Jak hodnotíte uplynulou sezónu béčka v divizi? 

Divizi jsem dobře znal, když jsem trénoval Čelákovice, tuto soutěž jsme hráli. Nic mě nepřekvapilo, měli jsme ve skupině pár kvalitních soupeřů, pak pár slabších, kteří neměli takové možnosti ve výběru hráčů. Zápasy s kvalitními týmy klukům něco daly, pak byla další utkání, která byla v tomto ohledu horší. Celkově ale převládala pozitiva. Našim hlavním cílem nejsou výsledky, ale příprava hráčů pro A tým. To se povedlo, Jarda Zmrhal, Dan Veselý se připravují s áčkem, to je výsledek naší práce. Pokud by se podobně dařilo zařazovat hráče každý rok, budeme jedině rádi.

Se skóre 65:40 jste byli druhým nejofenzivnějším týmem, ale počet inkasovaných gólů byl poměrně vysoký v porovnání s podobně v tabulce umístěnými soupeři...

Byli jsme nejofenzivnější mužstvem většinu soutěže, ale pak nás přestřílely Horní Měcholupy vzhledem k výsledkům v posledních zápasech. Vstřelené branky svědčí o dobré ofenzívě, o útočném stylu hry. Samozřejmě vyskytly se i systémové chyby, gólů jsme mohli dát daleko víc. Hráli jsme hodně ofenzivně, v některých momentech jsme riskovali, takže se soupeř dostal snadno do přečíslení. Nejsem spokojený s defenzivní činností, dostali jsme strašně moc branek, na všem musíme pracovat. Někdy mám pocit, že ve Slavii se upřednostňuje hlavně útočení, individuální technika, ale zapomíná se na obrannou činnost. Tím vůbec nechci říct, že bychom měli betonovat, ale dostat do hráčů návyky, co mají dělat po ztrátě míče a podobně, tam mají rezervy.

Takže to neberete tak, že když dáte víc gólů, než jich dostanete, je to v pořádku?

Pokud kluci návyky mít nebudou, v dospělém fotbale nebudou žádanými hráči, musí se je naučit, jestli chtějí hrát velký fotbal.

Skončili jste na 6. místě, jak jste spokojen s umístěním?

Umístění pro mě skutečně není to podstatné, i když jsem klukům říkal, že chceme skončit co nejvýš. V jednu chvíli jsme je motivovali, ať soutěž vyhrajeme, i když nám o nic nejde, pojďme být první. Pak ale záleží na mentalitě kluků, jestli jsou vítězné typy a chtějí vyhrát, i když o nic nejde.

Nedocházelo vzhledem k slabší úrovni soupeřů k podcenění ze strany hráčů? Například v zápase s Kolovečí, kdy jste prohrávali 0:3 a až poté vyrovnali na 3:3?

Byl to první jarní zápas, po přípravě, navíc jsme hráli na malé umělce, neřekl bych, že došlo k podcenění soupeře. Zápas nevyšel brankáři Jirkovi Měsíčkovi, dostal góly, jaké dostal. Na druhou stranu jsme stav ještě zvládli vyrovnat, mohli jsme vyhrát i prohrát.

Během sezóny se v bráně střídali Měsíček s Malinou, jak hodnotíte jejich výkony?

Ze začátku chytal Jirka Měsíček, bohužel asi čtyři zápasy se týmu nedařilo, výkon nebyl podle našich představ. Sáhli jsme ke změně s tím, že to může přinést změnu k lepšímu. Chytal Patrik Malina, na konci měl opět prostor Jirka, protože s námi jel na turnaj do Itálie, tak aby měl herní praxi a v Itálii mohl chytat. Jirka si ke konci sezóny některé věci uvědomil, za což jsem rád, je to kvalitní gólman, byl jsem s ním pak spokojený. Věřím, že mu pomůže hostování jako Martinu Berkovcovi, a že se vrátí v podobné formě, třeba i do áčka.

Můžete porovnat brankáře Malinu, Měsíčka a Hrubeše?

Po sportovní stránce jsou to gólmani vyrovnaní, Jirka je v něčem možná zkušenější, je o rok starší než Hrubeš. Malina je takový klidnější gólman, zase ale působí na tým, na obranu po psychické stránce, hlavně ale zákroky, kdy je ve správný čas na správném místě. Je to zápasový typ hráče, je vidět, že ho baví o hodně víc než tréninky. Vždycky nás podržel. Jinak všichni tři podle mě mají šanci se prosadit.

Před odjezdem do Itálie jste odehráli během 14 dnů 4 zápasy, bylo to hodně hektické?

Jsem rád, že kluci zvládli závěr bez zranění, bylo to dost náročné.

Co vám přinesla účast na Trofeo Dossena?

Jsem moc rád, že jsme na turnaj jeli. Byla to zkušenost nejen pro nás trenéry, ale i pro hráče, viděli, jak hrají ostatní týmy. Individuální technika, kombinace v obrovské rychlosti, nasazení, důraz, na to, že to byly týmy o rok nebo dva mladší, byly úplně někde jinde než my. V našem mužstvu kazíme strašně vysoké procento jednoduchých přihrávek, kdy hráč není pod tlakem, ale přihraje soupeři, to oni vůbec nedělají. Hráči to viděli na vlastní oči a teď už si nemůžou myslet, že po nich chceme v tréninku bůhvíco, ale věci, které jsou ve světě běžné. Češi mají jiné dispozice a mentalitu než Italové, ale musíme se jí snažit přiblížit.

Jak se tedy vyrovnat zahraničním hráčům?

Když kluci nemají zažité některé věci odmalička, je to těžké, musí se na tom ještě víc pracovat.

Jaká byla atmosféra, vidělo zápasy hodně diváků?

Byl jsem trošku zklamaný, myslel jsem, že na utkáních budou fanoušci, ale na tribunách seděli akorát rodiče hráčů. Nebyly ani žádné přímé přenosy v televizi.

Jak jste cestovali k zápasům?

Dojížděli jsme okolo 120 kilometrů každý zápas autobusem, docela náročné.

Ve skupině jste remizovali 1:1 s pozdějším vítězem Albinoleffe, prohráli 1:2 s druhou Parmou a porazili 3:2 Novaru, jste spokojený s výsledky?

Postup jsme si prohráli s Parmou, zápas jsme měli pod kontrolou, bod by nám stačil k postupu. Paradoxně to byl nejlehčí soupeř, hřáli jsme přesilovku, vedli jsme, měli jsme šance. Bohužel přišla individuální chyba a inkasovali jsme branku. Prohra nás stála postup, ale nedělám z toho tragédii, jsem hlavně rád, že jsme turnaj absolvovali. Mrzí mě jen, že jsme přišli minimálně o jeden zajímavý zápas.

Dvě branky vstřelil Marek Červenka, který se vrátil z hostování ve Vlašimi...

Byl jsem na něj zvědavý, v jakém stavu se vrátí z hostování, příjemně mě překvapil. Pokud by hrál jako poslední zápas, kdy kluci věděli, že výhra o dva góly je posouvá dál, tak má ve Slavii co říct v juniorce.

Do utkání zasáhli i Marek Šittich a Jakub Mac, kteří předtím nenastoupili za béčko ani jednou, věděl jste, co od nich čekat?

Samozřejmě jsem chodil na zápasy dorostu, věděl jsem, že to jsou nadějní hráči a co od nich čekat. Jakub Mac odehrál všechny zápasy, až na jednu chybu před ním smekám, jak hrál. Marek Šittich to samé, rtuťovitý, dravý, lajnový hráč, pro soupeře velice nepříjemný, věřím, že předpoklady pro velký fotbal mají oba dva.

Co očekáváte od juniorské ligy?

Hlavně jsem moc rád, že ji začneme hrát. Hráči, kteří přijdou z dorostu, mají před sebou období dvou tří let, které bych řekl, že je klíčové. To, jak se srovnají s přechodem do dospělého fotbalu, je hrozně individuální, někomu trvá déle. Proto se i juniorka udělala, aby měli více času se s přechodem srovnat. Klasický příklad ve Slavii byl Martin Hurka, nebyl ještě vůbec mentálně připravený na velký fotbal. Z tohoto pohledu to vnímám hodně pozitivně. Na druhou stranu tam jsou hráči, kteří už by konfrontaci s dospělým fotbalem potřebovali, ale nic nebrání tomu, aby si je trenér vytáhnul do áčka. Myslím, že Slavia by měla mít v budoucnu svou farmu, kde by hráli právě hráči, pro které by juniorka byla už málo, ideálně ve třetí lize. Byl by to takový poslední krok před áčkem. V juniorské lize narazíme na silné soupeře, myslím, že hráči budou více motivovaní. Je rozdíl jet hrát fotbal na vesnici, aniž bych se chtěl někoho dotknout, a na Baník.

Na druhou stranu liga bude uzavřená, opravdu budou mít hráči patřičnou motivaci?

Je to o mentalitě, kluci by měli mít cíl dostat se do áčka a být co nejlepší v soutěži, i když se nesestupuje.

Dají se očekávat i vyrovnanější výkony rozhodčích?

V to doufám, bylo by hodně smutné, kdyby se v takové soutěži nepískalo objektivně. V posledním ročníku divize si ale v tomto ohledu, vyjma jednoho dvou zápasů, nemůžu stěžovat, jsou to taky jen lidi, úmysl jsem tam neviděl.

Pomůže vám v prvním ročníku ligy, že jste kádr juniorky už vlastně tvořili v uplynulé sezóně?

Určitě budou mít hráči náskok, rok byli pohromadě, hráli divizi, některé mančafty hrají s mužstvem, které přijde rovnou z dorostu. Naši hráči by měli být ostřílenější.

Kdy liga startuje a s kolika účastníky?

Začíná se 1. srpna, hrajeme první zápas doma s Jihlavou. Nakonec má liga 18 týmů, 16 z první ligy a Bohemka a Táborsko z druhé. Hrací dnem je pondělí, v úterý by pak měl být jeden zápas v televizi. Televizní zápasy se budou hrát na hlavních stadiónech, takže v našem případě v SynotTip aréně.

Jaké očekáváte návštěvy?

Věřím, že si diváci cestu na Xaverov najdou cestu, že dorazí 300 nebo 400 lidí.

Jak vnímáte přesun na Xaverov a kdy proběhne stěhování?

Znám to tam, jsme rádi, že budeme pohromadě s dorosty, i z hlediska porad trenérů. I když na Strahov si nemůžu stěžovat, měli jsme výborné podmínky, ve všem nám vyšli vstříc. Už je snad všechno přestěhované a připravené na začátek přípravy 4. července.

Příprava potrvá měsíc, jaký bude jej průběh?

Budeme se připravovat jen na Xaverově, čtyři týdny nám stačí, máme v plánu 6 přípravných utkání, hrajeme systémem středa - víkend.

Kolik hráčů zahájí přípravu?

Budu mít 23 hráčů do pole a 2 gólmany. Někteří z ročníku 92 to měli nahnuté, budou mít možnost přesvědčit, že do kádru patří, s pěti hráči z přípravy se rozloučíme.

Všichni hráči starší než ročník 1992 tým opustili?

Ano, zůstal jediný, Malina, na gólmanském postu máme problémy, k němu budeme mít Hrubeše. Skončili Vodrhánek, Mráz, Hell, Paprčiak, všem jsme nabídli pomoc se sháněním dalšího angažmá. Neprodloužili jsme smlouvu ani s Niedermeierem, po fotbalové stránce je to vynikající hráč, ale bohužel byl strašně často zraněný. Měsíček odchází na hostování do Sezimova Ústí.

Hostování skončilo Martinu Voráčkovi, se sedmi góly nejlepšímu střelci týmu, proč ve Slavii skončil?

Martin Voráček měl víc horších zápasů než lepších, Martin ví o tom, že má problémy s technikou, a když chceme hrát ve Slavii kombinační fotbal, nebyl pro nás perspektivní. Navíc se vrací do útoku Červenka. Naopak zůstává Jirka Vondráček, něco v něm je, navíc je ještě o rok mladší.

Jaká je situace s cizinci Cousensem a Perézem?

Cousens měl snad nabídku ze 4. ligy z Německa, ale asi se vrací do Kanady. Peréze už bohužel neuvidíme, dostal nabídku z rumunské ligy. Chtěl jsem si ho tady nechat, byl to ročník 1992, navíc na naše poměry individuálně výborně vybavený, jeho odchod mě mrzí. Ale první rumunská liga svědčí o tom, že hráč má kvality, že jsme ho připravili dobře. Měl rezervy, ale udělal obrovský kus práce, pořád si v tréninku přidával, začal si zvykat i na to, že musí bránit, ne hrát jen dopředu.

Problémy se srdcem potkaly Václava Proška, jaký je jeho stav?

Nevím přesně, kdy jde na operaci, možná na ní už byl. Nejdřív to vypadalo na půlroční pauzu, ale teď by se snad mohl po třech měsících už začít hýbat. Hlavně že se na jeho zdravotní problémy přišlo včas.

Z realizačního týmu odešel k áčku Jan Budějský, kdo ho nahradí?

Už máme náhradu, Pavla Čvančaru z U14, pracuje už na plné obrátky. Zaštiťuje i dorosty na Xaverově, bude v kontaktu s mládeží, ale bude pracovat i pro nás.