátku 70-tých let. Ajax opět dominoval v lize, tentokrát si už neudržel neporazitelnost. Zvítězil i v Interkontinentálním poháru, když rozhodující penaltu proti brazilskému Grémiu proměnil Danny Blind. V evropském Superpoháru deklasoval Ajax Zaragozu 4:0! Začaly se však objevovat první problémy. V týmu AFC se rozmohl rasizmus, hovořilo se o bílé a černé skupině hráčů. černí tvořili hlavně Reiziger, Seedorf, Davids a Kluivert. I přesto se Ajax dostal opět do finále LM, které se konalo v římě a jeho soupeřem byl v tom čase jen průměrný Juventus Turín. Hned v úvode chybovala obrana Ajaxu a po nedorozumění obránců s brankářem skóroval z velkého úhlu Fabrizio Ravanelli. Hned na to však bylo vyrovnáno, postaral se o to Jari Litmanen. Víc gólů už nepadlo a rozhodnout musely penalty. Všechni hráči Juve byli úspěšní, v dresu Ajaxu selhali Sonny Silooy a Edgar Davids. Trofej teda putovala do Itálie.

 

Tým Ajaxu se opět tradičně dostal do úzkých, protože jeho hvězdy se ocitly na seznamu jiných velkoklubů. Nedopadlo to však nejhůř, Patrick Kluivert se cítil příliš mladý na odchod, bratři De Boerovci chtěli kariéru ukončit v Ajaxu, zůstali i brankář Van der Sar, Danny Blind i Jari Litmanen. Podruhé v kariéře však AFC opustil Sonny Silooy, který přestoupil do německého Bielefeldu. Do AC Milána zase odešli Michael Reiziger a Edgar Davids, Finidi zamířil do Betisu Sevilla a Kanu do Interu Milán. Na konci sezóny 1995/96 Ajax opustil svůj stadion De Meer. V posledním zápase v tomhle stánku vyhrál 28. dubna 1996 nad Willem II 5:1 a zabezpečil si 26. národní titul. Potom se přesunul futuristický stadion Amsterdam Arena.

 

I když v Ajaxu byli stále osobnosti jako Louis van Gaal, Jari Litmanen, De Boerovci, Kluivert, Blind či Van der Sar, začalo být jasné, že druhá nejúspěšnější éra Ajaxu v historii se blíží ke konci. V Lize mistrů Holanďané převýšili Glasgow Rangers, AJ Auxerre i Grasshoppers. Ve čtvrtfinále vyřadili i madridské Atletico, které poslal na kolena skvělou střelou mladý Dani. Potom však přišla krize a Ajax se nedokázal vyrovnat se skvělou hrou Juventusu Turín, kterému podlehl 1:2 doma a 1:4 v Turíně. Po třech letech se teda neprobojovali do finále Ligy mistrů.

Klubu se nedařilo ani na domácí scéně, v lize obsadil až čtvrté místo, v poháru ho vyřadil neznámý SC Heracles. Fandové nebyli š?astní z přechodu do Arény. Chyběla jim atmosféra stadionu De Meer. Navíc, občerstvení bylo v novém stánku předražené. Nový stadion byl otevřený zahanbující prohrou 0:3 s AC Milánem a dlouho se mu nedařilo získat přívlastek „stadion Ajaxu“. Takto je to v podstatě až dodnes – Ajaxu se po přechodu do nového stánku nedaří a nedokáže navázat na minulé úspěchy. Na tom pravděpodobně nebude mít vinu jen stadion, ale i hráčské zázemí. Vra?me se však do vzpomínaného období, z týmu Ajaxu odešel trenér Louis van Gaal i Patrick Kluivert.

 

Novým mužem na lavičce holandského celku se od začátku sezóny 1997/98 stal Dán Morten Olsen, který měl velmi těžkou úlohu, nahradit uznávaného Van Gaala. Sebou přinesl do týmu osobního přítele Michaela Laudrupa a dalších devět hráčů! Hned v úvodní sezóně se mu podařilo získat titul se ziskem ještě o šest bodů víc než van Gaalovi ve famózní sezóně 1995/96! Do vitríny Ajaxu přibyl i Amstel Cup, když AFC ve finále deklasoval PSV Eindhoven 5:0. Nejlepším střelcem domácí soutěže byl Gruzínec Šota Arveladze, který rozvlnil sítě soupeřových brankářů celkem 37krát!

 

Co se to stalo v roce 1998, že Ajax byl tak úspěšný? Že by po éře Van Gaala nenásledovalo žádné hluché období? Následující rok se však ukázalo, že krize přece jen přišla. Sezóna 1998/99 byla doslova pohromou.

 

Danny Blind měl už 37 roků a rozhodl se, že odehraje poslední sezonu. Svůj odchod z týmu ohlásil i oblíbenec publika Jari Litmanen. Louis van Gaal nedodržel slib, podle kterého do svého nového klubu (FC Barcelona) nepřetáhne žádné hráče Ajaxu. Do Španělska přestoupil nejprve Litmanen a Barca dala nabídku i De Boerovcům. Bratři nejprve podepsali doživotní kontrakt s Ajaxem a pak vedení oznámili, že by rádi odešli.

 

Krize byla na světe. Ajax klesl v domácí lize až na páté místo a v Lize mistrů prohrál s FC Porto 3:0! V základní skupině obsadil poslední čtvrté místo. Bratři De Boerovci o pár měsíců na to podepsali smlouvy s Barcelonou. Chtěli odejít už delší dobu, dánsky trenér je nedokázal inspirovat. Obětí celé situace v Ajaxu se stal Morten Olsen. Přesně 12. prosince 1998 Dán emotivně oznámil svojí rezignaci.

 

Sezóna 1999/2000 byla pro Ajax nejhorší od roku 1965. Jediné co v týmu mohli oslavovat, byl příchod roku 2000. Klub vypadl v Amstel Cupu i v Poháru UEFA v jednom z prvních kol a předváděl slabou hru. Zaznamenal dokonce 13 zápasů v řade bez výhry!

 

Po období slávy na mezinárodní scéně nastalo opět období sucha. V Ajaxu se však za poslední desetiletí naučili, že ve fotbale se nedá být neustále na špici. Tak jako přijdou úspěchy a vzestupy, tak přijdu i trápení a pády.

 

Podívejme se, jak to vypadalo v posledních sezónách. Rok 2001/2002 byl pro Ajax úspěšným. Holandský tým si na svoje konto připsal výhry lize, v domácím poháru i v holandském Superpoháru. Ještě 29. listopadu 2001 byl trenér Co Adriaanse vyhozený a na jeho místo nastoupil Ronald Koeman.

 

Ročník 2002/2003 nepřinesl Ajaxu žádnou slávu. Jediná podstatná věc se udála až po sezóně. 1. července 2003 došlo ke změně ve vedení Ajaxu. Na post prezidenta nastoupil John C. Jaakke. Jeho předchůdce Michael von Praag skončil už 28. dubna 2002.

 

V sezóně 2003/2004 získal amsterdamský tým další titul v domácí soutěži. V Amstel Cupe se mu však nedařilo a 17. prosince 2003 podlehl Bredě 0:1. Jednou z největších hvězd týmu byl Zlatan Ibrahimovič, který přestoupil do Juventusu Turín.

 

Díky trumfu v Eredivisie se Ajax opět probojoval do Ligy mistrů. V základní skupině měl poměrně těžký chlebíček, jeho soupeři byli Juventus, Bayern Mnichov a Maccabi Tel Aviv. Holandský mistr obsadil s bilancí 1-1-4 třetí místo ve skupině, které mu zaručilo účinkování v dalším průběhu Poháru UEFA.

 

Momentálně je teda Ajax v horším období své existence. Ale jak je to u Ajaxu chodí, tak po pádu opět následuje světlá budoucnost.

 

 

Vzdálenost vzdušnou čarou: 715 km

Panathinaikos
Celtic
Villarreal
Sporting Lisabon
Monaco
Ajax
Brugge
Anderlecht
Glasgow Rangers
Dinamo Kyjev
Werder Brémy
Lokomotiv Moskva
Rosenborg Trondheim

Za spolupráci děkujeme uživateli King25, který připravil drtivou většinu textů. Jen se omlouváme, že to napsal tak dlouhé   .