Mám radost, obrovskou. Vstup do sezóny Slavii vyšel na výbornou, s šesti body se drží na čele tabulky a dokázala strhnout fanoušky tak, že atmosféra na zápase s Baníkem snesla srovnání jen s málokterým domácím zápasem za posledních pět let. Euforie fanoušků však přichází ruku v ruce s očekáváními, která se snadno mohou stát nereálnými. Je to dle mého názoru přirozená lidská reakce, přesto bych před ní rád varoval. Snadno se totiž může obrátit proti Slavii, což by bylo to nejhorší, co se nyní může stát.

Slavia v tento okamžik ještě jistě nemá na to, aby hrála se špičkou ligy vyrovnanou partii o titul. Věřím, že ten čas už není zas tak daleko, ale rozhodně ještě nenastal. Mějme prosím všichni na paměti, že na Slovácku jsme zvítězili s velkým množstvím štěstí a díky v poslední době naprosto nevídané přízni rozhodčího Kovaříka. Čtyři z pěti takových zápasů by Slavia zřejmě prohrála, a některé i dost vysokým rozdílem. Jak by asi dopadl zápas s Baníkem, kdyby Slavia na Slovácku prohrála 0:3? Bavili bychom se teď v diskuzích o tom, že Liberec by měl být schůdným soupeřem a nebo bychom řešili, zda další domácí ztráta neuvrhne tým do takové deprese, že celou sezónu bude hrát o záchranu?

Hranice mezi úspěchem a neúspěchem bývá velice tenká. Slavia měla v prvních dvou ligových kolech dost štěstí (a samozřejmě také kvality), aby stála na té správné straně. Vyhráno ale zdaleka nemá. Jak sám trenér Beránek říká, přijdou zápasy, ve kterých Slavia bude lepší, ale na tři body nedosáhne. Takový je fotbal, stává se to každému týmu. Co víc, zcela jistě také přijdou zápasy, ve kterých Slavia bude horší a prohraje. Užívejme si úspěch, měli jsme ho přece poslední sezóny tak málo. Ale buďme připraveni na (dílčí) neúspěchy. Můžou přijít velice brzy.

Jeden pražský tým doslova před pár minutami přišel o sen, o kterém si nechával zdát celou minulou sezónu a vlastně tak trochu už celých devět let. Mnozí z nás si asi pomysleli, že boží mlýny tentokrát mlely opravdu neskutečně rychle. Mělo by to být pro nás ale také poučení. Buďme pokorní, protože pýcha předchází pád. A my zatím stále nemáme příliš reálných důvodů být pyšní. Proto žeňme na stadionu Slavii "vzhůru do oblak", po zápase se však vraťme "zpátky na zem." Cesta za úspěchem bývá pomalá. Slavia na ni snad už konečně vykročila. Dopřejme ji čas, ať k němu dojde. Nebuďme přehnaně nároční. Buďme kritičtí, ale mějme přitom na paměti, že nějakou dobu ještě potrvá, než se Slavia bude moci měřit s těmi nejlepšími opravdu jako rovný s rovným.

Možná celý tento text ani nedává smysl. Klidně přiznávám, že ho píšu především sám pro sebe, ale třeba pomůže i někomu dalšímu si utřídit myšlenky. Nebo mě můžete s celým tímto názorem poslat do háje. Přesto na závěr přidám jednu statistickou zajímavost, která by měla sloužit k snížení nezdravého optimismu. V sezóně 2011/12 měla skvělý start do ligové sezóny Bohemka. Začala dvěma výhrami, po pěti kolech měla 12 bodů a byla druhá za Spartou. Ve zbylých 25 kolech však nasbírala už jen dalších 12 bodů a z ligy sestoupila.