Funkce na sledování článků je dostupná pouze pro přihlášené uživatele.

Rozhovory

Rozhovor s brankářkou žen Olívií Lukášovou

Brankářská jednička slávistických žen Olivie Lukášová se vypracovala mezi nejlepší brankářky v české lize a národním týmu. Se Slavií si zahrála Ligu mistryň. Na svém kontě už má několik trofejí, ať už za vítězství v lize nebo v poháru FAČR. Za loňský rok se dokonce stala druhou nejlepší fotbalistkou ČR. Ne vždy to ovšem měla jednoduché. Musela se vlastní pílí vypracovat a přemoci předsudky ostatních, že holky by fotbal hrát neměly. Pro Slávistické noviny poskytla rozhovor o svých začátcích, stereotypech a předsudcích nebo nedávném zranění.

Začínala jste s fotbalem v klučičích týmech nebo rovnou v těch holčičích?

Ze začátku jsem hrála v klučičích týmech. Nejdříve ve Vsetíně, odkud pocházím a potom za jednu nedalekou vesnici s názvem Ústí u Vsetína. Někdy ve čtrnácti, nejsem si úplně jistá tím věkem, jsem začala hrát s holkama, respektive ženama, ve Valašském Meziříčí. Tam jsem hrála s o pět až deset let staršíma holkama než já, tak to byl velký skok. Ale myslím si, že to bylo přínosný. Zároveň jsem měla i střídavý start, takže jsem ještě chodila hrát s klukama z mého bývalého klubu.

A co je podle vás pro fotbalistku lepší? Vyzkoušet si na začátku hrát s klukama, pocítit třeba jejich tvrdost nebo rovnou vstoupit do nějakého holčičího týmu, kterých už je dnes o něco více než v dřívějších dobách?

Myslím si, že holky by si mohly vyzkoušet hrát ten fotbal s klukama. Je to něco úplně odlišného a nedá se to srovnávat. Zároveň se ale podmínky pro holky rozvíjí. Týmy jen pro holky jsou už od malého věku, což je super. Odmala se jim někdo věnuje po té holčičí stránce. Ta fyziologie je samozřejmě rozdílná a nedá se to srovnávat. Ale i když začíná v klučičím týmu, tak to určitě není špatně. Naopak je to pro ní i přínosné. Samozřejmě ať už za mých mladých let, ale i v dnešní době, se pořád setkáváme se stereotypama, nevhodnýma poznámkama a někdy až skoro šikanou vůči holkám. Že by to neměly hrát a že je to sport jen pro kluky. Ale to je pro mě úplně absurdní názor. Samozřejmě jsem si tím taky prošla, to asi každá fotbalistka. Asi to k tomu patří, ale bohudík ten ženský fotbal roste, názory se mění a myslím si, že to bude čím dál tím lepší. Takže za mě není špatně ani jedna možnost, ať už začne s holkama nebo v klučičím týmu. Oboje je to přínosné.

V brzkém věku jste začala chytat v reprezentacích, posléze nastoupila na dráhu brankářky ve Slavii. Nezatočila se vám z toho trochu hlava nebo si prostě jdete cílevědomě za svým snem?

Když budu mluvit vyloženě za sebe, tak pro mě to hrát v reprezentaci, obléknout si reprezentační dres, zažít tu atmosféru a zpívat hymnu byl vždycky největší sen a velkej cíl. Byla jsem za to strašně vděčná, že jsem se mohla vypracovat už takhle v mladém věku do těch nižších kategorií. Asi většina fotbalistek má ten sen si v reprezentaci zahrát. Byla jsem strašně hrdá, že tam jsem a vážila si toho. A když už jsem byla ve Slovácku a přišla mi nabídka ze Slavie, byl to pro mě na jednu stranu asi šok. Nenapadlo mě, že by ta nabídka mohla přijít takhle brzo. Byla jsem z toho nadšená, ale zároveň vystrašená. Ale když to přišlo, věděla jsem, že chci na sobě pracovat a posouvat se. Že chci hrát v nejlepším českým týmu. Bylo pro mě jasný, že chci jít do Slavie. Samozřejmě jsem měla obavy a strach. Ten přechod je velkej skok. Byla jsem ještě hodně mladá. Ale byla jsem přesvědčená, že to chci udělat. A nikdy bych to rozhodnutí nezměnila a jsem ráda, že jsem ho udělala.

Jak výrazný je ostatně rozdíl mezi hraním za Slovácko a Slavii? Je v pražském klubu znát profesionálnější přístup?

Slovácko vždycky bylo jeden z těch top tří týmů v České republice. Obecně to Slovácko je strašně známý, jak pracuje s těma holkama, jak se jim věnují a posouvají je. Když jsem tam byla, myslela jsem si, že je to můj vrchol. Byla jsem za to vděčná, že jsem se tam dostala. Ale jak jsem byla starší, tak jsem si víc uvědomovala, že Sparta a Slavie jsou ještě o level výš. Slavie, jako nejlepší tým v Česku, byl pro mě sen. Když to teď můžu porovnat, tak ten přístup ve Slavii a naše možnosti, jak se můžeme vyvíjet jako tým nebo individuálně, tak jsou neskutečné. Samozřejmě teď už nevidím do Slovácka, ale když mluvím za Slavii, tak ten klub je prostě skvěle nastavený. Je pro mě štěstí být ve Slavii. Ne nadarmo máme takové výsledky jaké máme. Je tam vše nastavené tak, abychom se rozvíjeli a všechno šlapalo tak, jak má. Ale všechno se stále vyvíjí. Pracuje se na zázemí a na tom, aby měly hráčky ještě lepší možnosti. V dalších letech to určitě bude jen lepší. Jsme tu nadmíru spokojené.

V současném klubu jste po odchodu Báry Votíkové začala pravidelně chytat, máte za sebou těžké zápasy nejen v lize, ale i v evropských pohárech. V nejlepším pražském klubu momentálně hrajete pátou sezónu, což je obdivuhodné vzhledem k vašemu nízkému věku. Přemýšlíte už někdy nad odchodem do zahraničí nebo se nyní soustředíte především na tituly a úspěchy v sešívaném dresu?

Když jsem přicházela do Slavie, tak jsem věděla, že tam je Bára a já na sobě musím ještě hodně pracovat. Dlouho jsem čekala na svoji chvíli, a když přišla, tak jsem na ní byla připravená. Jsem ráda, že jsem se mohla takhle vypracovat a holkám v těžkých zápasech pomoct. A že jsem tak dlouho ve Slavii. Za těch pět sezon se pro mě Slavia stala druhým domov. S holkami z týmu, ale vlastně i celým realizákem mám velkou citovou vazbu. Vážím si každého zápasu, který jsem zde měla možnost odehrát. Jít do zahraničí je samozřejmě můj velký sen. Chtěla bych ho někdy zrealizovat, ale teď se soustředím hlavně na nadstavbu. Máme jako tým určité cíle a ty jsou pro mě nejdůležitější.

Zatímco za rok 2022 jste se stala třetí nejlepší hráčkou v anketě Fotbalistka roku, v loňském roce jste se posunula na stříbrnou příčku. Plánujete se tedy za letošní rok posunou na vrchol? Jak jsou pro vás podobné individuální ocenění důležité?

Je to skvělý, že jsem v té anketě udělala takový skok. Vážím si toho a jsem za to ráda. Je to pro mě ocenění za to, jak pracuju, snažím se pomáhat týmu a nějakým způsobem se posouvám. Je to nějaký ukazatel toho, že jsem na správné cestě. Ale jsem si dost vědoma toho, že mám spoustu chyb a mezer. Rozhodně se sebou nejsem stoprocentně spokojená. Vím, že na sobě musím pořád pracovat a zlepšovat se. Ale bylo by to samozřejmě krásné, kdyby se mi povedlo dostat se další rok na první příčku. Byla bych z toho nadšená. Ale teď je pro mě důležité, abych se posouvala a aby týmové výkony byly skvělé. Abych já podávala výborné výkony a něco týmu dávala. Není to tak, že bych nad tím přemýšlela, že se teď musím víc snažit, abych příští rok byla nejlepší. Pro mě je zásadní, aby fungoval tým. Tým je na prvním místě. Když budou týmové výkony a já přidám svůj dobrý individuální výkon, tak na to teoreticky můžu pomýšlet.

Kvůli zranění jste přišla i o zatím poslední ligové derby se Spartou. V něm Slavia remizovala 3:3. Jak těžké je sledovat holky v tomto nejdůležitějším zápasu domácí soutěže a nemoci jim pomoct?

Když se mi týden před derby stalo to zranění, tak jsem to hodně špatně nesla. Chtěla jsem ten zápas strašně hrát. Po nahození ramene jsem se cítila v pohodě, ale po vyšetřeních a konzultacích s doktory, terapeuty a kondičákem jsem věděla, že to není nejlepší nápad pro mojí budoucnost. Riziko komplikací tam bylo fakt velký. Musela jsem se smířit s tím, že si dám vynucenou pauzu. Ale první týden bylo hodně těžký se s tím smířit. Já jsem do té doby neměla žádné vážné zranění, které by mě dostalo z tréninkového a zápasového cyklu. Takže to pro mě byla nová věc, se kterou jsem se musela naučit fungovat. Dost jsem se s tím prala a měla hodně emocí. Ale přistoupila jsem k tomu nejlepším možným způsobem, a proto se to relativně brzo zahojilo. A snad jsem už v pořádku. Sledovat holky v derby bylo extrémně těžký. Když jsem seděla na tribuně, měla jsem pocit, že se na to ani nemůžu dívat. Ale ne z toho důvodu, že by to byl špatný fotbal. Ale protože jsem měla tak silný emoce. Chtěla jsem na hřišti být a holkám pomoci. Věřila jsem holkám, ale dopadlo to, jak to dopadlo. Máme však sedmibodový náskok a teď nás čekají nejdůležitější zápasy.

Hrajete ostatně radši zápasy se Spartou na půdě Horních Měcholup, kde se můžete cítit více v domácím prostředí nebo na velkém stadionu v Edenu?

Za tu dobu, co máme zázemí v Horních Měcholupech, jsme si to tam udělali jako náš domov. Jsme s tím zázemím tak spjatí, že víme, jak se to hřiště chová a jak my se na něm chováme. Je to prostě takový náš domov. Ale zároveň Eden je Eden a my jsme strašně nadšený, když máme tu možnost tam hrát. Hráli jsme tam zápasy Ligy mistryň a v minulý sezóně derby. Víme, že na tom stadionu dokážeme velký věci. Ať už hrajeme v Měcholupech nebo Edenu, oboje je pro nás domácí prostředí. Jsme si tam jistí. Ale je pro nás skvělý, když můžeme hrát na takhle velkým stadionu. Nedokážu slovy popsat pocity, které tam cítím. Ale hrát v Edenu je pro nás top. Přijdou tam diváci a slyšíme jejich podporu. Prostě za mě je to takový sen všech tam hrát.

Jak se vlastně u žen pohlíží na přestup mezi pražskými S? Mezi muži se to zejména v očích fanoušků často rovná obrovské zradě. Troufnu si říct, že určitá část fotbalistů by do konkurenčního pražského klubu nikdy nepřestoupila.

My takovou situaci měli teď nedávno, na začátku této sezóny. Je to rozhodnutí té hráčky. Jediný, co k tomu můžu říct, je popřát jim hodně štěstí. Můžeme na to mít svůj vlastní názor, ale je to rozhodnutí každého z nás. Je to o tom, jak moc je tam ta citová vazba a jaké tam jsou okolnosti. Já bych to nikdy neudělala, ani by mě to nenapadlo. Pro mě je Slavia druhý domov a nevyměnila bych ho. A myslím si, že většina holek v týmu. Vlastně asi všichni, kdo tam teď jsou, by to neudělali. Ale nevidím do hlavy těch ostatních hráček, který to udělaj nebo neudělaj. Ale nesoudím. Je to každýho rozhodnutí. Asi nevím jestli bych to nazvala zradou, ale v minulosti těch přestupů mezi Slavií a Spartou bylo mnoho a nemůžu soudit, co bylo příčinou. Já jsem ale na té straně, že se k tomu spíš nevyjadřuju.

Je před námi závěrečná nadstavba a s ní i největší zápas s pražskou Spartou ve vršovickém Edenu. Slavia na něj zve také pomocí kampaně #LetUsCook. Jak vy osobně vnímáte tento pojem?

Za mě tahle kampaň nebo obecně ten marketingový tah je takové hraní si se stereotypama. Před nějakou dobou byla jedna aféra, že ženy patří pouze za plotnu apod. Tak tohle je za mě ideální kampaň, jak zveličit ten ženský fotbal a bojovat s těma stereotypama. Samozřejmě se nedá srovnat ženský a mužský fotbal. Ale přijde mi absurdní, že stále existuje to srovnávání. Ale ženský fotbal je krásný v mnoha věcech. Máme mnoho předností, které se nedají srovnávat s chlapama. Oni mají zase jiný. Je to tak a vždy to bude. Touhle kampaní chceme ukázat, že ten ženský fotbal takhle roste a že by se měl více zviditelnit v Česku. V zahraničí ta popularita roste víc a víc. Myslím si, že i u nás bychom si to zasloužili, protože tvrdě dřeme a ukazujeme to každý den. Tahle kampaň by mohla přilákat více diváků, aby si dokázali udělat obrázek o tom, že ten ženský fotbal má co divákům ukázat. Myslím si, že jim máme co nabídnout. Za mě je ta kampaň úplně skvělá. Klobouk dolů lidem, co ji vytvořili.

Pohled na ženy se podle mě za poslední dobu (nejen ve sportu) výrazně zlepšil, i když někteří lidé stále mají určité předsudky. Třeba právě co se týče fotbalistek. Máte osobní zkušenost s tím, že by vás někdo nebral jako fotbalistku vážně? 

Musím souhlasit s tím, že ten pohled na ženský fotbal se zlepšil a jde to nahoru. I ta podpora a sledovanost. Za což jsem strašně ráda. Myslím si, že si to ten sport zaslouží. Holky ve všech sportech dřou stejně jako chlapi a zaslouží si to ocenění. Předsudky vždy byly a budou. Kdo chce, vždy si tam najde něco negativního. Čím dál víc lidí si ale uvědomuje ten rozdíl a dokáže vnímat ten fotbal pro tu krásu, kterou má ženský fotbal. Tuhle zkušenost mám relativně velkou. Když jsem hrála s klukama, tak tam byli kluci i trenéři, kteří si mě dobírali, že holka nemá co dělat v tomhle sportu. Že na to nemám a neměla bych to dělat. V té době jsem chtěla i skončit s fotbalem. Není to nic příjemnýho, když se tohle malým holkám stane. Starší to dokážou vytěsnit a uvědomit si to, ale u malých holek je těžké si to nebrat. Ale paradoxně kromě téhle jedné zkušenosti jsem pak už další neměla. Nejdůležitější je věřit v sama sebe a dělat to, co tě baví. A když nějakou holku naplňuje fotbal, tak by ho měla hrát, i když se najde nějaký klučík, který jí bude říkat, že na to nemá. O to víc by měly holky (ženy) ukázat, že na to máme a můžeme dělat takové sporty. Ať ty holčičky ten fotbal hrajou. Ať z toho mají co největší radost. Ať dělají co je baví a potom to můžou dotáhnout co nejdál. Základním kamenem je to, aby měly z fotbalu radost. A potom žádný stereotyp, předsudek nebo blbý komentář nikoho nepoloží.

A když už jsme u toho, jak jste na tom vlastně s vařením?

No myslím, že jsem na tom s vařením docela dobře. Nedělá mi problém uvařit skoro cokoliv. Někdy mám chvíle, kdy jdu strašně ráda vařit. Ulevím si u toho a vypnu. Ale jindy mám momenty, že nechci vaření ani vidět a nejraději bych nevařila. Ale nemám k tomu špatný vztah.

Děkujeme za rozhovor.

Komentáře (11)

Funkce na sledování článků je dostupná pouze pro přihlášené uživatele.

Přidávat komentáře mohou pouze přihlášení a registrovaní uživatelé. Přihlašte se zde

  1. Re: Rozhovor s brankářkou žen Olívií Lukášovou

    Myšák     před 7 měsíci 18.04.2024 17:20 |  
    7 9

    Nic proti ženskému fotbalu nemám, a nikdy jsem neměl, když to srovnám s muži, tak je to jako kdybych lízal med přes sklo.

    • Re: Rozhovor s brankářkou žen Olívií Lukášovou

      MarekB98     před 7 měsíci 18.04.2024 22:20 |  
      7 10

      Souhlas, ženský fotbal působí často dost chaoticky až dokonce komicky. Nechápu, proč je tolik popularizován, to ale není nic proti tomuto rozhovoru. Každopádně já bych tedy na ženský fotbal rozhodně nešel, ovšem je to jen věc názoru, vím, že to své fanoušky má a plně to respektuji.

      • Re: Rozhovor s brankářkou žen Olívií Lukášovou

        Louluk (admin)     před 7 měsíci 20.04.2024 10:05 |  
        5 2

        Chápu vaše argumenty. Chápu, že někoho nemusí bavit a souhlasím, že je to prostě něco jiného než mužský fotbal. To samozřejmě vědí i samotné ženy. Na druhou stranu je prostě blbost to srovnávat za mě. Ano, je to stejný sport, ale nelze na něj prostě stejně pohlížet. A to popularizování já chápu. Proč ne? Naopak. Ty ženy tam makají minimálně stejně jako chlapi. Proč by za to neměly mít žádnou pozornost? Za mě je i špatně, že je tam zejména u menších klubů daleko méně peněz. Nevím přesně jak to je, ale troufnu si říct, že většina žen z české nejvyšší soutěže musí normálně i pracovat? To je za mě špatně.

        • Re: Rozhovor s brankářkou žen Olívií Lukášovou

          MarekB98     před 7 měsíci 20.04.2024 13:25 |  
          3 1

          Rozumím, můj pohled na věc je prostě jiný, každopádně rozhovor je to dobrý a na tyto stránky určitě patří, jen mám výhrady k ženskému fotbalu jako takovému a vůbec se to netýká tohoto článku.

        • Re: Rozhovor s brankářkou žen Olívií Lukášovou

          wimpy     před 7 měsíci 20.04.2024 13:28 |  
          4 0

          Počet peněz, který jde do ženského fotbalu je úměrný tomu, kolik ženský fotbal vydělává, tj jak je zajímavý pro televize, tím i diváky a sponzory.

    • Re: Rozhovor s brankářkou žen Olívií Lukášovou

      mig52     před 7 měsíci 19.04.2024 06:54 |  
      5 5

      Je málo takových slastí, jako prokousat se přes to sklo k medu. Ty bys měl na to hryzáky mít, zkus to! :-))))

  2. Re: Rozhovor s brankářkou žen Olívií Lukášovou

    knl66 (přítel SN)     před 7 měsíci 19.04.2024 09:37 |  
    10 4

    Lidé chodí na ženskou házenou, na ženský basket... Ale jen u fotbalu mají mnozí nutkavou potřebu říkat, že ženský fotbal není sport a že se nedá s muži vůbec srovnávat a že se na něj nedá koukat. Omyl! Dá se na něj dívat! Když jdete na výstavu Brandlových obrazů, také nečekáte, že uvidíte Picassovy abstrakce. Tohle je něco podobného - jdete na ženy, nemůžete očekávat fotbal chlapů.

  3. Re: Rozhovor s brankářkou žen Olívií Lukášovou

    rybarmirek     před 7 měsíci 19.04.2024 19:54 |  
    7 4

    Zdravím, zajímavý rozhovor.Když čtu některé příspěvky ,tak opravdu nevím,co si mám o těch lidech,co zde píši myslet.Kouknete se do světa,sledovali jste mistrovství světa,víte jaké chodí návštěvy ve světě na ženský fotbal?Žensky fotbal se v posledních letech hrozně posunul a díky Bohu ,ale hlavně díky několika desítkami obětavců se posunul i u nás,ve světě je to už hodně dlouho!Proto si ,yslim,že než sem něco napíšu,měl bych o tom něco vědět.Domnivam se, že i u nás je kromě Slávie,Sparty a Slovácka už i Liberec konkurence schopný,a to dříve nebylo! Závěrem,na ženský fotbal se v soubojích týmu,které jsem zde jmenoval,dá koukat,toť můj názor a v neposlední řadě,členská základna se hodně rozšířila a dále rozšiřuje,takže v budoucnu musí být i u nás lépe..

    • Re: Rozhovor s brankářkou žen Olívií Lukášovou

      MarekB98     před 7 měsíci 19.04.2024 21:33 |  
      4 5

      Proč hned to osočování? Však já jsem naprosto jasně psal, ať si každý navštěvuje, co chce a sleduje, co chce. Ovšem fotbal a hokej nelze srovnávat se sporty typu házená, basketbal nebo volejbal. Já se rád dívám na ženské sporty, ale bezkontaktní. Ženy zkrátka nejsou stavěny k tomu hrát fotbal nebo hokej se vším tím, co k tomu patří. Což jsou v hokeji mimo jiné hity. A ve fotbale, to snad ani nemusím vysvětlovat. Rychlost, myšlenka, nasazení, osobní souboje, kombinace, prostě se to vůbec nedá srovnávat. Zkrátka a dobře, jsou sporty mužské a ženské. Mužské jsou třeba fotbal nebo hokej. Ženské je třeba krasobruslení. A pak tu jsou ty sporty typu volejbal nebo házená, které jsou pro obě pohlaví. Žena, to znamená estetiku a ladnost, muž naopak sílu, rychlost a vytrvalost. Ne že by to takhle platilo pokaždé, ale ve většině případů to platí. A tím nepíšu, že to druhé pohlaví dané věci nemá, má, ale ne v takové míře. Dnešní doba je každopádně taková, že i ženy mohou dělat mužské sporty a muži ženské. A je to naprosto v pořádku. Však žijeme v demokracii, tak ať si každý dělá, co chce. Jen prostě nechápu, proč je potřeba urážet lidi, kteří srovnávají kvalitu mužského a ženského fotbalu. Já jsem psal, že naprosto respektuji, pokud se na to někdo dívá. Ale mě prostě ženský fotbal, ani hokej, nebaví, protože to neobsahuje všechny prvky toho daného sportu.

      • Re: Rozhovor s brankářkou žen Olívií Lukášovou

        Akuls     před 7 měsíci 21.04.2024 10:14 |  
        1 1

        No ono když sledujete kaprligu a třeba P.L. či LaLigu, tak je to také úplně jiný sport a koukáte na to! Třeba jednou nastane doba, jako v tenisu, kde se už dnes fajnšmekří na kurtech s rychlým povrchem dívají raději na zápasy žen než mužů, kde se už vlastně díky dělovým servisům žádné výměny nekonají.
        Doporučuji Vám se zajít podívat na zápas třeba slávistických mladších žákyň a stejně starých klukovských týmů. Vítězství holek klidně třeba i o 10 gólů, není žádnou výjimkou (viz web PFS - soutěže) a možná se pobavíte víc než na zápase Slavie v Plzni.

        • Re: Rozhovor s brankářkou žen Olívií Lukášovou

          MarekB98     před 7 měsíci 21.04.2024 11:40 |  
          0 1

          Tak Slavia v Plzni, to nebyla hezká podívaná, uznávám, ale ve většině případů hraje Slavia pěkný fotbal. Je jasné, že TOP ligy jsou kvalitativně výš, ale naše soutěž jde v poslední době nahoru. A třeba ten tenis mě baví i u žen, ale fotbal ne.