Lille

Lille je město v severní Francii na řece Deûle. Jedná se o hlavní město kraje Nord-Pas-de-Calais a také zde sídlí prefektura depártementu Nord. V samotném městě žije něco málo přes 200 tisíc obyvatel, spádovou oblast ale obývají bezmála dva milióny lidí, a tato skutečnost činí z Lille jednu z nejhustěji osídlených oblastí v Evropě.

Rodiště velkého muže Francie, generála Charlese de Gaulla bylo založeno roku 1030. Po dlouhá staletí jím procházeli útočníci z celé Evropy, nejednou ho poničila anglická vojska, v 17. století se pro změnu dostalo na několik desetiletí do španělského područí. K Francii patří až od roku 1713.

Už ve středověku bylo Lille významným střediskem textilní výroby a obchodníci z něj vyjížděli do celého světa. V 19. století došla řada na těžký průmysl, který se rozvinul díky uhelným dolům a ocelárnám jižně od města. Svět kruté dřiny a chudoby zachytil Emil Zola v románu Germinal a tento obraz přisuzují mnozí městu dodnes. V posledních desetiletích se ale jeho tvář výrazně změnila. V roce 2004 bylo dokonce vyhlášeno evropským městem kultury.

Oblast kolem Lille je původně vlámská, a tak i samo město se spíše podobá sousedním Flandrám. Plochý kraj, jehož obzor často přerušují vlámské věže z červených cihel a se zvonicemi, má svou osobitou, i když maličko pochmurnou krásu.

První dekáda LOSC

Před druhou světovou válkou mělo město Lille dva kluby na nejvyšší úrovni; Olympique Lillois a SC Fives. Oba týmy patřily k zakládajícím klubům nejvyšší francouzské soutěže, prvně jmenovaný dokonce získal domácí titul v sezóně 1932/33. Tyto dva kluby se na konci druhé světové války dohodly na sloučení. 23. září 1944 se tak zrodil Stade Lillois, který byl o několik týdnů později přejmenován na Lille Olympique Sporting Club.

 Ve své první sezóně se novorozený klub dostal do finále Coupe de France. Příští sezónu už přišlo double. Během prvního desetiletí existence klub shromáždil drtivou většinu svých trofejí, vyhrál dva ligové tituly a čtyři po sobě jdoucí sezóny dosáhl na druhé místo. Dále v tomto období sedmkrát postoupil do finále domácího poháru a pětkrát Coupe de France získal. LOSC byl označován jako nejlepší francouzský klub v poválečném období. Toto období slávy a hegemonie vedlo k jedné z přezdívek klubu: La Machine de Guerre (Válečná mašina).

Období temna

V sezóně 1955/56 přišel šok v podobě prvního sestupu. Klub trpěl vnitřními konflikty, někteří hráči po fyzickém napadení svého kolegy odmítli hrát některé zápasy. Sestup sebou nesl finanční problémy, které byly řešeny prodejem hráčů. V roce 1969 klub poprvé sestoupil do třetí ligy. Několik sezón postupů a sestupů stále provázely finanční problémy. Klubu pomáhaly slavné kluby jako Marseille, Feyenoord, Anderlecht a Standard Lutych, které souhlasily s přátelskými zápasy. Příjmy ze vstupenek pouze dočasně zlepšily finanční situaci klubu.

Rekonstrukce klubu

Po turbulentních sezónách se Lille konečně vrátilo do nejvyšší soutěže na konci sezóny 1977/78 a zůstalo tam až do roku 1997. V červenci 1980, se Lille jako první francouzský klub rozhodl pro statut společnosti se smíšenou ekonomikou (SAEMS), jejímž majoritním akcionářem se stalo město Lille a změnilo klub na veřejně kontrolovaný podnik. Nová finanční udržitelnost umožnila sportovní stabilizaci klubu. LOSC pak dosáhl některých úspěchů a v letech 1983 a 1985 se dostal do semifinále Coupe de France.

V roce 1991 skončilo Lille, které tehdy trénoval Jacques Santini, na šestém místě, pouhé dva body od evropských míst. Toto je pohříchu jediná sezóna devadesátých let, kdy klub skončil v horní polovině tabulky. Po finančních problémech převzal v roce 1994 funkci prezidenta klubu Bernard Lecomte a v následujícím roce ho zachránil před administrativním sestupem vyjednáváním s řídícími orgány. Během tohoto období úsporných opatření, kdy klubu byly zakázány přestupy, se LOSC musel rozejít se svými hvězdnými hráči, kterými byli například Antoine Sibierski nebo Miladin Bečanović  a rozhodl se rozvíjet svou mládežnickou akademii. Další ekonomická krize přivedla klub na pokraj bankrotu a vedla k sestupu do druhé ligy v roce 1997.

V roce 1999 byl klub zprivatizován, role ředitele se chopil Francis Graille a tým trénovaný bosenským trenérem Vahidem Halilhodžićem vyrazil na cestu vzhůru.

Vzhůru k výšinám

Hned ve své první sezóně v nejvyšší soutěži 2000/01 French Division 1 se Lille poprvé v historii klubu kvalifikovalo do evropských pohárů a zajistilo si místo v Lize mistrů 2001/02. Klub se rychle stal pravidelným hráčem na evropské scéně. Mezi jeho nejvýraznější výsledky patřilo vítězství 1:0 nad Manchesterem United na Stade de France v roce 2005, triumf 2:0 nad AC Milán na San Siru v roce 2006 a domácí vítězství 1:0 nad Liverpoolem v roce 2010.

V sezóně 2010/11 pod vedením trenéra Rudiho Garcii, padesát šest let po poslední klubové trofeji, se klub dočkal dalších přírůstků do síně slávy. Tým vyhrál domácí soutěž a přidal druhý double v historii klubu poté, co ve finále Coupe de France porazil Parid Saint-Germain. Mladí hráči byli žádaným zbožím v celé Evropě, především pak Eden Hazard, kterého koupila Chelsea za 32 milionů liber. Gervinho, Cabaye a Mathieu Debuchy rovněž odešli do Premier League.

V ročníku 2017/18 Lille zabředlo do sestupových bojů, ačkoli během letního období vynaložilo 70 milionů eur na příchozí posily. Tehdejší trenér Bielsa se dostal do křížku s technickým ředitelem Luísem Camposem a sezónu nedokončil, neboť byl v prosinci vyhozen, na jeho místo dorazil trenér Christophe Galtier. Ani ten se zpočátku nedokázal vymanit ze sestupových příček i kvůli tomu, že kádr postrádal zkušenost, nejstarším hráčům bylo 26 let. Francouzská fotbalová asociace navíc Lille zakázala přestupy, takže klub nemohl v lednu nikoho přivést. Frustrace příznivců se projevila po březnové domácí remíze 1:1 s Montpellierem, kdy někteří vběhli na hřiště a napadli fotbalisty vlastního mužstva. Galtierovo mužstvo nakonec zvládlo závěrečné klíčové zápasy a udrželo se v nejvyšší soutěži.

Francouzský trenér mužstvo v další sezóně 2018/19 pozvedl a dosáhl na druhé místo za triumfujícím PSG. Kvalitní výkony ve své druhé sezóně předváděl Nicolas Pépé, který v létě odešel do Arsenalu za 80 milionů eur. Inkasované peníze klub použil např. při příchodu portugalského záložníka Renata Sanchese z Bayernu za 20 milionů eur.

Na začátku března 2020 byli Seveřané na 4. místě se 49 body po 28 kolech. Sezóna Ligue 1 však náhle skončila, protože LFP nejprve pozastavila domácí ligy na neurčito po vypuknutí COVID-19 ve Francii a poté francouzské fotbalové soutěže definitivně zrušila.

V letním přestupovém období 2020 se Lille získalo mimo jiné veterána Buraka Yılmaze. Byl to právě on, kdo svými góly táhl Lille sezónou, která skončila čtvrtým titulem. Brankář Mike Maignan udržel 21 čistých kont.

Sezónu 2021/22 zahájilo Lille ziskem své první Trophée des Champions (domácí superpohár), když v Tel Avivu porazilo Paris Saint-Germain. Tým v sezóně dokázal vyhrát svou skupinu ligy mistrů, následně byl v osmifinále vyřazen Chelsea. Podle analytické zprávy zveřejněné na konci sezóny Ligue 1 je Lille čtvrtým nejlepším francouzským klubem v Ligue 1 v 21. století za Paris Saint-Germain, Lyonem a Marseille.

V létě 2022 klub jmenoval novým hlavním trenérem prvního týmu Paula Fonsecu. Ten Ve své první sezóně skončil s týmem na pátém místě, o rok později si o jednu příčku polepšil, což znamenalo postup do předkol LM. V nich už mužstvo vede Bruno Génésio, sedmapadesátiletý bývalý dlouholetý hráč Lyonu, který během své kariéry vedl Lyon, v němž začínal jako asistent, Peking Guoan a v posledních dvou sezónách Rennes, s nimiž rozvázal smlouvu v listopadu 2023.

Identita klubu

Znak Lille se mnohokrát změnil. Prvním znakem klubu byl jednoduše erb města Lille roku 1235, který zobrazuje stříbrný květ lilie (fleur-de-lys).

Bílá a červená byly barvy Olympique Lillois, zatímco modrá, tradiční barva týmových šortek, odkazuje na SC Fives a je také přítomná ve vůbec prvním klubovém znaku z roku 1946. Červená zůstává hlavní barvou používanou klubem na svých webových stránkách nebo sociálních sítích.

OSC přijal barvy obou fúzujících klubů a symbol lilie. V roce 1981 se poprvé objevil ve znaku klubu mastif. Přezdívka Les Dogues (francouzsky „The Mastiffs“) evokuje a zdůrazňuje agresivitu a obětavost týmu a byla poprvé použita ve 20. letech 20. století pro hráče Olympique Lillois. Často se používají jiné přezdívky jako Les Nordistes (francouzsky „Seveřané“) nebo Les Lillois.

V roce 1989 byl představen nový znak, kombinující mastifa, který jako by vyskočil z květu. Zkratka „LOSC“ byla doplněna výrazem „ Lille Métropole “, aby se zvýšila velikost a význam Metropole Européenne de Lille v západní Evropě. Představitelé klubu v té době chtěli zdůraznit, že klub je doma nejenom ve stejnojmenném městě, ale i v celém regionu s milionem obyvatel. Tento znak byl v roce 2002 nahrazen stylovějším, kde jsou výraznější pes a zkratka. V roce 2012 se fleur-de-lys opět stal ústředním prvkem loga. Tvar znaku připomínal předchozí heraldiku a v horní části loga se jako koruna objevil pouze název města a klubu.

Nejnovější znak, pod kterým se klub prezentuje od roku 2018, používá všechny symboly klubu (iniciály, mastif, fleur-de-lys a tři barvy) uvnitř pravidelného pětiúhelníku ve tvaru srdce Citadely v Lille.

Stadion

LOSC Lille vystřídalo několik stadionů, na nichž hrálo své domácí zápasy. Nejprve po svém založení sloučením Olympique Lillois a SC Fives, střídavě používalo stadiony obou klubů: Stade Henri-Jooris z Olympique Lillois a Stade Jules-Lemaire z SC Fives.  V roce 1949 se klub rozhodl ponechat si první jako své domácí hřiště a druhé používat jako tréninkové. V roce 1975 se Les Dogues přestěhovali na Stade Grimonprez-Jooris. Tento stadion byl roku 2000 zrekonstruován, leč ani po rekonstrukci nedokázal splnit licenční předpisy FIFA.

Byla tedy zahájena stavba nového stadionu, ale projekt čelil odporu ochránců přírody, kteří úspěšně zabránili projektu získat potřebná povolení, protože pozemek stadionu byl blízko citadely ze 17. století. V květnu 2004 stadion zavřel své brány a Lille muselo hrát ligové zápasy na Stadium Nord Lille Métropole, kde zůstalo až do konce sezóny 2011/12 . Zatímco LOSC se potýkal s problémy, administrativa oblasti Lille se změnila. Nová správa se rozhodla opět spustit projekt nového stadionu.

Víceúčelový stadion s kapacitou 50 000 míst se zatahovací střechou, známý jako Decathlon Arena – Stade Pierre-Mauroy, byl slavnostně otevřen 17. srpna 2012. Má kapacitu 50 186 lidí, což z něj činní čtvrtý největší stadion ve Francii.

Stadion se může stát plně funkční arénou s 30 000 místy k sezení, kde se mohou konat zápasy basketbalu, nebo házené a to způsobuje problémy týmu LOSC v letošních předkolech CHL: aréna byla vybrána pro pořádání turnajů v házené a basketbalu na právě proběhlých olympijských hrách a tak jak třetí předkolo proti Fenerbahce, tak zápas s červenobílými bude hostit stadion Stade du Hainaut ve Valenciennes. Padesát kilometrů vzdálený stadion má kapacitu 25 172 diváků a při duelu s tureckým klubem prošlo turnikety pouze necelých třináct tisíc diváků.

Aktuální kádr

Brankářskou jedničkou klubu je Lucas Chevalier (#30; 22 let), odchovanec klubu. Nejhodnotnějším hráčem kádru je útočník Jonathan David (#9; 24 let; CAN), kterého LOSC přivedli před čtyřmi lety z Genku za 27 milionů Euro. V současné době u jeho jména svítí cenovka 50 milionů. Poloviční hodnotu má v kádru soupeře červenobílých vícero hráčů: Vedle výše zmiňovaného gólmana Chevaliera je to pravý křídelník Edon Zhegrova (#23; 25 let; KOS), kosovský reprezentant narozený v Německu a také Angel Gomes (#8; 23 let, ENG) reprezentant Anglie s portugalskými kořeny. Ten ovšem první ligový zápas LOSC v této sezóně nedohrál pro otřes mozku a jeho start není příliš pravděpodobný. V samotném zápase byl oficiálně střídán ve 44. minutě, ale při podrobnějším přehledu zápasu zjistíme, že ke zranění došlo v 15. minutě a posléze byl zápas na půl hodiny přerušen. Dalším zajímavým jménem v kádru LOSC je Ethan Mbappé (#29; 17 let) – jak příjmení napovídá, autor branky do sítě Rennes v posledním ligovém kole je mladším bratrem hvězdného útočníka Realu Madrid.  

V obraně tvrdí muziku Bafodé Diakité (#18;23 let; FRA/GUI) francouzský reprezentant s Guinejským pasem a Tiago Santos (#22; 22 let; POR), portugalský krajní bek, u jehož jména září cenovka 15 milionů Eur.

Když si uvědomíme, že nejcennějším hráčem červenobílých dle TM je Oscar s 8,5 miliony, dojde nám, jak těžký soupeř Slavii čeká..

Zdroje použité při tvorbě článku:

https://francie.svetadily.cz/clanky/Mesto-z-cervenych-cihel#google_vignette

https://en.wikipedia.org/wiki/Lille_OSC

https://www.transfermarkt.com/losc-lille/startseite/verein/1082