Lens – hornické město

Lens je průmyslové a hornické město na severovýchodě Francie v departementu Pas-de-Calais, přibližně 180 km severně od Paříže. Přesné datum založení města ani jméno konkrétního zakladatele nejsou známy, protože město vznikalo postupně v raném středověku. Archeologické nálezy sice potvrzují přítomnost galo-římského osídlení, ale jako skutečné město se Lens začalo formovat až později. První písemná zmínka, v níž se uvádí název města se poprvé objevilo v období Merovejců (přibližně v 5. až 8. století) na tehdejších mincích v podobě „Lenna Cas“, což v překladu pravděpodobně znamenalo „Pevnost u pramenů“. Skutečné základy středověkého opevněného sídla položila Flandrská hrabata, která zde vybudovala opevnění jako obranu proti nájezdům Vikingů. Oficiální status města získal Lens až ve 13. století, kdy mu francouzský král Ludvík VIII. udělil městskou chartu. Původně malé zemědělské a strategické sídlo prošlo zásadní proměnou až v roce 1849, kdy zde bylo objeveno uhlí. Tento objev proměnil historické městečko v jedno z nejvýznamnějších industriálních center severní Francie. Žije zde zhruba 33 tisíc obyvatel.

Fotbalové začátky

Fotbalový klub Racing Club de Lens, běžně označovaný jako RC Lens nebo jednoduše Lens byl založen v roce 1906 pod názvem „Racing Club lensois“. Název byl zvolen jako odkaz na Racing Club de Roubaix a Racing Club de France, oba v té době populární kluby. Současný název „Racing Club de Lens“ pochází z roku 1969.

První klubové barvy byly zelená a černá. Zelená symbolizovala název domácího hřiště „Verte“, což ve francouzštině znamená „zelený“, černá odkazovala na všudypřítomnost uhelného těžebního průmyslu v okolní oblasti. Během první světové války, stejně jako u všech francouzských sportovních klubů, byla činnost týmu zastavena a obnovena nebyla až do roku 1919. V této době Lens změnil své klubové barvy a oblékal nebesky modrou.

Kombinace červené a zlaté se poprvé objevila v roce 1924. Legenda praví, že Pierre Moglia, prezident klubu v letech 1923 až 1930, si vybral barvy španělské vlajky poté, co kolega z klubu poznamenal, že ruiny kostela Saint-Léger, kolem kterých jednoho večera procházeli, byly posledními viditelnými pozůstatky místní španělské nadvlády v roce 1648. Někteří lidé také tvrdí, že barvy byly odvozeny jako odkaz na místní uhelné doly: červená pro krev horníků a zlatá pro uhlí, které bylo v té době cenné. Klubu tyto barvy vynesly přezdívku „Les Sang et Or“, což v překladu znamená právě „Krev a zlato“.

Na začátku 30. let 20. století klub podporovala mocná místní těžební společnost Compagnie des mines de Lens a v roce 1934 se klub stal profesionálním. V roce 1962 byly doly ve městě Lens uzavřeny a budoucnost klubu byla v sázce, vzhledem k tomu, že většina hráčů byli povoláním horníci. Mezi lety 1956 a 1968 bylo přežití těžké. Klub v roce 1968 sestoupil z nejvyšší soutěže a následující rok vedení dolu zrušilo vlastnictví klubu, což znamenalo konec profesionálního fotbalu. Lens se stal amatérským klubem a dlouhodobá budoucnost vypadala velmi bezútěšně.

Lepší časy

Na lepší časy se začalo blýskat v roce 1970, když se o klub začala zajímat městská rada. Starosta Lensu André Delelis byl dlouholetým podporovatelem fotbalu a uznával důležitost úspěchu klubu pro celkovou morálku města. Spolu s budoucím prezidentem Jeanem Bondouxem shromáždil dobrovolníky a členské příspěvky, aby pomohl klubu přežít. Město navíc získalo do svého vlastnictví stadion. Následujících dvacet let znamenalo pomalé, ale stabilní zlepšování osudu klubu. V roce 1975 se Lens dostal do finále Coupe de France. Zápas s mistrovským Saint-Étienne prohrál 0:2, ale jako poražený finalista si poprvé zahrál Poháru vítězů pohárů.

Racing Lens se ale nestal tradičním a trvalým účastníkem nejvyšší francouzské soutěže. Roky kdy klub atakoval Evropské poháry, se střídaly s boji o záchranu, nezřídka neúspěšnými. Celkem osmkrát klub sestoupil a osmkrát se dokázal vrátit. Někdy to trvalo jednu sezónu, největší krize vyvrcholila sestupem do třetí nejvyšší soutěže.

Vrcholné období

V srpnu 1988 získal kontrolu nad klubem bohatý místní podnikatel Gervais Martel  a postupně nastartoval vrcholné období klubu. Fanoušci červenobílých si určitě pamatují sezónu 1995/96, kdy ve třetím kole poháru UEFA přijel Racing do starého, dosluhujícího Edenu. V mrazivém prosincovém večeru se zrodila bezbranková remíza, kterou hostující fanoušci bouřlivě slavili. Ovšem oslava to byla předčasná, ani v odvetě v normální hrací době branka nepadla a v prodloužení rozhodl o postupu červenobílých parádním sólem v životní formě hrající Poborský.

To byl ovšem jenom začátek celého příběhu. V létě odcházel ze Slavie elitní útočník Vladimír Šmicer a jako své další působiště si vybral právě Lens. A protože Vladimír v průběhu své kariéry působil jako magnet na sportovní úspěchy, nemohlo tohle spojení skončit jinak než titulem. Slavia se Šmicerem získala titul, na který čekala dlouhých 49 let, Racing Lens si dva roky po nákupu populárního „Štíska“ připsal titul premiérový a dosud jediný. V následující sezóně potom startoval v základní skupině Ligy mistrů. Do vyřazovací fáze nepostoupil, protože tehdejší itinerář soutěže ze šesti skupin posílal kluby rovnou do čtvrtfinále, takže dále šli pouze vítězové a dva nejlepší z druhých míst. Racing skončil na druhém místě, když dokázal porazit dokonce i Arsenal v zápase hraném ve Wembley (1:0 branku vstřelil Mickaël Debève), ale zisk osmi bodů na postup nestačil. Hned v dalším ročníku se klub dostal do semifinále poháru UEFA, kde už Arsenal další překvapení nedopustil.

Od sestupu do současnosti

Ani zlaté období netrvalo věčně. Další sestup přišel v roce 2008, po rychlém návratu přišlo delší krizové období. Tým sestoupil v roce 2011, po třech letech se dokázal vrátit zpět, ale návrat provázelo hodně nejasností. Nejprve postup zablokovalo Národní ředitelství pro kontrolu řízení ligy kvůli nesrovnalostem v navrhovaném rozpočtu klubu na příští sezónu. Tento verdikt potvrdila posléze i odvolací komise. Následovalo odvolání k Francouzskému olympijskému výboru (CNOSF), který do vyřešení případu doporučil Racing do osudí nejvyšší soutěže zařadit. V lednu 2015 bylo definitivně oznámeno, že postup byl shledán neplatným a klub tak bude na konci sezóny opět přesunut do druhé ligy a to bez ohledu na to, na jakém místě prvoligové tabulky skončí. S touto (de)motivací v zádech tým skončil na posledním místě.

Pobyt ve druhé lize trval až do roku 2020, od té chvíle je ovšem nutné s Racingem znovu počítat. V poslední sezóně skončil na druhém místě za suverénním PSG a nádavkem získal domácí pohár. Jako třešničku na dortu dokázal tým na startu letošního ročníku vyhrát domácí superpohár, když vítěze Ligy mistrů PSG porazil 1:0!

Legendy klubu

Absolutní ikonou a rekordmanem klubu je Éric Sikora. Tento věrný pravý obránce strávil v Lens celou svou profesionální kariéru (1985–2004) a odehrál neuvěřitelných 515 zápasů. Byl u historického mistrovského titulu v roce 1998 a později v klubu působil i jako trenér.

Guillaume Warmuz byl legendární brankář, který v klubu odchytal 424 zápasů (1992–2003). Klíčový muž zlaté éry svými zákroky dotáhl Lens k titulu v Ligue 1 a do semifinále Poháru UEFA.

Nekompromisní stoper, pilíř obrany a dlouholetý kapitán Jean-Guy Wallemme za Lens nastoupil k téměř 400 zápasům a zvedl nad hlavu mistrovský pohár v roce 1998.

Fotbal nabízí nejenom veselé stránky a tak vzpomeneme i Marc-Viviena Foého. Kamerunský záložník s obrovským fyzickým fondem a charismatem v Lens odehrál skvělé sezóny a pomohl k zisku titulu. Po jeho tragickém úmrtí na Konfederačním poháru v roce 2003 klub na jeho počest navždy vyřadil dres s číslem 17.

Z akademie Lensu vyrazil do světa Raphaël Varane. Jeden z nejlepších stoperů své generace, mistr světa a čtyřnásobný vítěz Ligy mistrů.

Malijský záložník Seydou Keita v Lens strávil 5 skvělých let (2002–2007), stal se kapitánem a svými výkony si vysloužil přestup do Sevilly a následně do slavné Barcelony.

Nesmíme zapomenout na nejslavnějšího trenéra: Daniel Leclercq, přezdívaný "Le Druide" (Druid), jako hráč odehrál za Lens přes 250 zápasů, ale nesmrtelným se stal jako trenér. Právě on dovedl v sezóně 1997/98 RC Lens k jejich jedinému titulu v Ligue 1 a o rok později k triumfu ve francouzském Ligovém poháru.

Česká stopa

Co se české stopy v Racingu Lens týče, pokračujme u trenérů. V padesátých letech se u kormidla vystřídali hned dva. Ladislav Dupal působil jako hlavní manažer týmu v letech 1950-53. V zahraničních pramenech bývá uváděn i jako Ludwig nebo Louis. Karel Michlovský je bývalý československý útočník, který po emigraci trénoval několik francouzských klubů včetně Lens, kde na lavičce strávil necelé tři roky v období 1956-59.

Hráčská stopa v Racingu Lens je čistě slávistická a nabízí zajímavý příběh. O Vladimíru Šmicerovi, který zde strávil tři sezóny, než vyrazil na životní štaci do Liverpoolu, již byla řeč. Následoval jej Radek Bejbl, jenž se do Francie přesunul po angažmá v Athleticu Madrid a působil zde dvě sezóny v letech 2000-2002. Nebyly to však první vlaštovky ve francouzském hornickém regionu. V roce 1952 působil v klubu Jiří Hanke. Pokud někomu toto jméno nic neříká, tak vězte, že tento odchovanec Rakovnického fotbalu působil ve Slavii od roku 1944 celých šest let. V roce 1950 odešel přes Západní Německo do kolumbijského klubu Deportivo Samarios (nynější Unión Magdalena). Po jedné sezoně strávené v kolumbijské lize přestoupil do francouzského RC Lens a odtud do FC Barcelona, kde se setkal s krajanem Ladislavem Kubalou. Pamětníci a historikové už tuší, jaký kruh se tímto uzavřel. Vladimír Šmicer a Radek Bejbl získali se Slavií první titul po 49 letech, jejich předchůdce měl ve své sbírce ten poslední z roku 1947. Protože příběhy mají tendenci pokračovat, v současném kádru Racingu Lens najdeme senegalského fotbalistu Abdalaha Simu, který si také ve Slavii osahal mistrovský pohár. Výrazně k němu přispěl v sezóně 2020/21.   

Současný kádr

Zmínkou o Abdalahu Simovi (#19; 25 let; SEN) můžeme začít okénko o současném kádru Racingu Lens. Nejhodnotnějším hráčem kádru a zároveň gólmanskou jedničkou je teprve jedenadvacetiletý odchovanec Štrasburku Robin Risser (#40; 21 let). Server Transfermarkt má u jeho jména cenovku 30 milionů Euro.

Pokud půjdeme po hodnotě hráčů dle TM, tak následují dva střední obránci Jean-Clair Todibo (#20; 26 let), čerstvá posila z West Hamu  a Ismaëlo Ganiou (#25; 21 let), u nichž svítí cena lehce přes dvacet milionů Euro.

V útoku najdeme ještě dva borce, jejichž hodnota přesahuje deset milionů: Odsonne Édouard(#11; 28 let) v této sezóně ještě nenastoupil, to Franjo Ivanović (#29; 22 let), čerstvá hostovačka z Benfiky, už má za sebou i premiérový gól v novém působišti.

Kapitánem týmu je Florian Thauvin (#10; 33 let), autor rozhodující branky letního superpoháru. Dále v kádru najdeme i jedno hodně známé jméno: Thorgan Hazard (#9;33 let; BEL) je bývalý belgický reprezentant a bratr známějšího Edena.

Trenérem klubu byl jmenován letos v létě Dino Toppmöller. Pokud Vám toto jméno něco říká, tak máte pravdu. Jsou to dva roky, co se Slavia utkala s Eintrachtem Frankfurt, na jehož lavičce seděl právě tento syn zatím ještě stále o něco slavnějšího otce Klause. Již tehdy jsme si při představování připomněli, že Dino se jmenuje po slavném Italském brankáři, kapitánovi mistrů světa z roku Dino Zoffovi. Ve Frankfurtu s Eintrachtem na podzim 2024 Slavia prohrála po sympatickém výkonu 0:1. Nastal čas pro odvetu.

Zápas začíná ve čtvrtek 10.9.2026 ve 21:00, sázková kancelář Fortuna vypsaly kursy:  2,6 na výhru červenobílých, 265 na výhru hostí a 3,45 na remízu.