Po příjezdu na letiště v Ruzyni je už všude kolem vidět procházející natěšené fanoušky Slavie, členy vedení a kustody připravující zavadla k odletu. Také zde pobíhá Richi, který ale s námi necestuje, a tak se snaží mapovat poslední přípravy před odletem a snad i nějaké rozhovory. Pomalu se necháváme odbavovat k letu, dostáváme letenky a vstupenky na stadion v Corku. Dorážejí také hráči a trenéři a televizní kamery a reportéři jsou v pohotovosti.Ale nastává čas k odletu, a tak se všichni vydáváme do odbavovacího prostoru a po chvíli klidného vyčkávání nastupujeme do Boeningu 747/400, který je připraven pro naši cestu do Irska.
Startujeme směr ostrovy. Let probíhá klasicky, po vystoupání do cestovní výšky asi 13 000 metrů podává palubní personál občerstvení, po něm se většina z nás věnuje četbě denního tisku nebo odpočívá. Po dvou hodinách a 40 minutách letu nám kapitán letadla oznamuje, že budeme přistávat na letišti v Corku. Již z výšky několika set metrů je vidět, že v Irsku panuje to jejich psí počasí. Mraky snad ve třech vrstvách nacucané vodou a pěkný protivítr pro piloty našeho letadla.Také to byla pěkná pecka odspodu, když jsme dosedli na plochu corkského letiště. Výstup z letadla a první šok. Chvíli mrholí, chvíli leje, fouká studený vítr (asi sedm stupňů) a já mám z Prahy na sobě tričko a kra?asy. Brrr!!! František Zlámal se mi hned na ploše chechtá, že umrznu a není daleko od pravdy. Takže rychle odbavit a hajdy do autobusu a do hotelu.
Hráči a vedení spolu s novináři zůstávají v Corku, my ostatní odjíždíme dvěma busy do 50 km vzdáleného městečka Clonakilty, kde budeme ubytováni v hotelu sítě Quality Leiser. Při příjezdu na místo vzniklo trochu zmatku kolem ubytování, ale vše se rychle k všeobecné spokojenosti vyřešilo. Ovšem až na to šílené počasí. I přes to slávističtí fans po skupinkách vyrážejí do centra Clonakilty na průzkum a prohlídku městečka.I já ve skupině asi osmi dalších fans vyrážím do města. Během 15 minut jsme asi desetkrát zmokli a jsme prostě mokří skrz na skrz, a tak horečně hledáme suché místečko v nějakém baru.
A nacházíme! Jakási prozřetelnost nás zavedla před jakýsi sportbar a už jsme uvnitř. Parádní prostředí, osm druhů piva, teploučko, a tak zůstáváme.
Guiness, Murphy´s a Heineken teče proudem, výčepního jsme si během hodiny vycepovali tak, že nikdo nemá prázdnou sklenici, prostě jako doma. Samo až na ty ceny, ach jo. Když jsme se tak hezky rozjeli, povídá náš výčepní, jestli nechceme u něho zůstat na zápas LM mezi Liverpoolem a Chelsea a my s radostí přijímáme.Jen má obavy z toho, že až přijdou domácí fanoušci, kteří ve většině fandí Chelsea, aby nedošlo ke konfliktu, protože všichni máme naše červenobílé barvy (Liverpool rovněž). Ale všechno proběhlo v naprosté pohodě. My u fotbalu seděli, domácí pili ve stoje a vše v klidu.
Před půlnocí jsme vyprášili naposled svoje peněženky a vyrazili jsme zpět do hotelu.
Ve čtvrtek jsme po dobré snídani měli individuální volno a já vyrazil s menší skupinkou fans, kterou vedl Dobi, na pobřeží omrknout vlny Atlantiku. Cesta byla docela dlouhá a to jsme ještě nevěděli, co nás čeká v příštích hodinách. Po zhruba 5 km jsme dorazili na pobřeží zátoky u Clonakilty a co čert nechtěl, zrovna byl odliv, a tak jsme koukali jen na písečné nánosy a ležící chaluhy mezi kterými se popásali různí vodní ptáci. Ale my chtěli vidět moře a vzdouvající se vlny, a tak nastala naše anabáze, posléze trvající kolem dalších 15 km!!! Ale dočkali jsme se. Při obcházení obrovské zátoky bez vody jsme najednou uviděli stříbřitý pás na obzoru - vytoužený Atlantik.Všichni fotíme jak o život a věru je co fotit, samo pro nás středoevropské suchozemce.
Vlny se nám převalují po pláži u našich nohou a my jsme z toho na větvi. Začíná foukat a vlny se zvyšují, fotečky budou jedna báseň. Ale také nás začíná tlačit čas, a tak vyrážíme zpět směr Clonakilty. Chceme si cestu zkrátit, a tak nějaká paní Dobimu ukazuje cestu po pobřeží, abychom nemuseli nahoru do kopců.
Tak jsme si cestu zkrátili obejitím dalších dvou zátok a km přibývaly a Clonakilty stále v nedohlednu…
Až najednou, vidíme věž kostela v Clonakilty. Sláva, ale? Další hodinu a půl nám trvalo, než jsme zase z plážového písku a kamení spočinuli nohama na pevné silnici a dorazili konečně na kraj Clonakilty. To byl panečku maratonek. Ale stál za to. Alespoň pro mě. Pak jsme honem odevzdali karty od pokojů a hrrr zpět do Corku.
Po příjezdu do Corku na nábřeží jakési řeky (mimochodem ve které plavaly přes metr dlouhé příšery, které jsme nedokázali identifikovat, rybáři od nás by si tu užili své) se všichni rozprcháváme na prohlídku města a za nákupy.
Naše skupina drží stále pohromadě, a tak hledáme obchody se suvenýry, kosmetikou a samozřejmě s tvrdým alkoholem, protože každý si chce přivézt domů nějakou tu lahvičku originální irské whisky. Nákupy se vydařily, i whisky jsme koupili (a drahou,ou,ou) a už šupky do nějaké nálevny připravit hlasivky na podvečerní zápas naší Slavie.
Vnikáme do jakéhosi baru, kde již posedává skupina slávistů kolem Luboše Kozla a Radima Nečase, a tak se k nim připojujeme a jdeme do toho. Celý bar je záhadně vyzdoben červenobílými vlaječkami, takže ho okamžitě prohlašujeme naším slávistickým barem. A opět Guiness, Murphy´s, Heineken a teď i americký Budweiser tečou proudem... no nemá to chybu.Dozvídáme se, že na stadionku asi pití nebude, tak to doženeme tady ve městě. Musíme být pořádně naimpregnovaní do toho psího počasí.
A už přichází čas odjezdu na stadionek místního týmu City. Při příjezdu zjiš?ujeme, že na místě už je autobus s fanoušky cestujícími po souši a po moři v rámci pětidenní evropské tour. Hned si utíkám pro buben, nebo? spolu s fanoušky dorazily i naše bubny a slávistické vlajky (díky Ivo) a už to pěkně jede. Jdeme do kopce k našemu sektoru a už se skanduje obvyklé Slavie Praha.
Prohlídka ve vchodu decentní bez problému, policisté se chovají velmi korektně, zatím si není na co stěžovat. A už jsme v sektoru mezi svými a hned se začíná fandit. Jsme zčásti pod střechou, a tak ty lijavce snad přečkáme ve zdraví. Hráči vybíhají k rozcvičce a samozřejmě je vítá náš potlesk a skandování.
Irští fanoušci jsou fajn a korektní, poliši rovněž, jen mě začínají štvát pořadatelé stojící před námi. Jsou důležití jak hovno u plotu a otravujou. Začínají jim vadit naše vlajky a transparenty, ale čtyři obří vlajky na žerdích domácích fanoušků jim nevadí.
A je tady nástup mužstev na plochu. Atmosféra je super zásluhou nejen domácích fans, ale i zásluhou naší. Ze všech stran létají zelené a bílé balónky a švýcarští rozhodčí se z nich mohou pominout. Běhají kolem postranních čar a dupou po nich a dupou.
A hrajeme... počasí, no hnus. Prší stále víc a to hraje domácím do karet. Máme strach, aby mokrý míč neprovedl Matúšovi nějakou neplechu. Ale je to dobré, držíme soupeře daleko od branky a je to v pohodě. Teď dokonce dáváme první gól, ale... bohužel neplatí. Nadáváme rozhodčímu (klasika ne) a o to více fandíme a smažíme se přeřvat domácí fans.Na hřišti je to pro nás stále v pohodě, domácí se k ničemu nedostávají. Naopak my dáváme druhý gól, ale zase neplatí... to není přeci pravda, to je pech! Ale fandíme neustále dál a ženeme Slavii dopředu a hele ono to přeci půjde! Krátký ?ukes a Karel dává branku a ten KONEčNě PLATÍ! Vedeme 1:0 a na stadionu jsou teď slyšet jen naše bubny a naši fanoušci. To je panečku sprcha (ta fotbalová, ta z nebe neustává) pro domácí fans. Paráda, končí první poločas a my se tetelíme spokojeností. A aby ne, že!
A je tu druhá půle. Domácí se snaží tlačit, ale naši hráči hru kontrolují a do šancí domácí nepouštějí. Naopak tím jak domácí hrají fofr dopředu, odkrývá se cesta pro Vlka s Pitákem a Hrdlou k rychlým brejkům. A ty také přicházejí, ale zatím bez efektu. Neva, vždy? nám tenhle výsledek stačí.
Pomalu se blížíme do závěru utkání a fotbalisté Corku začínají ztrácet nervy, na řadu přicházejí lokty, mluvení do našich hráčů, lehké provokace, ale nic nepomáhá. My hrajeme to, co potřebujeme a vypadá to moc dobře.Aáááá a vypadá to ještě lépe. Přímo před našima očima doráží nadvakrát Vlk míč do sítě A VEDEME UŽ 2:0! A náš kotel zpívá z plných hrdel: „UŽ JE TO UDěLÁNO UŽ JE TO HOTOVO!“
A fandíme naplno dál. Teď nám kazí radost písknutá pentle, tady v kotli ani nevíme za co?
No nedá se nic dělat. Domácí dávají gól a vedeme 2:1. A stejně je to pro nás super postupový výsledek. Přejeme domácím fanoušku UEFA good bye a oni už ani nereagují, zklamání se začíná dostavovat do jejich řad.
No už aby byl konec. Blíží se to, ale ještě nastává nějaký konflikt na hřišti. Domácí neudrželi nervičky na uzdě, strkají do Pitáka, teď porazili Hrdlu a kopou do něj. No řveme na ně, to nejde sem napsat, ale dáváme jim to sežrat. česky, anglicky! Tohle se přeci nedělá.
A je tu závěrečný hvizd. HOTOVO! POSTUPUJEME DÁL!
Těšíme se na děkovačku s hráči, tentokrát bude probíhat v naší bezprostřední blízkosti. A už kluci jdou k nám a my: „Hoši děkujem!“
Všichni, hráči i my fanoušci si to náležitě užíváme. To je paráda. Hráči si s námi plácají o ruce, někdo ukořistil dres P.Fořta, následuje tradiční hej a uklánění. Je to super. Naši hráči jdou poděkovat také kotli fanoušků domácích. Domácí hráči nejprve zmizeli z plochy, ale nyní se vracejí poděkovat svým fanouškům a rovněž děkuji i nám. Pěkné,moc pěkné!
Při odchodu ze stadionu si s domácími fanoušky tleskáme navzájem a už kvete výměnný obchod. Mění se šály, dresy... Takhle by to mělo vypadat na každém fotbale. Jdeme zpátky z kopce, vlajky roztažené a pěkně si to užíváme. Loučíme se fanoušky z busu, kteří ještě zůstávají na ostrovech a vydáváme se na cestu na letiště a zpět domů.
A teď už jen krátce. Na letišti je chvíle času, a tak samozřejmě zacházíme do osvěžovny, utrácíme poslední eura. Rozebíráme fotbal a jsme š?astní jako blechy. Nasedáme do letadla směr Praha a po dvou hodinách letu přistáváme ve 2:30 na plochu v Ruzyni.
Na všech už je vidět únava, a tak rychle k odbavení, ještě jedno poděkování hráčům za jejich výkon a hurá na bus a domů. Teď budeme vyčkávat úterní los a těšit se na další atraktivní soupeře v Poháru UEFA a případná setkání nás fanoušků na dalším z výjezdů!
Cindy z východní
Foto: cindy, www.sportsfile.com
Komentáře (6)
Přidávat komentáře mohou pouze přihlášení a registrovaní uživatelé. Přihlašte se zde
Strudl
(host) před 19 lety 01.10.2005 16:15 |Cindy, vy jste letěli JUMBEM?
Re: Výjezd do Corku
(host) před 19 lety 01.10.2005 16:36 |hezky napsaný...
Re: Výjezd do Corku
Dobi před 19 lety 03.10.2005 12:02 |Souhlas - ještě mě bolí nohy teď a odevšad se mi sype písek. Ale neš?, pochod jsem vymyslel já! A nakonec dík za uznání, stál zato! Jen ta baba proradná! Ale myslela to asi dobře!
Re: Výjezd do Corku
Kronn před 19 lety 01.10.2005 18:04 |Jenom mimochodem:
a) Boeing 737-400, ne 747-400. CSA Jumba teda nemaj :-).
b) Cestovni vyska je 33 000 stop, coz je takrka presne 10 000 metru, do 13 000 metru to snad ani nevylitne...
Jinak hezky clanek.
Re: Výjezd do Corku
cindy před 19 lety 01.10.2005 18:29 |V letadlech se nevyznám.Napsal jsem jen co jsem slyšel od kapitána našeho letadla.Možná jsem se přeslechl a máš pravdu.
Ale i tak to bylo super... Cindy z východní
Re: Výjezd do Corku
(host) před 19 lety 01.10.2005 21:50 |No nerikej, ze se vam kapitan Martis snazil nakecat, ze letite jumbem ve vysce 13 kilometru... Verze boeingu, kterym jste leteli, ma maximalni dostup 11 222 metru. Jinak dobrej clanek. Jane