Miroslav Ondříček – 70
Oslavil svoje významné životní jubileum ve čtvrtek 4.listopadu 2004. Do podvědomí veřejnosti vstoupil především díky své kariéře vynikajícího a světoznámého kameramana, především vlivem spolupráce a přátelství s režisérem Milošem Formanem. Mezi nejvýznamnější díla, na nichž se nemalou měrou podílel, patří z předokupačního období především Lásky jedné plavovlásky či Hoří, má panenko. Po roce 1968 dojíždí k tvorbě významných filmů především do USA, a? už jsou to Vlasy neboli Hair, Valmont nebo i u nás vynikajícím způsobem přijatý Amadeus. Vždy? Mozart a Praha, to jsou pro každého správného čecha blízké pojmy, a tak každý z nás upřímně ocenil i nevšední pohledy na milovanou Prahu, kde se část filmu natáčela!

Doc. MUDr. Václav Smetana - 70
Ve světě známý a vyléčenými pacienty obdivovaný vynikající chirurg je jen o 12 dní mladší. Nejen vděční pacienti si jistě 16.11.2004 vzpomněli na člověka, který svůj čas dělil mezi práci, rodinu a sport. Je vždy významným účastníkem mezinárodních kongresů, pověstná jsou i jeho fundovaná vystoupení přibližující naši historii i současnost při setkáních Slavie s delegacemi klubů v rámci soutěží UEFA. Od raného mládí je zapáleným slávistou, k čemuž jistě přispěl i příbuzenský vztah k Pepi Bicanovi i Mílovi Lukovi, obětavým funkcionářem Slavie se stal vlastně až po příchodu p.Korbela do Slavie. Předtím směřoval svoje hlavní aktivity do hnutí tělesně postižených sportovců, kde byl významným sportovcem a později i funkcionářem, a to i na mezinárodní úrovni!

Ing. Jan Andrejkovič – 70
Ten oslavil svoje jubileum 17.července. Odchovanec Slavie, talent, ale paličák, fotbalový univerzál patřil mezi ty sportovce, kteří mysleli i na svoji budoucnost a vedle špičkového sportu dokázali vystudovat i náročnou vysokou školu. Stal se inženýrem geologie. Vždy byl příkladem kultivovaného vystupování a slušnosti. Shodou okolností byl i on nedávno členem výboru FO-OP a i v tomto směru doplňoval vzácný trojlístek letošních sedmdesátníků. Jeho povahu charakterizuje i jeho konec kariéry, když na Kladně nastoupil za Slavii až na druhou půli, hrál excelentně, ale slova trenéra byla vůči němu formulová?a trošku jinak…

Odbor přátel je tu již 40 let; Slavia vzpomíná 40.výročí návratu historického jména
Odbor přátel Slavie. Někdy podceňovaný, jindy možná až přeceňovaný, rozhodně však nepominutelný v moderní historii Slavie. Klubu, který je někdy, ale jen málokdy právem, pokládán za ubrečený. Můžete mi někdo jmenovat v Evropě klub, který byl tolikrát ustrkován a zatracován, jako je Slavia? Z počátku své existence jako spolek, hrdě a tvrdě se hlásící ke slovanským a českým ideálům a významu české vlastenecké inteligence, klub, jehož spousta členů naposledy vydechla na bojištích první světové války, klub, který se od počátku hlásil po vzniku samostatné čR k masarykovským ideálům a jehož příznivcem a členem byl jako aktivní fotbalista i jeden z hlavních mužů října 1918 a pozdější prezident Dr.Edvard Beneš a k němuž se nepokrytě hlásil i populární Jan Masaryk. Tyto „hříchy“ Slavii pořádně spočítali po únoru 1948 někteří představitelé nové doby. To již Slavia měla za sebou léta válečná, kdy léta zlá a smutná prožívala se svým národem. Snad by stálo za to oprášit seznamy protifašistických bojovníků, jak jsme je uveřejňovali v někdejší novinové formě Zpravodaje. Byli zde prostí vlastenci, lékaři zahynuvší na tyfus po osvobození Terezína, nesmyslně popravení lidé po atentátu na Heydricha i významní sportovci. Dlouho tak byl hlavním pojmem za heydrichiády popravený atlet a novinář Evžen Rošický, který možná až trochu idealisticky vyznával některé myšlenky komunismu, ale jeho memoriál po převratu vzal za své a byl nahrazen vzpomínkou na dalšího běžce, Josefa Odložila, který však politicky nikdy tolik netrpěl a zahynul po úderu ruky vlastního syna.

Podrobnější připomenutí křivd po roce 1948 by bylo jen opakováním líčení nedobrých let, o kterých jsme se již několikrát zmínili. Slavia přišla o jméno, stadión i nádherné dresy. Nebyly ojedinělé snahy, aby zapadla v zapomnění. Navždy. První vlaštovkou oznamující, že se Slavia a slávisté jen tak nevzdají, byl velikonoční turnaj v roce 1956, kdy stateční manželé Sehnoutkovi rozpárali deky na svých postelích, kam byly poslední sady dresů zašity, a předali je kustodovi, aby v nich Slavia, vlastně Dynamo mohlo ke zděšení jedněch a k nadšení druhých nastoupit. Podařilo se, by? se jednalo stále o Dynamo a o úspěších (snad vyjma třetího místa v roce 1958) se mohlo jen zdát. Po skromném vzestupu přišel pád, a to nejen symbolický. V roce 1961 přichází další sestup do II.ligy a po okamžitém návratu zpět nevýrazné výkony a další pád. To už návrat nebyl samozřejmostí, ale hrálo se o pouhou a prostou existenci. Dynamo bojuje o záchranu v moravské skupině II.ligy, až příliš nahlas se šeptá o převzetí tehdy celkem moderního areálu sousední Bohemkou…

Pravověrným slávistům to však nedá spát a snaží se hledat řešení. Byl zde novinář Plamene Jiří Hájek, spisovatel Pavel Hanuš a celá řada významných umělců hlásících se stále a věrně ke Slavii. Jiří Hájek pozval zájemce na diskusní besedu o Slavii na 23.března 1964 do Slovanského domu. Přicházeli slavní, hlásili se bezejmenní. Džin z láhve byl vypuštěn a znovuzrození Slavie klepe na dveře. Konají se slavné karnevaly, akce Slávisté Slavii, umělci se vzdávají honorářů a hromadí se na tu dobu významná částka. Dynamo se nakonec bez problému ve II.lize zachraňuje. To však je pro pravověrné slávisty málo. Vstupují do aktivit výboru a pomáhají shánět hráče pro novou, podle jejich přesvědčení postupovou sezónu. Zůstávají hvězdy, jakými byli Lála a Nepomucký, přicházejí mimo jiné víceméně veteráni Šindelář, Kadraba či Píša, z prodloužené vojny je vyreklamován Franta Veselý, útok doplňuje nenápadný František Uldrych, zálohu neznámý bojovník z Děčína Beran. Post levého beka patří Bohouši Smolíkovi, tchánovi Radka Bejbla! Najednou je zde mužstvo, které se může rovnat hlavním rivalům ve II.lize.

Nejde však jen o návrat do ligy. Jedním z cílů Odboru přátel Slavie, který díky začlenění do svazku oddílů a odborů Dynama získává příslušná práva na registraci, je návrat původního a historického jména Slavie. První krok je učiněn. V rámci Dynama působí tak jako jeden z odborů a oddílů i Odbor přátel Slavie a tím je učiněn první krok k návratu jména Slavie. OP tak má zapsán navždy jako rok narození rok 1964, a tak právem mu blahopřejeme k letošním čtyřicátinám. Snahy o návrat jména jdou i po jiné linii. Dynamo má v čele charizmatického předsedu Ing.Vrbu a ten v rámci tehdejších (naštěstí hodně děravých) předpisů hledá řešení. Sloučení se školní Slavií Vršovice (podlostí tehdejších představitelů tělovýchovy přechází jméno Slavia na resort školství!!!) neprošlo, možnost schválit přejmenování v rámci obvodu již ano. A dobré lobbování bylo vždy uměním precizně vypracovaným v české kotlině. Jak se zpívávalo v rakouské hymně - když se ruka k ruce vine, tak se dílo podaří! Akt se podařilo i rychle publikovat, a tak od podzimu 1964 již Slavia není Dynamem,ale opět Slavií! Slavii ještě čekala náročná cesta k návratu zpět. Ale slávistická srdce i srdíčka již nedovolila návrat zpět!

Vyslovme touto cestou poděkování všem mužům roku 1964 za návrat jména i slávy Slavie. Mužům známým, jakými byli třeba Pavel Hanuš, Martin Růžek či František Šulc nebo Oldřich Bartůněk, ale i všem, kteří se nebáli a šli do toho! Jako (z dnešního pohledu a pojmu) sponzoři, ale třeba i jen jako lidičky, kteří přinesli z domácího archivu již zdánlivě ztracenou fotografii nebo pomohli třeba jako nezištní pořadatelé při slávistických akcích.

Odbor přátel prožil několik period své činnosti, kdy jeho význam byl nezastupitelný, ale i chvíle, kdy byl tak trochu opomíjen. Také dnes, i když je zároveň i kolektivní součást fotbalového oddílu a FANKLUBu, má OP svoje nezastupitelnou roli. Především na poli odboček, informovanosti členstva i úctou a respektem k bohaté historii Slavie!