To bylo slávy. Plzeň v pátek ztratila a slávisty zalila velká vlna optimismu. Jak by taky ne, titul se zdál již tak blízko. Stačilo vlastně porazit Duklu, říkalo se. Pak už by se to přeci nepustilo. A vypadalo to nadějně. Přiznám se, že po proměněné penaltě Antonína Baráka jsem ani netlačil pomyslné ručičky ke konci zápasu. Věřil jsem, že přidáme ještě jednu branku a Eden bude slavit. Chtěl jsem si užít tu euforii. Jaký to pak ale byl šok, když přišla další nečekaná série chyb, které Dukla využila k vyrovnání a následně slávisty nepustila prakticky ani do platonického tlaku. Kdepak, tato sobota hodně zhořkla, přesto jsem si říkal, že zdaleka není všemu konec. Však kolo předtím měla vše ve svých rukou naopak Plzeň a vše se zdálo daleko těžší. Začal jsem se tak těšit na zítřejší utkání, 29. kolo v Boleslavi. Těm s lepší pamětí jistě vyvstane na mysli, že 29. kolo v Boleslavi znamenalo de facto zisk titulu před 9 lety, tehdejší euforie byla snad srovnatelná s postupem přes Ajax, páč se titul zdál tehdy již nadobro ztracený. Co vám budu povídat, rád bych si něco podobného zítra zopakoval.

Soupeřem k tomu se však nakonec neukazuje jen samotný fotbalový kádr Mladé Boleslavi, ale i jejich vedení. O nesmyslné obstrukci s lístky si asi každý již udělal obrázek sám, o to sladší by bylo, kdyby se podařilo zítřejšího soka zdolat. Nebude to ale vůbec jednoduché, Středočeši ukázali svoji sílu dostatečně ostatně v minulém kole, kdy našemu soupeři o titul vstřelili tři branky jako by se nechumelilo. Jistě, v poli to asi až zas tak závratný výkon nebyl, avšak svěřenci Martina Svědíka dokázali parádně využít nervozity, která vázla na kopačkách soupeře. Ne nepodobné nervozity, která byla k vidění u slávistů například s Jabloncem či Duklou, je třeba dodat. Každopádně stejně jak Bolka dokázala tři branky vstřelit, tak, jak jistě víte, dokázala i tři dostat. A to velmi lacino, což s týmem asi taky zamává. Jen málokterý jedinec je totiž tak psychicky silný, aby ho něco podobného dokázalo ještě více nabudit do dalšího týdne, naopak, to vstávání asi nebylo úplně příjemné.

Boleslavská sezóna je navíc trochu atypická tím, že modrobílí sbírají více bodů venku než doma. Pravda, rozdíl to není nijak velký (konkrétně jen 1 bod), ale i tak, domácí stadion v Boleslavi není žadná nedobytná tvrz. Bolka si zde totiž připsala stejný počet výher jako remíz (6:6) a pro srovnání nasbírala hned o 8 bodů méně než Slavia. Pokud však mluvíme o nedobytné tvrzi, musíme vzít v potaz jen obecné výsledky. Pokud bychom se totiž bavili čistě o zápasech se Slavií, tam to bude již jiná. V perexu je zmíněné, že sešívaní naposledy vyhráli kousek od Prahy v roce 2010. No jo, to je samo o sobě dost špatné, ale co teprv, když k tomu dodáme, že všech 6 následujících zápasů skončilo výhrou Boleslavi! Třikrát z toho navíc slávistický gólman musel, jak příhodné, lovit i třikrát míč ze své sítě. Mimochodem, tehdy léta páně 2010 dával jedinou branku Jarda Černý z penalty a za Slavii hráli třeba ještě "amsterdamské" legendy Vlček s Vaniakem.

Mladá Boleslav bojuje o čtvrté místo s Teplicemi, nelze tak říci, že by si mohla dovolit zítřejší zápas jak se často říká užít. Tím spíš, když rozdíl mezi čtvrtým a pátým místem je z hlediska hodnocení sezóny ohromný (vzhledem k účasti v Evropě). U domácích se s lehkými zdravotními problémy potácí Kysela, Magera nebo Fabián. U slávistů lze těžko odhadovat.

Zápasy Boleslavi a Slavie, to je většinou záruka branek. Však celkový historický průměr dělá prakticky tři góly na zápas (přesně 2,96). I z tohoto pohledu bychom si zítra měli užít dobrou podívanou, i když, pravda, asi velmi nervózní. Jelikož však jde prakticky o vše, je jasné, že by si zápas neměl žádný slávista nechat ujít. A jak to dopadne? To již nechejme na jiných.

Tip na sestavu: Pavlenka - Frydrych, Lüftner, Deli, Flo - Sýkora, Ngadeu, Hušbauer, Zmrhal - Škoda, Mešanovič