Tomáš se narodil v Opavě 26. září 1988, zde také začal se sportem a nakonec i s fotbalem.

Jak ses dostal k fotbalu? "Já to mám vlastně dost složité.  Nejprve jsem totiž hrál hokej, od šesti do deseti let.  Ale trenér třetí hokejové třídy se rozhodl hrát jen na dvě lajny a já byl v té třetí. Ze dne na den jsem se rozhodl pro fotbal. Mými vzory byli Pavel Nedvěd a David Beckham."

Jako většina mladých kluků z Moravy a Slezska se i Tomáš toužil dostat do Baníku, ve hře ovšem už tehdy byla i Slavia: "V Opavě jsem hrál jen do žáků, pak ještě za dorost. Na Opavu nedám dopustit. Je to město mého srdce. Vyrůstal jsem zde. Když mi bylo čtrnáct, Opavě docházely peníze, a tak se zbavovala těch několika hráčů, kteří měli aspoň nějakou hodnotu. V těch čtrnácti mě lanařila Slavia, kde byl pan Říčka a potom Ostrava, tam zase Pavel Hadamczik. Do Prahy by to byl asi velký skok, tak jsem zvolil blízkou Ostravu. Tam jsem dojížděl každý den, a to až do té doby, než jsem odešel do Francie, tedy do mých jedenadvaceti let. Chtěl jsem prostě být blíž domovu a rodičům na očích, kteří se báli, abych v Praze nezvlčil."

V Baníku se přes mládežnická mužstva a juniorku dostal v létě 2006 do A týmu a debut si připsal v 1. kole doma proti Slavii (0:2), když v 80. minutě střídal Adama Varadiho. Jeho první zápas v základní sestavě přišel 29. října v Jablonci a hned ho okořenil premiérovou brankou, což mu vyneslo základní sestavu i v dalším kole proti Mladé Boleslavi, v němž opět skóroval. To bylo Tomovi 18 let a předpovídala se mu velká budoucnost. V sezoně 06/07 celkem hrál 22 zápasů a vstřelil právě výše zmíněné 2 góly.

Tomáš se dostal i do reprezentace do 20 let a vybojoval s ním stříbro na MS v Kanadě, on sám to ale za největší úspěch nepovažuje: "Ano i ne. Mistrovství světa byl vlastně turnaj, který trval měsíc a půl. To mládežnické reprezentační stříbro je pro mě cenné, ale cennější je asi liga, protože tu soutěž hrajete skoro celý rok. Tamto byl turnaj a mohl skončit fiaskem, ale zaplať pán Bůh, že to dopadlo tak! Ale liga je podle mě těžší."

V létě 2007 se do Baníku vrátil odchovanec a ikona klubu Vašek Svěrkoš a pro Tomáše Mičolu bylo daleko těžší se prosadit. Ostrava v té době patřila k nejlepším u nás, v útoku hrál třeba Lukáš Magera nebo Róbert Zeher a Tomáš se přesunul do zálohy, kde uplatňoval svou rychlost a hlavně na jaře 2008, patřil pevně do sestavy Baníku. Celkově hrál 23 utkání a třikrát skóroval. Takto vzpomíná: "My tehdy bojovali s Ostravou o titul, ten jsme prohráli v předposledním kole, kdy jsme dostali gól v 93. minutě. A vlastně dvakrát za sebou jsme skončili třetí. Vašek mi v kariéře dost pomohl."

Další vrchol kariéry přišel 18. září 2009. Tím byl Tomův debut v poháru UEFA proti Spartaku Moskva, ovšem Baník prohrál doma 0:1 a po remíze 1:1 venku se Ostrava musela z poháru pakovat. Žel tyto 2 zápasy jsou zatím jediné, které v pohárech odehrál. Tak snad se dočká co nejdříve u nás!

V zimní přestávce odešel tahoun ostravských Svěrkoš opět do ciziny a pro Tomáše to byla velká změna. Najednou měl být v 21 letech tahounem týmu. To se úplně nepovedlo, Baník skončil až 9. a i proto, v létě 2010 přišel nový trenér Miroslav Koubek. Bilance třetí sezóny 25 mačů v lize, 5 branek. Tomáš je Baníku za spoustu věcí vděčný: "Proti Ostravě nemohu říci nic, fanoušci jsou tam skvělí, na vysoké úrovni. Tady v Praze je víc klubů, kdežto v Ostravě chodí všichni na Baník. A to i z okolí, z Bohumína i Opavy, takže Baník je pojem a já proti němu nemohu říci jediné křivé slovo."

Jelikož u dvojnásobného mistra ze Slavie propukly naplno problémy a řešily se nákupy a odchody, Tomáš a celý Baník pod vedením Koubka opět zaútočili na čelo ligy a jen 2 body je dělily od titulu. A hlavně Tom konečně dokázal, že je schopný být lídrem týmu a vedení Baníku jej chtělo prodat do zahraničí. Nakonec vybral francouzský Brest a v létě 2010 odešel jako jeden z nejlepších ofenzivních hráčů naší ligy. Bohužel ale splakal nad výdělkem a vstřelil jen 1(!) gól: "No, jeden gól. První sezóna byla super, tři čtvrtiny soutěže jsme vedli tabulku, já jsem hrál, ale nedával góly. Na začátku roku se mnou počítali jako s útočníkem číslo jedna, protože Nolan Roux se zranil. Já ale svou šanci nevyužil, to si musím přiznat. Ve Francii nikoho nezajímá to, že hrajete dobře a dřete pro tým. Všechny zajímá jen to, kolik máte na kontě branek. Nic jiného. Neproměnil jsem spoustu šancí, což bylo rozhodující. Potom přišla různá zranění – třikrát utržený sval a jednou mě potrápilo operované koleno – a už jsem se těžko dostával zpátky do sestavy. Vedení navíc koupilo nové hráče a ti se brzo rozstříleli. Ale tak to prostě v zahraničí bývá, nepřicházela šance, takže jsem potom už chtěl odejít. Neviděl jsem tam žádnou budoucnost. Měl jsem si ještě rok počkat v české lize, i pan Koubek mě to tehdy radil, ale byl jsem ze strany Ostravy k přestupu donucen." Vlastně stejný případ jako při přestupu z Opavy do Ostravy. Za 2 roky v Ligue 1 tedy Mičola odehrál 18 utkání a dal 1 gól. Hlavně sezona 2011/12 byla z jeho pohledu strašidelná, nastoupil na 12 minut v lize a 20 minut v Ligovém poháru.

Takto mluvil v prosinci 2011: "Pořád jsem věřil, že se něco změní a já začnu zase hrát. Bohužel se to nestalo a cítím, že potřebuju změnu. Chci mít zase z fotbalu radost, a k tomu mi stačí, když budu hrát. Opravdu jsem si věřil, že bych mohl hrát. Bohužel jsem si natáhl sval a první dva měsíce nové sezony byl mimo hru. Do tréninku jsem se zapojil až v říjnu. Trenér však sází na své koně. Musím přiznat, že prožívám nejhorší chvíle své kariéry. Na kraje mě kouč nestavěl, jelikož mě Brest kupoval jako útočníka. Na těchto pozicích dostávali příležitost jiní. V každém případě konkurence je v Brestu obrovská. Řeknu to jednoduše. Co se týká života, jsem spokojený, všechno je ve Francii parádní. S fotbalem je to horší. Nehraju, trápím se tím. Fotbal mi strašně chybí."

Po 2 letech trápení ve Francii, přispěchal na podzim 2012 tehdejší generální manažer Slavie Zbyněk Kusý s nabídkou dvouleté smlouvy s opcí a Tom neváhal ani vteřinu: Přestup do Slavie vnímám jako restart kariéry, jsem rád, že jsem do klubu přestoupil, Slavia mě zachránila, že mě z Brestu vyplatila, a já se jí budu snažit tuto důvěru splatit. Nechtěl jsem na hostování, to byla nabídka dalších francouzských klubů a Dynama Drážďany, kde jsem byl na testech.

Sezona 2012/13 měla být tedy návratem na výsluní nejen pro Tomáše, ale také pro Slavii. Čísla však hovoří trochu jinak. Mičola dal v lize ve 20 střetnutích 6 branek, ovšem od hráče jeho kalibru se čekalo daleko více. Také Slavia po skvělém začátku a domácí výhře nad Spartou shořela jak papír. Přišla série proher a na jaře i konec trenéra Rady, kterého nahradil Michal Petrouš. Toto období, hlavně pak měsíc květen 2013 bylo taky poslední, kdy jsem na populárním Čolkovi viděl, že hraje na co má a s radostí jsem vzpomínal na jeho ostravské období. Stal se také hráčem měsíce (v květnu 5 gólů ve 3 utkáních a hlavně hattrick Jablonci). "Konec ligy ukázal, že směr, kterým jsme se vydali, je dobrý a že na něj můžeme v příští sezoně určitě navázat. Za sebe i za kabinu můžu říct, že se budeme snažit v těchto výkonech pokračovat. Věřím, že našim fanouškům budeme dělat radost i nadále. Chtěl bych moc poděkovat trenérovi, že jsem dostal v útoku takovou volnost, mám rád pohyb a tento styl mi vyhovuje. Také musím poděkovat spoluhráčům za krásné přihrávky."

Bohužel euforie netrvala dlouho, nový generální manažer Šeterle udělal několik přešlapů (mj. stopera nepotřebujeme, počkáme až se uzdraví Dobrotka, Kolařík to nějak uhraje) a po katastrofálním vstupu do sezony se pakoval trenér Petrouš a začal boj o záchranu: "Je to bohužel smutné. Já nevím, já se k tomu ani nemohu vyjadřovat. Každý trenér má svoji přípravu, ta byla krátká, zranil se nám stoper, odešel David Hubáček. To byla chyba, že pustili Huba. Tím zde zůstal podle mne mladý tým, který neměl kromě Karola Kisela žádného lídra, na kterého se lze spolehnout. Myslím si, že první dvě kola jsme neodehráli špatně, bohužel, s Ostravou to skončilo jen 1:1 a v Liberci jsme si zápas prohráli sami. Je to smutné, ale takový je sport. Jednou jste nahoře a jednou dole."

Teď se blíží září 2014, Tomáš oslaví 26. narozeniny a v říjnu či listopadu snad opět nastoupí na hřiště v dresu Slavie, kde se naposled objevil 28. února na 5 minut při výhře nad Duklou. A třeba se mu splní i jeho fotbalový sen: "FC Janov. Jezdili jsme tam na dovolenou, táta se znal s Tomášem Skuhravým. Líbí se mi německá a holandská liga, ale sen je Itálie. Takový Juventus Turín…"