Můj příběh

Výlet do Viga - den první

Přináším vám vyprávění o prvním dnu pobytu, o tom, co jsem vše zažil apod.

Příprava k odletu: Podruhé v životě jsem se vydal na pohárové utkání za naše hranice, podruhé to bylo letadlem. Obě tyto cesty se uskutečnily během posledních čtrnácti dní. Naposledy jsem letěl do Trebinje a zaplatil jsem si za to 2500 Kč. Nyní nastalo několik změn, za prvé jsem nic neplatil, důvod byl prostý, využil jsem svoji výhru v razítkové v soutěži od Slavie, tedy zájezd na pohárové utkání. Druhou změnou bylo to, že se jelo o den dříve, ne tedy jako do Trebinje na otáčku. Sraz byl naplánován na pondělí v jedenáct hodin na Ruzyni. Já se autem vydal o hodinu dříve v domnění, že tam bude dříve. Vyvedl jsem se však z omylu, současná dopravní omezení jsou hrozná, díky tomu je provoz někdy i horší než mimo prázdniny! Naštěstí jsem na letiště dorazil přesně včas, v jedenáct. Ještě chvíli před tím jsem měl štěstí, asi kilometr před terminálem jsem předjel náš autobus s hráči, kteří také dorazili přesně na čas. Hned po výstupu z auta jsem si vzal všechny svoje zavazadla a pádil k autobusu, odkud postupně začali vystupovat hráči. Udělal jsem pár fotek a zamířil k terminálu, kde nás začali odbavovat. Při vstupu do letištní haly jsem byl trochu zaskočen, jak velký počet lidí tu byl, to jsem ještě nezažil. Když jsem čekal ve frontě pro palubní vstupenku, tak jsem se mimo jiné dozvěděl, že se nakonec objednalo větší letadlo (asi o dvacet míst více), protože byl velký zájem o tuto cestu. Po obdržení palubní vstupenky jsem raději ihned zamířil společně s paní Zikovou, která také letěla, k pasové kontrole. I zde byla velká fronta, nakonec jsme zde strávili asi půl hodiny čekání. Na lístku bylo uvedeno, že máme jít ke vchodu B14, proto jsem tam zamířil, kousek přede mnou šel Adauto. Když jsme procházeli detektorem kovu, tak mimo jiné náš elitní útočník zapípal, ale po zkontrolování bylo vše v pohodě. Samozřejmě jsem musel zapípat i já :-). Po chvilce čekání jsem byl v šoku, Adauto odcházel pryč. Proto jsem se zeptal, odkud se opravdu odlétá a dozvěděl jsem se, že místo změnili na B3. Mě bylo hned divný, že tu nikdo není :-). Když jsem došel na správné místo, musel jsem opět projít detektorem kovu, takže jsem opět zapípal. Větší problémy však měla paní Ziková,v příručním zavazadle měla totiž malé nůžky a ty jsou v letadle zakázané, přeci jen se může jednat o smrtelnou zbraň. Po menších průtahách se však vše vyřešilo a dopadlo to dobře. Odlet: Po nástupu do letadla jsem zjistil, že je téměř celé zaplněné, bylo nás tam asi 180, možná o trochu méně. Původní plán odletu byl stanoven na 12:40, ale jak je zvykem, nastalo zpoždění. Nakonec jsme se odlepili od země přesně ve 13:00. Během letu jsme tentokrát měli k dispozici dokonce video i audio, dostali jsme sluchátka a na bočním opěrátku jsme si mohli zvolit kanál, první byl pro anglicky mluvený film, druhý pro česky namluvený film a další čtyři kanály pro různé hudební žánry, prostě si každý mohl vybrat podle svého vkusu. Než začal film, tak nám nejdříve pustili nudnou reklamu, naštěstí po chvilce začal film, ale k překvapení všech to bylo pouze v angličtině, po chvilce nastavování se to letuškám nakonec podařilo vyřešit a pustili film i v české verzi. Letěli jsme přibližně ve výšce 11800 metrů, což už je docela výška, odtud bych nechtěl spadnout na zem :-). Po půl hodině letu nám začali roznášet oběd, dostali jsme kuřecí maso s rýží, zeleninou, byla zde i šunka a sýr a nechyběl ani zákusek. Let trval přesně dvě hodiny a čtyřicet pět minut, takže přílet byl tedy v 15:45. Přílet: Po příletu po převzetí zavazadel dokonce některé hráče prohlíželi, celníci se jim hrabali v báglech, i masérovi a dalším, docela nepochopitelné. Přitom někteří prošli bez prohlídky. Když jsme toto překousli, museli jsme zase hledat autobusy, tím začaly první zádrhely. Naštěstí jsme je po chvilce našli. Další problém se však vyskytl po odchodu z letištní haly – bylo šílené vedro a dusno, skoro se nedalo dýchat. Když jsme nastoupili do autobusu, bylo to tam jak v sauně, klimatizace tam samozřejmě nebyla, takže jsme se málem udusili. Po příjezdu do čtyřhvězdičkového hotelu jsme se museli rozdělit do dvojic, abychom dostali pokoj. Pak jsme se dozvěděli, že není přichystán žádný autobus, který by nás odvezl na trénink, což jsme samozřejmě byli naštvaní. Proto jsem v recepci vyžádal mapu, abych věděl, jak je daleko stadion. Byl jsem pěvně rozhodnut, že tam půjdu, přeci jenom jsem chtěl jít i na tiskovku. S pomocí mapy jsem neměl problém trefit, ale cesta byla docela zdlouhavá, než jsem došel ke stadionu, uplynulo přibližně půl hodiny a v tom dusnu venku to nebyla jednoduchá procházka. Po chvilce hledání jsem našel místo, kde se bude konat tiskovka s trenérem Beránkem. O jejím průběhu se dočtete v jiném článku. Trénink: Na slávistický trénink se přišlo podívat spousta místních novinářů, bylo zde asi šest kamer i plno fanoušků. čeští zástupci zde samozřejmě nechyběli, hodně našich fandů se přišlo podívat, všichni se však museli dopravit po svých, či někteří raději jeli taxíkem. Tentokrát trénink nebyl příliš náročný, hráči se nejdříve rozcvičili, obrana nacvičila jen pár pohybů a pak si již dali zápas. Z toho důvodu vůbec nebylo jasné, kdo nastoupí. Ale útok i záloha je jasné, otázka visí nad obranou. Zde určitě nastoupí Hrdlička a Petrouš, ale na druhé straně to je nejisté, jedna dvojice by klidně mohla být Bejbl, Kratochvíl či Zachariáš, L.Došek. Každopádně do hry nenaskočí Martin Müller, který se rozcvičoval individuálně. Zbytek dne: Jelikož trénink skončil asi ve čtvrt na devět, tak jsem si musel zajít také pro něco k jídlu. Po odchodu ze stadionu byla u pokladen velká fronta lidí čekající na lístky, jsem tedy zvědav na návštěvu. Nevěděl jsem, co si mám koupit a jelikož jsem zahlédl reklamu na McDonald´s, tak jsem se rozhodl jít tam. To jsem však nečekal, jak dlouhá cesta mě to čeká. Když jsem byl zrovna u jedné zastávky a koukal jsem do mapy, abych zjistil, jak mám jít dál, přistoupil ke mně jeden Španěl a zeptal se, zda nepotřebuji pomoc. Byl jsem překvapen, jak jsou k cizinci vstřícní. Po mé procházce po městě za jídlem jsem si všiml několika zajímavostí, např. po vedlejších ulicích není nenormální jet klidně na červenou. řídit auto bych se zde neodvážil, jsou tu fakt blázní, pořád na sebe troubí, navíc světelná doprava je tu nějak zvláštní. Město je celkově takové zvláštní, tedy ten kousek, co jsem během pondělka poznal. Je totiž položené na kopcích, takže když chcete přejít z jedné části do druhé, musíme často překonat i velká převýšení. Nakonec jsem našel McDonald´s, takže jsem si něco mohl koupit. To už bylo ale deset večer, takže jsem si to vzal s sebou a pádil na hotel. Velkou část večera jsem strávil ve společnosti paní Zikové a dalších lidí, se kterými jsme se bavili všemožně o Slavii. Spát jsem nakonec šel asi ve dvě v noci.

Komentáře (0)

Přidávat komentáře mohou pouze přihlášení a registrovaní uživatelé. Přihlašte se zde

Zatím nikdo nevložil žádný komentář. Buďte první :)