Předchozí díl si můžete přečíst zde.

Sezona 1998/1999

Opět změna na trenérském postu. Pešiceho Teplice znovu nepustily, zájem neměli ani další trenéři, na Slavii v podstatě zbyl Jaroslav Hřebík. Nejvýznamnější změny v kádru. Odešli Ašanin a Lasota. Superposilou se měl stát Ríša Dostálek, v průběhu sezony přišel ještě Luděk Zelenka do útoku. Několik zápasů odehrál i Uruguayec Adippe. Na jaře se do obrany vrátil Petr Vlček a mužstvo posílil rovněž Karel Rada. Na hostování přišel i střelec ze Starého Města Malár. Další významné změny: brankářskou jedničkou se stal Radek černý a trenér Hřebík změnil styl hry na 4-4-2.

Nejčastější sestava:
černý (Stejskal) - Lerch, Kozel, Petrouš, Labant (Vlček, Rada)- Ulich, Horváth, Dostálek, Skála, (Kuchař, Krejčík, Hrubina) – Vácha, Vágner (Zelenka, Kučera, Pinjo, Adippe)

J. Hřebíkovi se naroubovat své představy na kádr Slavie příliš nepodařilo. V Poháru UEFA jsme sice přešli přes Schalke 04 do druhého kola, tam však již byla FC Bologna nad naše síly. V lize byly výkony velice nevyrovnané. Asi těžko zapomeneme nejen na rozhodující prohru v Teplicích, ale i na potupné 0:5 v Ostravě, 2:5 v Jablonci a úplně první porážku od Viktorky Žižkov v novodobé historii. Nepomohlo nám tedy ani to, že jsme po dlouhé době dokázali porazit Spartu. Výsledkem bylo 3. místo – zatím nejhorší výsledek v samostatné české lize. Do kvalifikace Ligy Mistrů šly na náš úkor Teplice. Malou útěchou bylo druhé vítězství v Poháru čMFS.

Sezona 1999/2000

A znovu změna na trenérském postu. J. Hřebíkovi nebyla prodloužena smlouva, vrátil se F. Cipro. Největší posila – přišla dvojčata Tomáš a Lukáš Doškovi, kteří alespoň v první sezoně potvrdili pověst mimořádných talentů. Do Sparty odešel Vlado Labant! V zimní přestávce dvě ne příliš pochopitelné posily. Na hostování přišel českobudějovický Vozábal, který se v podstatě do sestavy nedostal. Také od návratu veterána O. Krištofíka asi bylo možné těžko něco očekávat. Pod F. Ciprem se Slavia vrátila k systému se 3 obránci s liberem.

Nejčastější sestava:
černý (Václavík) – Rada - Petrouš, Vlček (Koller, Kozel, Hyský) – L. Došek, Ulich, Dostálek, Horváth, Kuchař (Lerch, Skála, Krejčík) - T. Došek, Zelenka (Vágner, Kučera, Poláček)

Další sezóna, na kterou nezapomeneme. Rozpačitý, ale úspěšný začátek. Mužstvo se chytilo a následovalo vítězné tažení v lize i v Poháru UEFA. Až do vyřazení ve čtvrtfinále s Leedsem United navíc předvádělo pěkný moderní fotbal. Potom se lehkost ze hry poněkud vytratila, ale stále jsme odolávali dalšímu, „již tradičnímu zázračnému“ náporu Sparty. Zlom nastal ve 24. kole, kdy jsme poprvé v této ligové sezóně prohráli, s Viktorkou Žižkov. Poté se mužstvo naprosto rozsypalo. Dokázali jsme vyhrát již pouze dvakrát, utrpěli potupný výprask 5:1 na Spartě a Sparta až šestibodovou ztrátu snadno dotáhla. Nakonec jsme za ní skončili s výrazným odstupem. Co se přesně stalo, nevím. Mluvilo se o prodaných zápasech některými našimi hráči, možná mužstvo prostě jen nevydrželo tlak Sparty. Byl opět neuvěřitelný. Něco podobného není v normálních zemích možné vidět. Občas prohraje Real Madrid, Barcelona, AC Milán, Juventus, Ajax Amsterdam, prostě každý. Pouze Sparta, když je to potřeba, prostě neprohraje, dokonce ani neztratí body za remízu…

Sezona 2000/2001

Jedním slovem rozpačitá. Odešli Pavel Horváth a Petr Vlček. Nahradit je měli Radim Nečas, Darko Šuškavčevič, mladíci Lumír Sedláček, Ivo Svoboda, Tomáš Pešír, David Kalivoda, Ján Kozák, Daniel Tchuř... Hvězdou se měl stát Petr Švancara, který těsně před zahájením ligy přestoupil za 20 milionů. Nepřesvědčil z nich nikdo, někteří byli naprostými propadáky (Nečas, Švancara). Skutečnou posilou se nakonec ukázal být až Pavel Kuka, který přišel v průběhu sezony, když se především v lize vůbec nedařilo. V zimě potom odešli Karel Rada, Libor Koller a také Radim Nečas, po letech v zahraničí se vrátil Honza Suchopárek, který toho ale vinou zranění příliš nenahrál, přišli ještě Martin Müller a hrát začal Slovinec Goran Sankovič. Jako ztráta se ukázalo osm milionů, které jsme zaplatili za Marcela Ličku (za půl roku mu měla vypršet smlouva a byl by volný). Proběhlo hodně změn v realizačním kádru. Trochu to vypadalo až na úprk. Do Sparty např. odešel asistent trenéra Cipra, trenér brankářů Jan Stejskal.

Sestava se tak často měnila, že jen těžko napsat, jaká byla nejčastější:
černý (Václavík) – Kozel - Rada, Petrouš (Šuškavčevič, Koller, Hyský, Suchopárek, Müller, Sankovič) - L. Došek, Ulich, Dostálek, Kuchař, Lerch (Skála, Nečas) – T. Došek, Zelenka (Kuka, Vágner, Svoboda)

Mužstvo, které bylo v závěru předchozí sezony naprosto rozloženo, bylo místo posílení ještě naopak výrazně oslabeno. Přesto jsme měli největší příležitost do vytoužené Ligy mistrů přeci jen proniknout. Štěstí, které se nás drželo v zápasech se Šach?orem Doněck 179 minut, se od nás ale nakonec odvrátilo. Gól v 92. minutě odvety v Praze a další gól v prodloužení poslal do LM fotbalovějšího soupeře a nám opět zbyly oči pro pláč a Pohár UEFA. Tam se na rozdíl od ligy dařilo. Bylo z toho nakonec osmifinále, kdy nás vyřadil až Lokvencovým gólem 1FC Kaiserslautern. Zato liga byla zoufalá. Hra se nakonec trochu zvedla po odchodu trenéra F. Cipra, kterého vystřídal jeho asistent Karel Jarolím. Za zmínku stojí netradiční manévr našeho vedení, které odvolaného Cipra vzápětí jmenovalo sportovním ředitelem, tedy vlastně nadřízeným nového trenéra! Se Spartou jsme se měřit nemohli, ale alespoň vytoužené druhé místo a s ním i možnost bojovat o Ligu mistrů z toho nakonec bylo.

Sezona 2001/2002

Za vpravdě hrdinský výkon, kdy naprosto rozložené mužstvo protlačil až na druhé místo a tím do kvalifikace o Ligu mistrů, se vedení Karlovi Jarolímovi odvděčilo tím, že mu neprodloužilo smlouvu. Napotřetí Josef Pešice smlouvu se současným zaměstnavatelem (tentokrát z Kostariky) dokázal zrušit a k našemu mužstvu se vrátil. Bohužel se mu angažmá vůbec nepovedlo. Pravda, přispělo k tomu i naše vedení, které se na další pokus o dosažení vytoužené Ligy mistrů připravilo tak, že mužstvo opět oslabilo. Po odchodu Iva Ulicha se znovu potvrdilo, že Ríša Dostálek a Tomáš Kuchař jsou schopni hrát dobře, pokud mají vedle sebe v záloze kvalitní partnery, sami však mužstvo vést nedokázali. Patrik Gedeon, jediná skutečná posila, tvůrcem hry není. Návrat Pavla Novotného byl pak spíš špatným vtipem. Asi málokdo zaregistroval odchod dřívějšího talentu Roberta Vágnera. Hráli jsme tedy bez hráče, který by hře uměl dát myšlenku.

Nejčastější sestava? Na podzim těžko říct, tam se to neustále měnilo. Snad tedy:
Václavík (černý) – Müller – Petrouš, Šuškavčevič (Suchopárek, Kozel, Sankovič, Novotný) - L. Došek, Gedeon, Dostálek, Kuchař, Sedláček (Svoboda, Lička, Kozák ) - Zelenka, T. Došek (Kuka, Švancara)

Nepomohl nám ani los, Panathinaikos Atény by byl těžký soupeř i pro mnohem lepší mužstva. A navíc se nám nevyhýbala ani zranění (Kuka, Kozel, Suchopárek, Novotný, Kuchař). Výsledkem byly nejhorší výkony v samostatné české lize a také jsme vypadli i v prvním kole Poháru UEFA. Pešiceho, kterého na podzim navíc potkala tragédie v osobním životě, vystřídal na jaře Miroslav Beránek a s ním přišly i 3 skutečné posily – Štěpán Vachoušek, Ruda Skácel a Karel Piták. Do mužstva se prosadil i Tomáš Hrdlička z naší třetiligové rezervy. Odešel i Luděk Zelenka.

Jarní sestava:
černý – L. Došek, Müller, Petrouš, Hrdlička (Suchopárek, Šuškačevič, Šilhavý, Sankovič) – Piták, Dostálek, Gedeon, Skácel (Kuchař, Sedláček, Stibůrek, Kozák, Svoboda)– Vachoušek, T. Došek (Kuka, Švancara)

Herní projev se zlepšil, i když výsledky byly nadále spíš rozpačité. V lize to stačilo na 5 místo, soustředili jsme se však na Pohár čMFS, který jsme vyhráli a udrželi se i pro příští sezonu v pohárové Evropě. Slávistická srdíčka pak jistě zahřálo alespoň to, že Sparta nevyhrála ligu a prohrála s námi i ve finále Poháru čMFS.

Sezona 2002/2003

Nepochopitelné, po dlouhé době mužstvo nebylo oslabeno. Odešli jen Kuchař, Sedláček, Svoboda, Kozák, Šuškavčevič a Sankovič, tedy hráči, kteří do základní sestavy nepatřili. Po letech strávených v cizině se vrátil Radek Bejbl a posilou byl i Brazilec Adauto.

Měli jsme velmi dobré mužstvo se stabilizovanou sestavou:
černý (Václavík) – L. Došek, Petrouš, Bejbl, Hrdlička (Müller, Šilhavý) – Piták, Dostálek, Gedeon, Skácel (Kuchař, Hottek, Stibůrek) – Vachoušek, T. Došek (Adauto, Kuka)

Mužstvo to bylo opravdu dobré, nejlepší za mnoho let. Předváděli jsme fotbal krásný na pohled (ovšem většinou jen doma), Sparta pokračovala v nevyrovnaných výkonech. Přesto titul bez problémů uhájila. Nedá se ani tvrdit, že by ji k tomu tentokrát dotlačili rozhodčí, fotbalový svaz. Prostě Slavii chyběl větší tah na branku, větší vůle po vítězství, tady už zřejmě ani není možné mluvit o smůle. V Poháru UEFA jsme to dotáhli opět do osmifinále, kde jsme vypadli s Besiktasem Istanbul. I tady převládly rozpaky. Vyřazení bylo zbytečné, možná polemické. V každém případě byl postup dál rovněž v našich silách.

Sezona 2003/2004 – můj subjektivní pohled

Začátek slibný. Z hráčů základní sestavy odešel v letní přestávce jen Štěpán Vachoušek, u kterého se předpokládalo, že jej nahradí Adauto. Přišli mladíci Pavel Fořt a Martin Latka a také zkušený Martin Lukeš. Los kvalifikace o LM nebyl snadný, ale konsolidovaná Slavia mohla při troše štěstí s Celtou Vigo bojovat. Jak to dopadlo, všichni víme. Začátek v lize i v 2. předkole LM fotbalově nic moc, ale vyhrávali jsme. Většinou ale se štěstím. V prvních dvou ligových kolech nám pomohl soupeř, když naši střeleckou nemohoucnost ukončil vlastním gólem. 1. předkolo LM také nic moc, ale postupovali jsme. Pak to ale přišlo. Výprask ve Vigu, prohry v lize, odchod Rudy Skácela, zranění Patrika Gedeona, spory v mužstvu. Výsledek – sestava se postupně začala podobat spíš sestavě B mužstva z předchozí sezóny. Výkony často tak strašné, že to překonalo i podzim 2001 (v Plzni, v Příbrami, s Budějovicemi). Štěstí nám ale přálo dál, takže jsme získali několik naprosto nezasloužených bodů (vítězství v Teplicích, remíza na Spartě) a přezimovali jsme na 5. místě. V zimě navíc odcházejí Ríša Dostálek a Adam Petrouš a vážně se zranil Adauto. Takové oslabení jsme ještě nezažili, ani po zisku titulu v roce 1996. Postupně odešlo nebo kvůli zranění bylo vyřazeno šest nejlepších hráčů z minulé sezony. Vedení sáhlo v zimě k tradiční výměně trenéra a nakonec přeci jen sehnalo kvalitní posily – výborného Vencu Kolouška a talentovaného Györgye Józsiho. Po vítězstvích nad třemi slabšími soupeři v prvních třech kolech jsme se díky nevyrovnanosti soupeřů na chvíli ještě dostali do hry o titul. Poslední zápasy ale již jasně ukazují, kam toto mužstvo patří. Nakonec nám ale může letošní neuvěřitelné štěstí vydržet až do konce. Pokud se do finále Poháru čMFS probojují Ostrava a Sparta a stejná dvě mužstva se probojují do kvalifikace o Ligu mistrů, místo Intertoto Cupu nás může čekat i ze 4. místa kvalifikace o Pohár UEFA.

V posledním díle se zaměřím na hodnocení těchto sezon, o hráčích a koncepci. článek bude zveřejněn ve středu v 8:00.