Jak se změnil Tomáš Pekhart za tři roky od našeho posledního rozhovoru?

Byly to tři roky obrovských životních a fotbalových zkušeností. Myslím si, že v životě mě asi už nic moc zaskočit nemůže, v šestnácti letech jsem odešel a byl jsem v zahraničí sám bez rodiny, bez kamarádů, musel jsem se o sebe starat sám. V jiné zemi, jazyk jsem moc neuměl. Fotbalově jsem se zlepšil, zvykal jsem si na jiný styl fotbalu, který je náročnější, rychlejší, fyzicky namáhavější, všechno tohle mě obohatilo.

Jaké byly odlišnosti v trénincích Tottenhamu v porovnání se Slavií?

Asi nebylo vše tolik svázané s taktikou, pořád se hrají zápasy, vlastně každý třetí den, na ně je kladen hlavní důraz. Ve Slavii se dost běhá, tam se nabírá fyzička v utkáních, vše se tam dělá na tréninku s míčem.

Projevila se v Čechách tvoje lepší fyzická kondice oproti spoluhráčům?

Než jsem do Slavie šel, byl jsem dva nebo tři týdny zraněný. Asi jsem něco z fyzičky ztratil a pak jsem ji tady musel nabírat zpátky, s klukama jsem se asi srovnal. Teď po devadesáti minutách proti Zlínu jsem toho měl dost, hrál jsem zápas po dost dlouhé době.

Když se vrátíme ke tvému přestupu do Tottenhamu, co hrálo hlavní roli v tom, že jsi do Anglie v šestnácti letech odešel?

Určitě tam byly kladné i záporné stránky. Někdo říkal, že je to chyba, někdo, ať to zkusím. Já se rozhodnul, že to zkusím, a myslím, že jsem se tam neztratil a dalo mi to skutečně hodně. Nebavil jsem se o tom přestupu ani s dalšími hráči, kteří odešli v mladém věku do zahraničí, můj manažer pan Paska to rozhodnutí nechal na mě. Říkal jsem si, že už taková nabídka nemusí nikdy přijít, bůh ví, kde bych byl, kdybych zůstal ve Slavii, třeba bych se zranil, nebo bych už fotbal vůbec nehrál, opravdu nevím.

Před přestupem do Tottenhamu jsi absolvoval zimní přípravu s áčkem, ale pak jsi hrál za béčko, byl to jeden z důvodů k odchodu?

Už si přesně nevzpomínám, jak to tenkrát bylo, v zimní přípravě jsem za áčko odehrál několik utkání a pak jsem se vrátil z reprezentačního srazu a začal se řešit Tottenham. Nabídku jsem dostal, tak jsem to zkusil, pak jsem šel do béčka. Za měsíc a půl jsem odcházel, takže jsem se připravoval na odjezd.

Co vše bylo nakonec jinak, než jsi si představoval?

Přijel jsem tam mladý, není moc hráčů, kteří by v šestnácti, sedmnácti nebo osmnácti hráli Premier league. Když jsem hrál za áčko v přípravných zápasech, góly jsem dával, ale  šanci v soutěžních zápasech jsem nedostal. To je otázka pro trenéra, proč to tak bylo.

Nejdříve jsi hrál za Akademii, můžeš nastínit, jaká je organizace soutěží Akademie a rezervy?

Akademie, nebo respektive "osmnáctka" je vlastně český A dorost, jsou tam čtyři skupiny a hraje se dvoukolově každý s každým, takže je to podobné české lize. Kluci, kteří hrajou dobře za osmnáctku, jdou do  béčka, tedy rezervy, které je jako béčko tady, je to rozdělené na dvě skupiny v rámci Anglie. Jeden rozdíl tam ale je, v kádru áčka je třeba třicet hráčů a ti, co nejsou nominovaná za áčko, jdou hrát za béčko. Béčko tedy není klasická juniorka jako tady. Soutěž rezerv má vcelku vysokou úroveň, myslím, že je to docela kvalitní soutěž. Hrál jsem v ní třeba proti Milanu Barošovi, Patriku Bergerovi. Není potupa, když jde někdo hrát za béčko.

Jak vypadal život v Akademii?

Áčko a Akademie trénují v jednom tréninkovém centru, kde jsme měli zajištěné v kantýně jídlo během celého dne. Ráno jsem tam přišel, nasnídal se, měli jsme trénink, další trénink, najedli jsme se a mohli jsme jít domů.

Jaké bylo národnostní složení hráčů v Akademii?

Když jsem do ní přišel, tak kromě mě tam byli cizinci jen jeden kluk z Norska a Francie, jinak všichni Angličani. To je rozdíl mezi většími kluby jako Arsenal nebo Manchester, které mají cizince z každého kouta světa.

Jak to bylo v Akademii se školou?

Když jsem odcházel z Čech, tak jsem byl na obchodní akademii, kde jsem se bohužel nedohodl na individuálním plánu, takže jsem studium přerušil a ukončil s tím, že přejdu někam jinam. V Anglii je to se školou jinak než tady, fotbalisti končí výuku v šestnácti, dělají něco jako maturitu, říkají tomu A level, ale netuším, jakou to má úroveň. Já přišel do Anglie v sedmnácti, takže už jsem nic nedělal, jen jsem měl každý týden čtyři hodiny angličtiny, abych se naučil pořádně anglicky.

Vrátil jsi se ke škole v Čechách?

Asi rok jsem s ní nic nedělal, ale teď studuju v Sušici cestovní ruch, je to vlastně taky obchodka. Vrátil jsem se ke škole, protože si ji chci určitě dodělat. Jsem teď ve druháku a mám individuální plán .

Byla škola jedním z důvodů, proč jsi se vrátil do Čech?

Na prvním místě je pro mě fotbal, ale je určitě důležité mít střední školu, doufám, že se zdárně dopracuju k maturitě

Chtěl jsem odejít už po roce

Je stejně těžké dostat se v Tottenhamu z béčka do áčka jako ve Slavii?

Evropské velkokluby kupují velmi mladé hráče a připravují si je v béčku do A týmu, to je všeobecně známý trend. Určitě je rozdíl, když je v béčku Angličan a když je tam hráč, kterého koupili za velké peníze.

V první sezóně za Akademii jsi ve 20 zápasech nastřílel 19 gólů, to je velice slušná bilance.

To bylo dobrý, po pěti zápasech jsem šel hrát i za rezervu, kde mi dávali "čuchnout". Za béčko hrálo třeba devět hráčů z áčka, takže ze začátku jsem chodil jenom na lavičku a pak na několik minut do zápasu. Po první sezóně v Akademii jsem byl přeřazený do áčka, se kterým jsem trénoval, a chodil jsem hrát za béčko.

Loni v létě jsi pak šel hostovat do druhé ligy do Southamptonu, což musela být v devatenácti letech zajímavá zkušenost. Jaká je anglická druhá liga?

Všichni mě připravovali na to, že hodně tvrdá, já byl překvapený, že to nebylo až tak hrozné, že to není jen o nakopávání míčů dopředu. Myslím, že je to docela kvalitní soutěž a že hráči, kteří tam jsou, se dají srovnávat s těmi, co kopou Premier league. Oproti Premier league je to asi pomalejší, ale neřekl bych, že tvrdší.

Kdy jsi byl nejvíc zklamaný, že jsi nehrál za áčko Tottenhamu?

To bylo v momentě, kdy jsem byl povolaný na mistrovství Evropy do 19 let, a v Tottenhamu mi říkali, ať nikam nejezdím a zůstanu, že budu hrát a že nejdůležitější je příprava. Že když budu hrát v přípravě, budu hrát i v lize. Poslechl jsem je a nejel jsem, ačkoliv mistrovství Evropy devatenáctek pro mě byl jeden z vrcholů kariéry, ale obětoval jsem ho s tím, že by bylo super hrát od nové sezóny Premier league. Hrál jsem v přípravě, hned v prvním zápase jsem odehrál poločas, vstřelil dva góly, všichni mě plácali po ramenou, v novinách vyšly články o mně. A když přišla sezóna, tak Tottenham koupil nového útočníka, takže jsem se zase posunul na místo čtvrtého útočníka a buď jsem byl na lavičce nebo na tribuně.

Bavil se s tebou trenér o tvém postavení v týmu?

Damien Comolli (sportovní ředitel, pozn. aut.) mi říkal, ať jsem trpělivý, že budu hrát. Já jsem trpělivý nebyl, chtěl jsem hrát, už po prvním roce jsem chtěl odejít na hostování, ale pořád mě drželi v klubu. Důvod byl ten, že po dvou letech v klubu jsem se stal odchovancem a mohl jsem být napsaný na B soupisku UEFA, s tím, že nebudu zabírat místo na A soupisce. Po dvou letech jsem chtěl odejít, proto jsem šel do Southamptonu.

Jak se ti dařilo ve druhé lize?

Začátek byl dobrý, ve druhém zápase jsem dal gól, hrál jsem. Navíc tam byl Ruda Skácel, takže bylo fajn být v klubu s Čechem. Bylo nás tam asi šest hráčů na hostváné, asi po deseti utkáních, si mě zavolal ředitel s tím, že na nás nemají peníze. Dva měsíce jsem byl na lavičce, hrál jsem jen pár minut, přes mě se dostal do sestavy útočník jejich Akademie. Čekal jsem asi měsíc a půl, než mi vyprší hostování a vrátil jsem se do Tottenhamu s tím, že už nechci nic podobného zkoušet, když nevím, do čeho jdu.

Měl jsi i jiné nabídky na hostování vedle Slavie?

Měl jsem i jiné nabídky, ale nechtěl jsem do zahraničí, ať už do Německa nebo Nizozemska, musel bych si tam zase zvykat a to jsem nechtěl. Návrat do Čech pro mě byl jasnou volbou, ve Slavii jsem znal trenéra, který mi volal, že o mě má zájem, prostředí klubu, ve kterém jsem vyrůstal. Chtěl mě trenér i vedení, myslím, že to byl nejlepší krok, co jsem mohl udělat, vrátit se do Slavie.

Generální ředitel Petr Doležal říkal, že Slavia už o tvoje hostování měla zájem několikrát, věděl jsi o něm?

Ke mně se to doneslo až tady. Damien Comolli mi pořád říkal, že sice ostatní kluby o mě mají zájem, ale Tottenham si mě připravuje pro áčko a nikomu mě nepůjčí. Konkrétní jména mi neříkal. To, že o mě měla Slavie zájem už dřív mě utvrdilo v tom, že je dobré do Slavie jít, že o mě stojí a šanci dostanu.

Jak se za tři roky změnila Slavie?

Tak určitě tu stojí stadion, ten tady nebyl (smích). Viděl jsem ho poprvé když jsem přišel na tiskovku, do té doby jsem o něm jen slyšel, že je to stadion anglického typu. Je to super, jak jsou lidi u hřiště. A je skvělé, že máme zase stadion doma v Edenu. Hodně se samozřejmě obměnil hráčský kádr, znal jsem jen mladé kluky, Marka Suchého, Petra Jandu, Honzu Hoška, se kterým jsem hrál ještě v Klatovech. A asi i po finanční stránce je to ve Slavii lepší, od té doby, co se dostala do Ligy mistrů, to jde všechno k lepšímu, nejsou dluhy, vyhrál se titul... Myslím, že za pár let se v Evropě prosadí ještě víc.

Reprezentační útok Necid, Pekhart? Snad jednou ano

Hodně lidí tě bude srovnávat s Tomášem Necidem, místo kterého jsi v podstatě přišel. Hráli jste spolu dlouhou dobu v dorostu, v reprezentaci, jste kamarádi?

Jsme spolu pořád v kontaktu, píšeme si na ICQ, není mezi námi žádná závist nebo rivalita. Vyrůstali jsme spolu, přejeme si úspěchy, tedy zatím mu spíš přeju já, on mi zatím nemá co přát.

Vaše kariéry se vyvíjely odlišně, ty jsi odešel do zahraničí velmi mladý, on si počkal a přestoupil až teď. Řešili jste spolu vaše přestupy?

Můj odchod do Tottenhamu vůbec. Když jsem se dozvěděl, že Tomáš přestoupil do Ruska, byl jsem trochu překvapený, jakou cestou se vydal, měl nabídky z Německa a dalších zemích. Já osobně bych asi nešel touhle cestou, ale on je taková nátura, že je mu asi  jedno, kde hraje. Hned v prvním zápase vstřelil gól a CSKA získalo Superpohár, tak aby mu to šlo takhle dál.

Dokážeš si představit, že bys zůstal ve Slavii, a na podzim by útok áčka hrál ve složení Pekhart, Necid? Nebo jednou v reprezentaci...

Byl bych rád. Když jsme hráli za dorost, tak jsme dali za sezónu dohromady i padesát gólů, rozuměli jsme si na hřišti a bylo to znát i v reprezentaci.

Potkal jsi se v áčku se spoluhráči, kteří prošli ve Slavii dorostem, béčkem a dostali se do áčka. Asi to byl klidnější kariérní postup, než jsi zvolil ty. Zvolil jsi si správnou cestu?

Já jsem si vybral jinou cestu, kluci to měli ve Slavii asi opravdu klidnější. Lidi říkali, že nejsem v Anglii na očích, šel jsem tam s tím, že se buď prosadím nebo ne a lidi mě odepíšou nebo naopak. Naopak třeba od Necky nikdo moc nečekal, najednou zazářil. Kdyby nezazářil, tak je třeba pořád v Jablonci a nikdo o něm moc neví, o mně všichni věděli, že jsem v Anglii. Nelituju toho ale, obohatilo mě to, zpětně bych tam šel znovu.

Dospěl jsi tam? Přeci jen jsi musel řešit jiné věci než tví sedmnáctiletí vrstevníci.

Já jsem dospěl už ve třinácti, kdy jsem šel do Prahy na internát. Možná právě pro mě bylo horší jít do Prahy než do Anglie. Byl jsem už zvyklý být sám, jenom, jsem šel do jiné země. S kamarádama ze školy jsem se nestýkal, nebyl jsem tady a nebylo to možné. Teď to zkouším dohnat, co jsem se vrátil. Myslím, že jako fotbalisti řešíme jiné věci, i když jsme mladí, je to jiný svět. Nikdy jsem třeba neměl problém s tím, že vyděláváme slušné peníze a začal bych třeba hrát automaty nebo pít, to mám v hlavě srovnaný. Někdy si říkám, jak bych dopadl, kdyby mě rodiče ve třinácti nepustili ze Sušice do Prahy, jak bych asi dopadl, jestli bych dneska s kamarádama ze Sušice neseděl v hospodě u piva. I ti, kterým jsem nejvíc věřil, že se toho vyvarují, k tomu nakonec sklouzli. Je všeobecná představa, že v Praze je lákadel k flákání mnohem víc, ale paradoxně jsem se s tím nesetkal, pohybuju se ve společnosti lidí, kteří to nedělají, nepřijdu s takovýma lidma do kontaktu. V Sušici z pocitu nudy lidi chodí do hospod a tak.

Jaká jsou tvá očekávání pro letošní rok?

Chtěl bych se ve Slavii prosadit, dávat góly a vyhrát titul.

Hostuješ ve Slavii do konce roku, co bude dál?

Kdyby se mi dařilo, rád bych tady zůstal.

Takže netoužíš vrátit se do Anglie a prosadit se tam?

Ne, neberu svůj návrat do Anglie jako nutnost. Je mi devatenáct, nevidím důvod, proč bych měl odtud utíkat, když se mi bude dařit. Jsem tu ale teprve měsíc, takže je předčasné řešit, co bude na konci roku. Beru to jako staronový začátek.

Některé články o tvém návratu do Slavie vyznívaly, že působení v Anglii byl naprostý propadák...

Šel jsem do Anglie strašně mladý, v novinách už se o tom nějakou dobu psalo a lidi si myslí, že je mi přes dvacet. A já jsem přišel do Slavie ve věku, kdy ostatní kluci začínají hrát ligu, ale už jsem něco zažil, hrál jsem třeba i tu druhou anglickou ligu. Nevím, jestli fanoušci vnímají, kolik mi je let, vždyť mám všechno před sebou. Možná si myslí, že jsem starší i kvůli tomu, že dva roky hraju v jednadvacítce, ale ne všem nutně musí být jednadvacet. Třeba o Honzovi Hoškovi novináři píšou jako o mladíčkovi a já jsem ještě mladší než on.  Působí to na mě tak, že lidi si myslí, že jsem starší než ve skutečnosti.

V dalším domácím zápase přivítá Slavia v Edenu Spartu, jak se těšíš na své první derby?

Těším se moc, pro hráče i fanoušky to bude vrchol jara. Doufám, že nastoupím a nastřílím jim pár gólů a na konci zápasu budeme mít důvod k radosti (smích).