Historie

Feyenoord Rotterdam je klub s bohatou historií. Byl založen 19. července 1908, v kavárně De Vereeniging a byl pojmenován Wilhelmina, podle tehdejší královny Nizozemska. V prvních letech se název a klubové barvy několikrát změnily, ale 15. července 1912 dostal klub svůj stálý název:  Rotterdam Football Club Feijenoord. Název je odvozen od okresu Feijenoord v Rotterdamu, v roce 1973 byl internacionalizován na Feyenoord. Dále klub přijal dnes již tradiční dresy: červenobílá trika s černými trenkami a černými stulpnami s červenobílým lemem.

Necelých dvanáct a půl roku po svém vzniku oslavil Feyenoord poprvé postup do nizozemské nejvyšší ligy. Ve své třetí sezóně v nejvyšší lize a pouhých šestnáct let po transformaci získal Feyenoord svůj první nizozemský titul. Feyenoord je spolu s Ajaxem a PSV Eindhoven tvoří tzv. „Velkou trojku“, která dominuje nejvyšší nizozemské ligové soutěži Eredivisie. Tyto tři kluby a FC Utrecht nikdy nesestoupily do druhé ligy. Po Ajaxu a PSV Eindhoven je třetí v počtu mistrovských titulů, kterých získal 15. V počtu trofejí z domácího poháru je s 13 druhý za Ajaxem.

V roce 1970 vyhrál Pohár mistrů evropských zemí (PMEZ) a později dvakrát v letech 1974 a 2002 Pohár UEFA.

Stadion

Stadion Feijenoord je známější pod přezdívkou De Kuip (překladače z holandštiny nabízejí výrazy jako vana, či škopek). Byl dokončen v roce 1937, jeho původní kapacita byla 64 000 diváků. V roce 1949 byl rozšířen na 69 000 a v roce 1994 byl zrekonstruován, přičemž jeh současná kapacita činí 51 117 sedících diváků. V roce 1999 proběhly na stadionu poslední úpravy, aby byl připraven na EURO 2000. Právě zde se odehrál finálový zápas, v němž Francie porazila Itálii po prodloužení 2:1.

Neoficiální hymna

Hymna Feyenoordu, přijatá roku 1961, se nazývá "Hand in Hand". Její melodie byla napsána v 19. století Němcem Wilhelmem Speidelem. Jaap Valkhoff k ní napsal slova, která se stala populární mezi fanoušky Feyenoordu a byla přijata za neoficiální hymnu. Autor textu též napsal slova na stejnou melodii pro jiné kluby, mezi nimi např. pro odvěkého rivala Feyenoordu, AFC Ajax.

Mezinárodní úspěchy

Pohár Mistrů Evropských Zemí 1970

V roce 1969 se stal trenérem Rakušan Ernst Happel a pod jeho vedením přišly největší úspěchy v historii klubu. Hvězdná sestava představující hráče jako Willem van Hanegem, Rinus Israël, Wim Jansen a Coen Moulijn dostala Feyenoord do finále PMEZ, které se odehrálo 6. května 1970. Na milánském stadionu San Siro čelil Feyenoord skotskému týmu Celtic Glasgow a ačkoliv inkasoval jako první, Rinus Israël vyrovnal a v prodloužení zajistil Feyenoordu vítězství švédský útočník Ove Kindvall. Feyenoord se tak stal prvním nizozemským klubem, který získal vekou evropskou trofej.

Interkontinentální pohár 1970

Posléze celek z Rotterdamu triumfoval v Interkontinentálním poháru, když zdolal Estudiantes z Argentiny po výsledcích 2:2 a 1:0. Hráči Estudiantes Malbernat a Pachame mladému střelci vítězného gólu Joop van Daeleovi při oslavách strhli brýle a rozbili je. Vedle poháru mistrů a interkontinentálního poháru zůstávají dnes již legendární brýle jedním z nejoblíbenějších exponátů v muzeu Feyenoordu.

Pohár UEFA 1974

O čtyři sezóny později, již pod vedením trenéra Wiela Coervera, Feyenoord získal Pohár UEFA.  Finále se hrálo na dva zápasy. Na půdě Tottenhamu Hotspur dokázali Feyenoordští hráči uhrát remízu 2:2, v odvetě po gólech Wima Rijsbergena a Petera Ressela zvítězili 2:0 a zvedli nad hlavu trofej před vlastními fanoušky

Pohár UEFA 2002

Trvalo 28 let, než klub přidal do muzea další evropskou trofej. Pod trenérem Bertem van Marwijkem v sezóně 2001/02 Feyenoord nejprve nezvládl základní skupinu Ligy mistrů, kde skončil za Bayernem Mnichov a Spartou na třetím místě. Chuť si spravil v poháru UEFA, kde postupně vyřadil celky SC Freiburg, Glasgow Rangers, PSV a Inter Milán. Byla to shoda okolností, že finále UEFA před začátkem soutěže umístila právě na domovský stadion Feyenoordu. V něm tedy coby domácí přivítali Borussii Dortmund, za kterou nastoupili i dva čeští internacionálové: Jan Koler a Tomáš Rosický. Domácím hodně nahrálo vyloučení hostujícího Köhlera již ve 31. minutě. Hrdinou zápasu byl domácí útočník Pierre van Hooijdonk, který vstřelil dvě branky. Když Borussia snížila na 2:1, přidal rozhodující gól Jon Dahl Tomasson a ani následní snížení Jana Kolera již Feyenoordu vítězství nesebralo a kapitán týmu Paul Boswelt tak mohl pozvednout nad hlavu poslední trofej, kterou dosud nějaký nizozemský tým získal.

Slavná jména

Feyenoord měl mnoho skvělých hráčů. Pro některé byl Feyenoord krůčkem na žebříčku k mezinárodní slávě, zatímco jiní se stali legendami. Coen Moulijn je jedním z nich. Křídelník odehrál během 17 sezón v červenobílých barvách Feyenoordu 487 zápasů, což je nejvíce v historii. Není tedy překvapením, že byl láskyplně označován jako „pan Feyenoord“. V roce 1970 měl lví na vítězství v Poháru mistrů evropských zemí i Interkontinentálním poháru a stal se symbolem nejen klubu, ale celého Rotterdamu.

Další legendou klubu je jeho spoluhráč Cor van der Gijp . Ve Feyenoordu odehrál „pouze“ šest sezón, ovšem během 233 ligových zápasů dokázal nastřílet neuvěřitelných 171 gólů. Stále zůstává nejlepším střelcem Feyenoordu.

Hráči Feyenoordu upoutali pozornost celého světa na šampionátu v roce 1974. Nizozemský národní tým se svým herním pojetím, které vzešlo ve známost jako „totální fotbal“ se dostal až do finále, kde prohrál s domácím týmem západního Německa. Feyenoord dodal do národního týmu hned sedm hráčů, což bylo více než kterýkoli jiný klub. Jedním z nejznámějších jmen Feyenoordu z té doby je Willem van Hanegem. Záložník, který pomohl Feyenoordu k zisku tří ligových titulů, Poháru Mistrů 1970 a Poháru UEFA v roce 1974. Jedna z tribun stadionu De Kuip je pojmenována po něm.

Roku 1983 do klubu přišel Johan Cruijff, 36letá legenda konkurenčního Ajaxu a fotbalu obecně, který v Amsterdamu nedostal nabídku na prodloužení smlouvy. Ve Feyenoordu strávil jednu sezónu, v níž klub oslavil double a ostruhy vedle něj sbíral nadějný jedenadvacetiletý mladík jménem Ruud Gullit. V roce 1997 ve Feyenoordu končil svou dlouhou a úspěšnou kariéru další z mistrů Evropy z roku 1988 Ronald Koeman, současný trenér Barcelony, který před tímto angažmá vedl jak Ajax, tak i Feyenoord.

Hráči zvučných jmen se neomezují na dávnou minulost Feyenoordu. Dva produkty světoznámé akademie Feyenoordu, Giovanni van Bronckhorst a Robin van Persie vyrazili do světa na nejprestižnější adresy, jako jsou Arsenal, Manchester United, či FC Barcelona. Oba se na sklonku kariéry vrátili. Giovanni van Bronckhorst se posléze stal hlavním trenérem Feyenoordu. Přivedl jej k zisku Nizozemského poháru v letech 2016 a 2018 a titulu v roce 2017.

Pro Henrika Larssona, Salomona Kaloua, či Dirka Kuyta byl Feyenoord odrazovým můstkem. všichni dorazili do Feyenoordu z relativně malých klubů, vyzráli v De Kuip a vysloužili si přestup do špičkového evropského klubu. Také v nedávné minulosti se Feyenoord ukázal jako vynikající odrazový můstek pro mladé hráče. Dva absolventi akademie, Stefan de Vrij a Bruno Martins Indi, se v roce 2014 přestěhovali do Lazia Řím a FC Porto. Stefan de Vrij od roku 2018 obléká dres Interu Milán a fanoušci SKS jej mohli vidět na vlastní oči v sezóně 2019/20, kdy Slavia hrála ligu mistrů a holandský obránce nastoupil do obou vzájemných zápasů.

Česká stopa

V letech 1959-1961 byl trenérem Feyenoordu Jiří Sobotka. Tohoto muže asi netřeba slávistické veřejnosti nijak představovat. Člen stříbrného týmu z MS 1934 a člen klubu ligových kanonýrů má na svém kontě i čtyři tituly mistra Československa, které získal v dresu Slavie, za níž nastupoval v letech 1931-1939. Na něj navázal v letech 1978-1982 Václav Ježek. Muž spjatý hlavně s konkurenční Spartou na závěr své bohaté kariéry zakotvil ve Slavii po boku Borise Korbela a přivedl do Edenu řadu zajímavých hráčů z pozice sportovního ředitele. Z českých hráčů nenastupoval za Feyenoord nikdo, připomenout si můžeme slovenského rodáka Stanislava Grigu, který do Holandska zamířil hned po pádu komunistického režimu v lednu 1990.

Současnost

Feyenoord skončil v minulém ročníku Eredivisie na pátém místě a byl tak zařazen do druhého předkola nemistrovské části Evropské Konferenční ligy. A tady měl obrovské problémy. Kosovský tým KF Drita určitě nepatří k postrachům favoritů evropských pohárů, ale k velké senzaci mnoho nechybělo. Po remíze 0:0 na půdě soupeře, prohrával Feyenoord doma 1:2 ještě 25 minut před koncem. Zápas nakonec překlopil hattrickem Guus Til, který vítězný gól na 3:2 zaznamenal v poslední minutě. Další předkolo již favorit zvládl s grácií: Luzern odešel poražen dvakrát 0:3, o což se společným dílem postarali dvougóloví střelci Alireza Jahanbakhsh, útočník z Íránu, Luis Fernando Sinisterra z Kolumbie a opět Til. Play-off EKL postavilo Feyenoordu do cesty Elfsborg a Rotterdamští o svém postupu rozhodli už v prvním zápase kdy díky hlavně hattricku Sinisterry zvítězili 5:0. V odvetě se mohl favorit strachvat za stavu 2:0 pro domácí, ale uklidnil jej snižovací brankou opět Til. Tento borec hostující v klubu pro tento rok ze Spartaku Moskva, se tedy v předkolech EKL trefil šestkrát, Sinisterra má na kontě zářezů pět.

V domácí soutěži má Feyenoord, podobně jako Slavia odehráno o zápas méně než jeho konkurenti. Po šesti zápasech má na svém kontě pět výher a jednu porážku při skóre 19:7 a v neúplné tabulce mu patří třetí místo.  Jedinou porážku Feyenoordu uštědřil Utrecht v poměru 3:1, z výher vyčnívá vítězství na hřišti Eindhovenu 4:0, o které se postarali dvěma góly Jens Toornstra a po jednom Bryan Linssen a nigerijský útočník Cyriel Dessers, jenž v klubu hostuje z Genku.

V prvním zápase základní skupiny Evropské Konferenční ligy se Feyenoord představil v Haifě proti místnímu Maccabi. Nizozemci měli v prvním poločase celkem tři střely na branku, zatímco Maccabi Haifa ani jednu. Přesto to byli domácí, kteří měli největší příležitost první půle, za gólmanem Bijlowem se otřáslo břevno. Podobný trend pokračoval i po změně stran, utkání skončilo bez branek.

Kádr:

V brance je letos jedničkou Justin Bijlow (NL, 23 let, číslo 1 ), odchovanec týmu. V obraně je nepostradatelnou postavou Marcos Senesi (ARG, 24 let, číslo 4) stoper, který se ve druhém kole zranil již v sedmé minutě a při jediné prohře sezóny chyběl. Napravo hraje letošní posila z Molde Marcus Holmgren Pedersen (NOR, 21 let, číslo 2), vlevo Tyrell Malacia (NL-CUR, 22 let, číslo 15), odchovanec týmu, který přes své mládí začíná v klubu již pátou sezónu. Vedle holandského pasu má i občanství Curaçaa.

Kapitánem týmu je záložník Jens Toornstra (NL, 32 let, číslo 28) inventář klubu, kde začíná již osmou sezónu. Veedle něj hrává Bryan Linssen (NL 31 let, číslo 11), autor pěti letošních ligových branek a dva zkušené borce doplňuje mladá naděje z Turecka Orkun Kökçü (TUR, 21 let, číslo 10)

V útoku se pomalu prosazuje Alireza Jahanbakhsh (ÍR 28 let číslo 9), nová posila do útoku, která si udělala jméno v Alkmaaru a poslední tři roky strávila na ostrovech v kádru Brightonu, což je nový zaměstnavatel Abdallaha Simy. Spolu s ním nastupuje nadějný střelec Luis Fernando Sinisterra (COL 22 let, číslo 7) který začíná v klubu již čtvrtou sezónu. Hlavní pozornost bude upřena na střelce č.1, kterým letos je Guus Til (NL, 24 let, číslo 26), odchovanec Alkmaaru již třetí sezónu patří Spartaku Moskva,.na jaře hostoval v bundesligovém Freiburgu, pro tuto sezónu se vrátil domů a na kontě má již 11 branek ze třinácti zápasů!

Všimněte si, že žádný hráč Feyenoordu nenosí dres s číslem 12. Toto číslo je symbolicky věnováno divákům, kteří jsou dvanáctým hráčem týmu.