Jak jste se vlastně dostal k angažmá v jihovýchodní Asii?

Byli jsme s olympioniky v Kuala Lumpur na turnaji Merdeka v roce 1987. Turnaj jsme vyhráli, pak přišla nabídka na Pragosport na angažmá, tak jsme jeli na zkušenou. Já, Míra Denk a Jarda Netolička do Sabahu v Malajsii. Nejdříve jsme měli anglického trenéra Petera Whita, druhý rok přišel Oldřich Sedláček a zůstal v klubu dva roky. Hráči se měnili, místo Denka přišel Tůma, místo Tůmy Váňa, pak už jsem tam zůstal čtvrtý rok sám.

Proč byl takový zájem o Čechy?

Hrál se docela slušný fotbal, proto asi. To jsou vždycky takové vlny v klubech, jednou Brazilci, jednou Jugoslávci, Argentinci, to samé bylo i v Indonésii, kde jsem trénoval. Zhruba po dvou letech se mění národnost, která "letí".

Drželi jste při sobě s ostatními Čechy?

Měli jsme krásné bydlení, úplně nový barák, z matrací jsme ještě sundávali igelit. Měli jsme dva bazény, tenisový kurt, nádherný. Na to vzpomínáme hodně, barák nad městem, super. Přijeli jsme tam a koukali jsme na plné regály s masem, to jsme byli jak v Las Vegas. Ve třiceti letech jsem šel poprvé ven a bylo tam krásný moře, nádherný hotely.

Byli jste oporami týmu?

To by vás tam jinak vůbec nenechali, musíte vyčnívat.

Kdy jste do Sabahu odešel?

Hned po revoluci, strávil jsem tam čtyři roky. Pak jsem se vrátil, 4 roky hrál v Rakousku, pak už jsem se věnoval trenéřině.

A k trénování v Indonésii jste přišel jak?

Přišla nabídka na svaz, že hledají trenéra. Takové nabídky chodily, nevím, jestli je to tak ještě teď. Věděl jsem, o co jde, byla to nabídka od Makassaru, což je jeden z největších klubů v Indonésii. To pak utichlo, nechali si svého lokálního trenéra. Tak jsem nikam nešel, ale za dva měsíce přišla nabídka přímo pro mě z klubu Persigo Gorontalo na Sulawesi, kouknul jsem se na mapu a letěl jsem. Makassar už jsem měl nastudovaný, tohle bylo menší město u moře, druhá liga. Byl jsem tam rok, postoupili jsme do první ligy a jelikož druhá liga končila dřív než první, na posledních pět prvoligových kol už jsem letěl do Makassaru a trénoval jsem je, chtěli postoupit do asijské Ligy mistrů. Hlavní trenér tam zůstal, ale hlavní slovo jsem měl já. Bylo to možné díky tomu, že se kluby a funkcionáři domluvili mezi sebou. Udělalo se druhé místo, podepsal jsem smlouvu na rok.

Jaký byl rok v Makassaru?

Hráli jsme Ligu mistrů, což byla obrovská událost, měli jsme dobré soupeře, byly to kvalitní zápasy, bylo to hezké. V lize se v posledním kole rozhodovalo o mistrovi, mezi námi, Surabayou a Jakartou, skončili jsme druzí o skóre za Surabayou. Opět jsme si zajistili účast v Lize mistrů. Se šéfem, který byl můj kamarád, jsme se domluvili na další rok, odletěl jsem domů, vrátil jsem se, začal jsem přípravu. Kamarád se v březnu nepohodl s šéfem města, takže z klubu odstoupil a já se nedohodl s jeho nástupci na podmínkách. Sedl jsem na letadlo a odletěl jsem domů. Přitom za týden se měla hrát Liga mistrů. Po půl roce se ale kamarád do klubu znovu vrátil, protože byli na sestup, ale to jsem už trénoval v České republice, v březnu jsem začal dělat Karlovi asistenta a pak jsem odešel do Malangu.

V Malangu vás už znali z Makassaru?

Kontaktovali mě, že mě chtějí, tak jsem tam šel. Byl to jeden z největších klubů, na to jsem měl štěstí. Přišel jsem, oni vyhráli pohár, hráli jsme Ligu mistrů proti Kawasaki Frontale, Bankoku, mistrům Koreje. Nádherný zápasy.

Proč jste nevydržel v Malangu déle než sezónu?

Indonéská liga byla rozdělena na dvě části, z každé postupovaly čtyři týmy do play off.  V prosinci jsme hráli rozhodující zápas, postoupili jsme díky remíze v Surabaye, byla to velká sláva, mně skončila smlouva na konci prosince. Ptal jsem se, co bude dál, oni že musíme počkat po finále. Tak jsem trénoval ještě tři neděle, ale pořád jsem neměl smlouvu a nemohl jsem dál čekat, všechna trenérská místa by byla plná. Tak jsem skončil a odletěl jsem. Ještě že tak, když jsem viděl, co udělali fanoušci v Kediri...

Co se stalo?

Fanoušci Malangu jsou největší šílenci v Indonésii. Komplet zplundrovali město, zapálili brány, zničili komplet stadión. Dostali velký trest, dokonce je chtěli na několik let vyloučit z ligy.

V Indonésii se asi neúspěchy nepromíjí?

Tam nesmíte v přípravě remizovat. Je to husté.

Kolik chodí diváků na zápasy?

40 až 50 tisíc lidí.

Takže stadión je vyprodaný?

V Malangu byl městský stadion pro 25 tisíc lidí, kde se hrála Liga mistrů - ta se nesmí hrát dál než sto kilometrů od letiště. Tenhle stadion byl ještě půlhodinu dál, nová obrovská aréna pro padesát, někdy i šedesát tisíc, když se museli lidi pustit dolů na dráhu, to byl rachot. To musíte vidět. Je to podobný jako v Anglii, jen s tím rozdílem, že v Indonésii všichni stojí, to je hlava na hlavě. Mají choreografie, pódia, na kterých předzpívávají, tancujou podle něj, super.

Jakým systémem se hraje liga?

Hrála se celý rok v kuse, teď se srovnali s námi, hrají jaro - podzim.

Soustředění v ráji na Bali

Naučil jste se indonésky?

Indonésky mluvím dobře, malajština je jiná. Kluci se tady v Čechách vždycky smějou, když si s nimi volám do Indonésie. Jsem pořád v kontaktu s mými bývalými hráči i asistenty, sleduju tamější fotbal na internetu.

Bez znalosti indonéštiny by asi byla komunikace s domácími hráči problematická.

Někteří umí anglicky, máte tam i cizince, Jihoameričani třeba moc anglicky nemluví, ale hráči z Afriky celkem i jo.

Malajsie i Indonésie jsou muslimské země, jsou si podobné?

Jsou, někde jsou fanatičtější vyznavači islámu. V některých provinciích je i prohibice alkoholu. Sabah je volnější, chtěli se dokonce i odtrhnout, protože mají velké nerostné bohatství a všechno ho odevzdávají do Kualy Lumpur, takže byly i demonstrace. Modlení vůbec do tréninků nezasahovalo. Fotbalisti to většinou tolik neřeší, u těch ortodoxních jsem věděl, že co se týká životosprávy, alkohol skutečně nepijí.

Zvykne si člověk na příšerné vedro a vlhkost?

Zvykne, člověk se srovná, tolik se nepotí. Navíc máte klimatizaci v domě, v autě, jde jen o pohyb na hřišti.

Přizpůsobovaly se časy výkopů vedru?

Hrálo se večer, ale někdy i odpoledne.

Indonéská liga se neustále mění, někdy hraje jen jedna skupina, někdy dvě, někdy tři, jak je to teď?

Teď hrajou zase v jedné skupině. Vede Malang, moje bývalé mužstvo.

Jak jste cestovali za zápasy? Indonésie je přeci jen obrovská země.

Cestování je šílené, z Malangu jsme museli jet do Surabayi, odtamtud jsme lítali. Z Malangu to lítalo jen do Jakarty.

Měli jste svoje speciály?

Ne, létali jsme pravidelnou linkou, většinou byly dvě tři hodiny zpoždění, oni to neřeší. Létali jsme s Merpati, jsou levní.

Většina indonéských společností je na blacklistu EU, báli jste se někdy?

Nebáli, nikdy se nic hrozného nestalo, jen turbulence, bouřky, blesky, letadlo se propadávalo. Na strach z létání byl specialista Jarda Netolička, ten byl vždycky zpocený. Já jsem si zvykl.

Měl jste u sebe rodinu?

V Malajsii čtyři roky ano, v Indonésii za mnou létali na prázdniny na dva měsíce, vždycky to vyšlo tak, že jsme zrovna byli s týmem na soustředění na Bali. Jednou jsme měli pobyt na Bali za odměnu za postup s Gorontale, takže taky nádhera. Gubernátor vlastnil nádherný hotel, výtahem jste se dostali přímo k moři.

Mělo Bali lepší tréninkové podmínky?

Běhali jsme po pláži, to byly super podmínky. Bydleli jsme v hotelu s bazénem v jejich stylu, za dobrou cenu. Kousek byla posilovna i slušné hřiště, kam jsme jezdili autobusem. Malang je v horách, je v něm horko, ale ne tak jako na Bali, to jsme se vždycky prohřáli.

Byl čas na cestování po Indonésii?

Procestoval jsem ji celou s fotbalem. To, co jsem viděl během působení v Gorontalu, to asi žádný jiný český trenér neuvidí. Byli jsme na Papue Nové Guineji ve Wameně, druhá liga se hrála formou turnajů, a my dostali zrovna Wamenu. Dnes už hraje první ligu, místní zbohatlík se zbláznil a postavil nahoře v horách stadion. Jeli jsme tam na turnaj, zrovna jsem měl na návštěvě manželku, tak jsem jí vzal s sebou i s dětmi. Při zápasech tam tekla krev z nosu a uší, jak to bylo vysoko, Žije  tam kmen Daniů, dřív to byli lidojedi. Vítali nás na letišti nazí, jen na přirození měli kořen. Do Jayapury se dostanete, ta hraje ligu, odtamtud jsme letěli ještě hodinu do hor, fokkerem mezi skálami nahoru. Byli jsme tam týden. Sedli jsme do autobusu, jeli jsme do vesnice nahoru k původním obyvatelům. Kdyby tam člověk jel jen tak sám, je to nebezpečné, už se taky nemusí vrátit. Když nás ale bylo hodně, bylo to bezpečné, všechno jsme si vyfotili. Pro ně je víc prase než člověk. Žijou s prasetem v obýváku.

Podíval jste se na Komodo na varany?

Na Komodu jsme nebyli.

Indonésie je velice chudá země, jak se v ní mají fotbalisti a trenéři?

Fotbalisti se mají dobře, to je smetánka, a trenéři taky. Záleží i na tom, jestli jste cizinec nebo místní trenér. A trenéři tam chodí.

Jak se vám zamlouvala místní kuchyně?

Kuchyni jsem měl rád, všechno bylo vynikající.

Vracíte se do výhodní Asie na dovolené?

Nevracím, je to moc daleko. Ale s fotbalem jsem to tam procestoval, viděl jsem šestkrát Thajsko, Vietnam, Koreu, Čínu, Japonsko, kompletně Malajsii, Singapur. Schází mi jen Austrálie.

Čas na koncepční práci? Neexistuje

Četla jsem článek, podle kterého to vypadalo, že jste neměl v Malangu zrovna pohodu.

Začátky v Malangu byly krušné. Hráli jsme doma odvetu poháru a 0:0 a házeli po nás flašky s vodou. Přiletěla za mnou manželka a říkala, že jsem blázen, když to viděla. To jsou šílenci.

Malangu se ze začátku nedařilo, fanoušci chtěli vaši hlavu a to i veřejně v graffiti na ulici.

Když jsem tam přišel, musel jsem vyházet hvězdy, což diváci moc nezkousli, byli to jejich miláčkové. Hráči si ale mysleli, že budou dolovat peníze. Než si mužstvo sedlo, chvíli to trvalo. Byli jsme kolem 10. místa, pak už první, až dvě kola před koncem jsme trochu klesli. Jeli jsme kolem nějakého mostu a tam bylo napsáno Vyhodit Janu - pak to přebílili. Říkali mi Mijan, to byla zkrácenina jména a příjmení. Jinak před každým zápasem se zpívá indonéská hymna, to je pěkný.

Jací jsou v Indonésii hráči typově?

Jak kdo, někdy techničtí, někdy ne, je to stejné jako u nás. Ale někteří jsou šikovní. Nedávno reprezentace prohrála 0:1 v Austrálii, slušný výsledek.

Uvažoval jste někoho přivést do české ligy?

To by asi nezkousli kvůli zimě. Ale do Austrálie chtějí jít hrát.

Jaké jsou celkové dojmy z vašeho působení?

Strávil jsem tam osm let, vzpomínám rád.

Kdyby přišla nabídka, vrátil byste se tam?

Kdyby to bylo dobré mužstvo, tak určitě. Já už to prostředí znám, vím jak je na tom kdo finančně, z toho pak jsou problémy. Proč tam nikdo nejde, čeho se bojí? Když tady nemá práci, co tím zkazí?š Jdeš tam, vidíš kus světa, uděláš si obrázek, jsou to zkušenosti. Poznáš jiné styly fotbalu.

Je v indonéském fotbale korupce?

O tom ani nemá cenu mluvit.

Indonéská populace je menšího vzrůstu, jak se to projevuje ve fotbale?

Mají i velké hráče

Byly tedy i nějaká negativa?

Určitě, na všem je najdete. Dvakrát prohraješ a mažeš pryč.

Trenér asi nemá čas na koncepční práci?

Musíš mít výsledky, jak nemáš výsledky, jdeš. Žádná doba hájení v ambicióznějších mužstvech není. Jako nováček jsme postoupili do Ligy mistrů a oni by chtěli, abychom postoupili ze skupiny. Časem zjistí, že sedm bodů ze skupiny bylo hrozně moc, velký úspěch. To je jako kdyby Slavie měla udělat šest bodů v Lize mistrů. Nejsou soudní, nedovedou odhadnout kvalitu indonéského fotbalu, čínského, japonského, to je diametrálně odlišné.

Kolik stojí vstupné na fotbal?

Do vipky 50 tisíc rupií (tisíc rupií jsou 2 koruny), na stání 10 rupií.

Jaké jsou platy?

Cizinci mají ročně i 100 tisíc dolarů. Smlouva je jen rok a jsi volný, ať jsi dobrý nebo ne. Nabídne ti někdo víc, jdeš jinam.

Jak je liga financována?

V Makassaru dával peníze do fotbalu Erwin Aksa, měl pod palcem cementárny, taxikáře, další aktivity. V Malangu zase dával peníze do fotbalu Bentoel, výrobce cigaret.

Měl jste problémy s mentalitou a morálkou hráčů?

V Malangu jsem měl tři Afričany, byly s nimi problémy, a to přitom hráli v Evropě předtím

Co vám dalo angažmá po trenérské stránce?

Dalo mi to hodně, byla to jiná mentalita hráčů. Byl jsem první trenér, co zavedl 4-4-2, jinak hráli 3-5-2 a pořád někde hrají. Měl jsem s tím hodně problémy, hlavně v Makassaru, mám doma schované noviny, mysleli si, že jsem se zbláznil. A dodneška vzpomínají, jaký jsme hráli fotbal. V Malangu jsem vyhodil hráče, co vyhráli pohár, to samozřejmě představovalo problémy.