Hrdé Katalánsko

Abychom mohli pochopit, ke kterým hodnotám se hlásí FC Barcelona, musíme pochopit Katalánsko. Na rozdíl od vnitrozemských regionů Iberského poloostrova, oblasti ležící na pobřeží Středozemního moře odjakživa tyly z čilého zámořského obchodu. Hodnotu území a krajů poloostrova si uvědomovali Kartáginci i Římané, kteří o něj vedli krvavý spor v 2. stol. před naším letopočtem. Právě kartaginský velitel Barkas stojí za založením dnešního města Barcelona. Hrdé území bylo po více než polovinu tisíciletí součástí zemí Aragonského Království. Kromě vlastní kulturní a historické identity má i vlastní jazyk: Katalánština je jazyk vzniklý z vulgární latiny, nejblíže má k okcitánštině (další latinský jazyk vyskytující se na území Andorry a jižní Francie) a k portugalštině.

Svazkem mezi Ferdinandem II. Aragonským a Isabelou Kastilskou v roce 1469 byl položen základ Španělského království. Jenže už o dvě stě let později propuká na Iberském poloostrově povstání v Portugalsku a Katalánsku. Jenže zatímco Portugalci si vybojovali svobodu a nezávislost, Katalánci, i za přispění francouzských vojsk, nikoliv. Přesto získali poměrně velkou míru autonomie, kterou potlačila až nová dynastie Bourbonů na španělském trůnu. Nejhůře se Katalánci měli za vlády diktátora Franka. Veškeré projevy místního nacionalismu byly potlačeny, katalánština prakticky nebyla tolerována. To se změnilo až v roce 1978, kdy došlo k uvolnění režimu po Frankově smrti.

Červenomodrá identita

Založit fotbalový klub? Skvělý počin. Založit slavný fotbalový klub? Obdivuhodné! Založit dva? Přesně to udělal Hans Max Gamper, švýcarský obchodník, univerzální sportovec, který v mládí kopal za Excelsior Zürich a v roce 1896 jako první kapitán klubu zakládal nový celek FC Zürich. V roce 1899 odjel do Barcelony navštívit svého strýce po cestě do severní Afriky. Místo obchodní cesty na černý kontinent ale zůstal. Zamiloval si Katalánsko, v průběhu let se stal se neoficiálním mluvčím katalánské nezávislosti.

No a hned v roce svého příjezdu dal do novin inzerát, mající za úkol vyhledat v Barceloně sportovce, kteří by se chtěli zorganizovat do jednoho klubu. O týden později seděla v místní hospodě skupinka nadšenců švýcarské, anglické a katalánské národnosti a zakládala Football Club Barcelona. Barev burgundské a modré, jako původní Gamperův klub Excelsior či další švýcarský celek FC Basel. FCB se od počátku hlásila k identitě města a k odkazu Katalánska. Klubový znak byl vlastně znak městský doplněný o vavřínové listy. Teprve v roce 1909 vyhlásil klub soutěž o nový emblém. Z veřejné soutěže ale vzešel návrh, který klub – s opravdu minimálními úpravami – používá dodnes.

Co se sportovních úspěchů týče, nástup byl nemastný neslaný, ale Gamper v roli klubového prezidenta řídil celek velmi efektivně. Mezi lety 1910 až 1914 vyhrála Barça 4x prestižní Pyrenejský pohár, soutěž mezi fotbalovými kluby z regionu Pyrenejí z francouzské i španělské strany hranice. Během Gamperovy éry vyhrála Barcelona ještě jedenáct mistrovství Katalánska a šest pohárů Copa del Rey a užívala si svůj první „zlatý věk“. Prezident Gamper se pak podepsal na první rozšíření členské základny klubu – přes 20 tisíc nových členů zafinancovalo stavbu nového stadionu Les Cortes pro 20 tisíc lidí v roce 1922. Změnil oficiální jazyk klubu ze španělštiny na katalánštinu a FCB se stala obrovským kulturním symbolem. Financování klubu mimochodem funguje do dneška na stejném principu. Na 140 tisíc fanoušků–členů FCB spolurozhoduje o směrování celku. Představte si Slavii vlastněnou Odborem přátel.

Soumrak Barcelony

Špatné časy přicházely. Už v polovině 20. let bylo jasné, že idylka nebude trvat věčně. Ne, nebylo to sportovními úspěchy, nýbrž společenskou náladou ve Španělsku. Výtržnosti davu a členů FCB proti diktátorskému chování tehdejšího premiéra Prima de Rivery vedly k nucenému sesazení Gampera z postu prezidenta klubu. Barcelona na to konto přešla k modelu profesionálního sportu. V roce 1929 se hrál první ročník celo-španělské ligy, který vyhrála Barcelona! Přes těžkosti Barça zvítězila také v Katalánském šampionátu ještě 5x do roku 1936. Pak propukla občanská válka.

Frankův režim tvrdě potlačil veškeré regionální projevy, Katalánsko bylo „v klatbě “ a s ním i jeho sportovní symbol. Klub nuceně změnil jméno na španělskou verzi (Club de Fútbol Barcelona), nesměl na hrudi nosit katalánskou vlajku a znak. Členům klubu bylo vyhrožováno a mnozí ze strachu rušili či neprodlužovali své členství. Jestliže před válkou byly v klubu desetitisíce členů, nyní to byl jen zbytek zhruba 3,5 tisíce odvážných.

Odvěký rival

A nejen členům klubu bylo vyhrožováno. V roce 1943 se Barça dostala do finále Copa del Rey s Realem Madrid, který generál a diktátor Franko velmi protežoval. Domácí výhra 3:0 na Les Cortes dávala větší naději Barceloně, jenže v odvetě v Madridu navštívila hráče Blaugranas před zápasem policie. Přítomný novinář Paco Aguilar pak tvrdil, že informace k hráčům byla jasná: Prohrajete, nebo se může stát cokoliv. Po vítězství 11:1 se z vítězství v poháru mohl „radovat“ Real. A právě zde byla položena odvěká nenávist modročervených k bílým.

Jen jednou se mohla Barça radovat v této nelítostné době. Když se 2. světová válka chýlila ke konci, dokázali Katalánci zvítězit v La Lize poprvé od roku 1929 a Real Madrid nechat za sebou na 2. příčce.

Slovensko dobývá Barcelonu

Ferdinand Daučík, bývalý výborný fotbalista Slovanu Bratislavy a Slavie Praha trénoval za 2. světové války Slovan a znovu ještě v roce 1948, kdy se na dva zápasy usadil i na trenérskou lavici Československa. Po nástupu komunistů k moci raději emigroval. Do Španělska přijel jako trenér Hungarie, týmu složeného z emigrantů prchajících před různými komunistickými režimy východní Evropy. V týmu byl i jeho švagr Ladislav (László) Kubala, muž Daučíkovy sestry Anny Violy. Hungaria sehrála sérii přátelských utkání proti výběrům Madridu, Španělska a také proti Españolu Barcelona. Právě během těchto zápasů byl Kubala spatřen Josepem Samitierem, hlavním skautem v Barceloně. Kubalovi byla Barcelonou nabídnuta smlouva a v rámci dohody se stal Ferdinand Daučík trenérem Blaugranas v roce 1950.

V roce 1952 slovenské duo vedlo Barcelonu k zisku 5 trofejí, o rok později vyhráli ligu i národní pohár znovu. Mimochodem, v roce 1999 při oslavách 100 let klubu byl Ladislav Kubala zvolen fanoušky Barcelony nejlepším hráčem století! Kubala, který v mládí reprezentoval Maďarsko a poté Československo, získal ve Španělsku tamní občanství a tak si připsal i 19 startů za reprezentaci Španělska. V roce 1957 Barça dostavěla nový stadion nazvaný prostě Camp Nou. Nedostatek peněz ji zabránil v akvizici nových hráčů a v šedesátých letech si udělal na trofej La Ligy monopol Bílý balet. Přesto Barcelona slavila úspěchy ve Veletržním poháru, předchůdci pozdějšího Poháru UEFA.

Návrat úspěchů

V roce 1973 podepsal s Barcelonou smlouvu držitel Zlatého míče Johann Cruyff, odchovanec Ajaxu Amsterdam. Ihned dovedl klub k zisku ligového titulu, prvnímu po 14 letech. V dresu FCB získal ještě další dva Zlaté míče. S pádem Frankova režimu v polovině 70. let se uvolnily poměry ve společnosti. Nový prezident Josep Núñez si dal za úkol vybudovat stabilní světový superklub, sportovně i finančně silný. V klubu se pod jeho vládou vystřídala světová jména, jako Maradona, Romário, Ronaldo a další. Po vzoru Ajaxu založil mládežnickou akademii La Masia, která po deseti letech fungování začala chrlit první supertalenty.

Jedním z nich byl Josep Guardiola, který se pod novým trenérem Johannem Cruyfem stal základem Týmu snů. Společně s Koemanem, Zubizarretou, Stoičkovem či Goikoetxeou vyhráli čtyři tituly La Ligy po sobě v letech 1991–1994, především první Ligu mistrů v roce 1992 a další domácí trofeje. S celkem 11 trofejemi se stal Cruyff nejúspěšnějším trenérem barcelonské historie. Co bylo ale důležitější, přinesl do týmu ducha nizozemského „totálního fotbalu“. Nastavil cestu, kterou se Barcelona vydala a s různými změnami a úpravami herního projevu se ji snažila donedávna dodržovat.

Vyrovnat se Realu

Přestože měla Barcelona úspěchy na domácí scéně, např. další ligový titul při oslavách sta let od založení klubu, nedařila se jedna věc – prorazit v Lize mistrů, kde kraloval především nenáviděný Real. Rivaldo se v té době stal 4. hráčem Blaugranas v historii, který získal Zlatý míč. V roce 2000 z klubu odešla ikona, zástupce kapitána a miláček fanoušků Luís Figo. Do Realu Madrid. Jeho návraty na Camp Nou v dresu soupeře vedly k situacím, kdy před šikovným křídelníkem přistávalo všechno, co měli fanoušci po ruce. Vrcholem byla uříznutá prasečí hlava.

Co se nepodařilo jménům, podařilo se mládí a energii. Na lavičku Barçy nastoupil mladý Nizozemec Frank Rijkaard a vlil Barceloně do žil poslední dávku energie nutnou k proražení v Lize mistrů. V sezoně 2005/06 tak tým složený z Ronaldinha, Deca, Eto'a a odchovanců Puyola, Iniesty či Xaviho konečně pozvedl nad hlavu ušatý pohár Ligy mistrů po výhře 2:1 nad Henryho Arsenalem. Rijkaard vydržel na lavičce Barcelony až do roku 2008. Nikdy nepřidal žádnou další trofej, a tak se manažerem stal odchovanec a bývalý fotbalista Pep Guardiola.

Nejúspěšnější éra klubu

Stratég a odchovanec La Masie, který si svou herní filozofii vzal a přizpůsobil od svého bývalého trenéra Cruyffa, prodal stárnoucí hvězdy Deca a Ronaldinha a tým se jal stavit okolo odchovanců: Xaviho, Iniesty a Messiho. Úspěchy: tři ligové tituly po sobě z let 2009–11, dva Copa del Rey, tři španělské superpoháry, a dvě trofeje Ligy mistrů, respektive z mistrovství světa klubů z let 2009 a 2011. Především pak asi nejlepší fotbal na světě, který v té době nějaký klub na světě produkoval.

Po odchodu Guardioly v roce 2012 klub pokračoval ve sbírání trofejí. Od té doby vyhrál nejtěžší soutěž na světě, Ligu mistrů, ještě v sezoně 2014/15 pod Luisem Enriquem a také 5 dalších ligových titulů. Za posledních 10 let tak má Barça na kontě 8 titulů! Přesto se zdá, že klubu pomalu dochází dech. Tahoun a podle mnohých nejlepší fotbalista na světě, Lionel Messi, stárne. Živelný totální fotbal, či precizni tiki-taka, kterými se Barça vždy prezentovala, najednou leckdy není k nalezení. A trenéři se na horkém křesle střídají až nepříjemně často. Eh, vážně? Nebo je to jen zdání?

Jak je na tom Barça?

Zdá se, že nedávno Blaugranas chytili druhý dech. Real, kterému naopak po odchodu Zidana došel, za sebou v lize nechali o propastných 19 bodů a vyhráli La Ligu podruhé za sebou. Jenže ne a ne prorazit v Evropě. Od sezony 2004/05 sice nechyběla v základní skupině Ligy mistrů, pokaždé došli do jarní části. Ale od výhry v roce 2015 to bylo vždy jen čtvrtfinále, což bylo pro fanoušky Barcelony, kteří museli sledovat hattrick Realu v Lize mistrů, obrovské utrpení. Teprve loni Katalánci prorazili do semifinále, kde vypadli s Kloppovým Liverpoolem po domácí výhře 3:0, když na Anfield Road dostali góly 4! Letos v Lize mistrů počítají zatím remízu 0:0 s Dortmundem a šťastnou výhru 2:1 doma na Interem Milán.

V La Lize je odehráno 9 kol, z nichž Barcelona v 6 vyhrála, 1 remizovala a připsala si dvě prohry. Hned na úvod sezony 0:1 s Athleticem Bilbao a pak překvapivou porážku 0:2 na půdě nováčka z Granady. El Clásico následující mač se Slavií bylo odloženo na neurčito po propuknutí protestů v Katalánsku. Momentálně tak červenomodří opět vedou ligu, o bod před Realem Madrid. Kouč Ernesto Valverde ofenzivní sestavu 4–3–3 se světovým útokem „MSG“. Letos vstřelila Barcelona 25 gólů v 11 utkáních! Obdržela jich pak 11, hned 4x to byly rovnou dva v zápasu.

Kádr

Barcelona se pyšní 3. nejdražším týmem na světě, hodnota jejího kádru se prakticky vyrovnává Realu Madrid. Jediný dražší kádr má podle serveru Transfermarkt.de Manchester City. Bavíme se o částce 1 miliardy a 180 milionů EUR. Dvě třetiny A-týmu tvoří zahraniční hráči. Průměrný věk kádru je 26 let, i když ten snižují odchovanci zařazeni na soupisku, kteří však herní prostor nedostávají. Osmi hráčům je 30 a více let, z nichž ale hne 5 patří k téměř nepostradatelným jménům:

Kapitán, největší hvězda týmu, pravděpodobně nejlepší fotbalista na světě, nejdražší hráč kádru (150 mil EUR), šestinásobný držitel Zlatého míče. Argentinský útočník a křídelník Lionel Messi (#10, 31 let). Netřeba jej představovat. V Barceloně, v jejíž akademii vyrostl, nasbíral neuvěřitelných 693 soutěžních zápasů, 605 gólů a 245 asistencí. Letos zatím jen 6 utkání, z toho 4, dva góly a dvě asistence v lize. Na počátku sezony se potýkal se zraněním chodidla. Proti Slavii pravděpodobně může nastoupit.

Druhý z hvězdného tria v útoku je Uruguayec Luis Suaréz (#9, 32 let). Nechvalně proslulý „Kanibal“, jehož herní projev se nedá vždy označit za čistý, proti Slavii už stál. V památné srpnové noci sezony 2007/08 nepřešel na Strahově přes Červenobílé do základní skupiny Ligy mistrů s Ajaxem. Letos zasáhl do 9 zápasů, v nichž dal 7 gólů.

Barcelona vyměnila útoční trio MSN za MSG. Tudíž poslední článek hvězdného útoku se jmenuje Antoine Griezmann (#17, 28 let). Francouzská hvězda a dlouholetý tahoun Atlética Madrid rok před ukončením smlouvy podepsal Barceloně, která tak za šikovné křídlo zaplatila „jen“ 120 mil EUR. Mistr světa z roku 2018 letos stihnul 10 zápasů, 4 góly a 3 asistence.

Pokud v útoku nastupuje, když to jde, neměnné trio, v záloze skoro také. Prvním jejím členem je nesympatický defenzivní záložník Sergio Busquets (#5, 31 let). Busquetsova hra se vyznačuje tvrdostí, nepříjemností, leckdy přihráváním faulů, nicméně to z něj dělá houževnatého protivníka ve středu hřiště. Mistr světa z roku 2010, který nikdy nehrál v jiném klubu, letos zasáhl do 9 zápasů, připsal si dvě asistence.

Důležitým článkem středu zálohy je nizozemská mladá hvězda Frenkie de Jong (#21, 22 let). Hráč, který se velkou mírou podílel na fenomenální jízdě Ajaxu Amsterdam do semifinále Ligy mistrů v poslední sezoně, přišel v létě do FCB za 75 milionů EUR. Zatím odehrál, co šlo. 11 zápasů, 1 gól a 1 příhrávka.

Trochu ve stínu hvězdných jmen stojí střední záložník Arthur (#8, 23 let). Brazilce koupila Barcelona letos v létě za 30 milionů EUR z Grêmia, ihned se ale dostal do základní sestavy! Jeho cena vzrostla skokově, nyní je odhadována na 70 mil EUR. Na kontě má 8 zápasů, 2 góly, 3 asistence.

Co s obranou? Stálicí je stárnoucí Gérard Piqué (#3, 32 let), mistr světa, čtyřnásobný vítěz Ligy mistrů, vítěz Premier League s Manchesterem United. Stoper letos stál v základu v 10 utkáních, dokonce vstřelil 1 ligový gól při kanonádě 5:2 s Valencií.

Druhý stoper je při zranění Umtitiho další Francouz – Clément Lenglet (#15, 24 let). Lengleta přivedla Barcelona v létě 2018 ze Sevilly za 35,9 mil EUR, takže bohužel nemohl zakusit porážku svého bývalého klubu v Edenu. Jistě ji však může zažít znovu(?), akorát v dresu modročerveném.

Levý a pravý kraj obrany mají k dispozici Jordi Alba (#18, 30 let), resp. Sergi Roberto (#20, 27 let). Jenže zatímco za Sergi Roberta  prakticky nemá náhradu, za stárnoucího Albu jí má a také využívá. Alba totiž odehrál jen polovinu utkání v sezoně, zbytek se dělí mezi z Betisu Sevilly zakoupeného Júniora Firpa (#24, 23 let), či Portugalce Nélsona Semeda (#2, 25 let), odchovance Benficy Lisabon, který v Barçe kroutí 3. sezonu.

Jistotu v bráně dodává německy precizní Marc-André ter Stegen (#1, 27 let). Letos ještě z brány nevytáhl paty, v 11 zápasech obdržel 11 gólů při 4 čistých štítech.

Slavia a Barcelona

Soupeři se nikdy nepotkali v soutěžním zápase, v přátelském ano, ale naposledy v roce 1934. Barcelona od roku 1920 porazila Slavii 4x, Slavia katalánský klub 3x, jednou remizovali. Ve středu tak budeme svědky slávistického „poprvé“ se soupeřem tohoto kalibru. Kromě důrazu a rychlosti v přenášení hry asi neexistuje způsob, jak Barcelonu rozhodit. Technické kvality hráčů jsou opravdu „jiná liga“.