Dozvuky derby a pár srovnání

Následující den ještě chodím po těch částech města, co jsem dosud neznal, navštívím stadion FK Obilič (foto zde), co jsem včera nestihl, i Národni muzej (které je žel z drtivé většiny v rekonstrukci). Na tržišti Kaleničeva pijaca koupím ještě nějaký ten suvenýr a pokecám s prodavačem, u něhož jsem si už loni kupoval šálu a který mě pak tehdy bez lístku dostal na basket! Pamatuje si mě...

Čas se nedá zastavit a tak je tu pondělí, den odjezdu. Jak je mým dobrým zvykem, opět stíhám dopolední vlak s pouhou dvouminutovou rezervou. Naštěstí si ještě stíhám koupit Sportski žurnal, ideální to doplněk na dlouhou cestu. A je věru o čem číst, všemu pochopitelně dominují dozvuky derbi. Hráči vítězné Zvezdy navštívili druhý den hromadně zápas své basketbalové sestry a stali se tak pochopitelně jeho druhou atrakcí a důvodem k oslavě, to trenér Partizanu Vermezovič našel druhý den ráno vchod do domu, v němž bydlí, i své auto posprejované hanlivými nápisy od příznivců Zvezdy. Jako by jim nestačilo, že v rozmezí pěti dnů vyhrála Zvezda derbi v obou hlavních místních sportech, tj. i  basketové... Pokud jde o to fotbalové, tak bude rok 2012 zapsán v dějinách Partizanu asi již nepřekonatelně černým písmem, čtyři prohry za jeden rok! (A navzdory tomu přitom být mistrem a i nyní vést s náskokem tabulku- to jsou paradoxy...)

Nechybí samozřejmě ani stránka věnovaná slavnému vítězství našich tenistů v Davisově poháru, a zdaleka to není jediná zmínka o českém sportu! Mediální pokrytí zahraničního fotbalu je daleko vyšší než to, na nějž jsme zvyklí z českého Sportu, takže pokud jde o fotbalovou Slavii, dočte se člověk nejen reportáž ze zápasu té sarajevské, ale i výsledek té naší pražské (pro připomenutí - prohra 2:3 v Hradci). Shodou okolností tak nebyl Partizan jediný, kdo prohrál v onom ligovém kole na půdě soupeře tímto nepříliš častým výsledkem - mimochodem rovněž v duelu černobílých s červenobílými! Kromě výsledku nezůstanou čtenáři utajeni ani minuty a střelci gólů, a to už se opravdu musím smát - u Partizanu to není až takové překvapení, ale že i nás popravili svými góly výhradně hráči z bývalé Jugoslávie... zkrátka když už, tak už! :-)

Přehled zahrnuje téměř všechny evropské ligy (snad jen vyjma těch miniaturních), co se v tu dobu ještě hrají, a ke každé je k dispozici i tabulka se všemi potřebnými údaji: V-R-P, body, skóre, což je v Deníku Sport privilegium pouze menšiny evropských lig (střelci gólů ostatně pouze u těch nejelitnějších). A to není jediný rozdíl - člověka příjemně překvapí, že naše kluby nazývají jejich jmény, nikoliv pouze místem kde sídlí. Takže žádné "Olomouc, Ostrava, Brno, Jihlava" apod., nýbrž správně "Sigma, Baník, Zbrojovka, Vysočina" atd. (Jedinými výjimkami jsou Dynamo a Viktoria, které píší jako Budějovice a Plzeň). Je trochu smutné, že tohle mnozí čeští sportovní žurnalisté nerespektují ani v případě českých týmů, o těch zahraničních, zvláště těch na východ od našich hranic, ani nemluvě. Svědčí to buď o lenosti či omezeném rozhledu mluvčího (případně obojím), a zní to často poněkud neuctivě až humpolácky přezíravě - taky by se nám asi nelíbilo, kdyby nás někdo nazýval "Praha", případně "Vršovice", a to i kdybychom byli jediným zástupcem města/čtvrti v soutěži...

Ten rozdíl je nepřehlédnutelný, a to v tu chvíli ještě netuším, že to není všechno - v pondělním českém Sportu není o tomto bělehradském šlágru sebemenší zmínka, dokonce se člověk nedozví ani jeho výsledek! (Jediné, co českým novinám stojí v souvislosti s tímto šlágrem za zmínku, jsou tak zjevně pouze výtržnosti,které jej občas provází - klasická mediální selekce, deformující obraz reality). Na mediální frontě tedy z českého pohledu prohra na celé čáře...

Netýká se to ostatně jen tisku, ani televize z toho nevyjde o mnoho lépe. A není to pouze menší nabídkou a pestrostí sportovních kanálů... Díky loňské zkušenosti mohu srovnat zpravodajství z Ligy mistrů na obou veřejnoprávních televizích. Na ČT jsme už dlouho zvyklí, že nemalou část Studia fotbal zabere řečnění ve studiu (které někdy není o moc víc než mlácením prázdné slámy) na úkor sestřihů ze zápasů, na které tak zbývá o to méně času. Ten je navíc rozložen značně nerovnoměrně, některý sestřih trvá i přes 10 a více minut, jiné jsou o poznání kratší a některé přesáhnou sotva 2 minuty. Zajímavostí zápasu se to rozhodně vysvětlit nedá - ta určitě není důvodem k dlouhým záběrům nástupů, sestav a opakováním každé akce z několika různých pohledů, to vše ovšem pouze u některých zápasů.

Kdo nestojí o to znát výsledky předem, nesleduje krátce po konci zápasů úvodních několik minut obdobného pořadu na RTS, během nichž host ve studiu globálně zhodnotí zobrazené výsledky. Poté následují, v předvídatelném pořadí podle skupin, tedy nikoliv na přeskáčku jako na ČT, sestřihy všech utkání hracího dne. Sestřih trvá 10 minut +/- 20sekund, a to z každého zápasu, bez výjimky!

A do třetice mediálního srovnání ještě rozhlas. Kde jsou ty časy, kdy se v neděli odpoledne vysílal v pořadu S mikrofonem za kopanou po krátkých vstupech z prvních poločasů simultánní přímý přenos z druhého poločasu všech v tu dobu hraných duelů... Dnes z toho, částečně vlivem větší časové rozdrobenosti termínů, zbyla necelá poslední čtvrthodinka v přímém přenosu, nezřídka ještě přerušená reklamou! Když jsem opouštěl Bělehrad loni, hrál se tou dobou jediný zápas, malé derby Rad - Zvezda. A já z něj celého cestou v rádiu poslouchal přímý přenos, dokud jsem v Maďarsku neztratil signál...

Co dodat?

Rozhodně ještě odkaz na pár dalších fotek z derbi: zde

Pak také dík za pozornost všem, kdo jste to dočetli až sem. Mohl bych své dojmy sepisovat ještě hodně dlouho, ale to bych tuto reportáž asi nikdy nedokončil.

Pokud také uvažujete o návštěvě nějakého velkého zahraničního zápasu, jste zároveň znechuceni fenoménem zvaným Moderní fotbal tak jako já a máte naopak rádi vše, co připomíná ten tradiční, se vším, co k němu patří, pak asi jen těžko v Evropě hledat lepší doporučení. Kombinace atmosféry dvou srovnatelných kotlů a jejich početnosti, rivality, tradice, pyrotechniky, dostupnosti lístků, příznivé ceny a koneckonců i relativní blízkosti, jak geografické, tak jazykové, mi přijde prakticky nepřekonatelná. Ostatně, přesvědčte se sami! (Mimochodem - vím, že se na to nedá spoléhat, ale pro zajímavost - ve třech Večitih derbi, jež jsem navštívil, padlo dohromady 13 gólů!)

Neodhodláte-li se k tomu osobně, pak vězte, že můžete toto derby sledovat i přes internet (zdarma např. zde)

Vsadíte-li na osobní návštěvu, pak ještě několik praktických rad:

- Pojedete-li autobusem, což je možné při sobotním termínu na otočku, počítejte s tím, že se moc nevyspíte. Nenechte se zmýlit deklarovaným příjezdem v 6:00 ráno, patrně budete na místě již zhruba mezi půl třetí a třetí v noci (dávají si rezervu), případný spánek v buse vám přeruší pasová kontrola.

- Mnohem lepší možností je vlak - nejenže nabízí možnost dorazit třikrát denně: v podvečer, večer, ráno (bus jen dvakrát týdně) a jízdenka není pevně vázána na konkrétní spoj, ale když se to šikovně udělá, tak je i lacinější než bus! Chce to jen zvolit správnou kombinaci výhodných relačních jízdenek v jednotlivých úsecích trati, mě takhle celá cesta vyšla na necelých 1900 Kč (podrobnosti kdyžtak při případném dotazu v komentářích), což je nesrovnatelně méně než přímá jízdenka. Bus stojí 2300 a nutno k němu připočíst ještě tzv. peronsku kartu (loni 130 din), bez níž se k odjezdu nedostanete (na to nezapomeňte, pojedete-li přesto busem - nenechte se zmýlit, že příjezd je, na rozdíl od odjezdu, neoplocen!)

- Při zápasech na Marakana jsou vždy pokladny otevřeny i v den zápasu, i když není zaručeno, že budou k dispozici i vstupenky pro hosty (zažil jsem obě možnosti). I tak je však solidní šance se tam dostat, stojí za to to zkusit, než se člověk rozhodne koupit si to na tribunu, aby zápas tedy aspoň viděl. Je vysoce pravděpodobné, že někteří přítomní budou mít lístků do žádaného sektoru naopak nadbytek, a k čemu by jim byly, kdyby je neprodali před branami... Loni jsme takhle sehnali lístek zase pro jiného spolubydlícího z hostelu (prodej na Partizanu se ten den nějak zablokoval) a ani jsme nemuseli chodit až k žádanému sektoru. Vidouc, že jsme neuspěli u pokladen, nabídl nám vytouženou ulaznicu na jug poblíž stojící a na podobné případy čekající "mobilní prodejce" - a to za původní cenu!

- Ani v případě basketu rozhodně neplatí, že vyprodanost = nedostupnost. V takovém případě je nejlepší poptat se na ulaznicu před zápasem u prodavače suvenýrů před halou Pionir. Zde je úspěch prakticky zaručen, byť ne oficiální cestou - vím o čem mluvím. Rozhodně není od věci při podobném shánění v souvislosti s tím, že jste "iz Češke", zmínit i jméno Jan Veselý - tenhle nedávný hráč Partizanu zde byl (a stále je) velmi oblíben!

- Crno-beli butik coby oficiální obchod se suvenýry není zrovna nejlevnější, replika dresu např. vyjde na 5000 dinárů (zhruba šestina tamní měsíční průměrné mzdy!), což by tak nevadilo, kdyby nebyl prodej téhož na jiných místech (na rozdíl od šál, čepic atd.), podle toho, co jsem slyšel, oficiálně zakázán. Naštěstí se tím ne úplně každý řídí, a tak jsem svoji repliku, lišící se od té oficiální jen naprosto minimálně, sehnal za pětinu v nepřehlédnutelné budce v průchodu mezi bulvárem Terazije a náměstím Nikoly Pašiče. Další možností je stánek se suvenýry s bohatým výběrem na již dříve zmíněném tržišti Kaleničeva pijaca.

- Že je počasí nevyzpytatelné, to je známá věc. Zde to ovšem platí dvojnásob, oproti našemu se vyznačuje ještě většími výkyvy a proto je leckdy ošidné spoléhat se na veličinu, jakou je průměrná teplota. Měl jsem tu čest se o tom přesvědčit, když jsem při své první návštěvě toho derby, ukolébán naší tehdy neskutečně mírnou zimou, na vlastní kůži poznal, co je zač místní ledový vichr zvaný košava. Syrová mlha foukající od Sávy i Dunaje taky umí udělat svoje, takže rozhodně není přehnané tvrzení, že např. v listopadu může být jeden den na kulicha a druhý na kraťasy - s tím je dobré počítat!

- Jazyk je příliš podobný na to, aby se člověk nepokusil o komunikaci v něm, základní konverzaci v pohodě nastudujete během cesty. Nicméně rozhodně si půjčte i slovníček, někdy je spoléhání se na podobnost obou řečí dokonce přímo zavádějící - např. když se budete ptát na cestu, tak pravo znamená rovně! Stejně tak slova jako volim, vitez, pas, godina, reč, slovo, stručni, slikat, popravit, dobit, stan, pravda atd. vůbec neznamenají to, co jako první Čecha napadne... Výmluvným příkladem, který berte jako úsměvnou tečku, budiž tento obrázek!