Slavia vstupovala do sezóny 2014/15 bez větších ambicí. Po hrůzostrašném jaru, kdy se zachránila v lize v posledním kole jen díky výsledkům soupeřů, přišla výměna trenéra a následně i poměrně velká obměna kádru. Miroslav Beránek nevyhlásil okamžitý útok na poháry, věděl, že před celým týmem stojí těžká práce. Na poháry by prý Slavia měla myslet za tři roky. Sportovní vedení se v letní pauze zaměřilo především na přebudování obrany, když přivedlo úplně novou stoperskou dvojici Latka - Bílek, k tomu se vrátil z hostování v Jihlavě Mikula a na post krajního obránce byl posunut dříve záložník Juhar. Za úplně novou obranou měl také chytat (staro)nový brankář, jenže Berkovec si v přípravě obnovil zranění ramene a podzim tak odchytali Hrubeš s Rakovanem.

Změny však pochopitelně nenastaly jen v obraně, střed zálohy vyztužil Baéz, kraje zálohy měli posílit Vukadinovič, Černý a Petr a mnoho si fanoušci slibovali od nového útočníka Balaje. Slavia navíc kádr doplňovala i v průběhu soutěže, kdy přišli Diop a Kenia. Smutnou realitou však je, že výkony mnoha posil zůstaly v průběhu podzimu za očekáváním. Především kraje hřiště zřejmě bude muset Slavia v zimě opět obměnit.

Při zpětném hodnocení uplynulého podzimu, bude mít asi hodně slávistů ambivalentní pocity. Dvacet získaných bodů není ani propadák, ani kdovíjaké terno, odpovídá tomu také postavení ve středu tabulky. Náskok na patnáctou příčku sice není příliš velký, jen pět bodů, takže úplně klidné jaro Slavia mít nebude, na druhou stranu ztráta na pátou příčku, která za jistých okolností může zajistit postup do Evropské ligy, je pouze dvoubodová. Čtvrté místo, které postup do EL zajistí s jistotou, je sice o trochu dále, ale kdyby Slavia na jaře hrála dobrý fotbal a sbírala vítězství, jistě by i šest bodů ztráty na Mladou Boleslav mohla stáhnout.

Co se týče výsledků, odstartovala Slavia sezónu 14/15 skvěle. Po herně nepovedeném zápase na Slovácku, který však sešívaní otočili ve druhé půli z 0:1 na konečných 2:1 ve svůj prospěch, přišla domácí vítězství nad Baníkem Ostrava a Libercem a Slavia se vyhřívala na čele tabulky! Devět vstřelených branek ve třech zápasech vypadalo úplně jako z říše snů, znovuzrozený střelec Škoda se trefil čtyřikrát, dvěma brankami jej doplnili Balaj se Zmrhalem. Následovala sice porážka v Teplicích, při které domácí Slavii jednoznačně přehráli, v dalším domácím zápase se však červenobílí dokázali ubránit velkému tlaku Plzně a Zmrhal hlavičkou po rohovém kopu rozhodl o dalších třech bodech pro Slavii!

Pět zápasů proti poměrně těžkým soupeřům, 12 bodů na kontě. Nebylo divu, že mnoho fanoušků počítalo s útokem na pohárová umístění. Tím spíš, že los byl ve zbytku podzimu pro Slavii relativně příznivý. O to horší byl propad, který následoval. Porážka v Mladé Boleslavi ještě nebyla takovou tragédií, byť slávisté vedli další brankou Škody. Domácí však otočili nehezký zápas maximálním důrazem. Sešívaní si měli spravit chuť doma proti Brnu, které na hřišti Slavie v historii pravidelně odevzdávalo všechny body. Slávisté šli opět do vedení, o což se postaral svou jedinou podzimní brankou Černý, jenže hosté dokázali třemi brankami po standardních situacích zápas otočit.

Těžko říct, zda to byl právě tento zápas, který hráčům naboural sebevědomí, faktem však je, že další tři zápasy přinesly tři porážky bez vstřelené branky - 0:2 v Ďolíčku, 0:2 v domácím derby se Spartou a 0:1 v Jihlavě. Během pěti zápasů tak slávisté spadli z čela tabulky do jejího středu, na pohárová místa najednou ztráceli pět bodů a zároveň už jen stejný počet bodů je dělil od sestupové 15. příčky. Sportovní vedení tak přišlo s ultimatem: do konce podzimu získat devět bodů, jinak přijdou pokuty.

Nutno podotknout, že slávisté nebyli od splnění tohoto ultimata daleko. Šestkrát v řadě neprohráli, ale protože vítězství zaznamenali jediné, znamenalo to jen osm bodů. Domácí remíza proti silnému Jablonci nebyla propadákem, nicméně v Českých Budějovicích měli slávisté tři body na dosah, jenže velkou chybou Hrubeše potrestal na jihu Čech hostující slávista Vošahlík a tři minuty před koncem vyrovnal. Proti Příbrami se tak v Edenu čekaly jednoznačně tři body, které také přišly, byť cesta k nim nebyla vůbec jednoduchá. Rozhodl o nich brankou opět tři minuty před koncem Balaj. Na Dukle slávisté dvakrát vedli, ale nakonec byli rádi za remízu 2:2, načež přišlo trestuhodné domácí selhání proti poslednímu Hradci, který si odvezl bod za remízu 1:1. Závěrečnou bezbrankovou remízu na Bazalech v poslepované sestavě pak asi nelze hodnotit jako propadák.

Jak vidno, Slavia měla podzim rozdělený do třech stejně dlouhých vln, v první sbírala vítězství (4-0-1), ve druhé porážky (0-0-5) a ve třetí remízy (1-5-0). Součtem tak je 20 bodů v lehce negativní bilanci 5-5-6 s lehce negativním skóre 21:22. Jinými slovy všechny předpoklady pro to, aby Slavia byla tam, kde ve skutečnosti je, ve středu tabulky. V posledních pěti sezónách, tedy od doby, kdy se Slavia propadla z pohárových příček, měli slávisté po podzimu jen jednou vyšší počet bodů - a to hned v sezóně 09/10, kdy ještě málokdo tušil, kam se klub řítí. Tehdy sešívaní nasbírali v 16 kolech 24 bodů. Od té doby to však bylo postupně 16, 20, 18 a 16 podzimních bodů.

Na čem Slavia rozhodně zapracovala, je střílení branek. Všichni si jistě dobře pamatujeme, že minulou sezónu zakončila Slavia s děsivým skóre 24:51. V porovnání s tímto je 21 podzimních vstřelených branek opravdu výrazné zlepšení. Osm branek Škody během poloviny sezóny nemá v posledních sezónách obdoby, nejvíce se tomu blíží šest branek Karola Kisela na podzim 2012. Slávisté nedokázali vstřelit branku jen ve čtyřech zápasech z šestnácti, což je také významné zlepšení, loni na podzim takových zápasů bylo šest, předloni dokonce sedm, stejně tak o rok dříve.

Naopak zásadní zlepšení v obranné činnosti týmu přes prakticky kompletní přestavbu defenzivy nepřišlo. Před rokem Slavia za podzim inkasovala 28 branek, tedy o šest více než teď, všichni však máme v paměti průšvihy v podobě výsledků 0:7 s Teplicemi, 0:4 s Boleslaví a 0:3 na Slovácku. Ve zbylých 13 zápasech Slavia inkasovala jen čtrnáctkrát. Pokud bychom odečetli tři nejhorší zápasy v této sezóně (tj. sedm inkasovaných branek), dostaneme se na číslo 15. Posun oproti minulému podzimu tak je pouze v tom, že se Slavia dokázala vyhnout vysokým debaklům.

Sešívaným se nedařilo odehrát zápasy s čistým kontem, což je hlavní důvod toho, že v tabulce nejsou ještě o trošku výše. Pouhé dvě nuly za celý podzim, to je bilance přímo tristní, i kluby hrající o sestup si dokáží častěji pomoci zápasem s nulou vzadu (například Hradec Králové udržel tři nuly v prvních pěti kolech). Navíc druhá nula přišla až v posledním podzimním zápase v Ostravě, který papírově patří už do jarní části sezóny. A tak paradoxně jediným týmem, který Slavii nedokázal vstřelit na podzim branku, je Plzeň. I loni během již zmíněného hrůzného podzimu slávisté udrželi čisté konto pětkrát a připsali si v těchto zápasech 11 z celkových 16 uhraných bodů (69%). Pro srovnání letos to jsou tedy 4 body z 20 (20%).

Do ligových zápasů nastoupilo na podzim za Slavii celkem 25 hráčů. Jediným hráčem, který nastoupil pokaždé, je záložník Jaromír Zmrhal, ten navíc kromě prvního zápasu na Slovácku, kde přišel na hřiště v 40. minutě místo Petra, odehrál pokaždé celých 90 minut a má tak na kontě 1400 minut z 1440 možných. Podobnou bilanci zřejmě mohl mít i druhý nejvytíženější muž Slavie, Milan Černý, ten se však pro 16. kolo vykartoval a má tak jen 15 startů a 1322 minut. 14 zápasů si na podzim připsali obránci Bílek (1260 minut), Juhar a Latka (oba 1215 minut) a útočník Škoda (1189 minut). Tisícovku ligových minut překonali ještě brankář Hrubeš (12 zápasů, 1080 minut) a záložník Baéz (13 zápasů, 1076 minut). Na opačném konci minutové tabulky jsou křídelní hráči Prošek (3 starty, 195 minut) a Petr (7 startů, 151 minut), záložník Kenia (2 zápasy, 143 minut), stoper Fialka (1 zápas, 90 minut), obránce Dostál (1 zápas, 45 minut) a útočník Diop (2 zápasy, 22 minut).

Zajímavostí jistě je, že se na hranici základní sestavy dostal věkem stále ještě dorostenec Marek Kodr (ročník 1996), od kterého jistě jen málokdo čekal, že si na podzim připíše 11 ligových startů (tedy na hřiště se nedostal jen pětkrát!) a 696 minut. Během ligového podzimu tak byl čtvrtým nejmladším hráčem, který se na trávnících objevil, ovšem hráči mladší toho nenahráli ani zdaleka tolik jako on: Laňka z Teplic a Mihálik z Jablonce si připsali jen 14, resp. 15 ligových minut a Trubač z Hradce Králové 192 minut. Ze stejného ročníku (1996) si významnou porci minut připsali už jen Hála z Českých Budějovic (318 minut) a Takács z Teplic (983 minut).

Slavia má také poměrně mladý kádr, během podzimní části sezóny nastoupilo hned 14 hráčů ročníku narození 1990 nebo mladších. Při celkovém počtu 25 hráčů, to je 56% kádru. Tito hráči odehráli celkem 6 697 minut z celkového počtu 15 832, což dělá 42,3%. V kádru jsou naopak pouze tři hráči starší třiceti let (ročníky 1984 a starší): stopeři Martin Latka (84) a Jiří Bílek (83) a záložník Piták (80), který sice nastoupil do 12 zápasů, ale ani jednou nebyl v základní sestavě a nasbíral jen 288 ligových minut.

Významnou roli hrály na podzim v zápasech Slavie standardní situace. Z celkových 21 vstřelených branek totiž hned 12 padlo buď přímo ze standardních situací nebo z akcí, které po nich bezprostředně následovaly - takto padly například branky Škody proti Liberci nebo Balaje proti Příbrami. Tedy více než 57% vstřelených branek Slavie padlo po standardkách! To samozřejmě ruku v ruce přináší informaci o tom, jak je Slavia úspěšná směrem dopředu ze hry: pouhých devět branek v 16 zápasech padlo tímto způsobem. Navíc většina z nich přišla hned v úvodu sezóny; Balajova branka na Slovácku po pěkné přihrávce Pitáka, Zmrhalova branka Ostravě po brejku se Škodou, všechny čtyři branky v zápase s Libercem (Balaj po krásné přihrávce Vukadinoviče, Zmrhal po přihrávce Balaje a dvě branky Škody po dvou hrubých chybách Rajnocha). V prvních třech kolech tedy padlo šest branek ze hry a ve zbylých 13 ligových zápasech už pouhé tři! Co hůř, na brankách Škody v Mladé Boleslavi a na hřišti Dukly se významnou měrou podíleli chybující hráči domácích (Rosa a Rada) a pěknou akci zakončenou brankou tak slávisté předvedli od domácího zápasu s Libercem pouze jedinou, když Zmrhal přihrával Černému na branku proti Brnu. To je opravdu tristní bilance a velký námět pro realizační tým, na čem v průběhu zimní přestávky pracovat.

Také v bilanci inkasovaných branek hrají velkou roli standardní situace. V prvních pěti zápasech Slavia ze standardek soupeře neinkasovala, poté však začalo období obdržených branek a s tím také skončilo vítězné období. Ve zbývajících jedenácti zápasech dostala Slavia 10 branek ze standardek, přitom celkově jich za toto období obdržela 17, to dělá téměř 59% inkasovaných branek po přímých, rohových a pokutových kopech soupeře. I když připočteme pět inkasovaných branek v prvních pěti zápasech, dostaneme se na bilanci 10/22, což dělá i tak hodně vysoké číslo: 45%.

Co říci závěrem? Před Slavií je ještě hodně práce, chce-li se vrátit plnohodnotně do boje o evropské poháry. Statistiky jasně ukazují, že sešívaní musí zapracovat především na hře dopředu, kde se v posledních měsících spoléhali téměř výhradně na standardní situace a chyby soupeře. To jde ruku v ruce s tím, že fanoušci jsou obecně nespokojení s kvalitou předváděné hry - pěkných akcí produkuje Slavia málo a k brankám nevedou téměř vůbec. Také defenziva sešívaných má jistě co zlepšovat. Nezbývá než věřit, že realizační tým si je vědom, kde jsou největší potíže Slavie, a sportovní vedení bude schopno tým na bolavých postech vhodně doplnit.