Nepůjde to ale tak snadno. Ligový neúspěch je totiž příliš čerstvou ránou. Na stupních vítězů nestála Slavia naposledy v ročníku 91-92. Tehdy se ovšem pod vedením pana Korbela dávala dohromady, aby mohla vyrůst k velikosti… Ohlédněme se za uplynulou ligou z pohledu Slavie. Připomeňme si okamžiky zmaru (těch bude mnohem více…) a nově se křísící slávy…

Do nového ročníku ligy Slavia neprodloužila smlouvu s Karlem Jarolímem a angažovala Josefa Pešiceho. Jako posily mu byli dodáni Patrik Gedeon a Pavel Novotný. Cílem byl útok na titul v lize. Pešice takovým optimistou nebyl už tehdy…

Po prvních pěti kolech se Slavia držela na špici ligy. Jediná prohra (v Jablonci), jinak samá vítězství. Zdálo se, že trenér Pešice vede Slavii rukou jistou a správnou. A při krizi Sparty se pomaloučku polehoučku vkrádaly myšlenky na titul. Jenom nejistá obrana budila rozpaky…

Jenže každá reprezentační pauza místo aby mužstvu na síle přidala, je o ně obírala. A po jedné z nich se pak Slavia začala hroutit. Remíza doma s Brnem, prohra na Bohemians a ztráta Pavla Kuky. Domácí prohra se Synotem dávala tušit blížící se krizi. Slavii se nedařilo proměňovat šance, takže každé selhání obrany mělo následky bodových ztrát. Slavia se v tabulce propadla. Š?asná výhra v Blšanech mohla sešívané povzbudit, jenže zpět na zem je v derby „S“poslal Jarošík.

Sebedůvěra byla ta tam. Ze hry se vytrácela myšlenka a řád. Alibistické přihrávky, žádný pohyb a ze všeho jen pocit smůly a zmaru… Prohra po velmi špatném výkonu v Liberci už dala jistotu. Je potřeba jednat. Je potřeba něco dělat. V klubu se zhmotnila krize. Nálada se dala krájet. Nervozita fanoušků kontrastovala s rádoby klidem vedení mužstva. Protest velké skupiny fanoušků Slavie na konci října byl nejvýznamnějším bitím na poplach.

Slávistická generalita se sešla se svým vedením z Anglie. Jednalo se dlouho, aby se nakonec došlo k závěru, že Slavia není v krizi, že se jí jen nedaří… James Smith, nejvyšší z Enicu se rozhodl ponechat vše při starém. Divoká výhra nad Opavou byla následována lehce š?astným vítězstvím v Příbrami. Závan zetlelosti ale ze Strahova ještě nezmizel. Proti Olomouci se červenobílí trápili a trápili, takže jim nakonec bylo vysvobozením, když rozhodčí utkání mohl ukončit. Pro mírné uklidnění fanoušků a možná též trenéra se koupila první velká posila – Piták z Hradce. Jenže ani on nezabránil prohře na Žižkově. Rezignace je asi nejvýstižnějším slovem tehdejšího stavu.

Po polovině soutěže byla Slavia v tabulce šestá se sedmi vítězstvími, šesti prohrami a dvěmi remízami…. Skóre 25:21. Podzimní trápení ukončil zápas v Drnovicích. Slavia prohrávala 0:2, aby v samém závěru sahala po výhře. Té se ale nedočkala. Všichni se však o zimní pauze chtěli dočkat změn…

Po dlouhém rozvažování se vedení Slavie dohodlo na ukončení smlouvy s trenérem Josefem Pešicem. Nástupcem se stal Miroslav Beránek. K sešívaným se vracel po letech práce v Blšanech. Posilování kádru se však nevyvedlo. Neschopnost manažerů Slavie či spiknutí proti ní (co je pravděpodobnější?), či pouhá náhoda tomu chtěli, že hráči, kteří se Slavií prý smlouvy podepsali, najednou přestupovali do jiných klubů…

Takže jaro začala parta pod vedením Beránka bez posil. Uskutečněny byly některé odchody, např. Kozla či Hyského. Remízy s Jabloncem, Hradcem a v Ostravě moc slávistického fotbalu nenabídly. Takže se koupila z Hradce druhá posila – Skácel. Ten spolu s uzdraveným Kukou vrátil na Strahov radost. Slavia po půl roce zvítězila! Nad Teplicemi a rovnou 3:0. Následovala ovšem lekce z destruktivní kopané v Brně a plichta.

V půli března se na Strahově hlásila posila. Za Zelenku a příplatek přišel Vachoušek. A že s ním a Skácelem přišel i čas obrody bylo nad slunce jasné. Slavia totiž ve skvělém ofenzívním utkání remizovala s Bohemkou (a připravila se tak o velkou šanci jí bodově ukrátit náskok), vyhrála ve Starém Městě a porazila doma Blšany. Ve třech utkáních vstřelila osm branek. To se ale do čela tabulky ligy už dral Liberec. K odražení jeho náporu potřebovala Sparta v derby zvítězit. Slávisté chtěli prozměnu pomoci Liberci. A tak se také stalo. Nervózní derby, ve kterém bylo jedno mužstvo nepřesnější a ustrašenější než druhé, přineslo remízu. Sešívaní vyrovnávali těsně před koncem a poslali tak Spartu do kolen…

V následujícím utkání pak Slavia prohrála doma s Libercem. Bylo utkání dohodnuté? Nebylo? Kdo ví… Každopádně lze říci, že právě Slavia rozdělovala titul. A tento prohraný zápas s Libercem, remíza na Spartě a vítězství v posledním kole nad Žižkovem – to je triáda, kterou slávisté rozhodovali…

Ale zpět k lize. Je 27. kolo, Slavia zajíždí pro výhru do Opavy a může spřádat plány, jak atakovat na jaře slabou Bohemku na čtvrtém místě. Jenže forma je i ve Slavii náhle ta tam. Proti Marile se na Strahově hraje nepovedený match a remíza je mužstvu nakonec odměnou. Šance na čtvrté místo, definitivně zajiš?ující postup finalisty domácího poháru – Slavie - do Poháru UEFA, stále žije. I po další bezbrankové remíze, tentokrát v Olomouci.

Do finále jde celá liga. Slavia a Bohemka mohou rozhodnout o titulu. Klokani se pro Liberec nestali nijak lehkým soustem. Takže titul „podještědským“ musela přinést trefa střídajícího Kuky pět minut před koncem zápasu, kola, ligy… Vítězství nad Viktorií Žižkov rozhodlo nejen o pořadí na medailových postech, ale též o definitivě postupu klubu do Poháru UEFA. Radost byla veliká. Ale jen z vítězství, jen ze zajištění evropského poháru pro příští rok. Protože Slavia Praha nakonec skončila v lize na pátém místě. Nejhorším od roku 1991, kdy byla šestá… Jaro tedy skončilo při bilanci pěti výher, osmi remíz a jedné prohry, skóre 18:11 (podzimní remíza s Drnovicemi 2:2 nezapočítána…).

Dvanáct výher, jedenáct remíz, sedm proher – to je nejhorší bilance klubu za posledních deset let. Jen Opava, Blšany a Teplice neuhráli proti Slavii ani bod…
45 vstřelených branek a 34 obdržených – tentokrát už jen jedna z nejhorších bilancí posledních let. Útok patřil v lize k nejlepším, obrana mezi ty velmi průměrné… Nejlepší střelec Slavie nedal více než deset branek (T. Došek – celkem 9). Během roku nastoupilo v dresu Slavie k ligovému utkání 32 hráčů – tedy téměř tři jedenáctky. Jen tito hráči odehráli více než 2000 minut (možné maximum je 2700): A. Petrouš, R. Dostálek, P. Gedeon, T. Došek. Pět hráčů odehrálo jen epizodní role.

Cestu na Strahov si nacházely průměrně necelé čtyři tisícovky diváků. Toto číslo ale zachraňuje podzimní dobrý start a jarní finiš, kdy Slavia nabízela lístky zdarma. Jinak by návštěvnost byla mnohem tristnější…

Dalším problémem Strahova jsou penalty. Slavia zahrávala v celé lize jen dvě. Rozhodčí na Strahově mnoho penalt evidentně přehlédli. To by se leckde jinde nestalo… Ohledně kázně patří Slavia jako tradičně do průměru. Žlutými kartami je lehce nadprůměrná (58), s červenými kartami je to horší (byly čtyři a více jich měl jen Žižkov a Opava…!).

Bylo by dobré k naprostému dokreslení zmínit se též o neúspěšném vystupování v evropských pohárech. O čerstvém oslavovaném triumfu ve Sport1 Cupu. Na to vše nezapomínejme. Celkově však možno z ligového průběhu usoudit, že z nejhoršího je Slavia venku. Jaro naznačilo zlepšení. Ne až tak markantní, takže až podzim následující ligy dá nejlepší odpověď, zda je klub na správné cestě za slavnou budoucností. Již dnes lze však dát za pravdu trenérovi Beránkovi, že vítězná tečka za sezónou (finále Sport1 Cupu) je tím nejlepší m odrazovým můstkem k dalším metám na nastoupené cestě.