A? se to komu líbí či ne, hlavním bodem čtyřcípé hvězdice stěžejních akcí je turnaj odboček v malé kopané. Pravda, nebeský topič mohl o 2 až tři stupínky Celsia systém přiškrtit, ale zase tak strašné to nebylo a nápojů i jídla bylo skutečně dost. Mnozí poprvé ochutnali výborné pivo ze sponzorujícího pivovaru v nedalekém Klášteře Hradiště, pestrá byla i nabídka dalších nápojů, kde v oblibě vévodila točená limonáda. Zde patří dík gastronomickému zabezpečení ministerstva vnitra.

 

Od losu turnaje se vše vyvíjí a přizpůsobuje se mu program. Hrací program je tak trochu i vědou, protože je třeba respektovat vyváženost zápasů pro každé mužstvo a sportovní hledisko, aby si každý zahrál a i o posledních místech se rozhodovalo na hřišti. Pro každý počet mužstev je rozdílné schéma a veškeré podklady. Je tedy třeba čekat do poslední chvíle, kolik mužstev se nakonec dostaví. Těsně před akcí se odhlásila Lomnice nad Popelkou, a tak jsme schéma místo původních 15 mužstev změnili na čtrnáct. Naštěstí jsme z Prahy přivezli i další alternativy, a tak, když jsme marně čekali na Litoměřické a počet mužstev se ustálil na š?astné třináctce, se jen tabulky a pavouky vyměnily.

 

Setkání slávistů je vždy potěšením pro slávistická srdíčka. K 12 odbočkám (Rožďalovičtí tradičně přivezli dvě mužstva) přibyli i individuální diváci – tentokrát to byli přátelé z Klatov a Bělohradští, kteří letos nesestavili mužstvo, ale hráčsky posílili Pražany.

 

Příprava Setkání je vždy po dlouhé měsíce událostí pro širokou obec odbočky. Bylo tomu tak vždy a spoustu nejasností se podařilo vychytat i při stálém kontaktu s pražským ústředím. Věřili jsme, že tomu tak bude i v Mladé Boleslavi. Na pečlivou přípravu odkazovaly i četné dopisy na odbočky rozesílané hlavním organizátorem př.Krupičkou, i když jsme se někdy pozastavovali nad možná příliš širokým záběrem plánů. Bohužel až na místě jsme zjistili, že se z hlediska organizačního se jednalo o „one-man-show“. Př.Krupička byl aspoň podle našich poznatků jediným z domácích, který o akci něco věděl. Bylo tedy potřeba operativně jednat. Absenci rozhodčích nahradili dobrovolníci z řad účastníků. Píš?alky dodal př.Ročeň (snad ještě pocházejí z dob nezapomenutelných klání Memoriálů Ládi Ženíška v malé kopané!), ujal se i nalajnování hřiš?. Živou hudbu dodali Opatovičtí, nakonec jejich mikrofon byl jediným pojítkem organizátorů s účastníky. A i autobus pro oblíbený výlet se podařilo zajistit, našlo se i řešení, jak zajistit administrativu turnaje.

 

často se říká, že v případě nouze leckterý vojín najde v tornistře maršálskou hůl. A jen díky tomu se turnaj řádně rozběhl a pak už běžel jak na drátkách. Vedle již zmíněného Zd.Ročně a Opatovických patří nesmírný dík př.Miketovi, jinak předsedovi kontrolní komise Odboru přátel a zároveň členu oficiální delegace výboru OP z Prahy, který se obětavě ujal zapisování všech výsledků a koordinaci zápasů. Vedro - nevedro, nebylo jediného sporu či protestu. Nic nezaskřípalo! Dík patří i všem hráčům z odboček, kdy se na chvíli stávali z kozlů zahradníky a obětavě zápasy odpískávali. A přátelé ze Sudova Hlavna? Obětavě poskytli svůj autobus, takže se mohl uskutečnit tradiční výlet. Tentokráte byla cílem Mladá Boleslav. Okruh jsme začali zajímavou krajinou kolem Dobrovice, v Boleslavi pak obdivovali jak moderní architekturu komplexu kolem divadla (zde je historie trochu úsměvná – představitelé bohatnoucího města na začátku minulého století odmítli nabídku vídeňské firmy Fellner a Hellmer, jakési „továrny na divadla“ a dali se cestou vlastní, české secese. A celá čtvr? má tak dodnes moderní ráz). S tím kontrastuje Staré město. řada z nás pamatuje polozříceniny z 60.let včetně zdevastovaného hradu, kde od Marie Terezie až do roku 1953 sídlila armáda, což ještě nikde žádné památce neprospělo. Dnes je i stará část Boleslavi hrdou součástí rozvinutého města. Perlou je radnice z rukou italských architektů se sgrafity, palác Templ i opravené domy na náměstí. A probíhá-li zrovna tradiční jarmark, jen těžko se nám naháněli výletníci zpět do autobusu, který byl už tradičně dost zaplněn.

 

Při návratu výletníků se již turnaj přehoupl do vyřazovací části, připravovala se i tradiční beseda, při níž přislíbil pomoc Fanklub. Možná, že bylo pro někoho zklamáním, že přijel „jen“ tiskový mluvčí Saša Kliment. Ale soustředění v Krkonoších bylo naplánováno až do večera, a tak se většina účastníků smířila s tím, že nelze vše vždy zkoordinovat. Každá takováto akce vyžaduje dlouhé týdny příprav a ne vždy se najde volné okénko. Původním záměrem organizátorů bylo pozvat Václava Kolouška. V době Setkání však vyvrcholila celá kauza a bylo jasné, že by Boleslavák Koloušek mohl vystoupit jen jako host, nitky vazby se Slavií již se zdály býti přetrhány a vše by zřejmě bylo až příliš živé. Nakonec beseda splnila svůj účel, emoce rychle povadly a z úst Saši Klimenta se účastníci dověděli řadu zajímavostí a dostalo se jim fundovaných odpovědí na položené otázky.

 

Závěrečné hodiny Setkání na hřišti již měly standard bezvadně fungující akce a rozhořely se líté boje o konečné umístění. Finále bylo jedním z nejdramatičtějších soubojů v historii. Nakonec se utkal vítěz z roku 2003, Brandýs nad Orlicí, s historicky prvním vítězem, Rožďalovicemi A. Brandýští se ujali v první půli vedení, Rožďalovští po nesmírném úsilí vyrovnali. Rozhodovaly pak penalty. A tam byli spíše šikovnější než šťastnější přátelé z Brandýsa. Třetí místo pak patří Sudovu Hlavnu, odbočce, o které píšeme ještě na jiném místě a která patří ke stále výraznějším hvězdám na slávistickém nebíčku! I díky jejich pomoci s autobusem! Nejlepším střelcem byl právem vyhlášen Vlastimil Kunc z Rožďalovic, do uvolněné atmosféry patří i neoficiální vyhlášení nejlepšího brankáře. Kdo neviděl, asi nepochopí. Stal se jím Standa Veselý z Rožďalovic B, jehož mohutná postava je nepřehlédnutelným fenoménem všech akcí. Při kopání penalt se postavil do branky, kterou téměř zaplnil. Přidáme-li k tomu jeho pohyblivost a všematoucí pohyby, neměli střelci soupeře šanci. I to patří k nadhledu na zápasy, k humoru i slávistickému přátelství!

 

Konečné pořadí je tedy následovné:  1. Brandýs nad Orlicí, 2. Rožďalovice A, 3. Sudovo Hlavno, 4. česká Lípa, 5. Opatovice u Kutné Hory, 6. Louny (obhájce loňské trofeje), 7. OP Praha, 8. Mladá Boleslav, 9. Slávisté Hradní stráže, 10. Příbram, 11. Bělá pod Bezdězem, 12. Rožďalovice B, 13. česká Třebová.