Historie

První název klubu byl Linzer Sportclub, klubové barvy jsou od začátku působení klubu černá a  bílá. Během mimořádné valné hromady dne 14. září 1919 došlo ke změně názvu na Linzer Athletik Sport-Klub (zkrácená forma Linzer ASK), nicméně rychle se vžilo zkrácené označení LASK. V roce 1995 se oficiální název změnil na LASK Linz, protože funkcionáři klubu chtěli mít v názvu jméno města, ovšem nechtěli zničit zkratku LASK, která se stala obchodní značkou.  V roce 1997 se na tlak veřejnosti oficiálně sloučil LASK Linz s městským rivalem FC Linz (dříve známým jako SK VOEST Linz), ovšem toto sloučení nemělo vliv ani za název kubu, ani na klubové barvy. 

V nejvyšší rakouské soutěži (tehdy nesla název Gaulia Ostmark) se LASK objevil poprvé během válečné sezóny 1940-41, ovšem skončil poslední a sestoupil. Největším úspěchem klubu je mistrovský titul z roku 1965, ve stejném roce LASK vyhrál i domácí pohár. U tohoto úspěchu byl trenérem týmu čech František Bufka. V Linecké historii najdeme několik trenérů s českými, či československými kořeny. Výše zmíněný Bufka tým vedl v letech 1965-1968, vystřídal jej bývalý slovenský útočník Vojtěch Skyva. V letech 1987-88 usedl na trenérskou lavičku další slovenský trenér Ernest Hložek. Slávistické srdce určitě zahřeje ještě jedno jméno na Linecké lavičce: na jaře 2001 na krátkou dobu usedl do horkého křesla František Cipro.

V roce 1985 se LASK představil v prvním kole tehdejšího poháru UEFA na české půdě. Přestože Baník Ostrava v té době vůbec neměl špatné mužstvo (v brance Luděk Mikloško, v obraně Ivo Staš, Petr Zajaroš, v záloze Karel Kula, v útoku Václav Daněk), po venkovní prohře 0:2 prohrál s Lincem i doma. V kole druhém se LASK vytáhl a brankou Grösse porazil v domácím zápase Inter Milán 1:0. Italský gigant s hvězdnou sestavou (Zenga, Baresi, Bergomi, Tardelli, K.H.Rummenigge) ovšem v odvetě neponechal nic náhodě a po vítězství 4:0 pouť Lineckých pohárem UEFA ukončil.

Finanční problémy

Na konci 90. let měl klub velké ambice, ovšem banka prezidenta klubu se dostala do insolvence a místo úspěchů přišly finanční problémy. LASK umořil dluhy prodejem svého tréninkového zázemí a svých nejlepších hráčů. Výsledkem byl sestup do druhé ligy, ale také finanční konsolidace.

V roce 2007 po dlouhé době ve druhé lize LASK opět postoupil do nejvyšší ligy. Ovšem ani toto období nemělo dlouhého trvání, v roce 2012 hrozící bankrot poslal LASK až do třetí ligy. V prosinci 2013 klub převzalo konsorcium místních podnikatelů s názvem „Friends of LASK“. V té době doby byl klub na pokraji likvidace. Hráči nedostávali žádný plat, městský stadion si klub nemohl dovolit, tak se přestěhoval na stadion vzdálený 50 km. Jen díky obrovské soudržnosti trenéra a hráčů dokázal klub v té době udržet třetí ligu. V roce 2016 se klub přestěhoval do Paschingu po neshodách s městskou radou Linze. Na přestavěný linecký stadion by se LASK měl vrátit v polovině roku 2022. Na jaře 2017 se slavil opět postup do nejvyšší rakouské Bundesligy. Během této doby vybudoval trenér Oliver Glasner s viceprezidentem Jürgenem Wernerem nový tým s nezaměnitelným stylem hry.

Evropské poháry v novověku

V roce 2018 se klub vrátil do evropských soutěží. Ve své první sezóně vypadl v předkole EL s Besiktasem Istanbul díky pravidlu o gólu na hřišti soupeře. V následující sezóně hrál LASK dokonce předkola LM, kde senzačně vyřadil Basilej a do Evropské ligy jej poslaly až Bruggy v play-off. Výborné výkony LASK zopakoval i ve skupině, kterou v tvrdé konkurenci Sportingu Lisabon, PSV Eindhoven a Rosenborgu Trondheim vyhrál. Na jaře si potom poradil s Alkmaarem a tvrdou stopku mu vystavil až Manchester United. Další evropskou jízdu odstartovala demolice celku DAC Dunajská Streda 7:0 (díky Covidovým opatřením se hrálo na jeden zápas) a LASK nezastavil ani Sporting Lisabon, který si v zápase, hraném v portugalské metropoli, odnesl čtyřku! Postoupit ze skupiny už tentokrát LASK nedokázal, nad jeho síly byli Tottenham a Antverpy.

V letošním ročníku konferenční ligy se LASK musel prokousat do základní skupiny přes dvě předkola. Vojvodina Novi Sad nepředstavovala těžší překážku, skotský St.Johnson sice dokázal v Rakousku uhrát remízu, ale LASK si postup do základní skupiny zajistil výhrou ve venkovní odvetě. Základní skupinou potom LASK prolétl s jedinou ztrátou za domácí remízu s Maccabi Tel Aviv, což týmu zajistilo místo v osmifinále. Tato bilance vzbuzuje respekt, ale je třeba říci, že další soupeři ve skupině – HJK Helsinky a arménský Alashkert nebyli soupeři z řad nejtěžších.

V ligové soutěži je LASK v současné době až na osmém místě, což při dvanáctičlenné tabulce znamená druhou polovinu, která po základní části bude hrát o záchranu. Ovšem nemusí to znamenat, že by tým byl úplně z formy, v lize neprohrál pět zápasů v řadě a připsal i sympatickou remízu 0:0 s domácím hegemonem ze Salcburgu, kterého v zápase dokonce přestřílel.   

Současný kádr

Největším znalcem kádru LASKu by měla být letní posila červenobílých Mads Emil Madsen, která v černobílém dresu strávila loňskou sezónu. Z doby jeho sledování by měl mít soupeře dobře načteného i slávistický trenérský štáb , ovšem nemusí to být docela pravda, protože kádr LASKu se v létě hodně změnil. Reinhold Ranftl zamířil do Schalke 04, Bielefeld si vypůjčil na roční hostování s opcí Andrése Andradeho a obránce Gernot Trauner se na podzim v Edenu představil jako hráč Feyenoordu. V polovině září v klubu skončil trenér Dominik Thalhammer, kterého nahradil dosavadní asistent Andreas Wieland. Pro něj je to první štace v roli hlavního trenéra.

Jedničkou v brance LASKu je Alexander Schlager, čerstvě šestadvacetiletý gólman má odchytáno šest reprezentačních zápasů, v brance začal kvalifikaci na MS v březnu 2021, ovšem po výprasku do Dánska své místo ztratil a EURO strávil v pozici náhradníka. Byl to jediný hráč z kádru Linze, který se na EURO podíval. Podobně jako Slavia tým nemá klasického kanonýra a střelecká zátěž je rozprostřena na celý kádr. Nejlepším střelcem týmu je záložník Sascha Horvath s devíti brankami, za ním je se sedmi brankami Thomas Goiginger a s pěti Peter Michorl, oba také záložníci. Nejlepším střelcem mezi útočníky je čtyřgólový Japonec Keito Nakamura. Menší gólový příspěvek útočníků je daný i tím, že v zimě zvedl kotvy sedmigólový střelec Mamoudou Karamoko z Francie a odešel do FC Kodaň. Naopak klub posílil srbský záložník Branko Jovičić z ruského Uralu a také Filip Twardzik, obránce s českým pasem, který však v české lize odehrál pouze půlrok v dresu Karviné. Odchovanec Celtiku Glasgow odehrál nejvíc sezón na Slovensku v barvách MFK Ružomberok a naposledy v Trnavě. Během zimy se spekulovalo o příchodu známého ukrajinského borce Jevhena Konopljanky, ale přestože na konci ledna byl přestup ohlašován jako domluvený, nakonec z něj sešlo. 

Dvojutkání Slavia rozehraje ve čtvrtek 10.3.2022 v 18:45 na domácím stadionu v Edenu, odveta se bude hrát 17.3. ve 21:00 v NV aréně v St. Pöltenu.