Jaké máš pocity z prvního zápasu po roce pauzy?
Jsem rád, že jsem přežil zápas ve zdraví, že se mi nic nestalo a že jsme zápas hráli tak, jak jsme hráli. Po roce jsem si zdravý mohl zahrát fotbal, měl jsem toho plný zuby, protože jsem tři týdny netrénoval, ještě mě tam trenér nechal skoro celé utkání. Myslím ale, že jsme měli utkání v naší režii a že jsme mohli ještě přidat pár gólů, já jsem měl dvě šance, Pavel Kuka tyč, Ady tyč, mohlo to být ještě jednoznačnější.

Byl tvůj první gól klíčem k vítězství nebo to byla jen otázka času, kdy nějaký vstřelíte?
Zápas asi první gól může rozhodnout, ale já věřím, že kdybych ho nedal já, tak by přišel. Už předtím jsem se jednou radoval, že jsem dal gól, ale Václa míč vytáhnul rukou, chytil snad dalších pět branek a ukázal, že je dobrý brankář, takže klobouk dolů před ním. Brno je tam kde je i díky němu.

Kde se stala ta náhlá proměna mužstva po úvodních nezdarech?
Už po Tbilisi jsme si řekli, že takto to dál nejde, že musíme začít hrát, chtít balón, pořád běhat. Myslím si, že dneska nebyl nikdo na hřišti, kdo by nechtěl ukázat, že fotbal hrát umíme.

Jak dlouho jste měli černé myšlenky po vypadnutí z Poháru UEFA?
Myšlenky po Dinamu jsme ukončili a soustředili jsme se na dnešek, protože to byl důležitý zápas, od něj se odvíjelo, zda budeme hrát nahoře nebo dole, a jsem rád, že jsme ho zvládli.

Vzbuzovalo ve vás Brno respekt tím, že bylo na prvním místě?
Určitě, ale loni to bylo podobné, přijeli a dali jsme jim dost gólů, přitom vedli ligu a měli dvanáct bodů. Petr Švancara už Lumírovi posílal zprávy, že se jich bojíme, to přispělo k tomu, že jsme je chtěli moc porazit a chtěli jsme jim ukázat, že tady se nevyhrává.