Od svého vzniku v roce 1892 až do neblahého roku 1948 špičkové mužstvo, poté obě? komunistické zvůle. V roce 1964 slavné zmrtvýchvstání a po listopadu 1989 návrat klubu ke svobodným a nikým neurčovaným poměrům. Cílem článku není vypočítávat sportovní úspěchy a nezdary, ale podívat se z určitých fanouškovských úhlů pohledu na život klubu po roce 1996, kdy Slavia získala tolik vytoužený titul, kdy dosáhla skvělého úspěchu v podobě semifinále Poháru UEFA, kdy klub stál na absolutním vrcholu své poválečné existence. V té době přišel do Slavie ENIC, blíže nespecifikovatelný subjekt působící na anglické burze a vlastnící části podílů i v jiných evropských klubech. Níže uvedená fakta jsou podána tak, jak byla vedením klubu předkládána a vnímána nejen slávistickou, ale i celou sportovní veřejností. Pokud by se snad náhodou některá uvedená fakta rozcházela s realitou, je na vině klubové vedení s jeho nepřesným prezentováním daných skutečností.

Po ligovém ročníku 1995/96 nastal velký, ale očekávaný výprodej hráčů mistrovského kádru. V létě roku 1996 ze Slavie odešli Suchopárek, Šmicer, Poborský, Bejbl a v průběhu následujícího ligového ročníku dále Krištofík, Blažek a Hunal. Klub za tyto hráče získal vysoké odstupné, které činilo i na dnešní české poměry úctyhodnou částku. K tomu musíme dále připočítat finance za odchod Patrika Bergera, jež odešel rok před získáním titulu. Je jen stěží uvěřitelné, že do dnešních dnů není zcela jasné zhodnocení a využití více než třistamilionové částky, kterou klub prodejem hráčů získal. Vedení Slavie opakovaně tvrdilo, že těchto prostředků se využilo na provoz klubu a posílení kádru. Jména jako Chihuri a Jindráček se nikdy bohužel přínosem nestala. Přišli ale i hráči, jež částečně nahradili odcházející hráče – Ašanin, Ulich a také od druhého kola získaný exjablonecký Horváth nebo obránce Vlček. Peníze použité na tyto hráče však zdaleka nemohly vyčerpat zmiňovanou částku. Navíc firma ENIC, která v té době do Slavie vstoupila a ovládla 54% akcií klubu, přinesla další finanční kapitál. Co se tedy stalo? Pravděpodobně to, že peněz bylo až přespříliš, a tak se použily na úplně něco jiného než na výše zmiňovaný provoz klubu či nákup hráčů. A? každý posoudí sám…

Vedení klubu v čele s Ing. Leškou dále navíc zcela neopodstatněně změnilo znak klubu a nahradilo jej jakýmsi „hybridem“, kde místo roku založení klubu je nový text s názvem Fotbal. Stydíme se snad za svou historii? Za rok ve kterém Slavia vznikla? Vždy? kolik evropských klubů se může pyšnit tak dlouhou historií jako „sešívaní“? Mnoho jich není. Když už došlo k této neš?astné změně, mělo se vedení vrátit k prvotnímu kulatému a nejtradičnějšímu znaku s bílým okružím s textem sportovní klub v Praze a s trikolórou uvnitř vnitřního kruhu vyplněného lipovými ratolestmi a nápisem Slavia. Ctít tradice je přeci povinností. A u Slavie to platí dvojnásobně. Nezůstalo však bohužel pouze u znaku. V průběhu sezóny 1996/1997 byly tradiční blankytně modré stulpny nahrazeny bílými a další hrůzy přišly o nějaký čas později. Tolik přehmatů za tak krátkou dobu je až zarážející. Před začátkem ligového ročníku 2001/2002 byla podepsána nová tříletá smlouva s firmou Adidas a Slavia po 110ti letech podstatně změnila své dresy. Prý z toho důvodu, aby se přizpůsobila novému trendu světoznámé firmy. Zde se naplno projevila podlézavá a loajální politika vedení klubu vůči firmě Adidas, kdy vedení nebylo schopno zachovat tradiční podobu dresu a přistoupilo na dané změny za cenu toho, aby smlouva byla vůbec podepsána. Dres se zakulatil, dále nebyly dodrženy barvy rukávů a přišlo i nesmyslné zmenšení charakteristické hvězdy, z níž se stala jen zcela nezřetelně viditelná hvězdička…Změnily snad svůj dres i další „adidasové“ týmy jako AC Milán nebo Bayern Mnichov? Nikoli. Vrcholem všeho bylo, že ve zmíněné sezoně odehrála Slavia celý podzim v červených trenýrkách! Co na to vedení? Barva byla špatně objednána…! Argument hodný divize. Například při utkání v Jablonci (3:1) nastoupila Slavia v unikátu – v nových sešívaných dresech s minihvězdou, dále s červenými trenýrkami a modrými stulpnami. Až v loňské sezóně 2003/04 po nejen mých, ale i dalších projevech nesouhlasu ostatních fanoušků, byla hvězda konečně po dvou letech o něco málo zvětšena. Tehdejší argument vedení, že neodmyslitelný symbol našeho dresu musí mít dle nařízení UEFA maximální velikost o ploše 100 cm2 nemohl u slávistické veřejnosti pochopitelně uspět. Vždy? pro domácí ligu žádná omezení neplatily a dodnes neplatí a rovněž v evropských pohárech jsme mohli i tenkrát vidět kluby s obřími znaky. Navíc naše hvězda není znakem klubu, ale historickou součástí dresu. Toto opět ukazuje na neprostou neschopnost vedení řešit tyto záležitosti a raději se alibisticky podbízet. Vedení by snad přistoupilo i na to, kdyby Adidas ani žádnou hvězdu nenašil. O náhradních dresech pro letošní sezonu se nemá ani cenu zmiňovat.

Slavia měla v roce 1997 čtyři silné a přínosné partnery – generálního sponzora Benzinu, firmy IPS, Adidas, Volkswagen (přistoupil v polovině sezóny 1995/96) a mnoho dalších. Krátce po vstupu ENICu nastal odchod IPS, ani ne po třech letech klub opustil Volkswagen a v roce 2000 Benzina. Výsledkem odchodu posledního zmiňovaného sponzora bylo, že hráči nastupovali celou polovinu ligové soutěže 2000/01 s „čistým“ dresem bez loga sponzora. Nebylo to však proto, že by žádného nepotřebovali, ale jednoduše proto, že vedení nebylo schopno sponzora zajistit. Po třech letech svého působení se tedy majitelé a vedení klubu opravdu vyznamenali. Nyní je slávistickým partnerem francouzský Carrefour, jehož logo se objevuje na našem dresu. Otázkou je však na jak dlouho.

Před několika týdny jsem se zcela náhodně potkal v Praze s čechoameričanem – slávistou, který v roce 1982 odešel do USA. V Praze chtěl nakoupit dresy a propagační předměty Slavie nejen pro své dva syny, kteří přicestovali s ním, ale také pro tým, který v Americe trénuje. Chtěl totiž, aby nastupoval v červenobílém. Celá věc dopadla tak, že za žádnou cenu nemohl sehnat ani pár dresů, a tak tým musel začít hrát v jiných dresech. Jaká to škoda. Slavia mohla mít reklamu až v Americe. Díky slabému managementu v čele s Jiřím Vrbou tomu tak bohužel není a propagace ve Slavii je nulová. Slavia nemá žádný obchod, kde by si fanoušci mohli zakoupit jakékoli propagační předměty a suvenýry. Obchod v Myslíkově ulici v Praze ani předprodej na Strahově tyto požadavky naprosto nemohou splňovat. Situace například cizince, jež by si rád zakoupil třeba dres nebo kšiltovku je taková, že si ho jednoduše koupit nemůže. Není totiž kde. Ani při domácích zápasech na Strahově není situace o mnoho lepší. Pochybný prodej suvenýrů ve dvou stáncích na stadionu je spíše odpuzující než aby měl jakýkoli efekt. Také o nějakém doprovodném programu při zápasech Slavie nemůže být bohužel ani řeči. Pak se nelze divit tomu, že Slavia má po Blšanech, které navíc hrají v azylu na Žižkově, nejnižší ligové návštěvy. Vedení to evidentně vůbec netrápí a Slavii tak dále vesele ubývají fanoušci. Je snad problém připravit poločasový program (např. soutěžní formou) nebo ke každému lístku či permanentce přidat určitý bonus nebo malé překvapení? Pro někoho zřejmě ano.

O tom, jakým způsobem je Slavia financována svým majitelem a kdo vůbec její majitel je, se snad nemusím ani moc rozepisovat, protože o tom si snad úsudek ani udělat nelze. Když k tomu navíc připočteme současnou ekonomickou krizi způsobenou špatným hospodařením vedení, dále prohlášení Ing. Lešky o tom, že ENIC otevřeně přiznal svůj zájem investovat pouze do Tottenhamu, rozvaliny v Edenu a neustálé ujiš?ování o tom, že vše bude dobré, tak se nabízí pouze jediné řešení – odstoupení vedení klubu v čele s Ing. Leškou. Za současného vedení se Slavia nikdy nemůže vrátit tam, kam historicky patří – do absolutní špičky české i evropské kopané.