Perla Azurového pobřeží

Nice, z řeckého Νίκαια (latinsky Nicaea), založili na pobřeží Azurového pobřeží (fr. Côte d'Azur) obchodníci z původní řecké osady Massalia, (dnes Marseille). Pojmenovali osadu po řecké bohyni vítězství Niké, protože území vyrvali z rukou Ligurů, jednoho ze severo-italických kmenů. Doklady z archeologické oblasti Terra Amata ale říkají, že lidské osídlení tu bylo už před stovkami tisíc let a mimochodem právě odtud pocházejí nejstarší důkazy o používání ohně lidmi.

Během středověku a novověku se o vliv v Nice přetahovala italská a francouzská království nebo jiné útvary. Například Savojska během 16. století, dále jej dobyla např. armáda První francouzské republiky v roce 1792. V 19. století bychom našli Nice pod vládou Sardinského království, aby konečně podpisem Turínské dohody přešlo do rukou Francie. Proč se o Nice přetahovalo tolik států? Město má strategicky cennou polohu jako brány mezi územím dnešní Francie a Itálie, je velkým obchodním přístavem, a ve středověku nebyla zanedbatelná ani jeho vojenská síla.

Právě v devatenáctém století se stalo oblíbenou destinací britské aristokracie, která sem ve velkém jezdila na zimní pobyty. I proto naleznete v Nice třeba Anglickou promenádu (Promenade des Anglais). Zimní pobyty si na prosluněném pobřeží dopřávaly i další slavné evropské osobnosti a po vzoru Angličanů sem začala jezdit i aristokracie a honorace carského Ruska. I proto ve městě naleznete letoviska mnoha ruskojazyčných podnikatelů. Dnes je Nice hlavním městem francouzského departmentu Alpes-Maritimes a sedmou nejlidnatější oblastí Francie.

Les Aiglons

V roce 1904 založil markýz de Massengy d'Auzac Gymnastický klub Nice, přezdívaný prostě Le Gym. O čtyři roky později mladí členové klubu začínají trénovat i fotbal. O pár let později, v roce 1919 se spojili fotbalisté Le Gym s lokálním Gallia Football Athlétic Club a adoptovali jejich barvy – červenou a černou. Ve znaku klubu je ustanoven orel přejatý ze znaku města. Proto se klubu také přezdívá Orli – Les Aiglons. Ve dvacátých letech se Le Gym účastnili regionální jihofrancouzské ligy a konečně se v roce 1924 na počest olympijských her konaných ve Francii přejmenovali na Olympique Gymnaste Club de Nice. V letech 1931 a 1932 ještě stále jako amatérský oddíl dosáhli hráči Nice semifinále tehdejšího francouzského poháru.

Profesionalizace s českou stopou

Během třicátých let se klub postupně profesionalizoval. V letech 1935–1938 za klub nastupoval český obránce Karel Kudrna, bývalý hráč Sparty, Pardubic a SK Náchod. Poslední rok svého působení se stal dokonce hrajícím trenérem klubu. Před druhou světovou válkou však jeho stopa končí. V Česku už k žádnému zápasu nenastoupil a zahynul pravděpodobně v roce 1961 během dopravní nehody na Jižní Moravě. Za války hráči Le Gym nastupovali v mužstvu Vichystického režimu. V roce 1945 Les Aiglons zopakovali semifinále Coupe de France a v roce 1948 se poprvé dostali do první, celostátní ligy pod vedením rakouského trenéra s českými kořeny Antona Marka. Postup byl také poslední úspěch tehdejší místní velké fotbalové hvězdy, která v Nice hrála v letech 1937–1948. Joaquín Valle Benítez, za Les Aiglons nastoupil do 407 zápasů a v nich vstřelil 339 branek.

Slavná léta padesátá

Netrvalo dlouho a Les Aiglons slavili obrovské úspěchy. V sezoně 1950/1951 pod vedením nového trenéra Jeana Lardima vyhráli první ligový titul v historii klubu po obrovské bitvě na dálku s Lille. Nice vyhrálo přes stejný počet bodů díky většímu počtu vyhraných zápasů. O rok později navíc Le Gym titul obhájili a k triumfu přidali i vítězství v Coupe de France. Stali se tak prvním klubem, který kdy obhájil domácí titul a také prvním klubem, který vyhrál v sezoně double.

Nice titul dokázalo získat ještě v sezonách 1955/1956 a 1958/1959. Ke čtyřem titulům ve čtyřech letech si v klubu počítají ještě dvě výhru v Coupe de France, k té první přidali další pohár v sezoně 1953/1954. Všechny tyto úspěchy dosáhl tým postavený okolo defenzivního argentinsko-francouzského esa Pancha Gonzáleze, který se tak stal absolutní klubovou legendou.

Cesta do nového tisíciletí

V šedesátých letech se Nice potáceli v nevyrovnaných výkonech. Jednou byli druzí v Ligue 1 (1968), podruhé sestoupili do nižší divize (1964, 1969). Tuto kocovinu po veleúspěšné době minulé utnul až nástup nového klubového vedení, které angažovalo francouzské hvězdy své doby, mj. i reprezentanta Jean-Marca Guilloua. Tým pokaždé bojoval o titul, několikrát vyhrál podzimní část ligy, ale konečné vítězství mu pokaždé uniklo, i přes další druhá místa v letech 1973–1976. Po prohraném finále francouzského poháru v roce 1978 se úspěšný tým rozpadl a o pár let později spadl klub do druhé ligy.

Osmdesátá a devadesátá léta se nesla ve znamení postupů a sestupů z Ligue 1, a to i přes výhru v Coupe de France v roce 1997. Nice, tou dobou sestupující do druhé ligy, prošlo do finále přes druholigové soupeře a nakonec vyhrálo na penalty nad slaboučkou Bastiou. Teprve v roce 2001 se Les Aigles dostali znovu do první ligy a i přes finanční těžkosti se v ní udrželi. V roce 2005 se Nice dostalo do finále ligového poháru, ale i s hráči jako Hugo Lloris, Loïc Rémy nebo Ederson neuspělo. OGC se místo úspěšné vlny znovu propadl do finančních problémů, vyvolaných spory mezi vlastníky. Klub zachránila až akvizice části akcií ze strany místního podnikatele v realitách a IT, Jean-Pierra Rivèra v roce 2011. Ten nejenže zaplatil klubové dluhy, ale investoval i do nového tréninkového zázemí a udržel v týmu nejlepší hráče.

Změny majitelů v turbulentní době

V roce 2013 otevřel OGC Nice nový stadion Allianz Riviera pro 35 tisíc diváků, který nahradil původní Stade du Ray z roku 1927. Také se podíval poprvé po dlouhé době do pohárové Evropy, tato epizoda ale neměla dlouhého trvání, neboť byl vyřazen v Play-off Evropské ligy Apollonem Limassol po výsledcích 1:0 a 0:2. Pod koučem Claudem Puelem se klubu velmi dařilo, v sezoně 2015/2016 skončil dokonce 4., jen dva body za příčkou zajišťující Ligu mistrů.

Po této sezoně přišla naprosto zásadní zpráva pro všechny příznivce Les Aigles. Dosavadní většinový vlastník Rivère a další podílníci dosáhli dohody s novými investory, čínskými podnikateli zastoupenými ve dvou firmách. Těm postoupili 80% podíl akcií v klubu. Jako kouč byl jmenován švýcarský expert Lucien Favre a z Liverpoolu přišel jako volný hráč enfant terrible Mario Balotelli, což dokumentovalo finanční vzestup klubu. Po nehodách s novými majiteli však dosavadní veleúspěšný prezident Rivère rezignoval na svůj post. Výsledky klubu tak neodpovídaly jeho ambicím, vždyť v Evropě díru do světa neudělal a i přes počáteční úspěch v domácí soutěži nakonec nevedla akvizice k dlouhodobým sportovním cílům.

Jean-Pierre Rivère však zůstal ohledně klubu činný i přes rezignaci na svou pracovní pozici. Pravděpodobně kvůli problémům s financováním čínští majitelé v čele klubu dlouho nevydrželi. V létě 2019 proběhla světovým tiskem zpráva, že rozhodující podíl v OGC Nice kupuje miliardář Jim Ratcliffe prostřednictvím svého chemického gigantu Ineos. Ten před nějakým časem výrazně investoval do sportovního odvětví koupí cyklistické stáje Sky. Spekulovalo se také o Ratcliffově zájmu o koupi Chelsea poté, co byl Romanu Abramovičovi zakázán vstup do Spojeného království. Po akvizici Ineosem se do čela Les Aigles opět posadil staronový prezident Rivère.

Výsledky posledních let

V přelomové sezoně 2015/2016, která Le Gym katapultovala do Evropy a zajistila zájem čínských investorů, skončil klub na již zmíněném 4. místě Ligue 1. O rok později, v sezoně 2016/2017 dokonce v Nice vybojovali kvalifikaci do Ligy mistrů konečným 3. místem. Jenže poté klub čelil výsledkovému propadu znamenajícímu 8., 7. a konečně 5. místo loni.

V evropských pohárech se francouzský tým letos představuje počtvrté od roku 2013. Po již zmiňované porážce od Apollonu Limassol se v Evropské lize představil až v sezoně 2016/2017, jenže mezi Schalke 04, Krasnodarem a Salzburgem nepotvrdil konkurenceschopnost a skončil na posledním místě skupiny. Jinak tomu bylo o rok později, kdy v třetím kvalifikačním kole Ligy mistrů přešli Les Aigles přes Ajax na góly venku (1:1, 2:2), poté je z play-off vyřadila Neapol (0:2, 0:2), ale ve skupině Evropské ligy si dokázali zajistit druhé místo dvěma výhrami se Zulte Waregem (3:1 a 5:1) a výhrou s Vitesse Arnhem (3:0). Naopak body ztratili po venkovní prohře v Arnhemu a dvou porážkách od Lazia. Poprvé v tomto tisíciletí se tak dostali v Evropě do jarních bojů, kde však rychle ztroskotali na Lokomotivu Moskva (2:3, 0:1).

Nice dnes

Nyní tým z Azurového pobřeží trénuje bývalý skvělý fotbalista Patrick Vieira. Ten přebral tým po Lucienovi Favrem v létě 2018. Předtím sbíral zkušenosti jako trenér mládeže v Manchesteru City, kde také odkoučoval 22 zápasů na lavičce áčka. Následně se přesunul do filiálky Cityzens v New Yorku, kde ve třech sezonách odtrénoval 90 zápasů. Během let v Americe i během počátků ve Francii vybrousil svůj trenérský rukopis a nabral mraky zkušeností. Právě on byl důvodem, proč Mario Balotelli v dresu Les Aigles tak překvapivě dobře šlapal. V Nice rád využívá formaci 4-1-4-1, loni však výrazněji přesedlal na klasických 4-2-3-1 s proměnou krajních záložníků v útočníky během útočné fáze hry. Během prvních dvou let působení v klubu se výrazně soustředil na propracovanou defenzivu, nyní již s naučenými postupy vzadu věnuje čas ofenzivě, což potvrzují i různé statistiky z loňské sezony. Více o manažerském stylu Patricka Vieiry naleznete na webu Total Football Analysis v odkazu pod článkem.

Letos OGC Nice odehrál devět ligových zápasů s bilancí 5/2/2 a skóre 14:10, což při 17 bodech stačí na průběžné 4. místo. Nejvyšší výhry si Le Gym připsali venku proti SCO Angers v posledním kole (3:0) a taktéž venku proti Saint-Étienne (3:1). Nejvyšší prohra byla v Paříži (0:3) a doma s Montpellier (1:3). S konkurenty o příčky zajišťující kvalifikaci do Evropy, Lille, doma remizovali 1:1.

V Evropě se zatím letos představili Francouzi dvakrát. Utrpěli nepovedenou premiéru v Leverkusenu, kde zkoušeli rozestavení 3-5-2 a dostali výprask 2:6. Poté doma porazili Hapoel Beer Sheva 1:0

Kádr

Áčko Les Aigles má na soupisce 26 hráčů, jejichž průměrný věk je pouze 23,5 let. Složením kádru jde o klasický francouzský tým této doby. Cizinců na soupisce naleznete polovinu, ale pouze čtyři Francouzi nedisponují dvojím občanstvím. Podle Transfermarktu je hodnota týmu 193,95 mil EUR. Tým pod novým majitelem výrazně investuje do posil, zatímco v létě nepustil žádnou oporu, přivedl hned čtyři hráče dražší 4 mil EUR a utratil o 8 mil EUR více, než čítal jeho příjem z odchodů z klubu.

Kapitánem je velezkušený brazilský stoper Dante (#4, 37 let). Doposud odehrál téměř vše, jenže před utkáním se Slavií si v lize způsobil těžké zranění křížového vazu. Plánovaný návrat tohoto veterána, který má na kontě 133 zápasů za Bayern Mnichov a mezi jehož úspěchy patří vítězství v Lize mistrů a 4x titul v Bundeslize, je někdy v příštím roce, tudíž jeho povinnosti budou muset splnit jiní.

Nejdražší kmenový hráč OGC je Kasper Dolberg (#9, 23 let). Dánský supertalent přišel do Nice loni v létě za rekordních 20 milionů EUR z Ajaxu, se kterým se dostal do semifinále Ligy mistrů, vyhrál ligu i domácí pohár. Dánský reprezentant (20 startů, 5 gólů) loni odehrál v Nice 28 zápasů s 11 góly a 3 asistencemi, letos stihl zatím 7 startů a 3 góly. Od hráče, který v Nizozemsku za téměř 120 zápasů zvládl v každém druhém vyrobit gól, se na jihu Frnacie očekává trochu více.

Střeleckou reputaci si okamžitě po letním přestupu udělal Amine Gouiri (#11, 20 let). Mladý křídelník přestoupil z vyhlášené akademie Lyonu za 8 mil EUR, už nyní má však cenovku skoro dvojnásobnou. V devíti ligových zápasech zvládl z pozice levého křídla či útočníka 3 branky a 3 asistence, v Evropě za 79 odehraných minut dva góly: Jeden do sítě Leverkusenu, jedním rozhodl duel s izraelským soupeřem. Letos je průběžným nejlepším střelcem klubu.

Další letní posila, defenzivní záložník Morgan Schneiderlin (#6, 30 let), okamžitě zapadl do základní sestavy. Francouzký reprezentant (15 zápasů) mj. vyhrál Evropskou ligu, FA Cup a League Cup s Manchesterem United, za který hrál do roku 2017. Poté působil tři roky v Evertonu, než se letos přesunul do Nice za 2,23 mil EUR, přestože jeho tržní hodnota je více než čtyřnásobná. V červenočerném dresu zatím odehrál všechna utkání kromě duelu s Nantes.

Velmi důležitou postavou ve středu hřiště je záložník Pierre Lees Melou (#8, 27 let). Ten hrál do svých dvaadvaceti pouze v divizním klubu, odkud jej vytáhl v roce Dijon rovnou do Ligue 1. Od roku 2017 působí v Nice, kde zatím stihl 117 zápasů, 15 branek a 15 asistencí. Z toho letos 10/2/1.

Nejvytěžovanějším hráčem v poli je letos levý bek Hassane Kamara, (#13, 26 let). Ten přišel před sezonou z Reims za 4 mil EUR a okamžitě se stal pevným základem levého kraje defenzivy. Rodilý Francouz s gambijskými předky nevynechal ještě ani minutu, nahrál na jeden gól a stihnul už tři žluté karty.

V brance stojí Argentinec Walter Benítez (#40, 27 let). Nice si jej vyhlédlo přímo v jeho mateřském klubu Quilmes v roce 2017. Za 117 zápasů v dresu Francouzů vychytal 35 čistých kont, letos v 11 utkáních 4 nuly.

Na hostování ze Sevilly letos dorazilo pravé křídlo Rony Lopes (#22, 24 let). Brazilec reprezentující Portugalsko už v Evropě vyzkoušel mnoho prestižních adres. Z mládežnické akademie Benficy jej vykoupil Manchester City, kde se ovšem za dospělý tým představil jen pětkrát. Hostoval v Lille, nakonec jej přivedlo Monaco, odkud opět putoval do Lille. Loni v létě jej jako velkou posilu „udělala“ Sevilla za 25 mil EUR, jenže ve Španělsku se Lopes vůbec neprosadil (14 zápasů, 1 gól). Takže se nyní již 24 letý bývalý talent znovu rozehrává ve Francii. Zatím nastoupil do devíti zápasů a dal jednu branku.

Zápas se Slavií

Les Aigles se se Slavií střetli už několikrát. A Slavia je jejich jediný český soupeř, kterého kdy potkali v pohárové Evropě pod hlavičkou UEFA. V Poháru vítězů pohárů v sezoně 1997/1998 s nimi v druhém kole remizovala 2:2 ve Francii a 1:1 doma, z čehož plynul postup Sešívaných a vyřazení týmu z Azurového pobřeží. Dva góly ve Francii vstřelil Karel Vácha, doma trefil postup v 80. minutě Labant. Slavia poté prohrála ve čtvrtfinále se Stuttgartem.

Jenže Sešívaní se střetli s Les Aigles už dříve. V letním interpoháru (předchůdce Intertoto Cup) se setkali v roce 1972 se skóre příznivém pro Slavii 4:0 v Edenu a 2:2 venku. A před dvěma lety v přátelském utkání otočila Slavie skóre z 0:1 v druhém poločase na 2:1 brankami Škody a van Burena.

Nyní jdou Slávisté do utkání v jiné situaci. Hned 5 hráčů A-týmu chybí kvůli korona viru a do poslední chvíle prakticky nebude jasné, s kolika hráči může trenér Trpišovský počítat: „Teď máme k dispozici 14 hráčů a vybereme z toho to nejlepší, co budeme potřebovat na utkání, a pokusíme se ho zvládnout,“ zní nepovzbudivá věta z úst trenéra.

Slávisté se tedy pokusí urvat zázrak s poslepovanou sestavou, u které hrozí především nemožnost adekvátního vystřídání hráče za hráče.

Zdroje

Team Ineos owner Jim Ratcliffe's €100m purchase of OGC Nice imminent

https://www.cyclist.co.uk/news/6257/team-ineos-owner-jim-ratcliffes-100m-purchase-of-ogc-nice-imminent

Ineos acquires French Ligue 1 football club Nice

https://www.ft.com/content/fb3abbfc-c849-11e9-a1f4-3669401ba76f

Head Coach Analysis: Patrick Vieira at OGC Nice

https://totalfootballanalysis.com/article/how-patrick-vieira-is-managing-ogc-nice-tactical-analysis-tactics