Obvolával a obmailovával jsem známé jestli také nejedou vlakem nebo o někom nevědí. Marně. Přesto jsem ve čtvrtek, kdy se upřesnil termín, šel koupit jízdenky.

Cesta tam 

Každý slávista si určitě prosurfoval internet, aby se o Sheriffu, potažmo o Podněsteří co nejvíce dozvěděl. Možná někdo by i vlakem jel, ale odradily ho zážitky cestovatelů líčících dlouhé výslechy na hranicích, které skončily až po úplatku v řádu desítek dolarů. I v samotném Tiraspolu je prý nutné mít oči na stopkách, protože všude číhají policisté, kteří pod sebemenší záminkou inkasují tučné pokuty. Pro mě nastala první komplikace už při kupování lístků v Ostravě. V pohodě mi prodali zpáteční lístek do Tiraspolu, lůžko do Kotowska, rezervaci z Kotowska do Tiraspolu už ne, protože na vlak, kterým jsem chtěl jet, České dráhy rezervaci prodávat nemohou. Neuspěl jsem jen s lehátkem na zpáteční cestu z Oděsy do Ostravy na 31.7. (přímý vůz Oděsa - Praha jezdí obden), ale to jen proto, že příděl 6 lůžek pro České dráhy byl už vyčerpán. Zpáteční cestu vyřeším v Tiraspolu. Času tam budu mít dost - jízdenka mi platí dva měsíce.

Začátek cesty mi ale zkomplikoval nějaký připálený mozek z Českých drah, který nařídil v lůžkových vozech noční klid od jedné do páté hodiny. Do vlaku proto musím nastoupit v Hranicích, odkud odjíždí v 0.58 h. Velice příjemné překvapení mě čekalo v Krakově. Probudil jsem se, vyšel na chodbu a tam vidím Davida Votrubu a Lukáše Jelínka. Ti také neměli začátek cesty bez problémů. "Ochotný" pokladník ČD v hlavním městě Praze jim prodal lístky jen do Kotowska a navíc jen tam. Až do  Moldávie to podle něho nejde a zpáteční z Ukrajiny také ne. Přestupujeme v Kotowsku. Hoši si kupují lístek s rezervací do Tiraspolu. Lístky na zpáteční cestu z Tiraspolu vystavit nelze a tak si alespoň kupují na vlak z Vinice do Čopu. Plánují odjezd v noci po zápase z Tiraspolu v 1.48 h. Já s žádostí jen o rezervaci neuspěju. Na dálkové vlaky se na Ukrajině prodávají jen lístky s rezervací na konkrétní vlak. Do vlaku samozřejmě nastupujeme všichni a já se s průvodčí domluvím, že rezervaci ji doplatím. Blíží se ukrajinsko/podněsterská hranice. Pod dojmem hororových článků uvažujeme, kolik budou pohraničníci po nás chtít a na kolik to půjde usmlouvat a jestli nás vůbec do Podněsteří pustí. Razítko do pasu, formální otázka po účelu cesty a to je všechno! Potíže mají spíš domorodci, kteří vezou z Moskvy plné kabely a kufry věcí, které si tam nakoupili. Před vystoupením dávám průvodčí 5 euro, ona mi samozřejmě místenku nevystaví. Mimochodem nástup bez místenky do Pendolina stojí minimálně 200 Kč.

V Tiraspolu

Na nádraží čeká Davida a Lukáše nepříjemné překvapení. Pokladní jim lístky do Vinice prodat nemůže. Mezinárodní jízdenky může prodat jen cizincům s ruským nebo ukrajinským pasem. Je to jedna ze zvláštností podněsterské nezávislosti. Železnice v Podněsteří provozují Moldavské železnice a ty nedaly pokladně v Tiraspolu oprávnění. David a Lukáš se musí smířit s tím, že za jízdenky z Vinice zaplatili zbytečně. Najdeme si spojení autobusem do Oděsy v 6.30 ráno po zápase a odjíždíme do města ubytovat se. Na internetu, ač předem nedomluveni, jsme si vytipovali Lena´s flat v centru města. Zazvoníme a máme štěstí. Nic jsme si předem neobjednávali, ale půvabná paní bytná nás ubytovává na dvě noci. Je to normální panelákový byt. Domluvíme se, že se zajdeme zaregistrovat na milici a ona mezitím pro nás připraví obývák. V bytě je ještě manžel a dítě. Registraci nám několikrát zdůrazňuje. S ubytováním nepřihlášených cizinců by určitě měla potíže. Odjíždíme zpátky na nádraží. Zaťukáme na okénko úřadovny milice. Teď by měl znovu nastoupit jeden z těch hororových scénářů. Na milici jsme se měli přihlásit hned po vystoupení z vlaku a ne až za tři hodiny. Milicionář se diví, kde jsme se tam vzali, ale nenechá nás odvézt v poutech do cely předběžného zadržení. Mluví anglicky, takže vše probíhá v pohodě. Nechá si ukázat jízdenky, dá nám formuláře, poradí s jejich vyplněním, vystaví potvrzení o překročení hranice a posílá nás do města k vlastní registraci. David s Lukášem si mu postěžují na potíže s lístky na vlak. Sám to nechápe. Někam telefonuje, ale ani jeho intervence nepomůže. Vlastní registrace probíhá pro našince dost ponižujícím způsobem. Z venku zaklepeme na zamřížované okno, přijde úřednice, vezme si dokumenty a zase odejde. Nikde žádná lavička, kdyby pršelo, mokneme. Pro nás se navíc prodlouží, protože slečna přijde a vrací nám dokumenty s tím, abychom jména napsali azbukou a mezitím začne odbavovat další. Registrujeme se na tři dny, takže nic neplatíme. Ani náznak jakékoliv snahy vymámit z nás úplatek. Vstupní formality máme za sebou a můžeme se vydat do města. Centrum Tiraspolu je postavené ve stylu socialistického realismu. Široké bulváry, rozlehlé parky. Ostrava-Poruba, kde bydlím, je postavená ve stejném stylu. Po památkách nejdeme, protože je vedro a pitný režim se dodržovat musí. Milicionáři si nás vůbec nevšímají z jednoduchého důvodu. Ve městě jsme žádného neviděli, samozřejmě s výjimkou okolí stadionu před a po zápase. A pak taky, už v den zápasu, si jedeme ke stadionu po předchozí domluvě s panem Zlámalem vyzvednout lístky. Zajistil nám je mezi slávisty, kteří přiletěli letadlem. Moc mu za to děkujeme. Jak jsem viděl ve fan shopu Sheriffu, kde byl i prodej lístků, sektor byl vyprodaný. To, že byly zadarmo nás taky potěšilo. Oceňujeme, že Slavia ocenila naší věrnost. Když se vydáváme na zápas, oblékám si slávistický dres, čepici a beru vlajku. V Ostravě, bych takhle oblečený na Bazaly živý nedošel, ale tady v pohodě. V trolejbuse po zápase jsme centrem pozornosti, kdekdo s námi navazuje rozhovor a fotí se s námi. Když vystoupíme, odmítáme pozvání třech mládenců na pivo. V Tiraspolu je zvykem si koupit v obchodě dvoulitrovou plastovou láhev piva a vypít ji v parku. Oni naopak neodmítali pozvání do normální hospody. Pro nás normální, pro ně moc drahé. Rusko anglicky se bavíme skoro do rána. Když nám číšník přinese účet a hoši vidí sumu, letí číšníkovi vynadat, že chce cizince vzít na hůl. Účet je ale v pořádku. Družba je družba. Panové, případně i dámy! Není takováhle družba lepší než fighty?

Cesta zpátky

Po příjezdu na podněstersko/ukrajinskou hranici řidič autobusu posbírá pasy a za chvíli přichází s tím, že tři Češi musí jít na kontrolu osobně. Tak přeci jen šikanám a vydírání neunikneme. Zase nic. Pohraničník se chce jen podívat na exotické cizince. Musíme sice přinést i zavazadla, ale to jen proto, že chce vidět slávistickou vlajku. Plechovku Gambrinusu mu dávám, aniž by si o ni řekl. O druhou pro oficíra si řekne sám. V Oděse si Lukáš s Davidem kupují lístky a lůžka do Prahy. Já mám lístek platný z Kotowska a úsek z z Oděsy do Kotowska musím vyřešit tak, že pojedu o vlak dřív a z Kotowska si kupuji lůžko do Krakova. Naše cesty se rozdělují.

Kolik to stálo

Doprava: vlak Hranice - Tiraspol, autobus Tiraspol - Oděsa, vlak Oděsa - Ostrava 4 602 Kč. Ubytování: dvě noci 30 eur.