člověku radost nedělá, že ty tréninky jsou jedny z posledních,. Ale možná i neš?astná atmosféra v klubu napomohla tomu, že jsem s koncem nějakým způsobem smířený a jsem trochu rád, že to končí.

 

Loučení nemám rád, ale je taky loučení a loučení. Zažil jsem před dvěma měsíci exhibici v Kaiserslauternu na počest slavného německého fotbalisty Maria Baslera, 35 tisíc lidí, byli tam mí bývalí spoluhráči. Nedokážu si představit, kolik přijde ve středu v 16,40 lidí, každý je v práci, ještě jsem neslyšel o tom, že by nějaký zaměstnavatel někoho ze zaměstnání uvolnil. Navíc se na fotbal vůbec nedostanou mimopražští. Na druhou stranu nejsem žádná tvrdá povaha, budu rád, když uteču do šatny, ale brečet snad nebudu. Beru to jen jako jednu etapu mého života, která je u konce, teď jsou přede mnou další.

 

Nikdy jsem s novináři neměl problémy, jsou to pozitivní věci, které k tomu všemu patří, kdo říká, že nemá popularitu rád, tak nemluví pravdu. Samozřejmě všechno má své hranice a tohle třeba může být nepříjemné.

 

Ani jsem to nějak nevnímal, hlavně novináři z toho dělají větší věc, než to je, pro mě to nemá jiný význam než ostatní zápasy, když se to hraje před dvěma tisícovkama lidí, to není žádný zážitek

 

Poslední sezóna byla atmosféra hodně špatná, jak věci, co se děly v klubu, tak i kolem českého fotbalu. Ale fotbal je nádherná hra, která člověka svým způsobem naplňuje, a? už je to na tréninku nebo v samotném zápase. Vždycky se na to špatné zapomíná a zůstává to dobré, vyčištění hlavy, je to asi jedno z nejpříjemnějších pracovních prostředí, co existují

 

Do této sezóny jsem vstupoval s jinými ambicemi, věděl jsem, jakou mám roli, byl jsem s ní spokojený, s čím jsem nebyl spokojený, to bylo proměňování šancí, měl jsem jich několik. To mě mrzí, celé by se to hodnotilo snáz. Ale moje role byla jasně daná před sezónou i teď. Lituju jen toho, že se člověk musí zúčastnit těch věcí v klubu, které tu proběhly.

 

Dovedu si představit, že bych penaltu nedal, lidi by mě zatratili. To všechno člověku probíhá hlavou, než na ní jde, myšlenky jsou hrozně rychlé. A taky že by to byla jen špatná tečka za hroznou sezónou. Na druhou stranu to byla morální povinnost na ní jít, když jsme tam hráli s tím, s čím jsme hráli.

 

Byly daleko horší penalty, třeba před třemi lety s Blšany, hráli jsme o druhé místo a kdybychom vyhráli, tak ho máme, jenže my prohráli, i když jsem penaltu dal, a museli se druhou příčku prát až do posledního kola v Drnovicích. Každá penalta je jiná, jinak se kope za stavu 2:0, 3:0, ale takovou jsem nikdy nezažil.

 

Určitě nelituju toho, že jsem neskončil dřív a že jsem se vrátil zpátky. Občas člověk přemýšlí, jestli neudělal chybu. Kdybych věděl, co mě čeká, tak bych to asi nezopakoval. Přišel jsem s nějakými cíly, ale nevěděl jsem, že nepůjdou splnit. Kdybych věděl, že to tu bude fungovat tak, jak to tu funguje, tak bych to asi znova neudělal.

 

Otevřelo mi to oči co se týká českého fotbalu i Slavie a prodloužilo mi kariéru, zažil jsem toho spoustu pozitivního i negativního a člověk se z toho může poučit. Obrovskou zkušeností bylo být u toho, co se stalo Vaškovi Kolouškovi, když člověk může být tak blízko a vidět, jak někdo bojuje. Teď se o tom mluví už dobře, ale tenkrát to bylo hrozné.

 

Stokrát jsem překonal vše, co jsem chtěl, nikdy bych si netroufnul myslet si, že se dostanu tak daleko. Samozřejmě jsem mohl dosáhnout víc, kdybych neudělal pár chyb, o kterých již dnes vím, určitě si z nich beru poučení i do budoucna. Nejtěžší je chyby vymazat už v jejich počátku a to umí jen ti nejlepší.

 

Hodně mi dali trenéři v žákovském a dorosteneckém věku, rád vzpomínám i na kouče Petrželu.

 

Nejhezčí asi byla sezóna, kterou jsme odehráli na Bohemce, ale rád vzpomínám na jakýkoliv zápas, ve kterém se mi podařilo vstřelit gól

 

V Německu má pohár pomalu větší hodnotu než titul v lize, i když získat prvenství v lize je daleko obtížnější. Finále poháru se tam hraje před 90 tisíci diváků, tady před dvěma, takže jeho význam není zrovna velký, může za to i způsob, jakým se hraje. Ale dal by se z něj udělat trhák, ale tady se to nechce ani neumí, určitě by to šlo, jen by to museli dělat lidi, kteří tomu rozumějí.

 

Oslavy mají vždy něco společného, to je alkohol a bolení hlavy druhý den. V Německu to bylo nádherný a nedá se to s ničím srovnat, všude bylo spousta lidí. Po stříbru na Euru jsme slavili skoro týden, ale byli jsme hodně unaveni a s alkoholem jsme to přehnali, takže hlava bolela opravdu hodně (smích). Když jsme pak třeba slavili zisk domácího poháru ve Slavii, tak to bylo o to hezčí, že jsme byli bezvadná parta.

 

Jestli budu dál podnikat ukáže až budoucnost, pokud se dostanu na určitou pozici ve výkonném výboru, tak s ním třeba budu muset úplně skončit a věnovat se 14 hodin denně jen té práci, aby byla kvalitní. Práce mám dost a baví mě, i když není úplně spojená s fotbalem. Nebojím se toho, že bych neměl co dělat. Budu mít i víc času na rodinu.

 

Tak zatím to není aktuální téma, ale je to jedna z příjemných věcí, která před námi je.

 

Není můj cíl stát se nějakým funkcionářem ve výkonném výboru, ale chtěl bych někde využít své zkušenosti a myslím si, že tam bych mohl dostat příležitost.

 

Mám nabídky z německé regionální ligy a ze 4. ligy, zatím to zvažuji, zda budu bojovat proti tomu, aby mi rychle narostl pupek a budu ještě někam jezdit. Zase to záleží na tom, zda budu jenom podnikat. Tady hrát nechci, nemá cenu na sebe nechat plivat a řvát.

 

Budu dělat cokoliv, co mě bude bavit, ale musí být nejdřív nabídka.

 

Mám v plánu uspořádat exhibiční zápas, někdy v srpnu nebo září, v průběhu kvalifikace to vidí UEFA hrozně ráda, jsou na to prostoje. Mám přislíbenou účast spousty hráčů jak z čech, tak Německa. Ještě jsem uvažoval o jedné věci na příští rok, kdyby se to povedlo, bylo by to nádherné. Chtěl bych zopakovat finále Euro 96, to by asi byla nejhezčí rozlučka pro mě i pro fotbalisty, se kterými se nikdo nerozloučil. Prosil jsem o to třikrát, ale vždy to odmítli, po dvanácti letech v nároďáku mi nikdo neřekl ani ahoj. To je můj sen už asi rok. Už jsem to řešil i s kompetentními lidmi na Spartě, kde by se mohlo hrát, věřím, že by to byl obrovský tahák a bylo by vyprodáno. Rád bych to pro kluky udělal, a? už pro Jirku Němce nebo Luboše Kubíka a ostatní, na které se v reprezentaci taky vykašlali a ani jim nepoděkovali.

 

 

1987 – 88    RH Cheb                   14         3

1988 – 89    SK Slavia Praha         22         6

1989 – 90    SK Slavia Praha         29         2

1990 – 91    SK Slavia Praha         27         13

1991 – 92    SK Slavia Praha         27         19

1992 – 93    SK Slavia Praha         30         23

1993 – 94    SK Slavia Praha         12         5

1993 – 94    1.FC Kaiserslautern    10         8

1994 – 95    1.FC Kaiserslautern    34         16

1995 – 96    1.FC Kaiserslautern    30         10

1996 – 97    1.FC Kaiserslautern    22         14

1997 – 98    1.FC Kaiserslautern    22         5

1998 – 99    FC Norimberk            28         10

1999 – 00    Vfb Stuttgart              20         1

2000 – 01    SK Slavia Praha         25         14

2001 – 02    SK Slavia Praha         10         6

2002 – 03    SK Slavia Praha         25         7

2003 – 04    SK Slavia Praha         27         4

2004 – 05    SK Slavia Praha         21         1