61 dní. Za tu dobu se dá stihnout mnoho věcí. Dvakrát se vystřídá koloběh Měsíce, Bůh by stihl takřka 9x stvořit svět a lidé stihnou 2x dostat a posléze utratit výplatu. Slávističtí fotbalisté však jednu věc za tuto dlouhou dobu stihnout nedokázali, totiž vyhrát ligové utkání. Potřebovali na to až den dvaašedesátý, na který připadlo vršovické derby. Zápas rozhodla první slávistická střela na bránu, která i díky tomu, že přišla jak se říká do šatny, totálně odrovnala snažení klokanů o bodový zisk a druhý poločas byl už jen spíše takovou formalitou. Tedy, jak se to vezme, šancí na to, aby si fanoušci oděni červenobílou šálou, mohli podruhé v sezóně zakřičet víckrát než jednou ten nejkrásnější fotbalový pokřik po celém širém světě - tedy gól - bylo dost. Leč koncovka je věc zakletá a pořádně ji v červenobílém dokázal odklít naposledy snad Tomáš Necid. Ať tak, či onak, slovy Ivánka, že důležitý jsou body a na všechno ostatní se ..., se Slavia mohla radovat ze tříbodového zisku a konečného odpoutání od příček znamenajících doufání, že se sparťanské béčko pořádně v ČFL vzchopí, abychom nepřišli o to derby ani ve druhé lize. Že by však přišlo po konečně vítězném zápase nějaké uvolnění, to bohužel v dalším zápase, tedy v pohárovém zápase s Varnsdorfem, vidět nebylo. K vidění byla křeč nad křeč a dost možná jen brzký gól Mičoly slávisty uchránil od další letošní ostudy.

Zítřejší soupeř, tedy 1. FK Příbram, má určité prvky shodné se Slavií. Také stihl vyměnit trenéra, kdy od dětství slávistického fanouška vystřídal Petr Čuhel a také si neodpustil vysokou domácí porážku od Teplic, konkrétně 0:4. Příbram má i stejnou bilanci, stejně bodů a je nad Slavií o dvě příčky jen kvůli dvoubrankovému rozdílu ve skóre. I v případě týmu z města proslulého především díky hornickému průmyslu zafungovalo ono otřepané, ale stále se potvrzující klišé "nové koště dobře mete" a první zápas pod taktovkou nového trenéra zvládli příbramští vítězně. Ale že to z počátku nevypadalo! Po 55. minutě vedla Olomouc, hrající onehdá právě U Litavky 2:0 a několik stovek přítomných fanoušků si možná říkalo - tak k čemu byl ten tyjátr se změnou trenéra. Ale pak zaveleli zkušení, jmenovitě Zápotočný s Abrahamem, a za necelou čtvrthodinku svítilo na tabuli skóre 3:2 pro domácí. Kdo však čekal, že podobný famózní obrat domácí nastartuje a třeba si na ně i v příštím kole vsadil, tak si musel odpustit nějaké to pivko v oblíbeném lokále. Příbram zajížděla do Znojma, posledního týmu tabulky, ale tvrdě narazila. Nalomil ji gól hned v úvodu a doslova zlomil neproměněný pokutový kop, jenž přišel hned v zápětí. Znojmo prakticky hned z další akce přidalo druhý gól a obracet stav 0:2, to se jednoduše nedaří každý týden. Po přestávce přišel třetí direkt a bylo po zápase. V týdnu se navíc nepodařilo Příbrami otočit pohárový dvojzápas s Duklou, kdy podruhé prohrála, tentokráte 1:2.

Je otázkou, jaké stopy to na zítřejším sokovi zanechalo, ale na první pozápasový trénink se jistě lehce nešlo. S o to větší motivací však možná domácí zítra do utkání půjdou. Co se týče známějších jmen, na které se mohou ti, co vyjíždějí buď s Tribunou Sever, s Fanklubem či na vlastní pěst, těšit, tak na prvním místě musím zmínit již výše uvedené Abrahama se Zápotočným, ale příbramský dres obléká i bavič Švancara či problémový útočník Řezníček.

Takové zápasy, jaké jsou zítra, musí přinášet, pokud tedy skutečně nechceme fandit domu sparťanskému béčku, bodový zisk. A nejlépe hned tříbodový. Marodka je takřka vyprázdněná, až na dlouhodobé marody jako Čontofalský či Bortel, tudíž se není na co vymlouvat. Slavia v Příbrami zvítězila naposledy před šesti a půl roky 2:0, branky tenkrát stříleli Lukáš Jarolím s Tomášem Hrdličkou. Najdou se jejich následníci?