Přesto však Slavia nepůsobila na začátku sezóny posíleným dojmem. Odešel Tomáš Došek, do Blšan zamířil Zachariáš, tam nakonec skončil i Müller. Na kontě příchodů byla začátkem srpna stále víceméně nula. Již od zimy avizovaný příchod Holeňáka se změnil v obavy ze zdravotní neschopnosti způsobené jakousi dírkou ve svalu, stále fit nebyl Gedeon, zřejmé bylo, že na rozehrání budou potřebovat Fořt i Adauto víc času, než se zdálo.

Po celé léto bublala úplatkářská aféra, v jejíž první fázi vládli (a také jako první vše odnesli) bossové Synotu, doslova na zvracení bylo každému slušnému fandovi hlavně z činů i výroků známého šíbra Horníka i dosavadního šéfa rozhodčích Brabce. Z FC Synotu se v průběhu léta stalo FC Slovácko (nevím, zda jste zaznamenali fakt, že z jejich nového symbolu zmizely červenobílé připomínky na někdejší Slováckou Slavii, jež do Synotu před několika léty vplynula), odnětí 12 bodů postihlo vedle Slovácka i sestoupivší Viktorku, o devět bodů přišly Vítkovice, o šest Opava. Potrestáno bylo i několik rozhodčích. Nesměli bychom však žít v Absurdistánu, který je ve světě spíše znám pod pojmem česko, aby ani zde nebyl podle hlasu národa metr nejednotný. Nezbývá asi nakonec než věřit v pověstné Boží mlýny! …

Pohled na naše letní výsledky přípravných zápasů odpovídal obavám, že vše není ideální. Prohry s průměrnějšími celky, remízy s celky podprůměrnými. 7.srpna zahajoval nový ročník ligy. Nás los poslal na sobotních 20 hodin do Zlína, kde se nám na jaře podařilo s trošinkou štěstí 2:1 vyhrát. Ti z mála, kteří byli z důvodu pozdního začátku přítomni, hovořili spíše o remízovém zápase. Výsledek však byl jiný, 1:0 pro Zlín.

Bezprostředně poté následoval první evropský pohárový čtvrtek a start tbiliského Dynama na Slavii. Faktem je, že asi jen soupeři z Ázerbajdžánu a Kazachstánu mají svá hřiště ještě dále! Zlí jazykové asi právem tvrdí, že UEFA si léčí svoje problémy na úkor těch zranitelnějších. Proč by do daleké Asie měli mířit Němci, Holanďané, Italové či Španělé? Vždy? stejně dobře tam trefí Středoevropané! A náklady? Však oni si ti češi jistě nějak poradí! Nastřádali si kdysi po požáru na stavbu nového Národního divadla, jistě najdou peníze i na let do Gruzie! První půle domácího zápasu s Gruzínci byla doslova šokem. Málokdo našel příměr, kdy milovaná Slavia hrála tak špatně. Výsledek 0:1 byl jen milosrdným vyhodnocením tristního stavu. Dojem trochu napravila čtvrthodinka po vyrovnávající penaltě, kdy naši zápas obrátili na 3:1. Po malé patnáctiminutové euforii však následovala opět šeď průměru…

Následný zápas s Libercem byl jen pokračováním bezradnosti, z níž na chvíli vyčněla výška Latky a jeho gól do šatny. Zůstal jediným, a tak zvítězil nikoliv lepší, ale šťastnější celek a tím byla Slavia…. Další sobotu v Olomouci byla Slavia přes 70 minut lepší, vedla 1:0 a trestuhodně zahazovala další šance. Po půli však přišlo zcela zbytečné a lehkomyslné vyloučení Pitáka a "syrečkáři" se vrátili do zápasu. Precizně. Probudil se střelec Reiter a po vyrovnání přišel i vítězný gól Olomouce těsně před koncem. Prohra možná trochu nespravedlivá, ale kvůli naší neukázněnosti nakonec vlastně zasloužená.

Ve středu nato se odlétalo do Tbilisi. Podrobně popisujeme výlet na jiném místě, dodejme, že možná někteří hráči cestu do Gruzie opravdu pojali jen jako výlet. Výsledek na sebe nenechal čekat, ostudné vyřazení po porážce 2:0 hodilo Slavii hodně dolů!

Předposledním prázdninovým dnem bylo pondělí a s ním večerní představení na Strahově s Brnem. Na dlouhou dobu vysoký nadprůměr v šedi našich zápasů. Vítězíme 3:0 a několikrát je tu potlesk na otevřené scéně. A potěšení přináší i rozšíření kádru. Přichází příbramský Rychlík i oba trenérem vyžádaní vyhnanci z Dynama Moskva - Zbončák a Vlček. Končí problémy Patrika Gedeona, naskočit je připraven i Holeňák. Proskakují i stále optimističtější zprávy o stavu Václava Kolouška, vrací se tak pomalu úsměv na každou zasmušilou tvář roduvěrného slávisty. Je tu reprezentační přestávka s prohrou 0:2 v Holandsku. Po ní s optimismem míříme na hřiště naprostého nováčka z města aut - na moderní, útulný, ale kapacitou zatím nedostačující stadiónek domácích, do Mladé Boleslavi. To, že zápas nakonec skončil 1:1, mohlo být nezúčastněnými považováno za neúspěch, ti, co zápas viděli, se přikláněli k názoru, že jsme spíše bod získali!

Další sobotu hostíme od 20:00 druhého nováčka, kterým byly jinak již ostřílené Drnovice. Vedeme 2:0, reprezentanti vísky od Vyškova však dávají kontaktní gól a pro slávistická srdíčka zase přichází ohrožení některou z infarktových situací. Výsledek 2:1 se však nemění a tři body zůstávají na Strahově.

Týden nato míříme pod Jizerské hory. Předtím jsme zaznamenali povinný pohárový postup od Brněnské přehrady, kde na nás bylo v Bystrci zvědavo téměř 2200 diváků – vlastně náš strahovský průměr! Proti "korálkářům" se nám nikdy moc nedařilo a výjimkou nebyl ani zářijový zápas. A vlastně platí totéž, co jsme si řekli a napsali o zápase v Mladé Boleslavi. Šňůra remíz s reprezentanty města majícího ve znaku jabloň pokračuje.

To už přichází říjen a s jeho první sobotou i zápas proti Slovácku, na jehož lavičce sedí zkušený Karel Jarolím, s cílem bodovat s klubem, kde prožil převážnou část své kariéry. Slovácko získalo kýžený bod a smazalo tak “korupční” manko. Bezbrankový zápas plný našich šancí, vstřelili jsme i krásný gól! To by však nesmělo dojít ke zkratu v hlavě Adauta, který z ofsajdové pozice dorážel již jistý gól Pitáka. Gól platit nemohl a ani nesměl! No, a na jiný jsme se již nezmohli. Navíc ztrácíme na 3 zápasy Gedeona, který se zbytečně ohnal po faulujícím soupeři. Před derby velká ztráta důležitého bojovníka.

Mezitím však tu byla další reprezentační přestávka se dvěma výhrami nároďáčku i s aférkou kolem ukončení reprezentační kariéry Pavla Nedvěda. K tomu se připojuje i nemocné lýtko Karla Poborského a deníky, zvláště ty bulvární, mohou spekulovat. Faktem je, že při následném derby se Poborský pohybuje jako ta nejzdravější rybička, jakož i při následném gala-show Sparty v LM proti Manchesteru. Průběh a výsledek derby opět žel odpovídá tradici posledních let, kdy favorit neprohrává,by? průběh je často vyrovnanější,než ukazuje výsledek. Přítomnost trenéra Straky dodala derby další náboj, a nezůstalo jen u slovních přestřelek s naším Josefem Csaplárem, který tvrdil, stejně jako někteří naši další hráči, že na Letnou jedeme konečně vyhrát. Spar?ané naopak pojídali tataráček ve tvaru slávistické hvězdy. Navažme na správně jedovatou poznámku Jana Rejžka v následném sobotním Sportu a zeptejme se, zda někomu ze spar?anů připomínal konečný tvar tataráku znak Sparty do roku 1989, která rychle a nenápadně po listopadovém převratu zaměnila komunistickou (ale i jinak tradiční) hvězdu za nezbytné písmeno "S". A chceme-li být zcela důslední, zeptejme se, zda číšníci podávali tuto výživnou masovou krmi ve správné poloze, tedy s hvězdou stojící na jediném cípu, tedy ve slávistické poloze?!? Hecovalo se, hecuje se a hecovat se bude, a tak nápad s tatarákem může i ten nejzarytější slávista po uklidnění považovat za originální fór. Originálním fórem už nebyla brutalita pořadatelů a ochranky při razii ve slávistickém sektoru. řada z nich byla vybavena nepovolenými boxery pod rukavicemi, nejeden z našich příznivců odcházel z Letné s rozbitým nosem či šrámy na hlavě, někdo i bez předních zubů. Co se vlastně stalo? K útoku posloužila jedna jediná dýmovnice. Ne, nechci vrhače obhajovat, každý takovýto blbeček by zasloužil pověstných 25 ran na holou zadnici. Ale kvůli tomu masakrovat celý kotel? Když na druhé straně spar?anská nenávistná rasistická a antisemitská skandování zůstávala ignorována? Faktem je, že nás na hřišti spar?ané opět předběhli v cílevědomosti, zápalem pro věc a uměním se o věc lépe poprat. Dokáží jít pověstnému štěstíčku naproti a nepodlehnou malověrnosti. Nám pak zbývá jen úvaha "co by, kdyby". Kdyby Kukova hlavička mířila o pouhé 2-3 centimetry níže nad nepřipraveným Blažkem, kdyby Piták dokázal proměnit penaltu a vrátit nás do zápasu. Přiznejme si, že Sparta vyhrála zaslouženě a budiž to pro nás především poučením! Malým je vždy jen ten, kdo má malý cíl! Paradoxy však pokračují. Nelze říci, že dnešní slávističtí fanoušci jsou něčím výjimečným. Ty tam jsou doby, kdy naše parta vlajkonošů jezdila i do nejvzdálenějších míst československa a slušné domácí fandy si vždy získala skandováním "A? to tady každý vidí, slávisti jsou slušný lidi!". Kolik pokut jen v poslední době náš klub platil za naše rowdies, v kolika městech právem vzpomínají ve zlém na jejich "spanilé" tažení. Nemělo by být útěchou, že spar?ané a baníkovci jsou mnohem horší. Mediální rozruch však vyvolala "dobře mířená rána" jednoho našeho vlajkonoše na provokujícího opilce s jihlavským (a prý i spar?anským) srdcem. při vítězném utkání poháru v Jihlavě, kde výhrou 2:0 Slavia odčinila loňskou ostudu. Milujeme fotbal a bereme jej jako zpestření svého někdy hekticky náročného života. Milujeme partu stejně postižených slávistů, prožíváme každý úspěch, pěknou akci, krásný gól! Máme se však bát vzít s sebou své nejbližší, rodinu, přátele, jak je tomu zvykem v rozumnějších zemích, než jsme v současnu my? Bát se, že padne rána, komu padne? Že se vše bude dít za nečinného přihlížení policie, jejíž počty kolikrát přesahují počet potenciálních výtržníků? Vždy? v Jihlavě bylo těch skalních slávistů jen osm!!! A přesto jim jeden unikl a vážně zranil příznivce soupeře! Kde jsou všichni ti muži zákona, když spar?ané masově vytrhávají na Strahově sedačky, když se hajluje, řvou se hesla poškozující i tu nejelementárnější lidskou důstojnost? Kde je chyba? Budiž tragédie jihlavského příznivce a nesmyslný útok člověka, který se hlásil k našim barvám, poučením aspoň pro nás! Hledejme cestičky, jak tento nešvar odstranit aspoň pod barvami Slavie! Prvním krůčkem je postupné vytváření Kotle slušných na východní tribuně Strahova jako odpověď na činy některých primitivů a pitomců!!!

Sobotní zápas Opavou byl letos posledním, který se hrál v sobotu od 20:00. Nakonec se nás sešlo něco přes 2200, ti co nemohli nebo nechtěli přijít, asi litovat nemusí. Výhra 1:0 byla víceméně povinností, vše rozhodl krásný a pohotový gól Zbončáka těsně přes přestávkou! Pohárový zápas na Valašsku ve Slavičíně dotvářel pro Slavii pravý anglický týden. Slavičín překvapivě vyřadil ligové Brno a nechyběly ani úvahy o pokračování senzací. Konečný výsledek 0:6 sice potvrzuje rozdíl kvalit mezi 1.ligou a divizí, jeho výše se však, podobně jako v Bystrci, zrodila až v samém závěru. Zdá se však, že si naše mužstvo uvědomilo, jak krátká je cesta do Evropy přes národní pohár. Zvláště poté, kdy silně kombinovaná Sparta nezvládla start v severočeském Mostu a nechala se potupně vyřadit. V těch dnech jsme však naopak museli objektivně ocenit její nasazení v duelech s manchesterským United, ač tomu výsledky zdaleka neodpovídaly. Ty byly tentokrát pro našeho rivala až příliš kruté.

Po Slavičínu následovala další cesta mimo Prahu, tentokrát k ligovému utkání do města teplých pramenů, jež daly jméno městu, které se může dnes chlubit jedním z nejkrásnějších a nejdokonalejších stadiónů u nás. Architekti nejen vystihli půdorys, ale zachovali i výhled na panoráma Krušných hor, které se po létech zmaru mohou opět chlubit rostoucí návštěvností a přírodním zázemím pro pánevní oblast. Návštěvníci teplických Stínadel, nepřijíždějí pro to, aby se kochali pohledem na Bouřňák nebo lanovku na Komáří vížku, ale sledovat bouřlivé útoky obou soupeřů a radovat se z pěkných akcí. Přiznejme si, že tepličtí s komáří lehkostí pronikali naší obranou a je úspěchem, že jsme inkasovali jen jedenkrát. A protože obdobná lehkost chyběla našemu útoku, byla zmíněná branka jedinou a do kronik šla naše prohra i rozpaky televizních diváků.

Vrabci na střeše a novináři v seriózních i bulvárních denících si štěbetali jediné. Trenér Csaplár má nůž na krku a nevyhraje-li následný zápas na Dynamu v jihočeské metropoli, půjde, jak se říká, od válu. Všechny úvahy se nakonec obrátily trochu jinam. Objevila se asi nejradostnější zpráva, kterou očekávali (aspoň tak brzy!) zřejmě jen největší optimisté - Václav Koloušek se uzdravil! Mluví se o návratu na trávníky někdy na jaře. Může, ale nemusí se povést. By? se z hlediska bytí a žití jedná o obrovské vítězství nad zákeřnou nemocí!. Věřili jsme a věříme, že Václav bude i nadále rozdávat fotbalovou radost a krásu a doplní tak v dresu Slavie svou již bohatou kroniku fotbalového básníka!!!

V této atmosféře se odjíždělo do českých Budějovic, na stadión, jemuž byla připsána zatím naše poslední výhra v lize venku, z 15.května. Zápas vysílala TV Nova a její diváci už viděli pohlednější zápasy. Byla však vidět snaha a bojovnost. Gól Adauta, který Jihočechy "načal", zaslouží pozornost v délce vzájemných ovací, objímání se a radosti. Karel Piták přidal gól druhý poté, co sólo Sedláčka od půlicí čáry jen a jen na brankáře zůstalo neproměněno. Na konci řádného času však jihočeská hvězdička Lafata snížila a zase jsme se museli klepat o první podzimní výhru venku. V jihočeské metropoli nikdy nebývá vypjatá nepřátelská atmosféra proti Slavii a výjimku netvořila ani první listopadová sobota. Zdálo se, že vše mohou ocenit i televizní diváci a všechny skeptické názory na násilí a hrubost na stadiónech může přenos "z Budějc" poopravit. Bylo to však až moc dobře slyšet. Slávistický kotel téměř s neustáním skandoval urážky na adresu Jihočecha na zápase přítomného. Původem Třeboňáka, nyní Hlubočáka. Kdysi díky černobílému dresu Budějčáka, v nejslavnějším roce moderní éry Slavie hvězdy červenobílého dresu. Na Karla Poborského. Asi všichni tušíme, kde se rodila a zrodila nenávist slávistického publika vůči jedné z největších postav české kopané přelomu 20. a 21.století. Někteří to přičítali jeho odmítnutí dresu Slavie po návratu z ciziny a jeho záměnu za dres největšího rivala. Může to být důvodem, ale hlavní příčinou jsou některé až nenávistné výroky Karla Poborského vůčí týmu, který jej vytáhl ve své dosud nejúspěšnější sezóně na výsluní a tím i na burzu evropských fotbalistů. Neskrývaně vyjádřená radost po prohře Slavie 0:3 ve Vigu, doslova pitomá slova kolem derby! To si může dovolit možná štamgast v krčmě nejnižší kategorie, ale ne populární osobnost. Slavia si to speciálně od Poborského nezasloužila, ale ani on si nezasloužil hrubou formu skandování od primitivů ve slávistickém kotli. Je nezvratně zřejmé, že toto extempore image Slavie určitě neprospělo! Svědčily o tom i následné reakce v tisku, a to I těch. kteří přiznávali pochybení spar?anské hvězdy. Je trapné, že podobné skandování se přestěhovalo i na Strahov při zápase s Příbramí, a to v takové míře, že na pokyn hlavního rozhodčího musel reagovat i hlasatel. Což neexistovala možnost, jak inteligentně reagovat? Asi ne, přiznejme si, že prožíváme v naší zemi údobí, kdy často hulvátství vítězí nad slušností, nečestnost nad poctivostí, zloba nad přátelstvím! Prvním útokům zimy včasnější začátek nezabránil, mnozí zůstali raději u rodinného krbu a sledovali a posléze hodnotili vítězný start Sparty v moravské metropoli, a tak strahovská návštěva poprvé klesla pod - dá se říci jednu z magických hranic - pod 2000 fanoušků. Pořadatelé napočítali jen 1982 diváků! Ti, kteří zůstali doma, mohou jen a jen litovat. Ne jen kvůli výsledku 5:1 pro Slavii! Při veškerém respektu k děravosti příbramské obrany platilo, že pánem na hřišti byla Slavia a řada dalších šancí zůstala neproměněna. U jedné z nich bylo i opět neproměněné sólo Sedláčka. Ale na jeho obranu udejme, že byl nejen u obou gólů v Budějovicích, ale výrazně fotbalově působil i proti Příbramákům. Kdysi jako nepotřebná posila proklínaný Vlček se zaskvěl. By? bylo signalizováno, že se projeví asi až na jaře. Jaro 2005 však pro Standu přišlo již v listopadu. Hattrick je i u nás něčím mimořádným a on to zvládnul. Svými 3 góly výrazně přispěl k výhře Slavie i ke krásnému sobotnímu večeru především těch, kteří v předzimní večer na Strahov přišli. Přes chlad, korupci i všechnu vulgaritu, která o sudích i šíbrech vyplouvala na povrch. Krása a bohatost jednoho z nejrozvinutějších jazyků na světě, jakým je i díky uznání jiných a díky bohaté historii formované Janem Husem, Karlem čapkem či Karlem Havlíčkem naše čeština, byla moc a moc vzdálena. Kde se vzalo v rozhovorech tolik vulgárností a sprostoty. Výraz pro hovězího kleštěnce byl tím nejmírnějším. Kam český fotbal dospěl, co vše nás ještě čeká? Korupce nekorupce, liga i evropské kvalifikace však pokračovaly dále. 17.listopad byl připomínkou událostí roku 1989 i dnem startu naší reprezentace v Makedonii. Pohled na sestavy znamenal jediné - jediným reprezentantem byl i nadále "jednadvacítkář" Latka. Juniorka jen remizovala 2:2, první mužstvo zápas rozhodlo na 2:0 až v závěru. Zůstáváme ve hře, vždy? MS bude tak blízko!

Média v této době protřepávala i aféru sudího Pučka. Došlo i na Spartu a na její senzační prohru s nováčkem z Mladé Boleslavi. Spar?anům přitom zřejmě nevadilo, že Pučkovy chyby jí pomohly k obraně těsného vítězství v Liberci, o pár týdnů později byli v roli poraženého oni. suspendaci a začala bujet a bublat aféra.

Nás čekal v předposlední listopadový víkend duel v nejmenším ligovém městečku s parametry vísky s necelými 400 obyvateli, v Blšanech. Nic nebyly platné tzv. mobilní osvětlovače, ale ligová komise ošálit nenechala a nařídila zbývající podzimní zápasy sehrát mimo Blšany; ty si vybraly svatostánek podobný areálku mezi chmelnicemi, hřiště Viktorky. Před zápasem se Slavií zde byli Blšanští úspěšní, ale na rozjetou Slavii neměli Hrdinou byl, podobně jako v předchozím zápase, Stanislav Vlček. Byl u všech tří gólů při konečném výsledku 0:3 v neprospěch Blšan. Druhý a třetí gól byl jasný, u prvního se nakonec ukázalo, že se jednalo o "vlastenec" blšanského Šourka, k němuž však byl donucen atakem našeho Standy. Třetí výhra v řadě za sebou! Dotáhneme vzestup i při posledním podzimním duelu, v zápase s jinak se trápící Ostravou? Konečný výsledek 1:0 díky gólu ze 6.minuty, kdy se krásná Pitákova střela ještě odrazila od Latky do branky Ostravy, byl nakonec k Ostravanům milosrdný, by? za zneškodnění akce v samotném závěru nastavení můžeme jen a jen poděkovat Radku černému! Následovala ještě předehrávka jara a nás čekala cesta pod Ještěd. Zápas se Slovanem Liberec byl naším čtvrtým televizním v řadě, z celkových 16 kol měli možnost naši fanoušci vidět Slavii devětkrát!!! Bylo jasné, že půjde o přímý souboj o bronzovou příčku, v případě neúspěchu Teplic ve Zlíně bylo možno pomýšlet ještě výše. Liberčáky trápily zvěsti o namočení se do korupční aféry, nás naopak tolik omílaná a s gustem některými médii rozebíraná problematika financování, i když jinde jsou na tom asi ještě hůře.

NENECHTE SLAVII PADNOUT a SLAVIA MUSÍ ŽÍT - to byly hlavní náměty plakátů ze slávistického, bohatě obsazeného kotle v Liberci. Ještěd byl krásně ozářen předzimním sluníčkem a jestli i hory mají fotbalovou duši, musely se o mikulášské sobotě radovat. Kdo neviděl, může jen a jen litovat. Navíc liberecký stadiónek opět povyrostl o kousek do krásy, super fotbal plný oboustranného nasazení byl vidět i na hřišti. Remíza zřejmě zasloužená, Slavia se po počátečním náporu, kdy slovy TV-reportáže Liberec ubránil svoji svatyni rukama nohama, trochu stáhla a neodolala gólu Papouška. Vlček však po půli zaslouženě vyrovnal, a tak se pořadí na špici nezměnilo. V čele s hutným náskokem Sparta, za nimi pronásledovatelé v pořadí Teplice, Liberec a Slavia. čtvrtá jako na konci loňské sezóny. V průběhu sezóny se nám o tomto umístění jen snilo, a tak lze vše nakonec považovat za dobrý konec sezóny! Na hřišti. Nepropadat panice za každou cenu a věřit, že se vše vyřeší, ale nebýt přehnanými optimisty, by? k tomu nabádá i fakt, že VŠECHNY tři celky před námi jsou namočeny do korupčního vyšetřování!