Baskicko

Baskicko je autonomní společenství na severu Španělska, mezi Pyrenejemi a Biskajským zálivem. Baskové jsou známí svou odlišností od svých sousedů, hovoří jazykem, který se nepodobá žádné jiné známé řeči. Nikdo neví, odkud přišli, možná to byli původní obyvatelé Pyrenejského poloostrova, podle lebky se však nejspíš geneticky odvozují od člověka kromaňonského. Na severovýchodě dnešního Španělska žijí už od neolitu.

Bilbao

Bilbao je největší město této autonomie, leží u Biskajském zálivu na řece Nervión, žije zde přibližně 346 tisíc obyvatel. Bylo založeno zakládací listinou z 15. června 1300, potvrzenou králem Ferdinandem IV. Kastilským na počátku roku 1301 v Burgosu. Poté se začalo na pravém břehu řeky Nerviónu s výstavbou města.

Fotbalový klub

Fotbalový klub Athletic Club de Bilbao byl založený 1. ledna 1898 anglickými dělníky a studenty. Klub má přezdívku Leones (Lvi) podle toho, že světec Mames, jemuž je zasvěcen kostel nedaleko stadiónu, byl v římské aréně předhozen lvům, ale ti ho nesežrali.

Klub má jednu významnou zvláštnost, v níž se naprosto odlišuje současným fotbalovým trendům: mohou za něj hrát pouze fotbalisté, kteří se narodili nebo vyrostli v Baskicku. V této politice pokračuje i v éře nákladných transferů hvězd, čímž dosahuje jedinečného vztahu jednoty mezi hráči a fanoušky. V DNA klubu je tato zásada, která je ve Španělsku nazývána „la cantera“, od roku 1911. Tehdy v zápase španělského poháru nasadilo Bilbao do sestavy dva anglické hráče. Soupeř ze San Sebastianu protestoval a Španělský fotbalový svaz mu dal za pravdu. Rozhodl, že v domácím poháru smějí hrát jen Španělé. Šéfové Athleticu pravidlo přijali a ještě zpřísnili tím, že jejich dres můžou oblékat jen Baskové. A drží se toho neuvěřitelných 113 let. To ovšem znamená, že klub si vybírá hráče jen z třímilionové základny. Neposílá skauty do zahraničí. Neutrácí za hráče z jiných koutů světa, ale ani ze Španělska. O to více si však musí hledět svého teritoria od Pyrenejí k Biskajskému zálivu. Má partnerství se 160 místními kluby, od kterých si vybírá talenty. Poslední dobou je toto pravidlo trochu uvolněnější a postačí, když hráč má baskický původ aspoň u jednoho z rodičů. V roce 2011 se tak v klubu objevil jako první hráč tmavé pleti Jonás Ramalho, který má baskickou matku a angolského otce.

Znak a historie

První oficiální znak Athletic pochází z roku 1902. Uprostřed modrého a bílého mezikruží byl míč s propletenými písmeny A a C. Modrobílá byla barevná kombinace prvních dresů, které byly inspirovány  Blackburnem Rovers. V roce 1909 klub dospěl k názoru, že potřebuje nové dresy. Jeden baskický student byl v té době v Southamptonu a před svým návratem pořídil 50 červenobíle pruhovaných dresů místního FC. Ve znaku se objevila červenobílá vlajka omotaná okolo balónu a opět propletená písmena A a C.

Jako další znak v pořadí se objevil erb rozpůlený úhlopříčně. Na pravé straně byly červenobílé pruhy s propletenými písmeny, na druhé modrý lem a v něm hlavní atributy znaku města. Pokud Vám tento popis připomíná znak jiného klubu podobného jména, není to náhoda. Atlético Madrid založili roku 1903 baskičtí studenti v Madridu. Až do roku 1921 byl tento klub jakousi pobočkou klubu z Bilbaa a po rozvázání spolupráce si znak ponechal.  

Roku 1922 tak Bilbao představilo znak, který známe dnes. Z erbu zmizela propletená písmena a modrý lem okolo insignií města, přibyly nápisy kolem celého erbu. Tento znak se již nezměnil, pouze v době Frankova režimu musel klub změnit anglický název Athletic club na španělské Atlético. Tudíž od 1.ledna 1942 do 31.června 1972 bylo ve znaku o jedno slovo méně.

Podívejme se ještě blíže na levou část. Najdeme zde starý most San Antón, jehož přeobraz byl postaven ještě před založením města. Poprvé byl přestavěn v roce 1602, ten současný pochází z počátku 20. století. Dále zde máme dva vlky, kteří se do městského znaku dostali z erbu rodu de Haro. Diego López V de Haro (1250-1310) byl hlavním mecenášem při výstavbě města. Posledním symbolem je Guernický strom, který naní vázán k samotnému Bilbau, ale k celému Baskicku.  Jedná se o památný dub, který symbolizuje tradiční práva Basků. Roste před kaplí Casa de Juntas v centru města Guernica. 

Úspěchy a poháry

Athletic Club de Bilbao vyhrál španělskou nejvyšší soutěž Primera División osmkrát a španělský královský pohár hned čtyřiadvacetkrát. Poslední titul a dokonce i double zaznamenal v sezóně 1983/84, tedy v době, kdy UEFA ještě regulovala počet cizinců v každém evropském klubu, což ve spojitosti s výše uvedenou filosofií klubu má svou logiku. Další trofej přibyla do síně slávy letos.

Finále španělského poháru se hrálo v Seville. V hledišti i za branami stadionu slavilo výhru nad Mallorcou přes 80 tisíc fanoušků. V Bilbau finále sledoval na velkoplošných obrazovkách vyprodaný stadion Athleticu San Mamés, tedy 53 000 diváků. Klub navázal na tradici oslavy, která byla k vidění naposledy před 40 lety. Slavná loď La Gabarra, nesoucí na kýlu jméno Athletic, opustila Námořní muzeum v Bilbau a vrátila se do vod řeky Nervión. S fotbalisty a pohárem vyrazila z přístavu do města na triumfální jízdu přesně jako v roce 1984.

Prvním výrazným pohárovým úspěchem klubu byla sezóna 1976/77. V poháru UEFA tým nejprve přesvědčivě vyřadil Ujpest a Basilej, posléze svedl vítěznou bitvu s AC Milán (domácí výhra 4:1, venku prohra 1:3). Následoval neméně dramatický duel s Barcelonou (2:1 a 2:2) a v semifinále ještě vyrovnanější souboj s belgickým RWD Molenbeek, který po dvou remízách rozhodl gól vstřelený na hřišti soupeře. Stejné pravidlo rozhodlo i finálový dvojzápas s Juventusem – po venkovní prohře 0:1 domácí vítězství 2:1 na zisk trofeje nestačilo.

Základní skupinu Ligy mistrů v novodobé historii si Bilbao zahrálo dvakrát. V sezóně 1998/99, kdy narazilo na Juventus, Rosenborg a Galatasaray. Ve vyrovnané skupině si tři týmy připsaly osm bodů, Athletic club skončil se šesti body poslední. V sezóně 2014/15 si připsal o bod více, což znamenalo třetí místo za duem Porto-Šachťar Doněck a přesun do Evropské ligy, kde jeho pouť ukončil FC Turín.

Zlatým písmem je v kronikách zapsána sezóna 2011/12, která začala netradičně. Ve čtvrtém předkole Evropské ligy byl Bilbau za soupeře vylosován turecký Trabzonspor. Domácí zápas skončil bez branek, ale k odvetě nedošlo. Tehdejší turecký mistr Fenerbahçe byl Tureckou fotbalovou federací obviněn z ovlivňování zápasů v rámci domácí ligy. UEFA zareagovala vyloučením klubu z Ligy mistrů a následně rozhodla, že jeho místo v základní skupině obsadí vicemistr, tedy Trabzonspor, který mezitím neuspěl v nemistrovské části kvalifikace. To pro Bilbao znamenalo postup do základní skupiny EL bez boje. Štěstí se baskického klubu drželo celou sezónu: ve skupině za sebou nechal Salcburk, PSG i Slovan Bratislava, ve vyřazovací části postupně přešel přes Lokomotiv Moskva, Besiktas, Hannover a v semifinále i přes Valencii. Až v Bukurešťském finále narazil v bratrovražedném souboji. Athlético Madrid mělo ve svých řadách fenoména této soutěže a Radamel Falcao poslal trofej do Madridu.

Z českých klubů se s Bilbaem utkala pouze Sparta v základní skupině EL na podzim 2012. Tehdy Bilbao v Praze podlehlo 1:3 a doma pouze remizovalo 0:0, což v součtu s ostatními výsledky znamenalo, že finalista předchozího ročníku překvapivě končil už po základní skupině. Letos si Bilbao změří síly jak se Slavií, tak s Viktorií Plzeň.  

Klubové legendy

Rafael Moreno Aranzadi známý jako Pichichi, hrál za Bilbao v letech 1911-1920. Se Španělskem se dostal do finále LOH 1920. Na stadionu Athletica má bustu, ke které fanoušci dávají květiny, jmenuje se po něm trofej pro nejlepšího střelce španělské ligy. Zemřel v 29 letech na tyfus.

Ještě větší legendo Athletica je Telmo Zarra. Hrál v klubu v letech 1940-1955, ve španělské lize nastřílel 251 branek, což byl rekord, který překonal až Lionel Messi. V dresu Bilbaa získal pětkrát domácí pohár a jednou domácí titul. Na jeho počest uděluje sportovní deník Marca Trofeo Zarra pro nejlepšího střelce domácí ligy španělské národnosti.

José Ángel Iribar Cortajarena strávil v brance Athletica takřka dvacet let (1962-1980). Měl přezdívku El Chopo (Topol). V sezóně 1976/77 se s klubem probojoval do finále Poháru UEFA. Dvakrát s Bilbaem získal španělský pohár (1968/69, 1972/73). V lize s ním dosáhl nejvýše na 2. místo v sezóně 1969/70. Se španělskou reprezentací vyhrál mistrovství Evropy roku 1964. Již jako hráč vyjadřoval ideje baskického nacionalismu, což ho po skončení hráčské kariéry přivedlo do politiky.

Daniel Ruiz-Bazán Justa nastupoval pod zkratkou Dani. Coby kapitán pomohl vyhrát tituly v sezónách 1982/83 a 83/84. Za Bilbao během patnácti let působení nastřílel 199 soutěžních gólů.

Andoni Zubizaretta je sice legendou Barcelony, se kterou získal čtyři tituly, vyhrál PMEZ i PVP. Ještě před přestupem do Katalánska však stihl odchytat šest sezón v Bilbau a načít zde svou sbírku titulů dvěma zářezy.

Julen Guerrero je dalším hráčem který v kariéře hrál výhradně za Athletic Bilbao. Objevil se ve 430 oficiálních zápasech, vstřelil 116 gólů a pomohl k druhému místu v La Lize v sezóně 1997-98. V roce 1994 byl vyhlášen španělským fotbalistou roku.

Fernando Llorente strávil v Athleticu osm let, během té doby nastřílel 85 branek a stal se mistrem světa i Evropy.

Joseba Andoni Etxeberria Lizardi, známý jako Etxeberria začal svou kariéru ve věku 17 let v Realu Sociedad, ovšem po jedné sezóně přestoupil za 3 miliony Eur do Athletica Bilbao. V té době to byla nejvyšší částka za přestup zaplacená za hráče mladšího osmnácti let ve španělském fotbale. Kontroverzní přestup způsobil přerušení formálních vztahů mezi kluby. Zatímco fanoušci san Sebastianu jej považovali za „žoldáka“, který šel za penězi, hráč sám tyto pověsti vyvrátil tím, že další nabídky odmítl a zůstal v Bilbau až do konce kariéry, ve 445 zápasech zaznamenal 88 branek.

V Athleticu díky svému baskickému původu jednu sezónu odehrál i Bixente Lizarazu. Byla to sezóna 1996/97, tedy hned po té, co v dresu svého mateřského klubu Bordeaux nastoupil v semifinále poháru UEFA proti Slavii, ale nebylo to povedené angažmá. Hráč po jedné sezóně, v níž absolvoval pouze šestnáct zápasů, odešel do Bayernu, kde zažil své největší úspěchy.

Českým hráčům je z jasných důvodů start v dresu Bilbaa zapovězen, ale v letech 1954-57 klub trénoval bývalý kapitán Slavie Ferdinand Daučík.

Trenér

Ernesto Valverde by klidně mohl být součástí předchozí odstavce. Odchovanec Deportiva Alavés se během své hráčské kariéry přes Espanyol a FC Barcelonu dostal až do Bilbaa, kde působil v letech 1990-96. Během 170 zápasů nastřílel 44 branek, než odešel do týmu RCD Mallorca, kde za rok svou hráčskou kariéru ukončil. To však byl pouze začátek cesty, která se stále vrací do Bilbaa. Hned po skončení kariéry začal v Bilbau pracovat nejprve jako trenér dorostenců, posléze béčka a následně jako asistent u A týmu. Zcela přirozeně v roce 2003 převzal Athletic club jako hlavní trenér a v této pozici vydržel dva roky. Následovalo angažmá v Espanyolu, dvě angažmá v Olympiakosu Pireus, mezi nimi Villareal, potom Valencia a v roce 2013 první návrat do Bilbaa. U kormidla nejbližšího soupeře červenobílých vydržel čtyři roky, než přišlo lano z kategorie neodmítnutelných - z Barcelony. Na horké lavičce katalánského klubu zvládl dvě celé sezóny, během nichž získal dva tituly, odvolán byl uprostřed té třetí v lednu 2020. Druhý návrat do Bilbaa přišel před sezónou 2022/23. S různými přestávkami tedy Ernesto Valverde působí v klubu celkem čtrnáct let z toho osm v pozici hlavního trenéra.

Pozorní čtenáři už určitě vědí, že trenér našeho nejbližšího soupeře už nějakou tu zkušenost se Slavií vedenou Jindřichem Trpišovským má. Byl to právě on, kdo seděl na lavičce Barcelony, když se s ní Slavia utkala v rámci základní skupiny LM na podzim roku 2019.

Současný kádr

Největší hvězdou současného kádru Bilbaa je Nico Williams (# 10; 22 let). Účastník letošního Eura je v současné době ve stavu zraněných, ale na zápas se Slavií by měl být k dispozici. Další velkou osobností týmu je jeho bratr Iňaki Williams (#9; 30 let). Oba bratři jsou ghanského původu, narodili se však v Baskicku. Třicetiletý borec byl i prvním hráčem tmavé pleti, který za Athletic skóroval. Zaznamenal i další pozoruhodný počin: odehrál 251 ligových zápasů v řadě, což je více než šestiletá série. Podobně jako spousta hráčů baskického klubu se vyznačuje velkou loajalitou. Je Athleticu oddaný, během let odmítl lukrativní nabídky z celé Evropy. I díky tomu je mezi fanoušky velmi oblíbený a přijali ho za svého.

Gólmanská jednička Simon je zraněna, tudíž v brance dostává přednost Julen Agirrezabala (#13; 23 let). V obraně tvrdí muziku Dani Vivian (#3; 25 let) a Aitor Paredes (#4; 24 let). V záloze se objevují Mikel Jauregizar (#23; 20let), Mikel Vesga (#6; 31 let), či Unai Gómez (#20; 21 let), v útoku naskakuje Gorka Guruzeta (#12; 28 let). Všechno odchovanci, kteří v Athleticu s výjimkou hostování tráví veškerou kariéru.

Jak si baskická sestava poradí s tou internacionálnější slávistickou, se budeme moci přesvědčit ve čtvrtek 24.10. ve 21:00.