Letos jsi načala svoji třetí ligovou sezonu, přesto pořád na hřišti patříš mezi nejmladší hráčky. Je to pro tebe handicap, nebo si troufáš zcela bez respektu i na seniorskou reprezentací ostřílené soupeřky?
Nemyslím si, že je to handicap. Já jsem ráda za to, že hraji ve Slavii v základní sestavě a tudíž mám i možnost pochytit více zkušeností od mých spoluhráček. Jak říkám, jsem za to ráda. Když pak hraji proti spoluhráčkám z jiného klubu, tak ani na moment nepřemýšlím o to, že hrají za reprezentaci. Ale alespoň o nich vím, že jsou dobré a že si na ně musíme s holkami dávat pozor.

Kromě ligy nastupuješ také v reprezentaci do sedmnácti let, se kterou hraješ o postup na mistrovství Evropy 2008. Jak se ti v národním týmu líbí?
Je to tam super. Myslím si, že jsme tam super parta a doufám, že to s holkami dotáhneme co nejdále. Nyní mám třeba ohromnou radost kvůli tomu, že jsme postoupily do další fáze. Doufám, že se nám v ni zadaří a že postoupíme ještě dál.

V lize jsi zatím ve 43 zápasech vstřelila dvaadvacet branek, což je celkem slušná bilance. Máš ambice se časem probojovat i do seniorské reprezentace?
Určitě by bylo hezké zahrát si za seniorskou reprezentaci a byla by to zase další zkušenost navíc, ale myslím si, že nyní jsem na to ještě mladá a nemám ještě tolik zkušeností. Ale určitě kdybych byla do ni nominovaná, byla bych moc ráda.

Jak vlastně těch dvaadvacet branek vnímáš? Pamatuješ si všechny, nebo jich je už tolik, že jak jsi nějaké vstřelila již nevíš?
Všechny určitě ne, ale některé góly si pamatuji. Hlavně pak ty, které byly v zápase důležité.

Jaké branky si ceníš nejvíce?
Pro mě je každý gól, který vstřelím, cenný.

Přesto asi musíš mít ve sbírce nějaký, na které nikdy nezapomeneš...
Nyní například v posledním zápase v Plzni jsem dala branku ze třiceti metrů. Na tu asi vážně nikdy nezapomenu.

Ze třiceti metrů? Můžeš popsat, jak se to celé seběhlo?
Kousek za půlí jsem obehrála protihráčky a poté jsem čekala, až se mi po stranách rozeběhnou spoluhráčky. Ony se ale neustále pohybovaly těsně na ofsajdové hranici a já si nebyla jistá, zda by nebyl odmáván. Proto jsem si řekla, že zkusím vystřelit a ono mi to vyšlo.

Takže se jednalo o cílenou střelu. O to více musíš asi litovat toho, že v ženské lize není anketa o nejhezčí gól kola, co?
Je to škoda, ale určitě v lize padly hezčí góly než byl ten můj.

Kdo je na to specialista?
Třeba Blanka Pěničková dávala už nevím proti komu branku z trestného kopu přímo do šibenice.

Když mluvíš o tvé spoluhráčce Pěničkové, která je pro mnoho ligových fotbalistek vzorem. Koho jsi měla za svůj vzor ty?
Už od malička to byla Pavlína Ščasná, ale když jsem přišla do Slavie, tak už mezi ně patřila právě i Blanka.

Chceš jako ony odejít někdy do zahraničí?
Určitě bych chtěla. Doufám, že se naskytne někdy nějaká dobrá nabídka jít do zahraničí. Ale ještě na sobě musím hodně zapracovat, aby se mi někdy něco takového stalo.

Jakou ligu by sis chtěla zkusit? U fotbalistů to většinou bývá Itálie, Španělsko nebo Anglie, jenže u žen vedou soutěže ve Skandinávii, Německu a Americe. Troufla by jsi si právě třeba na tu americkou ligu?
Myslím, že je o tom ještě brzy mluvit, protože ještě nic takového není. Nemohu říci jestli bych si troufla nebo netroufla.

Říkáš, že nevíš zda by sis na odchod do zahraničí troufla nebo ne. Ale když jsi šla z Teplic do Slavie, tak jsi asi musela mít v tak raném věku pořádnou odvahu, že?
To vůbec takhle nebylo. Když jsem šla z klučičího klubu do ženského, tak jsem v tu chvíli vůbec nevěděla co mě čeká.

Když jsi nevěděla co tě čeká, tak tě zase nemohlo nic překvapit. Nebo ano?
Určitě jsem byla překvapená. Hlavně z toho, že když jsem do Slavie přišla, tak jsem tam byla nejmladší a mé spoluhráčky byly a i nyní stále jsou starší. V Teplicích jsem byla na tom věkově stejně jako kluci, ale myslím si, že jsem mezi holky dobře zapadla a že mne mezi sebe vzaly dobře.

Mladí fotbalisté po příchodu do A týmu bývají buď nesví a jsou nervozní, sedí v koutku a jen poslouchají, nebo naopak jsou drzí, myslí si že mají hned na základní sestavu a je jich plná kabina. Jak to bylo u tebe? Sedla jsi si tiše do kouta nebo jsi se od začátku začala v kabině prosazovat?
Zpočátku jsem určitě byla nervozní a také je pravda, že jsem ze začátku seděla v tom koutku. Ale netrvalo to dlouho, protože mě holky vzaly hned mezi sebe.

Pamatuješ si, zda jsi se v kabině představila sama nebo to udělal za tebe někdo jiný?
Tohle si už nepamatuji, ale myslím si, že mě představil trenér.

Jak je to v kabině nyní? Tvé vrstevnice bývají v tomto věku v pubertě, projevuje se to i na tobě nějak, že by tě byla plná šatna?
Moje vrstevnice už spíše že právě ne, to já jsem v pubertě (směje se), jsem strašná puberťačka, pořád se třeba směji... Jen čekám, až mi puberta konečně skončí.

Profil Lucie Voňkové