V základní sestavě Slavie se pravděpodobně objeví hned dvojice hráčů, kteří ještě v nedávné době v Mostu působili. Útočník Goce Toleski do Slavie přestoupil po povedené podzimní části, zahrál si zatím v jejím dresu neúplná dvě ostrá utkání. V utkání proti Budějovicím měl na kopačce za nerozhodného stavu několik tutovek, ovšem v koncovce selhal a tři body získali Pražané až šťastnou dorážkou Černého v závěru utkání.

Naproti tomu Martin Vaniak do Slavie přišel po roční anabází v Mostě již v létě a zasloužil se o největší novodobý úspěch sešívaných, srovnatelný možná akorát se ziskem mistrovského titulu ze sezony 1995/96. Jeho zákroky deptaly hlavy nejdříve útočníků Žiliny, ale pak především pyšného Ajaxu, který se musel i díky umu brankáře Vaniaka sklonit před bíločervenou sestřičkou. Ve skupině Ligy mistrů sice Vaniak přidal další povedené zákroky, přezdívce Čaroděj dělal čest i v lize a poprávu se dá označit jeho angažmá za povedené.

Jak byste zhodnotil podzimní půl sezonu? Byl to váš nejlepší půlrok?
Pro mě byl určitě úspěšný a myslím, že nejen pro mě, ale i pro hodně kluků. Podařilo se to, v co nedoufal asi nikdo, postoupili jsme do Champions League. Po podzimu jsme také vedli ligu, což jsem zažil poprvé v životě.

Přitom nechybělo mnoho a ve Slavii jste se vůbec neobjevil. Když jsme se spolu bavili přesně před rokem, říkal jste, že Slavie je už pasé. Byl jste tedy v létě překvapen, když se ozvala s konkrétní nabídkou?
Byl jsem překvapen. Věděl jsem, že Slavie má dva kvalitní brankáře a netušil jsem, že by po mně sáhla. Bylo to ovlivněné trochu náhodou, protože se jeden z gólmanů zranil a tím pádem musel klub angažovat dalšího brankáře, proto se uskutečnil můj přestup. Pokud by byl Míša Vorel zdravý, vůbec by k němu nedošlo.

S jakou vizí jste šel do Slavie?
Šel jsem do ní s tím, že jsem věděl o Michalově zranění a o tom, že je mimo hru na delší dobu. Takže jsem šel pomoct do začátku ligy a k postupu přes Žilinu do dalšího kola Champions League.

Takže jste to splnil na sto procent.
Dá se říct, že to další byla nadstavba. Postoupili jsme přes Žilinu, i když musíme uznat, že se štěstím. Podařilo se díky celému týmu postoupit i přes Ajax do hlavní fáze a tím jsme si dali takový předčasný vánoční dárek - a nejen nám, ale i fanouškům Slavie.

Ve Slavii jste se stal jedničkou, z dosavadních osmnácti kol jste nenastoupil pouze ve třech zápasech, zachytal jste si i v Lize mistrů proti Seville či Arsenalu a v Poháru UEFA proti Tottenhamu. Jaké to byly zápasy?
V Champions League byl každý zápas těžký, nejen utkání ve skupině, ale i s Ajaxem v předkole, kde to bylo buď a nebo. Jednou nohou jste ve skupině, jednou nohou jste venku. Byl to tedy hodně náročný zápas na psychiku. Když jsme postoupili do Champions League, tak nervozita opadla, protože jsme měli před sebou šest zápasů a v těch jsme se mohli konfrontovat s velkými evropskými týmy. Každý zápas byl tedy těžký, ale nejen pro mne, ale i pro ostatní hráče byla tato konfrontace s vyspělými týmy ponaučením.

Výkony ve Slavii dokonce znamenaly, že jste dostal pozvánku na reprezentační sraz. Je to sympatické vědět, že i v sedmatřiceti letech není na nic pozdě?
Přesně. Musím říct, že mě to strašně překvapilo a jsem moc rád, že jsem stále v širším reprezentačním výběru a že jsem tím na očích. To mě dost potěšilo a myslím, že je to vyznamenání mé práce, kterou jsem tady odvedl.

V neděli čeká Slavii zápas s Mostem, ze kterého jste do Slavie přišel. Ozval se už vám nebo Goce Toleskému někdo z bývalých spoluhráčů?
Mně osobně se nikdo neozval, nemám totiž žádné kontakty. Neměl jsem v Mostě až takové kamarádské vztahy, bylo to spíše z profesionálního hlediska. Já jsem tedy žádný kontakt nezaznamenal a jestli Goce, to nevím. To se musíte zeptat jeho.

Takže jste asi Most během podzimu ani moc nesledoval.
To jo zase, sledoval jsem výkony mužstva a i jeho výsledky. Ve městě je divácká přízeň a je škoda, že zrovna tým Mostu je na spodních ligových příčkách.

Most je sice poslední v tabulce, ale na podzim hrál pohledný útočný fotbal, srážely ho chyby v defenzivě především v posledních desetiminutovkách zápasů. Pokud by hrál také na Strahově útočnější fotbal, bylo by to lepší pro fanoušky. Souhlasíte?
Určitě, pokud by hráli odvážně, tak by byl fotbal oku lahodící. Myslím ale, že až tak útočně u nás na domácím hřišti nikdo hrát nebude. Maximálně Sparta, ale myslím si, že i ona bude hrát spíše opatrně.

Po prohře Slavie v Brně se dostala díky výhře nad Žižkovem Sparta na dosah dvou bodů, další zaváhání by mohlo znamenat smazání náskoku. Jak v kabině vnímáte tomu odpovídající tlak médií?
Abych řekl pravdu, tak v kabině bylo po zápase v Brně samozřejmě rušno, ale aby nás ovlivňoval tlak médií, tak na to je podle mě brzo. Před námi je ještě dost kol a to, že se nyní píše o Slavii v tom smyslu, že se náskok ztenčil, může se za týden nebo čtrnáct dnů psát zase o tom, že náskok narostl. Trošku jsem v tomhle tom obezřetnější, protože se každý týden píše o něčem, protože se o něčem psát musí. Nyní jsme prohráli v Brně, takže se píše o tom, za dva týdny může být vše jinak. Fotbal je v Česku takový, že můžete kdekoliv, ale můžete také s kýmkoliv prohrát. Takže bych to ani nepřeceňoval, ale ani nepodceňoval.