Historie

Klub Fenerbahce Istanbul byl založen fotbalovými nadšenci v roce 1907. jeho domovem je čtvrť Kadıköy. Název dostal po středověké stavbě nacházející se nedaleko této čtvrti a v překladu znamená „majákové pole“.  Majáková pole, ležící nedaleko sídla klubu, se stala vzorem nejenom pro název, ale i první oficiální logo. Barvami klubu byly zvoleny bílá a žlutá po vzoru narcisů, které rostly mezi majáky. První dresy tak oplývaly žluto-bílými pruhy. Klubové barvy však se dočkaly rychlé změny roku 1910 na žlutou a námořnickou modř a těm klub zůstal věrný dodnes.

Mezi lety 1908-1959 hrál v tzv. Istanbulské lize. Kde se stal 15x mistrem (roku 1912 dokonce bez porážky). Od roku 1959 utvořila Turecká fotbalová federace první národní ligu, kam se samozřejmě přihlásilo nejen Fenerbahce ale i také jeho největší rivalové Besiktas a Galatasaray, tyto tři týmy jsou jediné, které nikdy za existence Süper Lig (nynější název) nesestoupily. Fenerbahce od té doby vyhrálo 19x ligu, 6x pohár a 9x superpohár. V sezoně 1966/67 vyhrálo Fenerbahce Balkánský pohár, který byl určen pro týmy z balkánského poloostrova a stalo se tak první tureckým týmem který vyhrál mezinárodní pohár.

Novověk

Po slabší desetiletce v devadesátých letech minulého století se Fenerbahce vrátilo na výsluní s novým miléniem. Od roku 2000 do roku 2014 přidalo do své vitríny hned šest mistrovských pohárů a jako třešničku na dortu potom účast v semifinále Evropské ligy 2012/13, kde borcům ve žlutomodrém vystavila stopku šťastnější Benfika Lisabon   

Od sezóny 2013/14 Však Fenerbahce na mistrovské oslavy stále čeká. Nejblíže k titulu mělo v sezóně 2020/21. ještě před předposledním kolem bylo Fenerbahce ve vedení o bod před svými rivaly. Nečekaná porážka v domácím zápase se Sirvasporem však rozdala karty úplně jinak. O titul si to tak v posledním kole na dálku rozdali městští rivalové Besiktas a Galatasaray, přičemž nakonec rozhodovalo až skóre, neboť oba měli stejný počet bodů i nerozhodné vzájemné zápasy. Na Fenerbahce tak zbylo třetí místo, znamenající start v předkole Evropské ligy.

Legendy

Mezi legendární hráče se dá zařadit Volkan Demirel který jako brankář oblékal dres istanbulského celku celkem v 523 zápasech a má bezkonkurečně nejvíce startů. Mezi zajímavé hráče v dresu Fenerbahce určitě můžeme zařadit legendárního bouřliváka, mistra Evropy z roku 1980 a vicemistra světa z let 1982 a 1986 Haralda Schumachera řečeného "Toni". Jeho angažmá ve druhé polovině osmdesátých let bylo velkým překvapením, v té době se do Turecka za výdělkem moc nechodilo a ve Fenerbahce byl jediným cizincem. Coby kapitán dovedl mužstvo k titulu v sezóně 1988/89 a s páskou se představil i na Letné v rámci prvního kola PMEZ. Zvláště po přelomu tisíciletí se v klubu vystřídalo několik hráčů zvučných jmen. Branky zde stříleli francouzi Nicolas Anelka a Mathieu Valbuena, nizozemci Pierre van Hooijdonk, Robin van Persie, či Dirk Kuijt. Nejvíce produktivním hráčem se stal Alexsandro de Souza (běžně známý jako Alex), který působil v klubu 8 let mezi roky 2004-2012 a nastřílel úctyhodných 171 branek, k nimž přidal 145 asistencí. Po odchodu z Realu tu dvě sezóny zvládl i legendární brazilský bek s dělovou levačkou Roberto Carlos, pět sezón válel ve žlutomodrém i Uruguayský reprezentant Diego Lugano.

Češi a slováci

Z českých hráčů se v klubu objevili Michal Kadlec a Filip Novák, ze slovenských Martin Škrtel a hlavně velký oblíbenec slávistů Miroslav Stoch, který během svého působení v Turecku vyhrál cenu Puskas Adward, udělovanou za nejhezčí gól sezony a nesoucí jméno po legendárním útočníkovi madridského Realu Ferenci Puskásovi.

Z českých a slovenských trenérů zůstal domácím fanouškům v paměti hlavně Jozef Vengloš, který turecký celek vedl v sedmdesáti zápasech, v klubu se také mihl Zdeněk Zeman ale pouze na jedenáct utkání.

Současnost

Aktuální situace není optimální, byť vstup do sezony byl relativně dobrý: z prvních 8 zápasů v lize hned 6 výher a jen jedna porážka plus postup přes HJK Helsinky do Evropské ligy. Hlavně vinou zranění se klubu přestalo dařit. Momentálně jej v turecké lize najdeme na páté příčce a jediné co může příznivce těšit, je, že z velké turecké trojky jsou na tom nejlépe. Besiktas je na šestém místě a Galatasaray se dokonce pere o záchranu.

Celkově v Turecku v poslední době podporují investoři spíše menší klubů jako např. nejmladší Istanbulský celek Basaksehir FK nebo čerstvě postoupivší Adana Demirspor, kde nově od této sezony působí Mario Balloteli nebo slávisty milovaný Simon Deli. 

Vedení Fenerbahce zkusilo na velkou vlnu zesílení konkurence zareagovat již v létě, kdy klub za přestupy skončil v mínusu deset milionů euro. Posílení bylo směřované hlavně na střed obrany a taky do útoku, za zmínku stojí příchod jednoho z nejlepších hráčů zámořské MLS Diega Rossiho z Uruguaye na hostování s opcí, nebo německého hroťáka Mergima Berishy ze Salcburku. Hlavní hvězdou hráčského kádru je Mesut Özil. Mistr světa z roku 2014 a kapitán týmu s osmi trefami jeho nejlepším střelcem. Dalším nebezpečným hráčem se ukazuje být Serdar Dursun který dlouhá léta hrál v německých i tureckých nižších soutěžích. V létě přišel jako volný hráč z Darmstadtu na okraji zájmu, nakonec se ale ukazuje, že právě on byl tím pravým střelcem, kterého turecký celek sháněl. V této chvíli má na svém kontě už 7 zásahů a to je nutno podotknout, že na podzim nemohl hrát evropskou ligu (nevešel se na soupisku) a ještě měl menší minutáž ze začátku soutěží. Důležitým článkem sestavy Fenerbahce je stoperská dvojice v podobě maďarského internacionála Attila Szalaie doplněného o korejskou hvězdu Min-jae Kima.

Trenéři

V historii Fenerbahce najdeme spoustu zajímavých jmen, která usedla na horké trenérské křeslo. V sedmdesátých letech letech tým vedl brazilský mistr světa Didi, na začátku devadesátých let zde trénoval nizozemský stratég Guus Hiddink, jednu sezónu se na lavičce ohřál trenér mistrů světa z roku 1994 Carlos Alberto Perreira, či budoucí trenér německé reprezentace Loachim Löw. Mezi nejúspěšnější trenéry nového milénia patří Aykut Kocaman nebo Christoph Daum, na lavičce se během těchto let objevil i brazilec Zico,  či nizozemec Dick Advokaat. Následovali bývalí slavní hráči let dávných i nedávných - Philip Cocu, Ervin Koeman a Emre Belözoğlu.

Roku 2015 se lavičku podruhé v kariéře posadil Vitor Pereira. Ten začal i letošní sezónu, ovšem špatné výsledky, které vyústily v šestnáctibodovou ztrátu na vedoucí Trabzonspor, vedly okolo vánočních svátků k jeho odvolání. Spekulovalo se o návratu Löwa, ovšem vedení si dalo na čas a nástupce oznámilo teprve tento víkend. Z pátého místa turecké ligy se tým pokusí pozvednout Ismail Kartal, jenž naposledy vedl Konyaspor. Šedesátiletý odborník ve Fenerbahçe působil už několikrát jako hlavní trenér, asistent, kouč mládeže i jako hráč. Bývalý obránce hrál za klub mezi lety 1983 až 1993 a získal s ním dva mistrovské tituly, další dva přidal později jako asistent trenéra.

Pohárová střetnutí s českými zástupci

Fenerbahce se v minulosti utkalo s oběma největšími konkurenty červenobílých v boji o mistrovský titul.

V Praze na Letné se představil celek z turecké metropole v létě 1989 coby čerstvý mistr. V prvním kole tehdejšího PMEZ tým vedl jako kapitán Harald „Toni“ Schumacher, ovšem ani on nezabránil jistému postupu letenského celku po dvou výhrách. Určitou zajímavostí může být, že postup zajistily hlavně dvě branky současného trenéra Viktorie Plzeň Michala Bílka.

Na jaře 2013 v osmifinále EL Viktoria Plzeň pod vedením současného trenéra Sparty Pavla Vrby už narazila na zcela jiné Fenerbahce, multikulturní a sebevědomé. Plzeňští po domácí prohře 0:1 v Istanbulu dlouho bojovali o postupový gól, ale jejich snaha nestačila na více než na remízu 1:1. V obou zápasech střídal tehdy mladý útočník jménem Stanislav Tecl.

Slavia je tedy třetím celkem, který se s Fenerbace utká v rámci evropských soutěží, po postupu a vyřazení by měl být na „řadě“ další postup českého zástupce.