V té době jste mohli vidět pendlovat mezi jednotlivými vchody exota, který zjiš?oval, kudy se na tribunu dostane. Byl jsem to já a napotřetí mně konečně poradili dva hlídači u předprodeje správně.

První změny, které jsem si na stadioně po vstupu všiml, byly právě instalované otočné reklamní panely před východní tribunou. Ty prý nebylo možné nastálo umístit kvůli atletům. Co se vyřešilo nevím, každopádně, neberte všechno za stoprocentní. Reklamy na nich totiž ještě nebyly upevněny a tak je klidně možné, že jsem měl vidění a nakonec půjde o opékače klobás přímo na hrací ploše. Tak na mě alespoň působily. Přesněji řečeno, vypadaly stejně jako ty, které má rudá lůza na Letné za brankami.

Asi dest minut po páté se začali trousit hráči. Mezi prvními přišli nejmladší hráči s několika Roteiry a Adauto. Postupně jsem napočítal 17 hráčů. Jako poslední přišel trenér a Radek Bejbl. Než se sešli všichni i s trenérem, bylo zajímavé sledovat, co kteří hráči dělají. Karel Piták se pohyboval s velmi nedbalou elegancí a vypadalo to, že ho každý pohyb zmáhá. Svérázně začal Matin Lukeš. Spokojeně si jako jediný sedl na trávu. Hned musím dodat, že o to víc se snažil na konci tréninku, když už ostatní pomalu odcházeli.

Jakmile Csaplár přišel na trávník, všichni se disciplinovaně shlukli do kolečka a poslouchali. Samotný trénink začal rozcvičením. Následoval odchod brankářů s jejich trenérem, rozdělení hráčů na dvě poloviny a jakási kombinace házené a fotbalu. Při ní trenér zdůrazňoval kompaktnost, nabíhání do křídel a nejčastějším, co křičel bylo "timing".

Šlo mu i o to, aby si útočník počkal s nabíháním na centr a naběhl až těsně před kontaktem s míčem. Zdůrazňoval to Adautovi a zejména Fořtovi. Dalším co požadoval bylo nabíhání na přední tyč. Systém hry jsem úplně nepochopil, někdy útočník střílel, někdy se skácel k zemi a hlavičkoval na zemi. S jedním z mužstev hrál kvůli lichému počtu asistent Klusáček. Na trénink přišlo i vedení Slavie a velká část zůstala až do konce. Přítomen byl jak generální ředitel Vladimír Leška, tak Jiří Vrba, Alexander Kliment a Josef Jinoch. Jinoch v celém průběhu s někým telefonoval a teď prosím neoficiálně: Objednával dres, štulpny a prohlížel si trenky od kustoda. Zda to vše bylo určeno pro brankáře Samoela, který byl přítomen v civilu, nevím. Mezi všemi však vládla velmi přátelská atmosféra a příchozí Leška na jakousi poznámku se smíchem odpověděl: "Jsme všichni na jedný lodi." Poté diskutoval s Jiřím Vrbou. Ten za celý trénink stihl vyřídit asi pět telefonátů.

Další část tréninku byla hra s jakýmisi pásmy. Cílem bylo dostihnout balon dřív než obrana. Velmi dobře se dařilo při obraně Radkovi Bejblovi, kterého trenér několikrát ocenil. Šlo především o nácvik kolmic a přitom trenér hulákal, že musí být balon stále v pohybu. Pavlu Fořtovi několikrát pohrozil, že ho zabije. Až před koncem vykřikoval, že už to konečně má v krvi. Trenér Csaplár na mě působil velice chlapsky s často zemitým vyjadřováním. Spoustě hráčům říkal přezdívkami. Michal Švec je Míša, Matúš je Kozi, David Kalivoda Kalič a Pavel Fořt je Bard.

Třetí část tréninku byla dvanáctiminutovka na dvě brány. Nejlépe na mě působil Pavel Fořt, Adauto a Karel Piták. Vynikající práci odváděli brankáři. Trénink trval přesně hodinu včetně tří kratičkých přestávek. Po něm dal trenér hráčům ještě pět minut s tím, že zakázal střílení na bránu. Pavel Kuka vesele vyprávěl o tom, jak byl poprvé na rybách, Radek Bejbl potřeboval právě 200 lidí a ne 300. Na co, to nevím. Když jsem ocházel z pro cizí novináře a trenéry tbilisi uzavřeného tréninku, potkal jsem u východu Pavla Kuku. Za nás všechny jsem mu řekl: "Koukejte vyhrát." Odpověď zněla: "No budeme se snažit." Takže se snažte i vy, a koukejte na pohár, ale i ligu přijít. Je totiž čas na povstání. Ne proti vedení, ale za Slavii! Teď je totiž potřeba klub podržet.