Frankfurt nad Mohanem

Frankfurt nad Mohanem je město na řece Mohanu, nacházející se v jižní části německé spolkové země Hesensko.

Nejprve se zastavme u názvu města. První část slova Frankfurt odkazuje na Franckou říši, která se v raném středověku rozkládala mimo jiné i na území dnešního Německa. Slovo „furt“ se z němčiny překládá jako brod, nabízí se tedy předpoklad, že název města byl odvozen podle místa, kde bylo možné tok řeky Mohan přebrodit. Odpovídalo by tomu i to, že vlastní jméno Frankfurt se v dobách národního obrození do staročeštiny překládalo jako „Frankobrod“.

Ovšem je tady i druhá a pravděpodobnější varianta. V místním nářečí se totiž název města vyslovuje jako Frankfort. A „fort“ je v latině i angličtině „pevnost“. Tuto verzi názvu podporuje i jedna z prvních písemností, kde je o městě zmínka. V listině z 22. února 794 pro řezenský klášter sv. Jimrama je doslova uvedeno: „Actum super fluvium Moine in loco nuncupante Franconofurd“, což česky znamená: „Vydáno na řece Mohan v místě zvaném Pevnost Franků.“

Frankfurt se od svého založení stal důležitou křižovatkou celé Evropy. Císař Karel Veliký měl ve Frankfurtu nad Mohanem jedno ze svých sídel, tzv. císařskou falc. V roce 1220 se stal Frankfurt svobodným říšským městem. Zlatá bula císaře Karla IV. stanovila Frankfurt od roku 1356 stálým volebním městem římského krále poté, co se zde uskutečnilo od roku 1147 nejvíce voleb králů. Císaři Svaté říše římské byli od roku 1562 ve Frankfurtu pravidelně korunováni a posledním byl František II. v roce 1792. Zlatá bula Frankfurt nad Mohanem povýšila na císařské město a zajistila mu nebývalou moc a velký rozmach.

V současné době se městu přezdívá Bankfort, nebo také Manhattan nad Mohanem, protože je finančním srdcem Evropy, v jeho centru sídlí bankovní instituce světového významu.

Fotbal ve Frankfurtu

Fotbalový klub Eintracht Frankfurt uvádí jako datum založení rok 1899, ovšem historie fotbalu v tomto městě je pořádně zamotaná. V roce 1899 byly ve Frankfurtu založené fotbalové kluby dva. Za předchůdce Eintrachtu je považován Frankfurter Fußball-Club Victoria. Tím druhým byl Frankfurter Fußball-Club 1899 Kickers. Oba kluby se sloučily v roce 1911 pod názvem Frankfurter Fußballverein (Kickers-Victoria).

V roce 1920 se takto vzniklý klub sloučil s klubem Frankfurter Turngemeinde založeným v roce 1861. Nově zformovaný klub se pojmenoval Turn-und Sportgemeinde Eintracht Frankfurt von 1861. Toto spojení vydrželo sedm let. V roce 1927 se z jednoho klubu staly opět kluby dva. Jedním z nich byl Sportgemeinde Eintracht Frankfurt (FFV) von 1899, navazující na kluby založené v roce 1899, druhým Turngemeinde Eintracht Frankfurt von 1861, který se jménem i datem v názvu hlásil ke staršímu soukmenovci.   

Ten první, už s poválečným názvem SG Eintracht, v roce 1959 poprvé a dosud naposledy přivezl mistrovský pohár do Frankfurtu. Následující sezónu naskočil do Poháru mistrů evropských zemí a přes Young Boys Bern a Vídeňský SC dokráčel do semifinále, kde zničil skotského mistra výsledky 6:1 a 6:3. Sklonil se až ve finále před fenomenálním týmem Realu Madrid, za který hráli takoví borci jako Alfredo Di Stéfano, Ferenc Puskás, či Francisco Gento.

V roce 1969 došlo k definitivně poslední fúzi, SG Eintracht Frankfurt 1899 se opět sloučil s týmem TG Eintracht Frankfurt 1861 a vznikl současný Eintracht Frankfurt. Je to docela košatý strom života, zvláště když si uvědomíme, že slovo „Eintracht“, které napříč touto historií rezonuje v názvu všech mateřských i otcovských klubů, v překladu znamená „svornost“.

Zatímco na městském znaku je bílá orlice na červeném pozadí, klubový znak má tyto bravy obrácené. Orlice symbolizuje někdejší status města jako svobodného říšského města.

Úspěchy a trofeje

Vedle mistrovského titulu z roku 1959 získal klub pětkrát domácí pohár, který nese název DFB Pokal (1973/74, 1974/75, 1980/81, 1987/88, 2017/18) a dvakrát zvedl nad hlavu Evropskou trofej.

V sezóně 1979/80 se pohár UEFA změnil v mistrovství západního Německa. Všech pět klubů, které tehdejší NSR nasadila do hry, postoupilo do čtvrtfinále a v semifinále už byly pouze západoněmeckou záležitostí. Eintracht ve čtvrtfinále celkem bezpečně vyřadil Zbrojovku Brno, když po domácí výhře o tři branky vedl i v odvetě. Dvě branky domácích v posledních dvou minutách sice změnily vítěze zápasu, ale na postupujícím nic změnit nemohly. V semifinále si frankfurtští poradili s Bayernem a ve finále hraném tehdy na dva zápasy dokázali po prohře v Mönchengladbachu 2:3 domácím vítězstvím 1:0 urvat pohár pro sebe na pravidlo o brankách vstřelené na hřišti soupeře.

Podruhé se vysoká trofej stěhovala do Frankfurtu po sezóně 2021/22, kdy už soutěž nesla název Evropská Liga. Eintracht byl zařazen rovnou základní skupiny s týmy Olympiakos Pireus, Fenerbahçe SK a Royal Antwerp FC. Skupinu bezpečně vyhrál a následovala náročná cesta: Betis Sevilla se sklonil až po prodloužení, Barcelona si sice z Frankfurtu přivezla remízu, ale doma podlehla a Eintracht nezastavil ani West Ham s Tomášem Součkem a Vladimírem Coufalem v sestavě. Finálové klání v Seville přineslo remízu 1:1 s týmem z Glasgowa a následný rozstřel, kde jediná neproměněná penalta znamenala frankfurtskou radost.

Klubové legendy

Za největší legendu klubu je považován Jürgen Grabowski, který v jeho dresu strávil celou svou kariéru (1965-1980). Nastupoval na postu útočníka a během 441 ligových utkání nastřílel 109 branek. Vyhrál s ním Pohár UEFA 1979/80 a dvakrát zvedl nad hlavu německý pohár (1973/74, 1974/75). S reprezentací Německa se stal mistrem světa 1974 i mistrem Evropy 1972, navíc získal stříbro na MS 1966 a bronz na MS 1970.

Podobným případem je Bernd Hölzenbein, odchovanec klubu hrál za Eintracht v letech 1967-1981, během těchto let odehrál 420 zápasů a nastřílel 160 branek. Podobně jako Grabowski s týmem vyhrál pohár UEFA, německý pohár zvedl nad hlavu dokonce třikrát (ještě v sezóně 1980/81). Je mistrem světa z roku 1974 a stříbrným medailistou z ME 1976. Pamětníci si jistě vzpomenou, že to byl právě on, kdo v poslední minutě základní hrací doby finálového zápasu přetlačil po rohovém kopu Ivo Viktora a poslal zápas do prodloužení.

Karl-Heinz „Charly“ Körbel  také strávil ve Frankfurtu celou kariéru a to v letech 1972-1991. Na postu obránce odehrál 602 ligových zápasů, což je dosud nepřekonaný rekord soutěže. V současnosti vede z pozice ředitele fotbalovou akademii Eintrachtu.

Uwe Bein byl ve své době považovaný za jednoho z technicky nejnadanějších německých záložníků. Za Frankfurt nastupoval v letech 1989-1994, během 150 zápasů nastřílel 38 branek. Ve své sbírce trofejí má i titul mistra světa z roku 1990. V Itálii nastoupil ke čtyřem zápasům, včetně čtvrtfinále proti Československu, ale finále proseděl na lavičce.

Ghanský střelec Anthony Yeboah nastupoval ve Frankfurtu v letech 1990-1995. Stal se dvakrát nejlepším střelcem Bundesligy (1993 a 1994) a je jedním z nejoblíbenějších zahraničních hráčů v historii klubu.

Dalším velice populárním zahraničním hráčem tmavé pleti byl nigerijský internacionál Jay-jay Okocha, který přišel do Eintrachtu Frankfurt v prosinci 1991. Jeho branka do sítě Karlsruhe byla zvolena gólem roku 1993. V roce 1996 z klubu odešel kvůli sporům s manažerem Juppem Heynckesem. V Bundeslize vstřelil 18 gólů v 90 zápasech.

Alexander Meier je největší novodobou legendou klubu. V Eintrachtu hrál přes čtrnáct let (2004-2018), odehrál 338 soutěžních zápasů, nastřílel 119 branek. Stal se nejlepším střelcem druhé Bundesligy (2010/11 – 17 branek) a tento kousek dokázal zopakovat i v nejvyšší soutěži, když v sezóně 2014/15 nasázel do sítí soupeřů hned devatenáct gólů.

Česká stopa

V dresu Eintrachtu se objevili čtyři čeští hráči, z nichž dva zanechali nějakou stopu ve Slavii a dva ve Spartě.

Prvním průkopníkem byl na jaře 1995 Josef Obajdin. Tehdy Liberecký záložník zamířil do Frankfurtu na půlroční hostování. Naskočil do tří zápasů, branku nevstřelil a na startu sezóny 1995/96 se hlásil opět v Liberci, odkud posléze zamířil na Letnou.

Více času si německé trávníky užil Karel Rada. Stříbrný medailista z ME 1996 přestupoval do Frankfurtu v lednu 2001 ze Slavie za 700 tisíc Eur. V nejvyšší soutěži nastoupil do jedenácti zápasů, ale ani jeho příspěvek nepomohl Eintracht v nejvyšší soutěži zachránit. V následující sezóně Karel Rada ve druhé Bundeslize odehrál 27 zápasů a po umístění uprostřed tabulky daleko od postupových příček se vrátil coby volný hráč do České Republiky, jmenovitě do Teplic. 

Asi nejvýraznější stopu ve Frankfurtu zanechal kontroverzní útočník, kterého jsme také mohli sledovat v Edenu. Martin Fenin přišel k Mohanu coby hvězda juniorského MS, na němž se český tým probojoval až do finále. V zimě 2008 za hráče s titulem „talent roku 2007“ Teplice vyinkasovaly úžasných 3,5 milionů Eur. Start měl český supertalent dokonalý, hned v prvním zápase proti Herthě Berlín vstřelil tři góly, čímž zajistil výhru 3:0. Potom jeho kariéra postupně upadala a lemovaly ji spíše mimofotbalové skandály, jako pád z okna v opilosti, či podpálení vlastního bytu při grilování na balkóně. Nakonec útočník opouštěl Frankfurt v létě 2011 s bilancí 90 zápasů/14 gólů. Po mezipřistání v Cottbusu se coby volný hráč 1. ledna 2013 hlásil ve Slavii, ale to bylo v době, na kterou by fanoušci sešívaných nejraději zapomněli. Bilance kdysi nadějného průšviháře tomu odpovídala, o rok později byla smlouva rozvázána a hráč v dubnu podepsal návrat do Teplic.

Navázat na tu úspěšnější fotbalovou část zkusil půl roku po Feninově odchodu jiný český útočník s nálepkou velkého talentu. Václav Kadlec z konkurenční Sparty přišel Eintracht na 3,2 milionů Eur. V první sezóně naskočil do 21 zápasů a připsal si šest branek. V první polovině té druhé už jeho vytížení zdaleka nebylo tak veliké (5z/1g) a tak jaro strávil na hostování zpátky v Praze. Po dalším půlroce, v němž odehrál pouze čtyři zápasy, odešel do Mytjilandu, odkud se již v létě vracel natrvalo na Letnou. Máme jej zafixovaného jako hráče, jemuž kariéru zničily problémy s koleny, ale ty za koncem v Německu nestály. První přetržený zkřížený vaz přišel až v Dánsku, u Mohanu vynechal pouze pár zápasů kvůli běžným nemocem. 

Trenér

Když se v souvislosti s fotbalem v Německu řekne příjmení Toppmöller, drtivá většina fanoušků si vybaví Klause Toppmöllera. Ten získal cenu pro nejlepšího trenéra Německa za rok 2002, když s Leverkusenem skončil v Bundeslize na druhém místě za Borussií Dortmund a zahrál si finále Ligy Mistrů, v němž podlehl Realu 1:2. I on trénoval ve Frankfurtu a to v sezóně 1993/94, ale současným trenérem Eintrachtu je Dino Toppmöller. Nejedná se o náhodnou shodu jmen, jde o syna výše uvedeného Klause, který dostal jméno podle legendárního Italského gólmana Dino Zoffa.

Na začátku své trenérské dráhy stál za vzestupem lucemburského týmu F91 Dudelange, který dovedl až do základní skupiny EL a získal v ní historicky první bod pro Lucemburské knížectví. Po krátkém angažmá v belgickém Virtonu se stal asistentem Juliana Nagelsmanna v RB Lipsko a v této pozici jej následoval v létě 2021 i do Bayernu Mnichov. V polovině jara 2023 byl kompletní trenérský tým v Mnichově odvolán a od léta Dino sedí ve stejném křesle, v němž sedával před třiceti lety jeho otec – tedy na lavičce Eintrachtu Frankfurt.

Současný kádr

Jedničkou v brance je Kevin Trap (#1; 34 let), devítinásobný reprezentant Německa se měsíc potýkal se zraněním zadního stehenního svalu. Během té doby jej zastupoval Kauã Santos (#40; 21 let; BRA), mladému brazilskému gólmanovi se však hlavně zápas s Viktorií Plzeň příliš nevyvedl a je velice pravděpodobné, že se jednička vrátí mezi tři tyče hned, jakmile k tomu doktoři dají zelenou.

Nejdražším hráčem v kádru Frankfurtu je útočník či ofenzivní záložník Omar Marmoush (#7; 25 let; EGY), který se objevil v Německu už v sezoně 2019/20 v dresu Wolfsburgu. Krátce hostoval v druholigovém St. Pauli a v ročníku 2021/22 hrál ve Stuttgartu. Loni v létě podepsal jako volný hráč čtyřletý kontrakt ve Frankfurtu a během debutové sezony v dresu Eintrachtu dal v 29 ligových zápasech 12 branek a k nim přidal šest asistencí. Střelecký prach mu nevyschl ani za začátku současného ročníku.

Důležitým článkem zálohy je dvacetiletý švédský supertalent Hugo Larsson (#16; 20 let; SWE). Eintracht si severskou hvězdičku pořídil do týmu loni v létě za devět milionů eur z Malmö a od té doby její tržní hodnota stoupla podle portálu TransferMarkt trojnásobně. Je rozeným dirigentem hry a motorem týmu ve středu záložní řady. V současné sezoně je jeho pozice naprosto neotřesitelná.

Útočník Hugo Ekitiké (#11; 22 let; FRA) přišel do Eintrachtu před jarní částí minulé sezony na hostování z Paris Saint-Germain. Nastoupil do 14 bundesligových utkání, ve kterých nasázel soupeřům čtyři góly a na dva další nahrával. Na začátku července pak do Eintrachtu přestoupil za 16,5 milionu eur

Stoper Arthur Theate (#3; 24 let; BEL) je jednadvacetinásobným reprezentantem Belgie, který je od srpna ve Frankfurtu na hostování do konce sezony z francouzského Rennes. Součástí dohody je i opce na pozdější odkup.

Ještě jedno jméno v kádru soupeře červenobílých stojí za zmínku, i když už zdaleka nezáří tak, jako na začátku kariéry. Mario Göetze (#27; 32 let) v roce 2011 získal ocenění Golden Boy pro nejlepšího hráče do 21 let působícího v některé z evropských nejvyšších fotbalových lig. V roce 2014 dal jediný gól finálového utkání MS. Odchovanci Borussie Dortmund se předpovídala skvostná budoucnost, ale zlatý chlapec předpoklady úplně nenaplnil. Z mateřského klubu do Bayernu přestupoval za 37 milionů Euro, zpátky se vracel za 22 a následně odcházel po vypršení smlouvy do PSV Eindhoven. Po třicítce zakotvil ve Frankfurtu, kde nastupuje celkem pravidelně.

Evropská liga

V současném ročníku Evropské ligy byl Eintracht nasazen rovnou do ligové fáze. V prvním kole si nechal protéct mezi prsty zápas s Viktorií Plzeň, která dokázala v poslední desetiminutovce srovnat dvoubrankové manko a odvezla si bod za remízu 3:3. V dalších dvou zápasech už Frankfurt bral tři body a po třech koly se se sedmi body a aktivním skóre 7:4 vyhřívá na výsluní první osmičky.

Jak na tom bude po kole čtvrtém budeme vědět ve čtvrtek 7.listopadu.