Německý fotbalový žargon je někdy svérázný (nejedná se však o mnoho případů), tam, kde to šlo, přeložil jsem formulace doslovně nebo téměř doslovně, jinde jsem použil u nás obvyklejší vyjadřování.

V přehledu nejsou zahrnuty letní přestupy, ale z hlediska statistického je pět let dostatečné období a podává věrný obrázek pohybu na fotbalovém trhu. Myslím si, že by obsah mohl být třeba i vodítkem pro vyhledávání talentů.

Mimoto ukazuje i na to, proč třeba Tavares, Belaid či Boudjemaa jsou uváděni jako Francouzi. Dodejme i to, že ve většině zemí se neodlišuje pojem národnost v našem smyslu (za federace jsem třeba uváděl Národnost: česká, Státní příslušnost: československá). Pojmem "Nation, Nationalität" je totiž vyjadřována "státní příslušnost".

Tabulky zároveň ukazují, že Češi zdaleka nepatří mezi nejvyhledávanější (předstihují nás i Slováci), což jen a jen dokazuje současnou "úroveň" českého fotbalu...

Takže překlad zmíněného článku:

1. března bylo uzavřeno okno transferů na Ukrajině a tím i v poslední evropské významnější lize. V posledním momentu přešel hráč ukrajinského národního mužstva Marko Devic z Metalistu Charkov do ruského Rubínu Kazaň. Transfery, jakým byl tento, které probíhají pouze přes hranici, jsou často solí v polévce každého přestupního období. Ale jak se vlastně orientovat ve statistikách legionářů ve vrcholných evropských ligách? Která země (překládám takto úmyslně "Nation" jako země, jak bývá používáno, ne v našem smyslu "národnost, národ"...) odesílá nejvíce legionářů? Kteří "gastarbeitři, zahraniční dělníci" jsou v té které lize nejvíce žádáni? To prozrazuje pohled do někdejšího pětiletého vyhodnocení 25 nejlepších evropských lig. Počínaje anglickou Premier League až po bulharskou A rupu. Přitom do očí padají 4 kategorie legionářů:

1. Sousedé

V případě závazků zahraničních hráčů ti, kteří jsou za klub odpovědní, si z mnoha evropských lig vybírají rádi před vlastními domovními dveřmi. V deseti z 25 nejlepších kontinentálních soutěží pochází největší skupina zahraničních hráčů ze sousední země. Více než 30 Francouzů hraje v Belgii či v 1.anglické lize. 42 Slováků startuje za české prvoligisty. 20 Belgičanů nastupuje v Nizozemí, 17 Švýcarů je pod smlouvou v Bundeslize.

Skandinávští hráči stejně tak preferovaně přistávají v přímém sousedství. Švédové (12), Norové (8) a Islanďané (5) se nacházejí v dánské elitní třídě mezi čtyřmi nejvyhledávanějšími gastarbeitry. Norové (10), Islanďané (8) a Dánové (6) patří při importu fotbalistů mezi TOP 6. V Nizozemí jsou dánští (15), švédští (11) a islandští (7) fotbalisté také mezi nejhledanějšími a nacházejí zde tak "bránu vpádu" do nejsilnějších evropských lig.

Také Britové jsou si přirozeně velmi blízcí. Takže první tři místa ve Skotsku patří anglickým (46), irským (20) a severoirským (11) hráčům ve statistice cizinců. V samotné anglické Premier League se setkáme s 26 Iry, 20 Skoty a 15 Welšany, přičemž se v podobě Cardiff City a Swansea City v současné době do nejvyššího patra anglických soutěží vmísily dokonce dva welšské kluby. Vně britských ostrovů jsou však britští hráči sotva poptáváni.

I v mnohých východoevropských ligách lze vystopovat náklonnost k profíkům ze sousedící ciziny. Běloruské kluby preferují Ukrajinu (18), funkcionáři chorvatských a polských klubů se rádi obracejí za hranici do Bosny nebo na Slovensko. A přirozeně hrají běloruští (15), moldavští (8) a arménští (6) hráči významnou roli v Rusku, ačkoliv jinak nejsou v dalších evropských top-ligách aspoň trochu podobně žádáni. V ruském případě by mohla hrát velkou roli vedle geografické komponenty v případě sousedských transferů ještě společná sovětská minulost.

UEFA sestavila podle stavu k 2. 3. 2014 následující tabulku pro 25 nejsledovanějších evropských lig, kde je uveden přehled 10 nejčastějších legionářů za posledních 5 let:

Pro ty, kteří nejsou v němčině zběhlí, uvádím, že Weißrußland je Bělorusko, Kroatien Chorvatsko, Tschechien Česko, Österreich Rakousko, Elfenbeinküste Pobřeží slonoviny a Schottland Skotsko.

Méně známé zkratky pak představují: LTU a zastaralejší LIT Litvu, LAT Lotyšsko, SVK Slovensko, GEO Gruzii, RSA Jižní Afriku, CME Kamerun, CIV Pobřeží slonovin, MDA Moldávii, GBS Guineu-Bissau, ROU Rumunsko, CPV Kapverdy



2. Historické vazby

V této druhé kategorii proudů transferů míníme historické komponenty. Tím lze v některých ligách vystopovat koloniální minulost jednotlivých zemí, Především Portugalsko zde vyniká. Řečeno a psáno: 97 Brazilců je pod smlouvou u 16 ligistů. Na 2. místě seznamu cizinců nás pozdravují aktéři z další bývalé kolonie - Kapverd. A také z Guiney-Bissau, která kdysi patřila Portugalsku, pochází v portugalské lize stejný počet (5) fotbalistů jako ze sousedního Španělska.

Španělské kluby bývají často první evropskou adresou pro hráče ze španělštinářské části Latinské Ameriky. Tak se nachází v TOP 10 celkově 60 Argentinců, Uruguajců, Chilanů, Kolumbijců a Mexičanů. Jen pro srovnání - ze sousedních zemí, tj. Portugalska, Francie a Maroka jich je dohromady jen 38.

Silná emigrace Italů do Jižní Ameriky se postarala o to, že fotbalově talentovaní potomci se pak vracejí do Itálie. Tak téměř 30 z celkového počtu 64 Argentinců a Uruguayců v Sérii A se může pyšnit italskými kořeny nebo dvojím občanstvím.

Kádry klubů francouzské Ligue 1 vykazují rovněž silnou vazbu na koloniální historii Francie. Díky Senegalcům, občanům Mali, Pobřeží slonoviny, Kamerunu, Alžírska a Maroka patří hráči ze šesti bývalých kolonií k deseti nejvyhledávanějším "gastarbeitrům". Přesto však se ve Francii jedná o něco trochu jiného. Mnoho afrických fotbalistů má často silný francouzský ráz, protože často vyrostli nebo se narodili v Paříži, Marseille nebo Lyonu. Tito hráči však často optují pro země svých předků za účelem reprezentační kariéry. Přitom ale mnoho hráčů afrických národních mužstev je v evropských ligách přísně bráno jako Francouzi. Příkladů je "plná nůše". Někteří z níže jmenovaných dokonce hráli za francouzskou dorosteneckou reprezentaci: Adel Taarabt (Maroko, AC Milan), Pierre-Emerick Aubameyang (Gabun, Borussia Dortmund), Marouane Chamakh (Maroko, Crystal Palace), Younes Belhanda (Maroko, Dynamo Kyjev), Sofiane Feghouli (Alžírsko, FC Valencia), Mohamed Diané (Senegal, West Ham), Didier Drogba (Pobřeží slonoviny,  Galatasaray Istanbul). Seznam by se mohl libovolně rozšiřovat. "Import" v dalších evropských ligách, jako je třeba nizozemská či belgická, je podobný, i když číselně zdaleka nedosahují počtu afrických Francouzů.

3. Falešní legionáři

Uvnitř následující skupiny v prvních ligách dále nacházíme zahraniční hráče - legionáře, kteří při podrobnějším zkoumání žádnými legionáři nejsou. Švýcarsko má výraz Secondos, tedy generace dětí přistěhovalců, kteří startují za švýcarskou reprezentační jedenáctku. Struktura legionářů švýcarské ligy ostatně ukazuje, že děti některých migrantů se rozhodují - podobně jako ve Francii - pro vlast svých rodičů. Ostatně není divu, že Albánci s 10 hráči vedou seznam cizinců. Tak třeba přijal albánské občanství Talant Xhaka, bratr švýcarského reprezentanta Granita Xhaky z Gladbachu. Také část ze šesti Chorvatů má rodiště ve Švýcarsku, jakož i dva z pěti Venezuelanů. Takže může být i řada cizinců považovaná za ty, kteří vyrostli ve švýcarské lize.

Další klasické země, které jsou cílem imigrantů, jako je Nizozemí, Belgie nebo Německo, tento fenomén znají rovněž. Šest Marokánců v nizozemské Eredivisie se bez výjimky narodilo v Holandsku. Stejně tak všech dvanáct tureckých hráčů Bundesligy přišlo na svět v Německu. Tři z deseti bundesligových Poláků vyrostlo v Německu. A podobně je na tom i statistika Srbů a Bosňanů hrajících v Německu.

4. Ti nejžádanější

Zbývá nám ještě poslední kategorie, která vyhodnocuje jednotlivé země. Jde o to, kteří hráči jsou téměř ve všech ligách vyžadováni - jedno, zda jde o Evropu severní, jižní, západní či východní. V 25 nejlepších evropských ligách hrají fotbalisté celkem ze 136 zemí. 442 Brazilců ponechávají všechny ostatní země ve stínu. V průměru by muselo mít každé evropské ligové mužstvo v kádru jednoho Brazilce. Takže v Evropě hraje mnohem více Brazilců než dohromady Argentinců (198) a Francouzů (180), kteří jsou na druhé, resp. třetí příčce. Pouze běloruská a skotská liga obsahem těchto "rohů hojnosti" opovrhují. V ostatních ligách jsou naopak mezi Top 3. V Itálii, Portugalsku, Ukrajině, Turecku, Rumunsku, Izraeli a v Bulharskou jsou přímo na špici.

Přehledně to znázorňuje následující tabulka, kde v prvním sloupci je pořadí, ve druhém německý název země a ve třetím počet hráčů - občanů té které země, kteří se objevili ve sledované pětiletce v některé z vybraných 25 evropských lig:

Tabulka vychází z pětileté statistiky UEFA, která byla zpracována k 14. 2. 2014.



Tabulka prezentuje i největší vnitroevropské importy. Na špici jsou Francouzi (180), Španělé (165), Portugalci (153) a Srbové (148). A všechny najdeme nejméně v 19 z 25 sledovaných evropských lig. Vedle Srbů působí i hráči z dalších republik bývalé Jugoslávie po celé Evropě a představují tak armádu dobře připravených hráčů. Vedle čilých transferových aktivit přispěla i občanská válka v 90. letech minulého století k tomuto fenoménu. Mnoho potomků bosenských nebo chorvatských válečných uprchlíků vyrostlo v evropské cizině, ale nastupují za jedenáctku reprezentující vlast jejich rodičů.

Globalizace se i ve fotbale odráží v počtu afrických fotbalistů v Evropě. Zejména Nigerijci (97), Senegalci (90), Ghaňané (81) a hráči Pobřeží slonoviny (70) jsou součástí evropských špičkových mužstev. Nalezneme je téměř v každé z lig, a to i v případě, že - jak se psalo výše - byl některý z hráčů Senegalu či Pobřeží slonoviny dříve považován za Francouze. U mnoha hráčů z Ghany nebo Nigérie může být využívána práce s mládeží v obou těchto zemích, často se vyskytují v mládežnických výběrech. A i díky tomu jsou cílem pozornosti různých skautů mířících do těchto zemí.

Další tabulka pak uvádí, v kolika zemích (z 25 sledovaných lig) působí z té které země fotbalisté.



Severoameričané a Asiaté nehrají v Evropě žádnou větší roli. Pouze 23 Američanů z USA, 22 Australanů, 21 Japonců, 13 Mexičanů a 11 Jihokorejců se ztrácí v 25 nejlepších evropských ligách. Přitom ale je určitým nepoměrem, že v Bundeslize se objevuje 8 Japonců a 5 Američanů. Přitom ale u Američanů stojí za to respektovat jiný pohled - většina se narodila v Německu a často jeden z rodičů je Němec.

Němci (56) a Italové (39) vzhledem k jejich silným národním mužstvům jsou poměrně zřídka zaměstnáváni v cizině. Jedním z důkazů je fakt, že v domácích ligách vydělávají slušné peníze a přesun do ciziny se (zatím) nejeví dostatečně atraktivním.

"Vzorová" liga

Popisované kategorie legionářů se zrcadlí nejlépe v kyperské 1. lize. Zde nacházíme v Top 10 cizinců mnoho populárních legionářů (Portugalce, Brazilce, Španěly, Argentince, Srby), spolu s Izraelci i Řeky, tedy ze země historicky úzce spojené. A ani Nigerijci a Ghaňané v Top 10 nechybějí, pouze Norové a Japonci zde nejsou. Jedna z indicií, že by měla být "hozena smyčka" v podobě top transferu (Shinji Kagawa) v jedné určité zemi (Japonsko) na dobře zasíťovanou poradenskou agenturu (Pro Profil GmBH).