Odjezd je plánován na půlnoc z úterý na středu od hotelu Diplomat, kousíček od metra Dejvická. Avšak už hodinu předem zde postává několik slávistů, těch samozřejmě postupem času přibývá. K Diplomatu se také sjíždějí tři dálkové autobusy Eurolines, které nás povezou do něco přes 900 km vzdáleného Bruselu. Objevuje se i Jirka Vrba a domlouvává s „malou armádou“ šesti řidičů nějaké ty podrobnosti. Poté už postupně přečítají tři různí „vedoucí busu“ jména, která do určeného busu patří. Kdo uslyší své jméno, jde se posadit. Zde bych si dovolil malou poznámku. Možná by pro příště neškodilo udělat zasedací pořádek, protože nějaká dvojice, co platila zájezd dohromady, přišla o něco později, než bylo přečítání, ztěží hledala volná dvě sedadla vedle sebe. I když vše je samozřejmě na domluvě.
Autobusy jsou rozděleny podle čísel. Já jsem přiřazen do trojky. Když už všichni spokojeně sedí, není důvod čekat, a tak se náš autobus ve 23:58 vydává na cestu. Autobusy jedou pokud možno v řadě za sebou a občas se i předjíždějí. Atmosféra v buse poněkud neodpovídá půlnoci. Živě se diskutuje, témata jsou různá. Zápas s Jihlavou, naše šance v Bruselu atd. Ještě na území hlavního města se ujímá mikrofonu pan Dobiáš a seznamuje nás s plánem výjezdu. Zaujme především toto: „ ..., a doprdele, černá kočka přes cestu, …“ Pak nám rozdá informační letáček o Bruselu, z kterého se dozvídáme něco o Belgii, Bruselu a také zajímavých místech po cestě. Je také puštěn film (název neznám), o kterém si troufám tvrdit, že 95 % lidí nezajímá. Cesta po dálnici D5 probíhá v poklidu, to ovšem neplatí pro jednoho účastníka, který má střevní potíže a tráví většinu času na záchodě.

Foto: Pete
První zastávka se odehrála nedaleko Rozvadova na odpočívadle Kateřina, kde se většinou staví při cestách na západ. Zde vystupuje na 150 fans SKS v dresech a šálách. Někdo přikupuje alkoholické zásoby na cestu, další zase něco k snědku, někteří využívá přestávky k doplnění nikotinu a někdo naopak k vyprázdnění močového měchýře. Přestávky jsou plánovány asi po třech hodinách jízdy asi tak na 15 – 20 minut, což je přijatelné.
Na odpočívadle necháváme výše zmíněného fanouška se zdravotními problémy a vydáváme se ke státním hranicím, které nakonec bez problému překračujeme. Republiku opouštíme kolem 2:15 ráno. Někdo v autobuse stále pije (až mám pocit, že i řidič by z těch výparů musel nadejchat do balónku), někteří pokračuje v diskusi a další se snaží spát. S přibývajícími kilometry a časem však ruch v autobuse utichá a lidé se ukládají ke spánku, zatím co autobus směřuje na Norimberk. Autobusy měly opravdu pohodlné sedačky, a tak se dobře spalo i bez velkého pokládání. Celkem mě překvapuje, jak je na německých dálnicích rušno i v noci.

Foto: Pete
Ráno je v buse stále cítit dobrá nálada, máme vyvěšené šály a vlajky po oknech. Také nám pan Dobiáš rozdává vstupenky, na které se tolik těšíme. Jsou celkem pěkné. Také jsme ještě upozorněni na belgické policajty, kteří jsou prý blbci.Pak už vjíždíme na belgické území a většina z nás si toho ani nevšimne. Dva autobusy se sjíždějí na parkovišti asi 25 Km od Bruselu a čeká se na autobus č. 2. Nakonec pohromadě vyjíždíme bez asistence policie. Ještě si dáme malou/velkou nedobrovolnou exkursi po dálnicích, odbočovacích a přípojných pruzích okolo Bruselu a okolo 13:30 přijíždíme ke stadionu. Zde už sedí pár fanoušků Anderlechtu v hospůdkách či frontu na lístky a ukazují nám kolik že gólů dostaneme.

Foto: Richi
Po výstupu ještě dostáváme nějaké ty instrukce a pak si jde každý po svém, někdo hned zapadne v hospůdkách u stadionu a ochutnává místní pivo Stella Artois či Hoegaarden. Další vyrazí do fanshopu přímo na stadionu, někteří jdou na památky do centra a někdo si jde odpočinout do parku „Parc Astrid Park“, ve kterém je vlastně stadion Constant Vanden Stockstadion uložen. Musím říct, že jsem velice mile překvapen, jak se dá přes noc dojet do města s úplně jiným prostředím, než na které jsme zvyklí. Myslím tím architekturu budov, kostelů nebo složení obyvatelstva. Je zde mnoho černochů a Arabů, kteří zde žijí v souladu s bílými. Nejsem rasista, ale tohle soužití mě celkem překvapilo.


Musím poznamenat, že to nebyli pořadatelé, ale policie v civilu, chtěli být nenápadní. A ti s obušky, to už byla klasická police. Richi

Foto: Pete


Naše napětí, těšení a očekávání je u konce. Hráči za bouřlivého potlesku všech diváků přicházejí k zápasu. Oba kotle skandují to své. Opravdu nádherný okamžik, na takové se nezapomíná. Hráči se ještě seskupí kvůli předzápasovému fotu a vše může začít. Slávisté po začátku roztahují na tribuně D2 velkou sektorovou vlajku ve tvaru dresu. V 6. minutě dostáváme branku a kolem nás to šílí, lidé vstávají ze sedadel a tleskají, báječná atmosféra, jen jsme nemuseli dostat ten gól. Celý stadion pak vyvolává střelce Goora. Úsměvy fans SKS vadnou, ale fandí dále. Slávisté začínají mít několik slibných příležitostí a naše skandování opět nabírá na síle.

Foto: Richi
Ve 20. minutě to přichází. Dáváme gól. Autorem je Lukáš Jarolím. Šílíme. Neumím popsat ten krásný pocit co prožíváme. Křičíme z plných plic radostí, objímáme se. Prostě nepopsatelné. Domácí fandové jsou našim gólem ohromeni a poněkud utichají. Toho využíváme a fandíme naplno a užíváme si tak pár minut slávy. Rozčíleně reagujeme na kartu, kterou dostává Vlček. Po chvíli dostává u lajny výstrahu Jarolím. Sedáme si na chorál červenobílá ale v tom dostáváme gól od Mpezi. Tak se chorál nekoná a trochu smutníme. Okolo předvádí domácí opět peklo. Poté společně vyvolávají střelce Mpezu.

Utkání končí, my si společně s hráči užíváme příznivého výsledku do odvety. Následuje děkovačka a opětovné provolávání slávy našeho klubu. Poté už se pomalu ale jistě stěhujeme k našim autobusům. Stále jsme pod neustálým dohledem pořadatelů, či co to bylo. Postáváme před autobusy, fotí se poslední fotky na památku a připravujeme se na zpáteční cestu. Zdálo se, jako by se nás už pořadatelé snažili zbavit.

Foto: Pete
Od stadionu tedy vyjíždíme za policejního doprovodu a míjíme ještě několik skupinek v okolí. V autobuse si několikrát zaskandujeme a popějeme naší hymnu. Už je téměř noc, a tak se nám naskytne několik pěkných pohledů na noční Brusel. Náš autobus také předjíždí favorit s vlajícími šálami z oken. To vyvolává další příjemné pocity. Cestou domů si už jede každý autobus podle svého. Ve třetím buse se probírají čerstvé zážitky, výkon hlavního a pomezního (výrok staršího ale čiperného fanouška z Moravy „já se těch Rusů snad nezbavím“), policie a pořadatelé a zatčení jednoho fandy z busu a vůbec celkově panuje dobrá atmosféra. Belgické dálnice jsou vcelku rovné a navíc osvětlené, takže řidič mohl jet rychleji.
Někteří lidé už jsou z toho všeho unavení, a tak chtějí spát. U jiných zase neustává radost a chtějí slavit. Ale k žádným konfliktům nedochází. Každé hlášení do mikrofonu je ukončeno narážkou na rudokožce.
Ráno se probouzím až těsně před hranicemi, které opět projíždíme bez kontroly. Za několik málo metrů stavíme na poslední a první české zastávce. Mnoho lidí toho využívá a nakupuje opět za koruny. Na dračku jdou především noviny a to Sport. Cestou máme ještě možnost shlédnout v poslední době snad nejznámější louku v republice u Mlýnce na Tachovsku. Pak projedeme ještě po nedokončeném okruhu okolo Plzně a už fičíme na Prahu. Tam dojíždíme opět k hotelu Diplomat asi po dvanácti hodinách jízdy.
Komentáře (2)
Přidávat komentáře mohou pouze přihlášení a registrovaní uživatelé. Přihlašte se zde
Re: Autobusový zájezd do Bruselu
GeorgK (přítel SN) před 20 lety 13.08.2005 10:07 |Ten film byl Danyho partaci II, ja to sledoval i kdyz preskocil par kapitol:)
Re: Autobusový zájezd do Bruselu
Dobi před 20 lety 15.08.2005 07:20 |Děkuju za uznání a i já musím vyslovit ty největší superlativy všem z autobusu. Když už pro nic jiného, tak aspoň z hlediska "fotbalové turistiky" můžeme od plic zaskandovat "My jsme Slávie, Vy nejste nic!". Ale kotel v Bruselu byl nezapomenutelný! Jsem rád, že i letáček splnil svůj účel! Nezdá se, dá to práci, ale jsem rád, že to sem tam přinese nějakou informaci zajímavou pro každého!Možná byla opatření belgických policajtů dána i tím, že před časem spar?ané doslova vyplenili Genk! Ale je to také o inteligenci! V tom Genku se určitě utkali blbci s blbcema...Jinak k té černé kočce, naštěstí nás v poslední chvíli předjelo auto, takže smůla musela přejít na ně!