Do klíčového dne v boji o postup do základní skupiny Ligy mistrů jsem se probudil až v deset ráno, jak jsem zjistil čas, tak jsem se zhrozil, jelikož snídaně byly podávány pouze do půl jedenácté. Proto jsem se musel rychle zkultivovat a jít se najíst. Byl tu poměrně velký výběr jídla, ale jelikož ke snídani moc jídla nemusím, dal jsem si jen ovocný salát, trocha pršutu a housku. Pak jsem šel na pokoj dopsat článek o prvním dni. Chtěl jsem najít také nějaký internetový přístup, abych mohl nahodit články, ale nějak se nezadařilo.

Další část mého programu byl výlet po městě Vigo, při současném vedru to rozhodně nebyla lehká záležitost, což jsem po chvilce pochopil. Prošel jsem se poměrně dost, dostal jsem se i na nejvyšší bod tohoto města a musím říct, že dostat se tam pěšky dá rozhodně zabrat a při tom vedru obzvláš?.

Poté jsem se opět vrátil zpět do hotelu a již vyčkával s paní Zikovou, než nám přijede autobus. Načekali jsme se docela dost, asi čtyři hodiny. Avšak paní Ziková byla na hotelu celý den, odmítala vyjít ven do toho nesnesitelného počasí. Jak čas plynul, tak jsme oba začali mít hlad, z čehož jsme si začali dělat legraci, takže to bylo docela zajímavé čekání :-).

Ve čtvrt na osm konečně přijel autobus, nejdříve jsme ještě vyzvedli novináře a vydali se na stadion. Pan Vrba byl tak laskavý a zařídil mi akreditaci na tiskovku, čehož jsem samozřejmě využil. Když jsme se dostali na naše místa, byli jsme docela zklamáni, jelikož jsme byli dosti bokem, nakonec však i z tohoto místa bylo dost vidět.

Asi hodinu a půl nebylo na stadionu moc lidí, vše se však začalo postupně plnit. Navíc se tam prodávaly nafukovací baseballky a když začal stadion do nich bouchat, byl to pořádný hukot. Než začal zápas, pořádně se to zaplnilo a atmosféra byla skvělá, takovou jsem nikdy nezažil, máme se holt ještě co učit.

Na zápas jsme byli všichni natěšeni, ale nakonec jsme prohráli jak na hřišti, tak v hledišti. Zápas začal podle očekávání, Celta Vigo měla velký tlak, my jsme se nedostali prakticky k míči, ale zahrozit se jim podařilo až v sedmé minutě, kdy sám před naším brankářem hlavičkoval Edu, naštěstí však černý podržel a dokázal vyrazit. Začátek tedy nebyl slavný.

Celta Vigo měla stále míč pod svoji kontrolou, ale ve 14. minutě jsme se ozvali také my, Pavel Kuka se dostal k odraženému míči, bohužel pro nás vystřelil nad bránu. Pak nastala první velká rána. V 16. minutě rozhodčí odpískal ruku ve vzdálenosti asi 25-30 metrů, byl připraven střílet Mostovoi, ale první pokus jim nevyšel, avšak mohli si to zopakovat, jelikož Adauto dostal žlutou kartu kvůli tomu, že prý vyběhl dříve něž měl. Druhý pokus už Mostovoi zakončoval sám a krásně se trefil k levé tyči, Radek černý ani nedokázal pořádně zareagovat, myslím, že zde trochu zaváhal.

Gólem jsme byli zaskočeni, proto byl soupeř stále nebezpečnější, ale do výrazných šancí se nedostal. My jsme se dostali ke slovu až v 26. minutě, kdy si Adauto pohrál s obránci na levé straně a s poměrně velkého úhlu vystřelil na Cavallera, ten byl však pozorný a vyrazil na roh. O tři minuty později se na pravé straně hřiště uvolnil Piták, chytře nahrál na hranici vápna Dostálkovi, ten však opět netrefil pořádně míč a jeho rána mířila těsně pravé tyče.

Ve 31. minutě opět zahrozili domácí, z přibližně 18 metru vystřelil Edu, míč však skončil asi metr od levé tyče. O dvě minuty později se opakovala situace z 26. minuty, Piták opět z pravé strany nahrál na hranici vápna Dostálkovi, ten však tentokrát střílel vysoko nad. Poslední větší šanci v prvním poločase měli opět domácí, po centru Sylvinha do vápna se přes Petrouše prosadil Miloševič, naštěstí jeho hlavička skončila těsně vedle levé tyče.

Skončila tak první půle, domácí byli spokojeni, my smutní. Celta Vigo byla mnohem lepší, my jsme je však do výrazných šancí nepustili. Domácí fanoušci celou dobu neustále povzbuzovali, proto se naše malá skupinka nedokázala prosadit, nějakých 70 lidí nemá šanci na asi 400 krát větší přesilu. Nejvíce slyšet byla jako vždy paní Ziková, bohužel skoro nikdo se nepřidal.

Druhý poločas začal z naší strany výtečně, byli jsme aktivnější a hned v první minutě jsme zahrozili, Adauto udělal před vápnem několik kliček, pokusil se vystřelit, míč byl zablokován, dostal se ke Kukovi, ten však prováhal správný okamžik a když už konečně vystřelil, domácí obrana dokázala zablokovat míč na roh.

Další rána nastala ve 49. minutě, záložník Jesuli se prosadil asi z třiceti metrů přímo do šibenice, Radek černý neměl šanci. Zde však zaváhala naše obrana, kdy soupeře nechala dlouho volného, měl tak čas zamířit a tito kvalitní hráči se nemýlí. Tento gól nás srazil, hřiště najednou bylo plné hráčů Celta Vigo, naši nevěděli kam dříve skočit. I proto v 52. minutě opět zahrozili, Miloševič si nabíhal mezi naše obránce, naštěstí v hodině dvanácté odvrátil Tomáš Hrdlička.

O chvíli později nastal další smrtelný úder, po střele záložníka Celta Vigo náš brankář pouze vyrazil, k míči se dostal Edu a ten se z blízkosti nemýlil a vstřelil nám třetí branku. V této chvíli to začínalo vypadat na pořádný debakl, jedinou naší šancí bylo dát gól, který by pomohl do odvety.

Stále se však nedařilo, v 61. minutě z hranice vápna nebezpečně vystřelil Jose Ignacio, míč skončil těsně vedle levé tyče. Poté Celta Vigo jako by upustila od svoji hry a dala prostor i nám, do výrazných šancí jsme se však nedostali. V 66. minutě hezky po zemi Skácel nahrával Pavlu Kukovi, ten však v dobré pozici míč minul. V 73. minutě si Richard Dostálek narazil s Pitákem, druhý jmenovaný nakonec vystřelil a domácí brankář napodruhé míč chytil do náruči. Poslední šance na snížení byla v 90. minutě, kdy se po rohu Skácela dostal k hlavičce střídající Martin Latka, avšak mířil pouze k brankáři.

Zápas tak skončil velmi špatně a šance v odvetě je mizivá. Pro Slavii nastává složitá situace, se kterou si bude muset poradit. Sen o milionových příjmech musíme odložit minimálně o rok. Vypadá to, že Liga mistrů je stále pro nás zakletá. I teď můžeme litovat toho, že jediný bodík rozhodl o tom, že jsme nebyli nasazeni, šance by byla větší. Celta Vigo předvedla, jak je to velmi silný tým, navíc v odvetě se bude též hrát na kvalitním povrchu a ne jako v Liberci se tehdy hrálo na oraništi. A trenér určitě nic nepodcení a přiveze všechny hráče, ne jako tehdy, kdy nechal doma Mostovoie.

Na pozápasovou tiskovou konferenci přišel trenér Beránek dosti smutný a je mu jasné, že Celta Vigo má k postupu velmi blízko. “Nejdříve bych chtěl popřát Celtě Vigo k vítězství, které bylo zasloužené. My jsme se dostali ze začátku zápasu pod tlak, i když jsme chtěli být aktivnější. Paradoxně v momentě, kdy jsme se z tohoto tlaku začínali jaksi vymaňovat a zvedat hlavu, dostali jsme první gól. Tato situace se v podstatě opakovala ve druhém poločase, kdy jsme ale začali mnohem lépe. Zchladil nás druhý překrásný gól do šibenice, v podstatě na to za chvilku přišel třetí gól. Pak jsme se snažili aspoň vstřelit jeden gól, abychom si vytvořili lepší pozici do odvety, ale to už byla Celta aktivní a nám se tak nedařilo,“ shrnul kompletně trenér našeho mužstva Miroslav Beránek. O tom, co znamená tento výsledek do odvety, je pro ty, co umějí počítat, zřejmé. “3:0 je v pohárových utkáních velmi vysoký výsledek a jejich šance jsou hodně daleko příznivější pro odvetu, ale naděje umírá poslední,“ dodal Beránek s vírou, že špetka naděje stále existuje.

Sami hráči byli velmi smutní, v kabině seděli se svěšenými hlavami. O své dojmy se podělil Patrik Gedeon: “Měli jsme s nimi velké problémy, i když neměli nějakou vyloženou šanci, ale podle mě nás zlomil druhý gól, kdy to trefil z 25 až 30 metrů do šibenice. Koukal jsem na to a myslel si, že to půjde vedle. Byla to nádherná střela a to nás asi zlomilo. Nehráli jsme tak důsledně, jak jsme si řekli a oni nás za to hodně trestali.“ A jak vidí naše šance v odvetě? “V odvetě buď dáme rychlý gól a překvapíme, nebo Španělé budou hrát tak dobře jako dneska. Bude to hodně těžký,“ dodal Patrik Gedeon.

Co k tomu dodat. Cesta domů probíhala ve smutné náladě, každý debatoval o tom, proč se tak stalo. Letadlem jsme odletěli po jedné hodině a přiletěli jsme asi ve čtyři ráno. Tento článek jsem napsal v letadle, abych si zkrátil dlouhé chvíle a nemusel se s tím mordovat doma. Výlet to byl každopádně pěkný, bohužel se smutnou koncovkou. Zůstaňme ale věrní, štěstí se přeci na nás někdy taky musí usmát.