Po výborném vstupu do zápasu a slušně odehrané první půli jste během 25 minut dostali čtyři góly a Lille dvakrát nastřelilo tyč. Jak k tomu mohlo dojít?

Výsledek je krutý a je zkreslený góly na konci utkání. Je jednoznačně naše chyba, že v momentě, kdy máme zkusit ještě utkání zvládnout, pustíme soupeře takhle do brejků. Je to velké zklamání, věřil jsem, že to dneska můžeme zvládnout, myslím si, že první půle byla odehraná slušně, ve druhé to bylo naše selhání.

Byl zlomem inkasovaný gól na 1:1?

Ne, myslím, že se to zlomilo až potom, pořád to bylo jen 1:1.

Ty sis dal vlastní gól...

V životě se mi to nestalo, nechtěl jsem tomu věřit, myslel jsem si, že je to sen. Někdo to přede mnou promáchnul, s tím jsem i nějak počítal, ale jak byl balón kluzký, trefil mě do kolena a bylo to v bráně.

Co se stalo v závěrečných 25 minutách, došly vám síly?

Nevím, myslím, že síly nám určitě nedocházely, v tom to nebylo. Nechali jsme soupeři víc prostoru, dokázal toho využít a vyšlo mu hodně akcí. Chtěli jsme zvrátit stav 1:1, bylo nás hodně vepředu a málo vzadu a soupeř toho dokázal využít, ať už ztrát balónu na vlastní půlce nebo rychlých brejků.

Měli jste hrát na remízu nebo zkusit dál útočit?

Pokyny před zápasem byly, že jsme chtěli vyhrát, nechtěli jsme bránit v deseti, přeci jen jsme byli domácí tým. Za stavu 1:1 jsme neměli pokyny, že bychom měli držet remízu, ale být stále aktivní a agresivní, nedokázali jsme si s tím ale poradit.

Co udělá taková prohra s psychikou týmu?

Musíme to hodit za hlavu, rozebrat si chyby a poučit se z nich.

Po zápase jste si navíc vyslechli své i od fanoušků...

Byl to nepříjemný pocit, protože fanoušci jsou výborní, povzbuzovali nás celý zápas a my uhrajeme takový výsledek. Mají právo být naštvaní, i tak jsme ale za nimi chtěli jít a vyslechli jsme si nepříjemné věci, to k tomu ale patří. Nakonec to skončilo tak, že pokřik se udělal, v tom jsou skvělí. Když jsem dostal slovo, přislíbil jsem za tým, že v pondělí to bude vypadat jinak.