Hodinu a čtvrt se zmítali v křeči. Schopnost dobře přihrát klesala s druhou mocninou vzdálenosti spoluhráče a uplynulého času utkání. Přesto nakonec Slavia v Teplicích vyhrála.

Zaslouženě? Těžko se dá souhlasit. Teplický koncert nastřelených tyčí nejvíce tomu odporuje. A k tomu ještě několik dalších šancí, které skončily na výborném Václavíkovi. Jenže na tyčky a šance se fotbal nehraje. To by potom statistika ze vzájemného utkání na podzim 99 nevykazovala remízu 1:1, ale výhru Slavie, která tehdy předvedla podobnou ódu na tyče a šance jako nyní její soupeř.

Náhodně? To se také nedá říct. I Slavia měla šance, které neproměňovala. Tomáš Došek, Petrouš či Kuchař by o nich mohli dnes večer dávat kondice. Koneckonců bilance střel na branku 7:9 v neprospěch domácích a skóre střel mimo bránu 6:6 nedovoluje o náhodě přemýšlet.
šťastně? To bude nejspíš ono. Ale nic není zadarmo. I štěstí se musí umět jít vstříc. Přežít nečas soupeřových superšancí a nemalomyslnět z vlastní neschopnosti přihrát nebo nebezpečně zaútočit, jak se to dnes přihodilo. Pocit bezmoci udělat něco s výsledkem nesměl slávisty potápět, ale zdravě burcovat. A to se asi povedlo. Korunovací nezdolné touhy vyhrát byl nejprve vyrovnávací gól Tomáše Doška po vcelku nenápadném centru Gedeona. Pražané jakoby vycítili, že soupeře mohou ještě dorazit a porazit, nezvolnili. Aktivitu a tlak ještě vystupňovali. Tepličtí kapitulovali. Sil bylo již pomálu.

Slavia ani dnes nepředvedla žádný superfotbal. Pětasedmdesát minut se topila v nepřesnostech a alibismu. Dynamice hry a pohybu hráčů samotných by se mohli a měli od žlutomodrých rychle přiučit. Na záloze je až příliš znatelná absence nepřekonatelného dribléra Ulicha. Když potom nemá Kuchař nebo Sedláček svůj slavný den jako dnes, záloha pak neexistuje. Nakopávané míče jsou východiskem z nouze. A platí jen na týmy, které nemají kvalitního kouče. Jenže tím Teplice s Uhrinem rozhodně nejsou. Slavia nakonec od nakopávání balónů upustila a zkoušela hrát na brejky po stranách hřiště. I bez slávistického mistra tohoto umění Lukáše Doška, který stále disciplinárně absentuje. Záměr se podařil, Slavia nakonec vývoj zápasu otočila.

Středeční i dnešní zápas Slavie ukazuje jedno. Slavia hrát umí. Ale jen druhé poločasy. Do té doby hra postrádá jakoukoli koncepci a smysl. Neumí snad trenéři mužstvo naladit dříve než o poločasové pauze?! A co výkonnost Novotného? Nemůže se defenzíva mužstva obejít bez jeho špatných přihrávek a apoziční hry? V defenzívě budí často jen zmatek.

Mnoho lze ještě na Slavii vylepšit. Body na ligovém kontě úspěšně přibývají, hra sama ale budí rozpaky. Kdy už se na hře edensko - strahovských začne projevovat duch genia trenéra Pešiceho? Kdy donutí hráče k větší pohyblivosti a fanouška přestanou bolet oči ze statičnosti (nikoli statečnosti...) hry? Přece nechtějí ve slavném klubu předvádět hru starých pánů! A vidí už i manažment klubu, že kádr žádá posílení?

Teplice dnes dovolily Slavii roztavit okovy křeče a přivézt si poprvé v historii ligy ze Stínadel tři body. Tady ale pozitivum dnešního zápasu pro Slavii končí. Pořád je totiž na ní vidět životní nutnost zlepšení. Ve jménu úspěchu v Poháru UEFA a v domácí lize.