Ukažme na skutečného viníka (Lidové noviny, 9.6.2011, Miroslav Ševčík, děkan Národohospodářské fakulty VŠE)

V českých podmínkách jsme velmi často svědky toho, že politikové se nechovají korektně. Myslí spíše na vlastní kapsu než na to, co by měli dělat jako svou hlavní náplň. Již od antického Řecka je politika chápána jako správa věcí veřejných, věcí občanů. Bohužel se dnes politika, a to nejenom v české kotlině, stala oblastí prosazování individuálních, případně úzce skupinových zájmů, prostřednictvím tzv. "veřejného zájmu", za který se prohlašuje kdykoliv, kde co a kde kým.
Někdy však dokážou všemocná média přispět k dehonestaci politika, aniž by zkoumala dostatečně podrobně skutečnosti, kvůli kterým daného politika kritizují. Nebylo by dobré házet všechny politiky šmahem do jednoho pytle.
Dovolím si na jeden takový případ upozornit, a to i z toho důvodu, že Lidové noviny jako jediné umožnily jednomu z takto nařčených politiků bránit se alespoň prostřednictvím uveřejněného rozhovoru. Jedná se o kauzu správy volných finančních prostředků šesté pražské městské části prostřednictvím společnosti Key Investments.
Po seznámení se s celým případem musím konstatovat, že jsem byl mile překvapen, že ze strany radnice Prahy 6 nedošlo k porušení žádného zákona ani etických norem. Praha 6 vybrala společnost, která byla doporučena renomovaným profesorem, v jejíchž orgánech seděli známí ekonomové a jejíž hospodářské výsledky nevyvolávaly v době výběru ani stín pochybností. Dokonce tento správce finančních prostředků byl vybrán komisí, kde byli zástupci všech politických stran. Radnice Prahy 6 se podle dostupných pramenů chovala i dost obezřetně, protože své peníze svěřila ne pouze jednomu správci, ale více správcům. Rozložila tak tímto riziko.
Radnice postupovala obezřetně i v tom, že správu volných prostředků rozdělila mezi velké bankovní domy a investiční společnosti. Průměrné roční výnosy v letech 2003-2010 ve výši 5,16 procenta vysoce překročily průměrné zhodnocení bankovních institucí. I z toho je zřejmé, že až do roku 2010 se jednalo o relativně výhodnou investici. Zvláště pak ve světle finanční krize, kterou světová ekonomika v letech 2007-2009 prošla.
Asi šlo jen těžko předvídat, že může někdy dojít k vyvedení části peněz na nákup méně hodnotných až bezcenných dluhopisů či že část portfolia některý z manažerů, správců či vlastníků firmy zpronevěří. Tomu lze jen těžko zabránit. Přesto ještě zbývající nevrácené peníze Prahy 6 nejsou definitivně ztraceny. Toto lidské selhání potkalo v minulosti řadu renomovaných bank a některé dokonce přivedlo ke krachu. Za zmínku stojí připomenutí supertuneláře Maddocka. Ten připravil o miliardy dolarů nejenom municipální investory, jednotlivé firmy, ale i významné soukromé osoby, které řadíme mezi osobnosti. V této souvislosti je tak zapotřebí ukázat na konkrétního viníka, a těmi jsou konkrétní osoby spojené s firmou Key Investments a ne bezdůvodně dehonestovat politika, který postupoval dle platných zákonů a předpisů. Vytváří se tak zbytečně prostředí, kdy je kriminalizován úplně každý politik bez ohledu na to, zda skutečně něco spáchal. Snižuje se tak důvěra veřejnosti v politiku obecně a ve fungování demokratických principů konkrétně. Vím, že mnohé čtenáře výše uvedených řádků moc nepotěším. Vždyť je tak jednoduché jenom nadávat. Možná má však dehonestace současného ministra Chalupy v této souvislosti sloužit úplně jiným politickým cílům. A to stojí za zamyšlení.

(MIROSLAV ŠEVČÍK, děkan Národohospodářské fakulty VŠE)