Uzavřela se etapa šestnácti let práce pro Slavii, jaké vzpomínky na toto období převažují?

S odstupem času převažují ty hezčí věci, ty horší člověk spíš spolkne a zapomene. Na Slavii chodím padesát let, šestnáct let jsem v ní pracoval, je těžké se s klubem po tak dlouhé době rozejít a vzpomínat na něj ve zlém. Klub za nic nemůže, Slavia je jen jedna.

Šestnáct let je i zhruba doba kariéry fotbalisty na vrcholové úrovni. Jaký je to pocit potkávat teď v šatně fotbalisty, kteří na začátku 90. let přišli jako mladíčci?

To je na tom to krásný, třeba Patrik Berger a Vláďa Šmicer jsou takovým synonymem těch šestnácti let. Pamatuju si je jako šestnáctileté, sedmnáctileté, kdy se dostali do áčka, nosili bágly a dneska jsou to vážení pětatřicetiletí fotbalisti na sklonku kariéry. S Patrikem ani Šmícou jsme kontakt nikdy nepřerušili, za Patrikem jsem lítal na návštěvy, s Vláďou jsme byli v telefonickém kontaktu a vídali jsme se, když byl v Praze s nároďákem. To jsou kluci, kteří mi udělali hroznou radost. Je jich samozřejmě víc, ať už Radek Bejbl, Honza Suchopárek, Pavel Kuka, Karel Rada, Luboš Kozel,  výborný kluk a fotbalista, kterého zbrzdila zranění. Nechci na nikoho zapomenout, dalo by se jmenovat dál. Z poslední doby třeba Standa Vlček, skvělý fotbalista a hlavně charakterově výborný člověk. Nebo bratři Doškové, Karel Piták, nebo Jarda Šilhavý, výborný fotbalista, jeden z povahově nejlepších kluků, co jsem v kabině zažil.

Jaký máte k hráčům vztah?

V některých případech je to vztah táty a syna, v některých přátelé, před tátou by asi nedělali takové skopičiny jako přede mnou (smích). Patrikovi jsem byl za svědka na svatbě, je mi mentálně nejbližší, je to taková moje slabost. Většinou po návratu ze zahraničí mi hodně kluků volá, že má pro mě dres, ozvou se sami.

Kolik máte dresů ve sbírce?

Budu teď dělat inventuru, odhadem tak 280. K obrovské radosti manželky je mám v pokoji ve skříních, místa zaberou opravdu hodně. Jsou tam ale věci, které částečně mapují mou kariéru ve Slavii, kdy jsme si vyměňovali pohárové dresy, mám kompletní sbírky, jak jsme hráli Ligu mistrů, předloni Pohár UEFA. Když si k nim pak člověk sedne, vybaví se mu i konkrétní zápasy všechny momenty.

Jaký je nejcennější kousek?

Spíš tam mám rarity, třeba Pavel Řehák mi ze svého pobytu v Japonsku přivezl dres Nového Jižního Walesu, když hráli s výběrem australského státu. Jsou to dresy z celého světa.

S Františkem Zlámalem jste ve Slavii prožili spoustu let, všechny porážky a výhry. Máte vůbec medaile za ligové tituly?

Medaile mám za oba tituly. Jenom mě mrzí, že u toho druhého Boby nebyl, odešel rok předtím. K okolnostem jeho odchodu se nechci vyjadřovat, ačkoliv jsme to probírali, je to spíš otázka pro něj. Celých patnáct let jsme prožili krásné věci, dokázali jsme se hádat o politice, o nesmyslech, všichni si mysleli, že si dáme do tlamy a za pět minut jsme byli v pohodě. Jezdili jsme spolu v autě, ze všech realizačních týmů mi byl naprosto nejbližší, jelikož jsme spolu byli pořád. Hráči a trenéři se střídali, ale my zůstávali celou dobu. Na Frantu hrozně moc rád vzpomínám a vždycky ho rád uvidím. Tituly jsem zažil dva, mohlo jich být víc. Moc rád vzpomínám na první, s Frantou Ciprem, Boby Zlámalem, nebožtíkem doktorem Lojzou Ullmanem. Mrzí mě, že jsem nikdy neudělal titul s Mírou Beránkem, s Frantou Adamíčkem, Pavlem Trávníkem, protože to byla vždycky dobrá sestava a parta.

Jak jste snášel všechny porážky, neúspěšné kvalifikace o Ligu mistrů?

Nepostoupilo se i s letoškem šestkrát, to už je deprimující věc. Myslím si, že asi nebudu vzpomínat na zápas na Spartě, kdy jsme prohráli 1:5 a oni zároveň slavili titul. Zase porážky ke sportu patří, když je soupeř lepší. Horší je, když se člověk ze zákulisí dozví, za jakých podmínek k porážkám došlo, ale to se samozřejmě nedá doložit.

Kritizoval jste někdy hráče za špatné výkony nebo za to, že na hřišti nenechali srdíčko?

Hned po zápase je člověk v emocích, stejně jako hráči, a je šance plácnout nějaký nesmysl, který pak člověka mrzí, lepší je se sebrat a jít z kabiny pryč. Přeci jen na hřišti hrajou hráči a tam jsou lídři, kteří mančaft vedou, ty si mají věci v kabině vyříkat. Pokud já si vzpomínám, nikdy jsem hráče nekritizoval.To, že člověk je s nimi celý týden při tréninkách a dělá legraci neznamená, že je může kritizovat.

Ze Zeleniny do Slavie
Co jste vlastně dělal předtím, než jste začal pracovat ve Slavii?

O mně se říká, že jsem Slavii sponzoroval dřív, než toto slovo bylo známé. Patnáct let jsem pracoval ve skvělém podniku Zelenina Praha (smích). Takže na Mikuláše a Vánoce dostávali hráči banány a mandarinky, které byly podpultové zboží. S většinou hráčů jsem se znal osobně, takže vazba byla.

A jak jste se dostal do Slavie?

Všichni mě znali, včetně maséra Přémy Čecha, který asi můj příchod inicioval. Přišel jsem za Korbela, prošel jsem přijímacím řízením. Byl u toho tenkrát i Ivo Lubas.

O náplni vaší práce se toho moc neví, můžete ji přiblížit?

Je to dáno obdobím. Jestli se hraje liga a je jeden trénink dopoledne, je to jednodušší. Když začne zimní nebo letní příprava, zimní je samozřejmě nejhorší, jedete na hory, hráči mají dvoufázové tréninky, my jsme vyloženě přes to zajistit oblečení, všechno s sebou sbalit. Objem oblečení od sponzorů je dnes značný, když to porovnám se svými začátky, kdy kluci měli třeba jen dvoje tréninkové vybavení. Dále se před novou sezónou musí včas udělat objednávky, aby byl kádr od sponzora vybavený, co se týče velikostí, dále musím počítat s tím, že někdo v létě přijde nový, samozřejmě neodhadnete, jak bude velký, ale alespoň něco do zásoby mít musíte. V kabině je pak 33 lidí s realizačním týmem, to je všechno potřeba sbalit, když se jede někam na venkovní zápas.

Zapomněl jste někdy na něco?

Na nic zásadního snad ne. Jenom jednou se nám to všechno zkomplikovalo. Byla to podobná aféra jako teď, kdy si Kladno muselo v Ostravě půjčovat ostravské dresy. Ze začátku se mi stalo, že jsem v Ostravě měl červenobílé i modré dresy, ale kombinace domácích byla taková, že jsme v nich hrát nemohli, takže jsme nastoupili také v ostravských. Na rozdíl od Kladna jsme tam ale 3:2 vyhráli. Chtěli jsme ty vítězné dresy koupit. U slávistických dresů je problém, jsou specifické a musí se nechat šít u každé firmy. Ze žádné kolekce nevzejdou. Musí být zajištěny včas, ale pokud by byl problém s barevnou kombinací soupeře, výrobce má hodně kolekcí, které jsou dostupné v podstatě hned. Třeba před zápasem s AS Řím nám vykradli šatnu, včetně dresů a kopaček, ale Adidas tenkrát zajistil, že se hned přivezli náhradní, to byla paráda. Na pohárové dresy se třeba berou i čtvery brankářské dresy, nikdy nevíte, co si rozhodčí vymyslí.

Jak je to s praním dresů a prádla všeobecně, kdo ho pere?

Ve starém Edenu byla prádelna, kde vždycky praly ženský. Na Strahově se nepralo, tady v Edenu prádelna není, takže se to vozí do prádelny.

Nikdy nechápu, jakým práškem se z dresů odstraní bláto a tráva. Znáte nějaký trik?

Co jsem slyšel, tak aby pustila tráva a hlína, musí se to namočit do sava, hlavně teď na podzim.

Nemusel jste někdy dresy žehlit?

Jsou vyrobený z materiálu, který se nežehlí, hned po vyprání se vyvěsí a vypadají pěkně.

A co aviváž?

Značku nevím, ale to je samozřejmost. Přece nemůžeme hráče v Lize mistrů oblíkat do nějakých smradlavých trik, musí vonět.

Možná jsem měl mlčet
Můžete se vyjádřit k vašemu odchodu ze Slavie? Mezi důvody, které se neoficiálně uváděly, bylo i vynášení informací do médií. Máte k tomu nějaký komentář?

Je zajímavé, že  teď slyším, že jsem vynášel informace do médií. To je naprostý nesmysl, to zdůrazňuji. Pokud někdo toto obvinění vyslovil, byl bych rád, kdyby mi ho dokázal říct do očí, protože je to naprostý blábol. Ode mě se nikdo z novinářů nedozvěděl víc než odpovědi na konkrétní otázky o fotbale, vyjádření, které vyšlo v novinách jako rozhovor se mnou.

Jaké tedy byly oficiální důvody ukončení spolupráce ze strany Slavie?

Mně nikdo do očí neřekl, co jsem udělal špatně. Bylo mi řečeno, že se rozejdeme, komunikoval jsem pouze s panem Doležalem. Jestli měl  ještě někdo ke mně nějaké výhrady, nic mi neřekl.

Zastával jste se v kabině hráčů?

Kdyby se to dalo zobecnit, je pravda, že na některé věci jsem měl své názory, které se během času potvrdily, ale  člověk se může někdy  i splést. Určitých hráčů jsem se při běžných debatách v kabině zastal, i když nevím, jestli je to správný výraz. V kabině jsem byl pořád, hráčům jsem třeba za sebe vyslovil určitou důvěru nebo jsem řekl, že výkonnostně na tom nejsou tak, jak je to prezentováno. Samozřejmě, na druhou stranu co má co kustod mluvit do sestavy a těchto záležitostí. Já jsem s klukama vycházel dobře, možná to někomu vadilo.

Jste hodně přímý člověk, neměl jste být někdy raději zticha?

Možná můj odchod vyznívá jako moje osobní porážka, určité věci mě mrzí. Společnost je dnes taková, že je někdy lepší nic nevidět a "držet hubu", starat se jen o své, a to je odpověď. Možná kdybych se tohohle držel a neříkal svůj názor, který byl třeba i správný, mohl jsem ve Slavii být pořád.

Měl jste nějaké náznaky ještě předtím, než k ukončení spolupráce došlo?

Ne. Proběhly oslavy titulu, všechno v pohodě, náznaky jsem se dozvěděl až na dovolené, tedy s odstupem 14 dnů.

Přijal jste pracovní nabídku Dukly. Hrálo v tomto rozhodnutí roli početné zastoupení bývalých slávistů ve vedoucích funkcích?

To je podstata věci, díky těmto lidem jsem byl osloven, abych ve stejné profesi pokračoval, to že v Dukle byli Martin Lafek s Michalem Prokešem, to byl důvod, proč jsem tuto práci hned vzal.

Nabídka přišla hned po ukončení spolupráce se Slavií?

Když to vezmu časově, byl jsem asi 24 hodin bez práce. Nabídka přišla velice rychle. Jak se kluci z Dukly dozvěděli, že tato situace nastala, hned mě kontaktovali. Nerozmýšlel jsem se, kluky znám z dřívějška, vím, co od nich můžu čekat. S odstupem času, co spolu půl roku spolupracujeme, jsem za ni velmi rád.

Měl jste i další nabídky?

Proběhlo oťukávání ze dvou klubů, ale to byla mimopražská záležitost a to jsem nechtěl.

Reprezentace? Ne, díky
Na kterého trenéra za šestnáct let nejradši vzpomínáte?

Myslím, že jsem vycházel dobře s všemi. Teď se třeba diskutuje, jestli má být Petr Rada u nároďáku nebo ne. Petr je borec, se kterým jsem rok a půl pracoval, jeho dobrou vlastností je, že co si myslí, to taky řekne, je to otevřený chlap, jde si za svým, i když se třeba občas splete. Přeju mu, aby se mu dařilo. Se spoustou trenérů si voláme, zažil jsem jich dost.

Když jsme u reprezentace, nemrzelo vás někdy, že jste nebyl reprezentační kustod?

Během posledních šestnácti let v reprezentaci převažovali hráči z jednoho klubu, nebo bývalí hráči toho klubu, nevím, jak bych to překousnul, jestli bych se dokázal tvářit příjemně. Těžko říct, to bych asi musel zažít. Samozřejmě s kustodama nároďáku Jardou Johnem nebo Jirkou Šímou máme korektní vztahy, hecovali jsme se, když dělali pro Spartu, ale že bysme nešli na pivo, to ne. Můj cíl byly vždy úspěchy Slavie, takže nároďák jsem neřešil. Třeba teď s Petrem Radou bych tak byl rád, ale nějak to už neřeším. Chtěl jsem se dostat do Ligy mistrů a to se mi povedlo. Je to moc hezký, příjemný pocit, kluci v kabině taky věděli, jak dlouho jsem na to čekal. Je to pak hezký dárek, kluci mi přejí, že jsem se do ní asi tak na popětačtyřicáté dostal.

Máte pocit, že jste to měl do reprezentace stejně daleko jako hráči Slavie?

Známe, jaké bylo vedení fotbalu, kluci ze Slavie neměli kromě roku 96 do reprezentace blízko. Tehdy v ní byl Karel Poborský, který je sice v nemilosti fanoušků Slavie, ale na titulu měl velký podíl a udělal kus práce. Šmíca, Bejbl, Honza Suchopárek, Pavel Novotný, to je parta kluků, se kterou se scházíme do dneška.

Známé jsou vaše básničky, vznikaly improvizací nebo jste je dlouho vymýšlel?

Některé jsou nepublikovatelné. Je to improvizace, věc, která mě napadla v souvislosti s tím, co se dělo okolo. Vždycky šlo o pobavení, nehledal bych v tom nějaké hlubší poselství.

V Dukle jste vymyslel slogan: Ať je září nebo leden, dva tréninky, ručník jeden....

Dukla je ohledně tréninkového vybavení velice solidně zajištěna, ale ručníky jsou dvoje, na zápas a jedny na trénink. Není tam taková možnost sušení prádla, čili se to nedá stihnout, když jsou dva tréninky. Někteří to nechápali, tak jsem je musel upozornit takhle (smích). A dokonce se to dá i publikovat.

Jak to vypadalo, když jste v kabině Dukly potkal zarytého sparťana Jiřího Novotného?

S Jirkou jsme vše probrali, my jsme se i dřív vždy pozdravili a žádné další debaty, jako s génii typu Sivoka, jsme nevedli. Uznávali jsme jeden druhého, bavili jsme se o tom i teď. Jirka sám říká, že by nakopal některý kluky, kteří jsou ve Spartě rok a vydávají velkohubá prohlášení. Se spoustou lidí ze Sparty máme korektní vztahy, přece na sebe nebudeme pořvávat třeba s Honzou Stejskalem.

A jak Jiří Novotný snáší současnou krizi Sparty?

Ptal jsem se ho: Prosím tě, co s tou Spartou budeme dělat, vždyť vám to vůbec nefunguje, já sem ochotnej i pomoct (smích). A on mi říká: S tímhle se nedá udělat nic. A měl pravdu, co předvedli třeba proti Střížkovu, to bylo strašidelné. S nimi by snad neprohrály ani Všenory - to je můj druhý milovaný klub hned po Slavii. Trošku je mi třeba líto Patrika, že je teď otloukánek, ale jednou tam je, tak se s tím musí vyrovnat.

Jak jste bral jeho přestup do Sparty?

Když se to stalo, byl jsem na dovolené. Patrika oslovila Sparta a mně je skutečně jedno, jestli Patrik půjde do Sparty nebo do Benešova. Mám ho rád jako člověka a klubová příslušnost na tom nic nezmění

Není vám líto, že Sparta není ve formě a tak boj o ligové čelo ztrácí trochu náboj?

Zažil jsem to hodněkrát, Sparta bez Slavie a naopak, to není ono. Zredukoval bych ligu na deset mančaftů, ať hrajeme derby čtyřikrát, to je vždycky událost, přijdou lidi. Teď lidi přijdou na fotbal dát si akorát přes hubu. Když Slavia postoupila do ligy, přišlo na první derby na Strahově 50 tisíc lidí, na druhé v Edenu 44 tisíc, nebyly žádné oddělené sektory, nikdo se nerval, jenom jsme se hecovali a po zápase jsme šli na pivo.

Posmíváte se Spartě nebo to držíte v sobě?

To není opatrnost, ale nemusím to nikde vyřvávat, mám samozřejmě zkušenosti, zažil jsem tři sestupy do druhé ligy. Zbožňuju ty jejich kecy před pár lety, jak oni jsou nesestřelitelní a my jsme věčně druhý. Mám radši silnou Spartu a Slavii, ať vyhraje ten, kdo je sportovně lepší a nebude na to mít vliv Milánek Šedivý a podobní exoti.

Od kdy jste chodil do Edenu jako fanoušek?

Hned první zápas 27. září 1953 jsem byl v Edenu s tátou ještě na dětské tribuně, to byla událost. Stadion, který jsme původně měli na Letné, sebrali komunisti, protože by nebylo vidět na Stalinův pomník, teď jsme putovali - Sparta, Strahov, pak když jsem byl v první třídě, už se hrálo v Edenu. Jak sem mohl, jezdil jsem tam, už bez táty, přeci jen se mu nechtělo přes celou Prahu v narvaných tramvajích.

Kolik jste viděl maket stadionu?

Tři nebo čtyři stoprocentně. Než se ještě zboural Eden, tak jsme každý Štědrý den, na který mám narozeniny, měli takový dopolední fotbálek. Při posledním, co tady byl, jsme při inventuře jednu maketu našli. Boby taky líčil, jak mu kdysi tehdejší předseda Slavie, tuším že Komárek, přinesl maketu se slovy: Koukej, jaká je to krása, na tom si ještě zachytáš. A já říkal Bobymu - netušil jsem, že budeš chytat do osmdesáti. V roce 1966 jsme postoupili do ligy, Sparta začala přestavovat stadion, kopali v Edenu, tak se myslelo, že pak my budeme kopat u nich a bude se taky přestavovat náš stadion. Někdo moudrý ze Slavie prohlásil, že se nic předělávat nebude, že je stadion nový. Neřešil, že tribuna je přemístěná z Letné. Hrál tu i nároďák, takže to je utvrdilo v tom, že ten stadion je dobrý. Někdo s něčím přišel v sedmdesátých letech, to v zápasových programech vycházely různé návrhy, jednou tady v Praze údajně byla svařená konstrukce na tribunu, ale vstoupil do toho Výbor lidové kontroly. A pak v roce 1988 se začalo demolovat, přišla revoluce a bylo po demolici. Odvezla se akorát protější tribuna, pak se tam postavila jiná.

Čekal jste, že se nového stadionu ještě dočkáte?

Myslel jsem si, že po převratu se měl najít někdo, kdo by to postavil, byť i načerno, těžko by to pak někdo boural. Obecně byl ale asi největší problém s pozemky. Hlavně že jsme se ale stadionu dočkali, myslím, že pan Leška v tom udělal kus práce. Po těch všech plánech jsem taky zastával názor, že všemu uvěřím, až bude stadion stát a bude se na něm hrát fotbal.

Chodíte dál na Slavii?

Byl jsem jenom dvakrát, hrajeme s Duklou v pátek, takže když hrajeme venku, jedeme pryč už ve čtvrtek, nebyl jsem ani na Aston Ville, málokdy mi to vyjde.

S jakými pocity do Edenu chodíte?

Po těch všech letech, co jsem sem chodil... Stačí mi, když jsme se tady u Edenu sešli na rozhovor, nostalgie je opravdu silná. Když si člověk promítne, kolikrát sem jel na fotbal, kolikrát do práce, co jsem tady prožil. Starý Eden, tam jsem něco prožil, to nemůžete vymazat, je to ve vás, evokuje to myšlenky, že sem člověk patří. Kdyby mi za každý den, co jsem tu strávil, dali pětku, tak jsem miliardář. Je to velice silné pouto. Zažil jsem toho se Slavií za ty roky opravdu hodně, strávil jsem s fotbalem spoustu času a to bylo možné jen díky rodině a zvláště toleranci mé manželky.

Foto: slavia.cz