1) Majitel klubu
Staré dobré přísloví říká, že ryba smrdí od hlavy. Kdyby na tom nebyl kus pravdy, asi by
se toto přísloví mezi lidmi tak nevžilo. A i pro současnou Slavii je toto rčení poměrně
trefné. Aleš Řebíček přišel do Slavie jako (údajný) zachránce a nešetřil výroky, že do
několika let chce se Slavií hrát opět na špičce ligy. Jeho skutečné úmysly, proč Slavii
doopravdy kupoval, si můžeme jen domýšlet, začíná být totiž čím dál víc pravděpodobnější,
že o blaho Slavie nejspíš nešlo. Zatímco zpočátku se Aleš Řebíček skutečně dost angažoval
a byl na veřejnosti vidět při různých příležitostech, poslední rok jako by se po něm
slehla zem. Navenek to vypadá, že klub jede v nízkonákladovém režimu, protože přes do očí
bijící mezery v kádru Slavia nedokáže přivést nikoho, kým by tyto díry zacelila. Na
druhou stranu lze jen těžko mluvit o nízkých nákladech, když mezi fanoušky prosakují
informace o obrovských platech hráčů, kteří na hřišti předvádějí fotbal na úrovni
nejchudších týmů ligy jako jsou Znojmo nebo Bohemians. Ať je to jakkoli, faktem zůstává,
že majitel na veřejnosti nevystupuje a fanouškům neříká, co má v plánu. Jeho úmysly a
myšlenky tak lze pouze dovozovat z personálních změn, které provádí.
Jak z toho ven?
Ideálním řešením se zdá být prodej klubu někomu, komu bude na Slavii záležet o trochu
více. Jenže kde takového člověka nebo takovou společnost sehnat? Pokud Aleš Řebíček
neeviduje žádné zájemce, což je dost pravděpodobné, měl by alespoň dbát na to, aby jeho
majetek neupadal a neztrácel hodnotu, což se sice zdá jako přirozené, ale praxe ukazuje
opak. Po sedmičce od Teplic by měl bouchnout do stolu, důkladně si zanalyzovat, zda věří
lidem, kteří mu důvěru splácejí kvalitní prací. A poté konat, protože jak je vidět,
kvalitní práce je ve Slavii zoufalý nedostatek. Personální obměna prakticky na všech
úrovních v klubu se jeví jako sice nákladná, ale naprosto nutná. Se současným personálním
složením - především s lidmi, kteří jsou ve Slavii mnoho let a svou prací přispívají k
současnému marasmu - se Slavia zvedne jen těžko.
2) Sportovní vedení klubu
Především sportovní ředitel Miroslav Držmíšek by se za normálních okolností měl po
pondělku obávat o své místo. Je to právě on, který na své pozici zůstává už několik let a
zatímco se trenéři pod ním mění jako na běžícím pásu, styčným bodem mezi nimi zůstává on.
Pokud má někdo nést odpovědnost za to, že je kádr poskládán naprosto nevhodně (viz níže),
nelze hledat nikde jinde. A svůj díl viny nese i generální ředitel Šeterle. Ten je sice
ve Slavii jen krátce, ale je i jeho odpovědností, že v kádru pro prvních pět kol soutěže
byl například pouze jediný zdravý stoper s nenulovým počtem ligových startů. Ke složení
kádru se však detailně dostaneme níže. Samostatnou kapitolou je pak vedoucí mužstva
Standa Vlček, který je sice díky svým brankám do sítě Ajaxu hráčskou legendou Slavie, sám
však nikdy nepatřil k charismatickým vůdcům a osobně si vůbec nedokážu představit, že by
v časech, kdy se nedaří, mohl nějakým způsobem pomoci ke zlepšení nálady v kabině.
Jak z toho ven?
Osobně jsem pro to, aby sportovní ředitel Držmíšek ve Slavii nadobro skončil. Ze všech
lidí, kteří mají co do činění s tvorbou kádru, je jeho odpovědnost daleko největší. Jen
těžko si umím představit, že se bude starat o nápravu současného stavu, který je z velké
části právě jeho dílem. A je otázkou, zda jeho post nezrušit úplně, zvlášt když
generálním ředitelem je v současnosti zkušený šíbr Šeterle, který jistě má o kvalitě
hráčů solidní přehled. I Šeterle by měl ale dostat důrazné varování a jasný úkol kádr
během této sezóny přebudovat s cílem být v následující sezóně už doopravdy
konkurenceschopný a hrát o čelo tabulky.
3) Hráčský kádr
Jestli něco ukázal konec minulé sezóny a start do té současné, je to fakt, že hráči
fotbal hrát umějí, pokud ovšem nejsou pod tlakem. Sebevědomí pak naberou zvlášť doma,
pokud se jim podaří vstřelit první branku. Pokud ovšem mají ukázat kvalitní výkon v
situaci pod tlakem, v drtivé většině případů se sesypou jako domeček z karet a v týmu pak
není nikdo, kdo by dokázal tým usměrnit, či mu dokonce svým nadstandardním výkonem
pomoci. Jediným lídrem týmu je Karol Kisel, který však spíše než výkony šéfuje díky své
přirozené autoritě a zkušenostem. Na hřišti sice střílí branky častěji než ostatní, jeho
mezihra ale značně kulhá a těžko jej lze označit za rozdílového hráče. Snad kdyby byl
obklopen hráči s vyšší kvalitou, i jeho výkony by šly nahoru, jenže to lze napsat takřka
o jakémkoli hráči. Smutným faktem je, že nikdo další není schopný na hřišti převzít
vůdcovskou roli. S tímto úmyslem se možná přiváděl zpět do Slavie Marcel Gecov, jenže
jeho forma přes léto úplně zmizela a po třech zápasech zaslouženě přišel o místo v
základní sestavě. V takové situaci asi jen těžko může být vůdčí postavou, byť si stále
myslím, že potenciál, aby se jí stal, tu je.
Celkově mi přijde kádr A týmu poskládaný značně podivně. O postu stopera se mluví a píše
už dva měsíce od doby, kdy odešel zpět do Zlína David Hubáček. Vzhledem ke zranění
Dobrotky tak Slavia měla pro start ligy k dispozici jen dva zdravé stopery, z toho
Kolařík neměl ani jeden ligový start. Není snad třeba dodávat, že i s Dobrotkou jsou tři
stopeři pro celý podzim prostě příliš málo. Totožná situace je ale i s krajními obránci.
Náhradníkem na pozice pravého i levého beka, tedy za Nitrianského a Čonku, je v A týmu
pouze jediný hráč, a to Dostál. Navíc při vší úctě k hráčům juniorky si nemyslím, že lze
pro náhradu na tyto posty sáhnout právě tam. A tak přestože všichni tři krajní beci
předvádějí v defenzivě tragické výkony, dva z nich prostě hrát musí. To je jen těžko
motivační prostředí a na výkonech dotyčných to je vidět. Suma sumarum má Slavia na čtyři
pozice v obraně šest hráčů, z nichž jeden je zraněný. To je neuvěřitelný amaterismus,
který pak musí hasit trenér buď záložníkem Petrákem nebo dokonce útočníkem Škodou.
Tím se dostáváme k další pozici, která Slavii pálí neskutečně, a tou je hrotový útočník.
V týmu jsou sice tři, nicméně Škoda - který je z málo pochopitelných důvodů pro trenéra
jedničkou - opakovaně ukazuje, že branky střílí jen ve výjimečných případech. Bilance 41
zápasů - 6 branek ostatně hovoří sama za sebe. Jeho konkurenti Fenin (11-0) a Škutka
(17-1) toho přitom neukázali o moc více. Co hůř, herní styl Slavie produkuje příliš málo
gólových příležitostí, které by mohli zakončovat právě hrotoví útočníci, a když už nějaká
přijde, dopadne to tak, jak lze vyčíst ze statistik.
Naopak záložníků ma Slavia hromadu. Nejenže je produkuje ve velkém počtu z mládeže, ale
navíc i posily přivádí často právě na tyto posty. Ostatně jediný hráč do pole, který v
přestupním období do Slavie přišel, je právě záložník Štěpán. Záloha přitom neplní to, co
by od ní fanoušek čekal. Jediným vůdčím typem je už výše zmíněný Kisel. Krajní záložníci
tým netáhnou, snad s občasnou výjimkou v podobě Mičoly, který se však po dvou zápasech
zranil a hrát nemůže. Juhar, Koreš ani Štěpán rozhodně nepatří k lídrům týmu, stejně tak
to nelze čekat ani od mladíků Petráka a Zmrhala (ani žádných dalších mladíků, kteří ani
šanci nedostali). Na hřišti tak v poli často běhá devět hráčů, kteří nejsou schopni
vlastním výkonem a entusiasmem strhnout ostatní, ale naopak čekají, jak se zápas začne
vyvíjet.
Jak z toho ven?
Je podle mě nevyhnutelné udělat radikální řez v kádru, pokud má být Slavia znovu úspěšná
a konkurenceschopná. Jak si evidentně po pěti kolech konečně uvědomilo i vedení, v kádru
chybí vůdčí typy a naopak výrazně přebývá průměrných hráčů, kteří už zdaleka nepatří mezi
nadějné mladíky. Samozřejmě to je běh na dlouhou trať a minimálně na dvě další přestupní
období, protože tu hovoříme až o desítce hráčů. Nicméně už nyní by mělo odpovědné
sportovní vedení (a je otázkou, zda tedy současné nebo nějaké jiné) jednoznačně určit
hráče, se kterými se pro příští sezónu počítat nebude a postupně je nahrazovat jinými.
Přitom už konečně dbát na to, aby hráč, který do Slavie přijde, byl jednak kvalitní
fotbalově a jednak morálně natolik vyspělý, aby si vážil dresu, který bude nosit, a aby
odváděl stoprocentní výkony v tréninku i v zápasech.
Je prostě třeba si přiznat, že ať už tu probíhal jakýkoli pokus o sestavení
perspektivního kádru, tak prostě hrubě nevyšel. Mnohé příchody posledních dvou let byly
naprosté omyly, ze kterých by si lidé ve Slavii měli vzít velké ponaučení, případně z
nich vyvodit osobní zodpovědnost. Kádr Slavie by tak měl projít postupnou očistou a
oddělením zrna od plev.
4) Trenér
V celém dlouhém textu jsem se až doposud vyhýbal postavě trenéra. A to z prostého důvodu,
každý už si snad uvědomil, že chyba ve Slavii není chyba v trenérovi. Těch se tu
protočilo za poslední roky mnoho a žádný z nich nepřinesl do Slavie prosperitu. Ať už
chtěli hrát trenéři zezadu nebo ofenzivně, nudně nebo pro diváky, srdíčkem nebo
profesorsky, vedlo to ke stále stejným výsledkům. Jakkoli je mi filozofie trenéra
Petrouše sympatická a jeho práce si vážím, je pro mě těžko představitelné, že by tým po
takové ostudě vedl dále. A to přesto, že jeho případné odvolání bude jen dalším důkazem
toho, že ve Slavii je slovo koncepce považováno zřejmě za něco obskurního.
Jak z toho ven?
Dokud se nepřikročí ke změnám ve výše uvedených bodech, je podle mě zbytečné hovořit o
trenérovi a doufat, že někdo jiný by Slavii v současné situaci pozvedl výrazně výše.
Proto si myslím, že by se mělo k případnému angažmá nového trenéra přikročit až v době,
kdy bude jasné, co vlastně majitel od vedení svého klubu požaduje a vedení by poté mělo
vybrat trenéra dle svého nejlepšího přesvědčení. Jako důkaz toho, že trenéra Petrouše
současné vedení klubu příliš nepodporovalo vlastně od začátku, vnímám fakt, že navzdory
jeho požadavkům na posílení kádru se nic takového nestalo.
5) Celková atmosféra v klubu
A na závěr snad jen pozvdechnutí a vypsání se z pocitů, které mám konstantně už několik
let. Z chování prakticky všech zástupců klubu směrem k veřejnosti a fanouškům prostě
zavání amaterismus na sto honů. Slavia na mne stále působí tak, že je tam každému všechno
vlastně tak nějak jedno. Prohraje se? No a, příště to třeba bude lepší. Nepřijde žádná
posila? No a, tak se to pokusíme nějak uhrát sami. Příklady amatérského vystupování lze
nalézat s železnou pravidelností. Ať už to je naprosto neuctivé jednání s Martinem
Vaniakem nebo případ dárků k permicím, když se omezím jen na poslední dva měsíce. Nevidím
ve Slavii lidi, kteří by pro klub dýchali. Vidím tam lidi, kteří tam chodí do práce,
kterou někteří navíc odvádějí opravdu velmi špatnou.
Sedm. Proč? A co dál?
V pondělí večer utrpěla Slavia historický sedmibrankový debakl od týmu, který loni horko těžko zachránil ligu. Proč k tomu došlo a jak z toho ven? Tímto článkem chci otevřít diskuzi, do které se můžete zapojit jak v komentářích, tak zasláním vlastních názorových článků, které rádi budeme publikovat, pokud se obejdou bez vulgarit.
Komentáře (261)
Přidávat komentáře mohou pouze přihlášení a registrovaní uživatelé. Přihlašte se zde